Boro Vukmirović - Boro Vukmirović
Boro Vukmirović | |
|---|---|
 | |
| Přezdívky) | Crni |
| narozený | 1. srpna 1912 Bratsigovo, Bulharské království |
| Zemřel | 10. dubna 1943 (ve věku 30) Prizren, Albánské království |
| Věrnost |  Jugoslávští partyzáni |
| Servis/ | Obecné ústředí |
| Roky služby | 1941–43 |
| Bitvy / války | Druhá světová válka v Jugoslávii |
| Ocenění | Řád lidového hrdiny |
Borko "Boro" Vukmirović (cyrilice: Борко Боро Вукмировић; 1. srpna 1912 - 10. dubna 1943) byl jedním z organizátorů protifašistického povstání v Kosovo.[1]
Posmrtně mu byl udělen titul Řád lidového hrdiny.[1]
Časný život
Vukmirović se narodil 1. srpna 1912 v bulharském městě Bratsigovo. Jeho otec Nikola Vukmirović, původem z černohorského města Rijeka Crnojevića se zúčastnil Ilindenské povstání v roce 1903. Po potlačení povstání byla Nikola uvězněna v Osmanská říše později se přestěhoval do Bulharska, kde se oženil se Stojankou, se kterou měl tři syny: Boro, Andro a Rade. V roce 1914 se rodina přestěhovala do Peć kde Boro dokončil základní školu a šest ročníků tělocvična. V té době mělo Pećovo gymnázium pouze šest ročníků a další vzdělávání muselo být ukončeno v roce Prizren na které jeho rodiče neměli finanční prostředky. Po dokončení šesté třídy si našel práci jako dělník. Pracoval v Peči a na dalších místech v Kosovo.[1]
Před druhou světovou válkou
Jako mladý dělník nastoupil do dělnické hnutí. Stal se členem Liga komunistické mládeže Jugoslávie (SKOJ) v roce 1932 a člen Liga komunistů Jugoslávie (KPJ) v roce 1933. Ke konci roku 1934 se stal předsednictvem okresního výboru komunistické strany pro Peć.[2]
Kvůli svým revolučním aktivitám byl mnohokrát hledán a zatčen policií. V roce 1935 byl zatčen a mučen v policejní věznici v Peći. Poté byl postaven před státní soud v roce Bělehrad ale kvůli nedostatku důkazů byl osvobozen. Na první regionální konferenci KPJ pro Kosovo a Metohiji počátkem července 1937 byl vybrán jako organizační tajemník oblastního výboru. Na začátku srpna 1940 byl zvolen za člena regionálních výborů KPJ pro Černou Horu, Sandžak a Kosovo a Metohija. V říjnu 1940 byl Vukmirović v Záhřeb na Páté celosvětové konferenci KPJ, na které kandidoval za člena Ústřední výbor Ligy komunistů Jugoslávie (CK KPJ). Byl organizátorem mnoha stávek, demonstrací a dalších protestů dělnické třídy v Peći a na dalších místech v Kosovu a Metohiji, jako byly velké antifašistické demonstrace 11. května 1940 a březnové demonstrace v Peći v roce 1941.[1]
Druhá světová válka
Po invaze a okupace Jugoslávie v roce 1941 pracoval na spojování stranických organizací a organizování ozbrojených bitev v Kosovu a Metohiji. Nejprve byl členem vojenského výboru vytvořeného před oblastním výborem, ale po zatčení Miladin Popović, převzal funkci tajemníka Regionálního výboru KPJ pro Kosovo a Metohiju. Směrnicí CK KPJ koordinoval styky s albánskými komunisty a pomáhal jim propojovat Komunistická strana Albánie s lidovým osvobozeneckým bojem.[2]
V říjnu 1941 byl jmenován politickým komisařem pro partyzánskou jednotku Metohija a v říjnu 1942 byl vybrán jako člen dočasné hlavní jednotky kosovských a partyzánských jednotek Metohija. Poté založil noviny Glas naroda (Hlas lidu), které vedl až do své smrti jako tribun regionálního výboru KPJ a lidově osvobozeneckého boje v Kosovu a Metohiji.[2]
V dubnu 1943 byl Vukmirović v Đakovica / Gjakova spolu s Ramiz Sadiku. V té době člen CK KPJ Tempo Vukmanović odešel do Prizrenu. Boro a Ramiz se dohodli, že se s ním tam setkají.[1] 7. dubna 1943 na cestě do Prizrenu ve vesnici Landovica byli Boro a Ramiz zajati poté, co byli zraněni v bitvách s italskými fašisty a albánskými fašisty známými jako Balli Kombëtar. Členové Balli Kombëtar věděli, že jsou vysoce postavenými členy jugoslávských přívrženců, a pokusili se od nich získat informace o dalších přívržencích mučením.[1] Protože Vukmirović a Sadiku nechtěli informovat, bylo rozhodnuto, že budou popraveni.[1] Když byli požádáni, aby byli popraveni jednotlivě, objali se navzájem a křičeli slogany podporující příčinu partyzánů a byli popraveni společně (10. dubna 1943).[1]
Dědictví
Dne 6. Března 1945 dekretem předsednictví Antifašistická rada pro národní osvobození Jugoslávie, Vukmirović a Sadiku byli posmrtně oceněni Řád lidového hrdiny a byli mezi prvními, kteří byli příjemci.
V letech po druhé světové válce se Boro a Ramiz stali symbolem Bratrstvo a jednota srbského / černohorského a albánského lidu a protifašistického boje v Kosovu a Metohiji. Četné ulice a školy nesly své jméno spolu s sportovní centrum v Priština.
V roce 1963, ke dvacátému výročí jejich popravy, byl vyroben pomník v podobě obelisku s mozaikou a pamětní fontánou a byl postaven v Landovici na místě, kde byly popraveny. Básník Adem Gajtani věnoval báseň Boro dhe Ramiz jim.
Viz také
Reference
externí odkazy
- Zapomenutí hrdinové srbsko-albánského přátelství (v srbštině)