Beulah, Gilead - Beulah, Gilead

Beulah
Umístění	767 Appin Road, Gilead, Město Campbelltown, Nový Jížní Wales, Austrálie
Souřadnice	34 ° 08'26 ″ j. Š 150 ° 46'53 ″ východní délky / 34,1406 ° j. 150,7814 ° v / -34.1406; 150.7814Souřadnice: 34 ° 08'26 ″ j. Š 150 ° 46'53 ″ východní délky / 34,1406 ° j. 150,7814 ° v / -34.1406; 150.7814
Postavený	1835–1846
Registr dědictví nového jižního Walesu
Oficiální jméno	Beulah; Summer Hill; Summer Hill Estate
Typ	Státní dědictví (krajina)
Určeno	2. dubna 1999
Referenční číslo	368
Typ	Historická krajina
Kategorie	Krajina - kulturní
Stavitelé	Cornelius O'Brien, Duncan Cameron, John Kennedy Hume, Ellen Hume; Mansfield Brothers (1884 prací)
Umístění Beulah v Novém Jižním Walesu

Beulah je památkově chráněná farma na 767 Appin Road, Gilead, Město Campbelltown, Nový Jížní Wales, Austrálie. Byl postaven v letech 1835 až 1846 Cornelius O'Brien, Duncan Cameron, John Kennedy Hume, Ellen Hume; Mansfield Brothers (1884 děl). Je také známý jako Summer Hill; Summer Hill Estate. Tato nemovitost je v soukromém vlastnictví. Byl přidán do Státní registr nového jižního Walesu dne 2. dubna 1999.^[1]

Dějiny

Předčasné dotace na půdu a okupace (1811-1835)

Moderní komunita Appin oslavil dvousté výročí evropského osídlení v květnu 2011, přičemž jeho datum založení bylo od roku 1811 dotace na půdu darováno evropským osadníkům: 405 hektarů (1000 akrů) věnovaných úřadujícímu komisaři William Broughton (Lachlan Vale) a 81 hektarů (200 akrů) na Přinesl švagr John Kennedy (Teston), oba granty ze dne 22. května 1811. Dne 25. srpna 1812 byly uděleny další čtyři granty: 506 hektarů (1 250 akrů) Alexandru Rileyovi (Elladale); 162 hektarů (400 akrů) na Reuben Uther (hora Gilead); 40 hektarů (100 akrů) Andrewovi Hamilton Hume; a 24 hektarů (60 akrů) na George Best. Riley, Uther a Hume byli všichni svobodní osadníci a Hume byl spojen sňatkem s Broughtonem i Kennedym. George Best byl bývalý trestanec.^[2][1]

V roce 1813 byla v Appinu založena zemědělská komunita. Když bylo předplatné přijato v Liverpool v červenci téhož roku na podporu výstavby soudní budovy v Sydney, 14 z 81 předplatitelů bylo uvedeno jako obyvatel Appin. Tito obyvatelé byli směsicí svobodných příjezdů, bývalých vojáků a bývalých odsouzených.^[3] V příštích několika letech bylo vydáno několik malých grantů bývalým odsouzeným. Velcí vlastníci půdy jako William Broughton a Alexander Riley obdrželi další velké granty v letech 1816-1817 a John Kennedy i Andrew Hamilton Hume obdrželi menší dodatečné granty v roce 1816. Humův nejstarší syn Hamilton Hume také v tomto roce získal půdu.^[1]

Čtyři původní granty Crown, které dnes tvoří historický majetek známý jako Beulah, byly přislíbeny v letech 1814 až 1820. Tyto čtyři granty se staly farními částmi 71, 77, 78 a 79, přičemž statek se nyní nazývá Beulah postavený na části 78 (Farnost Menangle ( dříve Manangle).^[1]

Část 78, 16 hektarů (40 akrů), byla udělena irskému odsouzenému jménem Connor nebo Cornelius, Bryan [Brien] z Clonmelu v hrabství Tipperary, který byl doživotně transportován na Atlas 2 v roce 1802 ve věku 34 let. poručíkovi Williamovi Minchinovi z NSW Corps. [Minchin byl také z Tipperary]. V červnu 1809 dostal Bryan podmíněné prominutí Guvernér nadporučíka William Paterson, úřadující guvernér NSW po zatčení Guvernér William Bligh v roce 1808. Bryan byl povinen vzdát se svého Podmíněného odpuštění v únoru 1810 po příchodu nového guvernéra, Lachlan Macquarie. V únoru 1810 požádal o jeho potvrzení, prohlásil, že většinu svého trestu strávil v Novém Jižním Walesu jako služebník vlády, a sám sebe popsal jako letitého muže, který nechal v Irsku manželku a šest dětí, aby omluvil svou nepřítomnost . V únoru 1812 nakonec dostal absolutní odpuštění.^[1]

