Britský výbor Indického národního kongresu - British Committee of the Indian National Congress

'Britský výbor indického národa kongres' byla založena v Británii Indický národní kongres v roce 1889.[1] Jejím účelem bylo zvýšit povědomí o indických problémech u veřejnosti v Británii, které Vláda Indie byl zodpovědný.[1] Následovalo to dílo TOALETA. Bonnerjee a Dadabhoi Naoroji, kteří v britském parlamentu nastolili problémy spojené s Indií díky podpoře radikálních poslanců jako Charles Bradlaugh.[1] William Wedderburn sloužil jako první předsednictví a William Digby jako sekretářka.

Dějiny

Desítky let po 1857 povstání byla obdobím rostoucího politického povědomí v Indii, formování indického veřejného mínění pro samosprávu a nástupu indického vedení na národní i provinční úrovni. Dadabhai Naoroji založil Východoindické sdružení v roce 1867 a Surendranath Banerjee založil Indické národní sdružení v roce 1876. Kongres byl založen v roce 1885 indickými a britskými členy Theosofická společnost hnutí, včetně Skotů Allan Octavian Hume.[2] Jejím cílem bylo získat větší podíl na vládě pro vzdělané indiány a vytvořit platformu pro občanský a politický dialog mezi vzdělanými indiány a Britem Rajem. Od svého založení se organizace každoročně scházela, aby vyjádřila svou loajalitu Britům Rajovi, a přijala řadu rezolucí o méně kontroverzních otázkách, jako jsou občanská práva nebo příležitosti ve vládě (zejména ve státní službě). Tato usnesení byla předložena místokrálově vládě.

Alan Octavian Hume opustil Indii v roce 1894 a vrátil se do Británie. V době svého odchodu zastával Hume názor, že k realizaci politických změn a samosprávy v Indii je v Británii zapotřebí politické práce za účelem zvýšení povědomí britské veřejnosti o indických problémech.[1] William Wedderburn zastával stejnou myšlenkovou linii, protože indická vláda byla ústavně odpovědná britským voličům.[1] Vedoucí kongresu mají rádi Dadabhai Naoroji a TOALETA. Bonnerjee byl schopen získat podporu radikálního poslance Charles Bradlaugh převzít indické záležitosti v britském parlamentu.

V roce 1888 Kongres přijal agenturu v Británii, která propagovala indické záležitosti britské veřejnosti. Tato organizace vedená společností Digby uspořádala veřejné přednášky v Anglii a zahájila veřejnou distribuci brožur upozorňujících na problémy v Indii. V červenci 1889 byl zřízen stálý výbor, jehož předsedou byl Wedderburn a tajemníkem Digby. Bradlaugh zemřel v roce 1891, ale britskému výboru Kongresu se podařilo založit nátlakovou skupinu indického parlamentního výboru.[1]

V roce 1903 Henry Cotton Radikální politik se připojil k výboru a rychle se stal vedoucím členem labouristických poslanců, kteří tvořili hlavní skupinu parlamentního výboru. Úsilí společnosti Cotton prosazovalo mimo jiné pracovní práva pracovníků čajových plantáží v Assamu. Mezi dalšími významnými členy výboru byl Keir Hardie. Britský výbor Kongresu pokračoval v činnosti až do roku 1920, kdy ztratil podporu v Kongresu kvůli poklesu moderátorského členství, a byl zrušen.[3]

Činnosti

Britský výbor časopis publikoval Indie jako orgán pro názory Kongresu. Rovněž pořádala veřejná setkání. Vliv jeho raných prací vyústil v Zákon o indických radách z roku 1892.[1] Jeho moderátorský přístup však přišel ke kritice podobných politiků Henry Hyndman, kteří prosazovali radikálnější přístupy včetně „povstání“ a násilí.[3] Indičtí nacionalisté mají rádi Shyamji Krishna Varma kritizoval to, co viděl jako plachý přístup britského výboru Kongresu. Krishna Varma později založil India House s podporou Hyndmana a dalších radikálních indických nacionalistů. Chcete-li čelit Indie, začal vydávat svůj vlastní radikální deník s názvem Indický sociolog.[4]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G Sen 1997, str. 69–70
  2. ^ Bevir, Mark (9. února 2013). „Theosophy and the Origins of the Indian National Congress“. University of California, Berkeley. Citováno 1. ledna 2003.
  3. ^ A b Sen 1997, str. 70
  4. ^ Fischer-Tinē 2007, str. 334

Zdroje