Brooks Richards - Brooks Richards

Sir Francis Brooks Richards, KCMG, DSO, DSC & Bar (18. července 1918–13. Září 2002), známý jako Brooks Richards, byl ředitelem provozu pro Special Operations Executive (SOE) během druhé světové války a následně britský diplomat.

Časný život

Narodil se v Southampton dne 18. července 1918, syn inženýra, a vzdělával u Škola Stowe a Magdalene College, Cambridge kde v roce 1939 získal prvotřídní vyznamenání v historii.[1]

V roce 1941 se oženil s Hazel Williamsovou, dcerou podplukovníka. Stanley Price Williams, indická armáda, který byl také důstojníkem SOE. Měli syna, Francis který byl guvernérem a vrchním velitelem Gibraltaru a ředitelem GCHQ a dcerou, autorkou Susan Richardsovou.[1]

Válečné aktivity

V roce 1939 byl po vypuknutí války uveden do Královské námořní dobrovolnické rezervy a přihlásil se do královské námořnictvo, velící minolovce a poté motorový torpédový člun flotila.[1] Po vypuknutí války zorganizoval agenty tajné služby do tajů Kanál přechody do Francie a přes Středozemní moře k přistání v Tunisko.[2][3]

Dne 6. listopadu 1940 byl ve vedení HMS Sevra když narazilo na minu a potopilo se Falmouth,[3][4] a v roce 1941 se ho ujal SOE. Stal se druhým nejvyšším velitelem Helford Flotila pod Gerald Holdsworth.[1]

Na konci roku 1942 byl v Alžír když Admirál Darlan byl tam také v době vylodění spojenců. Setkal se Fernand Bonnier de La Chapelle několikrát předtím, než La Chapelle zavraždila Darlana. Brooks Richards vždy popíral, že Bonnier de la Chapelle, který se pohyboval v monarchistických kruzích, pracoval pro SOE.

V květnu 1943, po osvobození Tunisu, Velitel Brooks Richards byl vedoucím sekce F v Alžíru a řídil agenty SOE padákem na nepřátelské území nebo přistával v noci na plážích. V Alžíru to poznal Charles de gaulle.[1] a do své knihy napsal zprávu o tomto období Tajné flotily.

Na podzim 1944 sloužil ve štábu Duff Cooper, rezident ministra pověřený znovuotevřením britského velvyslanectví v Paříži, a v roce 1945 se stal záložníkem v Royal Naval Reserve (RNR).[1]

Poválečná

V letech 1944–48 působil jako tiskový atašé v Paříži a v roce 1954 zahájil diplomatickou kariéru, počínaje prvním tajemníkem a vedoucím správy v Perském zálivu, kterou zastával až do roku 1957.[1]

V letech 1958–59 byl asistentem osobního tajemníka ministra zahraničí, Selwyn Lloyd Před návratem do Francie během De Gaullova prezidentství pracoval jako poradce zpravodajských služeb na britském velvyslanectví v letech 1959-64.[1]

V letech 1964–65 byl vedoucím odboru informační politiky a poradenství, Úřadu pro vztahy společenství, v letech 1965–69 byl odtud delegován na Úřad vlády, kde byl tajemníkem Smíšený zpravodajský výbor, ve které roli byl následován zpravodajským důstojníkem Brian Stewart.[1]

V letech 1969-71 působil v Bonnu, poté působil jako britský velvyslanec v Saigonu v letech 1972-74, během vietnamská válka, poté Athény v letech 1974–78, po vojenská junta spadl z moci.[3]

V letech 1978–80 byl zástupcem tajemníka Úřadu vlády, v letech 1980–1981 bezpečnostním poradcem Úřadu pro Severní Irsko a nakonec prezidentem parlamentních poradců CSM od roku 1984 až do svého odchodu do důchodu v roce 1996.[3]

Pomohl založit důvěru speciálních sil Gerryho Holdswortha.[2]

Smrt

Zemřel v Dorchester dne 13. září 2002, ve věku 84.[1]

Vyznamenání

Funguje

  • Secret Flotillas: the Clandestine Sea Lines to France and French North Africa, HMSO, 1996.
  • (přepracované vydání), svazek 1 Tajné flotily: tajné námořní operace do Bretaně, 1940–1944, Routledge, 2004.
  • (přepracované vydání), díl 2 Tajné flotily: Tajné námořní operace ve Středomoří, severní Africe a na Jadranu, 1940–1944, Routledge, 2004.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Nekrolog v The Telegraph, 14. září 2002
  2. ^ A b Důvěra speciálních sil Gerryho Holdswortha
  3. ^ A b C d Nekrolog v The Guardian, 14. září 2002
  4. ^ „HMS Sevra (FY 1652)“. uboat.net. Citováno 26. srpna 2020.

externí odkazy