V roce 1814 Bryan žil v Liverpoolu, kde od května téhož roku měl služby přiděleného služebníka Connora Bolanda, dalšího irského trestance, který nově přijel do Nového Jižního Walesu. Bryanovo jméno bylo na seznamu osob, kterým guvernér Macquarie povolil stát se svobodnými osadníky a získat dotaci na půdu v ​​roce 1814. Bylo mu doporučeno 12 hektarů (30 akrů), standardní dotace pro svobodného muže bez závislých osob.^[1][4][5][6]

Část 79, 20 hektarů (50 akrů), byla přislíbena Patricku Pendergastovi [Pendergrass / Prendergast] v lednu 1816. Pendergast byl také Ir z hrabství Sligo, který byl doživotně přepraven na Britannia v roce 1797. Bylo mu přiděleno 20 hektarů (50 akrů). ) jako potvrzení jeho postavení ženatého muže.^[7][8][1]

Část 71, 12 hektarů (30 akrů), byla přislíbena a Druhá flotila trestanec jménem Henry Sears [Sayers / Seers] v září 1818.^[9][10][1]

Část 77, 32 ha (80 akrů), byla udělena 18letému koloniálnímu rodákovi Francisu Rawdonovi Humovi, nejmladšímu synovi Andrewa Humea z Humea Mount, Appin. Hume ml. Požádal o půdu v ​​květnu 1820, jeho petice byla podpořena místními soudci, kteří ho prohlásili za „čestného, ​​střízlivého a nejpracovitějšího mladého muže.^[11] Jak je ukázáno na původním korunovém grantu, Hume nazval svůj majetek Humewood.^[1]

Ačkoli žádný z těchto grantů nebyl formován skutečným doručením listin až do roku 1823, Bryan a Pendergast byli téměř jistě v obsazení jejich půdy někdy v roce 1816, kdy oba muži dodávali množství čerstvého masa do vládních obchodů.^[1][12]

Zdá se, že formální průzkum náměstka geodeta Jamese Meehana týkající se grantů post-date okupace. Meehanův průzkumný zápisník obsahuje záznam ze dne 6. února 1817, který zaznamenává značení z 20 hektarů (50 akrů) pro „Pat Pendergast“ a nespecifikovaný počet akrů pro „Cornelius Bryan“.^[13] Když byly granty vydány 30. června 1823, Bryanova dotace byla zaznamenána jako 16 hektarů (40 akrů).^[13][1]

V září 1831 byly Bryanovy i Pendergastovy granty znovu stanoveny, během období, ve kterém Generální inspektor Mitchell se rozhodl uklidit papírování kolem zemí, pravděpodobně za předpokladu, že tyto granty nikdy nebyly vydány. Právě v tomto druhém vydání grantu bylo Bryanovo jméno přeměněno na Corneliuse Ryana, což je chyba, která vedla dřívější historiky Beulahu k nesprávné identifikaci původního grantu tohoto pozemku a ke ztrátě historie historie vlastnictví půdy.^[14][1]

Irský příběh

V roce 1831 Connor Bryan už dávno opustil kolonii, první, kdo se vrátil domů, což se stalo rituálem pro řadu Irů spojených s Beulah. Tento aspekt historie Beulah je výzvou pro ortodoxii kolem irských odsouzených v Austrálii: předpoklad, že byli doslova transportováni na celý život.^[1]

V dubnu 1817 oznámil „Cornelius O'Bryan“ v časopise Sydney Gazette, že „opouští časnou příležitost“, a požádal o okamžité předložení všech nároků. Dne 26. listopadu 1817, v předvečer svého odchodu, nechal vypracovat plnou moc, která dává autorizaci jeho přidělenému sluhovi Connorovi Bolandovi a muži jménem Thomas Connell kultivovat jeho farmu během jeho nepřítomnosti. V tomto dokumentu Bryan hovoří o svých „třiceti akrech“ a prohlašuje, že to pro něj označil pan James Meehan a že již vyčistil 16 akrů. Když byli připraveni, Boland měl vyzvednout listiny z kanceláře koloniálního sekretáře a on a Connell se měli postarat o Bryanovy zájmy jakýmkoli způsobem, který považovali za vhodný, a po návratu do kolonie mu předat farmu. Odplul do Londýna na Harriet v prosinci 1817.^{[15][16][17][18][1]}

