Boris Dežulović - Boris Dežulović

Boris Dežulović
BorisDezulovic.jpg
narozený (1964-11-20) 20. listopadu 1964 (věk 56)
Rozdělit, SR Chorvatsko, Jugoslávie
obsazeníNovinář a romanopisec
Národnostchorvatský
Doba1984 – dosud

Boris Dežulović (narozen 20. listopadu 1964)[1] je chorvatský novinář, spisovatel a publicista, nejlépe známý jako jeden ze zakladatelů dnes již neexistujícího satirického časopisu Divoký tribun.

Životopis

Dežulović studoval dějiny umění na University of Split.[2] Svou kariéru zahájil psaním pro chorvatské noviny Slobodna Dalmacija.[3]

Spolu s Viktor Ivančić a Predrag Lucić byl jedním ze tří původních členů tria "VIVA LUDEŽ" v Rozdělit - humoristé, kteří začali psát poprvé v roce 1984 a nakonec v roce 1993 založili časopis Feral Tribune.[4][5]

V roce 1999 Dežulović odešel Divoký tribun a připojil se k populárnímu publicistickému týdeníku Globus kde byl jedním z jejich publicistů.[1]

Dežulović je také spisovatel. V roce 2003 vydal Christkind,[6] A sci-fi román o cestování v čase, který zkoumá etická dilemata obklopující možnost zabití dítěte Hitler. Jeho druhý román byl publikován v roce 2005 s názvem Jebo smutný hiljadu dinara[7] (rozsvícený Kdo teď kurva dává asi tisíc dinárů), satirický román o válka v Bosně a kniha poezie s názvem Pjesme iz Lore (Básně z Lora ). Ten byl v roce 2008 také publikován v němčině pod názvem Gedichte aus Lora.

Dežulović zvítězil v roce 2013 Evropská tisková cena v kategorii Komentátor.[8] V roce 2015 Slobodna Dalmacija ukončili smlouvu s Dežulovićem na základě rozhodnutí soudu, které nařídilo deníku zaplatit náhradu škody celkem 150 000 HRK za redakční článek Dežuloviće.[9] V roce 2017 podepsal Prohlášení o společném jazyce z Chorvati, Srbové, Bosňané a Černohorci.[10] V současné době publikuje týdenní sloupce pro N1 a Portál Novosti.

Zdroje

  1. ^ A b „Boris Dežulović piše za N1“. Seznam Večernji (v chorvatštině). 30. července 2015. Citováno 3. února 2016.
  2. ^ „Boris Dežulović nasmijao Šibenčane“ (v chorvatštině). 28. února 2011. Citováno 5. října 2014.
  3. ^ Miroslav Cmuk (4. prosince 2007). „Dokumentace Booksa.hr - Boris Dežulović“ (v chorvatštině). Citováno 3. dubna 2010.
  4. ^ Kurspahić, Kemal (2003). Prime Time Crime: Balkan Media in War and Peace. United States Institute of Peace Press. str. 173-174.
  5. ^ „Jedan svijet, jedan Feral: Gorki smijeh slobode ili Viva ludež!“. Seznam Novi (v chorvatštině). 8. února 2015. Citováno 3. února 2016.
  6. ^ "'Christkind 'od Borise Dezuloviče v italštině ". culturenet.hr.
  7. ^ Dežulović, Boris (29. září 2005). „Boris Dežulović -“ Jebo smutný hiljadu dinara"". mvinfo.hr.
  8. ^ „Boris Dežulović - vítěz Evropské ceny za tisk 2013“. mediaobservatory.net. 17. března 2014. Citováno 20. března 2014.
  9. ^ „Slobodna Dalmacija dala otkaz Borisu Dežuloviću, Ante Tomić i Jurica Pavičić otkazali suradnju Slobodnoj“. Index.hr (v chorvatštině). 13. června 2015.
  10. ^ Derk, Denis (28. března 2017). „Donosi se Deklaracija o zajedničkom jeziku Hrvata, Srba, Bošnjaka i Crnogoraca“ [Deklarace o společném jazyce Chorvatů, Srbů, Bosňanů a Černohorců se brzy objeví]. Seznam Večernji (v srbochorvatštině). Záhřeb. s. 6–7. ISSN  0350-5006. Archivováno z původního dne 23. května 2017. Citováno 5. června 2019.