Thomas Connell byl jedním z kamarádů Connora Bryana na Atlasu 2 a také z Clonmelu v hrabství Tipperary. Byl mladší než Bryan, ve věku 19 let, když byl odsouzen a transportován na celý život. V roce 1817 požádal o zmírnění trestu a bylo mu uděleno podmínečné odpuštění.^[19][20][1]

Connor nebo Cornelius, Boland byl přiřazeno Connorovi Bryanovi krátce po jeho příjezdu do Nového Jižního Walesu. V březnu 1813 byl souzen v hrabství Galway a odsouzen k doživotí za vyslovení padělaných bankovek spolu s mužem jménem Denis O'Brien. Oba byli dělníky z hrabství Clare, Boland ve věku 28 let a jeho kamarád ve věku 26 let. Byli transportováni na Tři včely, přijíždějící do Sydney v květnu 1814 a poslaný přímo do Liverpoolu k distribuci: Denis O'Brien přidělen volanému muži William Day a Boland přidělen Connorovi Bryanovi.^[21][22][1]

Přiřazení Bryanovi bylo pro Bolanda šťastným zlomem. Shromážděné důkazy o mnoha drobných odkazech - v koloniálních novinách, sčítání lidu a v NSW CSC - naznačují, že Boland byl mužem energie a ambicí. Ne ambice pro politické nebo veřejné funkce, ale ambice prosperovat. Pro Bolanda byla Bryanova plná moc katalyzátorem podnikatelské koloniální kariéry. Během několika týdnů od Bryanova odchodu požádal Boland o lístek na dovolenou a v červenci 1820 dostal spolu s Denisem O'Brienem podmínečné milosti na doporučení kapitána Františka Allmana ze 48. pluku. Allman, jak se zdá, je v Irsku znal, O'Brien z dětství. Boland byl Allmanovým rodinným služebníkem v Irsku.^[23][1]

V srpnu 1820 Boland uskutečnil svůj první nákup pozemků a koupil dotaci na 12 hektarů (30 akrů) sousedící s dotací Connora Bryana na severu, zemi původně poskytnutou Henrymu Searsovi (část 71). Sears prodal svůj grant jednomu Thomasovi Colliganovi v únoru 1819 a Boland koupil nemovitost od Colligana (původní listiny, neregistrované, ve sbírce Caroline Simpson Library & Research Collection). V listopadu 1822 požádali Boland i O'Brien o „udělení půdy a několik kusů dobytka“, z nichž každý „měl pár vlastních“, a v srpnu 1823, opět ve shodě, hledali půdu, aby mohli svůj dobytek zneškodnit.^[1]

Jejich petice schválil Francis Allman a oběma bylo uděleno povolení vybrat 121 hektarů (300 akrů) na lístcích okupace. V lednu 1824 si Boland vybral neobsazené místo zvané les Ferrah [Fairy] Meadow v Illawarra. O'Brien si vybral pozemek v Illawarře s názvem „Terč „Ležel pod horou. Bolandův dobytek byl označen na bocích písmeny CB a měl být umístěn pod obvinění irského trestance jménem Patrick Teefy [Teafy], který dorazil na loď Brampton v roce 1823. O'Brienův dobytek byly označeny DB.CB na boku - a také pod vedením Patricka Teefyho.^{[24][25][26][27][1]}

Kolem tentokrát Denis O'Brien koupil dotaci Patricka Pendergasta, 20 hektarů (50 akrů) sousedících s dotací Connora Bryana na západě (část 79). Pendergast prodal svůj grant obchodníkovi ze Sydney Daniel Cooper v červenci 1822.^[28][29][1]

Mezi nimi měli Boland a O'Brien 49 hektarů (120 akrů) v Appinu a v červnu 1824 znovu požádali o udělení půdy, opět za stejných podmínek, opět s podporou Allmana. Každý z nich prohlásil, že byli schopni koupit několik hektarů půdy, kterou měli plné ruce práce s pěstováním a zabezpečovali svým průmyslem a vytrvalostí nějaký dobytek a koně, ale malé množství půdy, které nyní každý obýval, bylo „příliš omezené „umožnit jim udržovat se kultivací a podporovat zásoby, které vlastní. Každý z nich měl slíbeno 24 hektarů (60 akrů). Boland však zjevně doufal ve větší dotaci a o několik měsíců později předložil další památník, ve kterém prohlásil, že jeho zakoupená farma v Appinu je příliš malá a že má prostředky na pěstování velké farmy. Měl 4 přidělené odsouzené, jedním z nich byl Patrick Teefy, stejně jako muž jménem John Teefy. Bolandovi bylo povoleno dalších 57 hektarů (140 akrů).^{[30][31][32][1]}

Ale daleko od toho, aby seděl tiše doma v Appinu a kultivoval svou malou farmu, pohyboval se Boland po kolonii a obchodoval s dobytkem a koňmi. Byl například v Port Macquarie v září 1823. Kapitán Francis Allman byl v té době velitelem v Port Macquarie a Boland téměř jistě využil svého spojení s Allmanem, mužem s pověstí sympatií ke svému bližnímu, „vždy toužící podporovat podnikání a odměňovat pracovitý ".^[33][34][1]

V prosinci 1824 byl Allman jmenován velitelem v Newcastle, tam se stal soudcem v roce 1826. Byl také významným vlastníkem půdy v Hunteru do roku 1825 a počátkem roku 1827 rezignoval na civilní jmenování, aby se stal osadníkem na plný úvazek u nemovitosti zvané Rathluba na Wallis Plains (Maitland ), při zachování dalších majetkových podílů na Muswellbrook, včetně vlastnosti zvané Overton. Také se tam objevil Boland. O několik let později Allman prohlásil, že na svém statku na Hunterovi choval Bolandův dobytek a koně a že dotoval Bolandův chov dobytka a platil za služby celých koní za mnoho klisen chovaných Bolandem na Allmanově farmě.^{[35][36][37][1]}

Zdá se pravděpodobné, že Boland přenesl své zájmy v Appinu a Illawarře na své přidělené služebníky a svého spolubydlícího Denise O'Briena, zatímco si v Hunteru budoval svůj chov dobytka a koní. Thomas Connell v tuto chvíli také možná pracoval pro Boland v Appinu. Koncem 20. let 20. století cestoval Boland mezi Appinem a Hunterem. V září 1826 psal od Appina koloniálnímu sekretáři a žádal o další dotaci na půdu, ale pravděpodobně byl zpět v Hunterovi v roce 1827, kdy „Návrat Vláda zaměstnanci, kteří sami zůstali bez dozorce nebo jiné osoby, která by je dohlížela v okrese Illawarra, "uvádí Bolandovo jméno ve vztahu ke dvěma mužům, Johnu Moranovi a Patricku Teefymu. Teefy, zdá se, byla" značnou dobu bez žádného dozorce, nyní na nějakém jiném místě s dobytkem, ale má se vrátit “.^[38][39][1]

Sčítání lidu z listopadu 1828 ukazuje, že Boland i Patrick Teefy jsou společně s Allmanem v Hunteru, Boland uveden jako dozorce Allmana, možná v Overtonu, zatímco Patrick Teefy byl uveden jako chovatel v Rathlubě. Denis O'Brien je uveden v sčítání lidu z listopadu 1828 v Appinu se čtyřmi přidělenými zaměstnanci, včetně Johna Teefyho. Zdá se být rozumné předpokládat, že se také staral o své i Bolandovy zájmy v Illawarře. Thomas Connell opustil Appin do roku 1828 a sestoupil na Goulburnské pláně, stejně jako mnozí ze svobodných osadníků z Appinu.^[40][1]

Existují důkazy o silné síti sponzorství a povinností mezi Bolandem, irskými odsouzenými, kteří jsou s ním spojeni, a kapitánem Francisem Allmanem. V lednu 1830 Bolandův bývalý přidělený sluha Patrick Teefy, kterému vypršel trest, napsal koloniálnímu tajemníkovi žádost o půdu. Zajímavě prohlásil, že celé období deportace strávil prací pro Francise Allmana. Allman podpořil jeho petici s tím, že Teefy má na starosti jeho dobytek již několik let. Teefymu se také podařilo shromáždit 150 liber v hotovosti, které uložil do rukou Allmana. Ačkoli Teefy ve své petici voskoval lyrickou (nebo maudlinskou) podobu? prohlašoval, že „dospěl ke střední životní úrovni s rostoucí touhou poctivě a pracovitě se namáhat, aby umožnil svému velkému obvinění manželky a 7 dětí připojit se a uskutečnit jeho práce v kolonii pro dobro jeho zanedbaných potomci; umožnit jim s ním spolupracovat při přijímání této země, protože jejich budoucnost spočívá na cestě poctivosti a jako poslušní a věrní občané “? jeho prosba padla na uši. O dvanáct měsíců později Patrick Teefy a John Teefy opustili kolonii na lodi zvané Nancy.^[41][42] Další dva Irové se sdružením v Beulahu, kterým se podařilo najít prostředky k návratu domů.^[1]

Boland, ještě v Maitlandu v roce 1831, požádal o městský grant a prohlásil, že se zabývá zemědělstvím a zemědělskými aktivitami, a přál si postavit dům pro příležitostné bydlení. Měl prostředky, 1 000 liber v hotovosti, stejně jako pozemky a zásoby. Jeho žádost byla neúspěšná a kolem roku 1832 odešel z lovce, stejně jako Francis Allman, který tam prodal většinu svého majetku a v září 1832 znovu vstoupil do veřejné služby jako policejní soudce pro Illawarru.^[43][44][1]

V červenci 1834 byla Bolandovi a O'Brienovi udělena absolutní milost. Královské schválení bylo vydáno v prosinci 1834 a milosti byly zveřejněny v Sydney v červenci 1835. V prosinci 1835 prodali své farmy Illawarra. Pojmenovali je podle lokalit v hrabství Clare: Ballyvally byla Bolandova volba, Killestry O'Brien, obě lokality poblíž Killaloe.^{[45][46][47][48][1]}

V září 1836 uvedl Boland na trh svůj majetek Appin, včetně 20 hektarů (50 akrů), které koupil Denis O'Brien a které byly kdysi Pendergastovým. Bylo inzerováno jako:

„cenná hojně napojená farma v okrese Appin; ... 120 akrů, vyčištěno a odloženo, kromě několika akrů zbývajících na palivové dřevo; 5 výběhů kromě kuchyňské zahrady a sadu; ... v poslední době postavil dobře dokončený značný kamenný dům, který obsahoval verandu, pasáž, 8 dobrých pokojů a podkrovní příběh v celém objektu, vhodný pro skladování jakéhokoli druhu nebo bytů služebníků; také dobrá stodola, ustájení a značné chaty pro muže; 9 km od Campbelltownu a 4 km od Appinu. “

Prodával také úrodu, která se skládala ze 17 hektarů pšenice a 6,1 hektaru ovsa, a to buď na farmě, nebo odděleně. „Nábytek je moderní a dobrý a lze ho ocenit, protože majitel opouští Kolonii.“^[49] Další podrobnosti lze získat od Bolanda v areálu a od Františka Allmana, který se stal policejním soudcem v Campbelltownu v roce 1836.^[1]

V březnu 1837 Boland prodal své akcie, 250 kusů „velmi kvalitního smíšeného skotu“, na aukci v Campbelltownu a v dubnu byl majetek - v té době zvaný Summerhill - prodán, za což byl svědkem převodu Francis Allman. Boland odešel domů do Irska, kde zemřel v březnu 1839, v domě své ovdovělé sestry Mary Sullivanové v Limericku. Ve své závěti nechal značné částky peněz svým sestrám a různým synovcům a neteřím, včetně neteře jménem Margaret Crowe. Rovněž prohlásil, že mu kapitán Francis Allman dluží 800 liber (plus úroky), a zmocnil svou neteř Margaret Crowe, aby tento dluh uplatnila, což vyvolalo řetězec událostí, které Allmana zruinovaly a vynutily jeho rezignaci na soudce.^{[50][51][52][1]}

Ve výběrovém řízení na svou rezignaci Guvernér Gipps v dubnu 1844 Allman poskytl zprávu o svém vztahu k Bolandovi. Vysvětlil, že:^[1]

Při svém přistání se svým plukem v této kolonii v roce 1818 jsem jako kapitán ve 48. regtu našel starého služebníka své rodiny v Irsku jménem Conora Bolana. Získal jsem jeho podmínečnou milost (protože byl tehdy doživotně trestancem). Následně jsem ho ustanovil jako malého osadníka a po dobu osmi let choval jeho dobytek a koně na mém statku na řece Hunter a platil během tohoto období nejen za rekvizici [služebníků], ale také za služby celých koní pro mnoho klisen chovaných během této doby na mé farmě, on sám žil po celou tu dobu se mnou bez nákladů.

Asi před šesti lety zjistil, že je posedlý asi 5 000 liber, a když v té době získal absolutní milost, odešel domů a vzal si tu částku, o které se předtím zmínil, s výjimkou 600 liber, které trval na tom, že mi bude k dispozici s dokonalým porozuměním že to měl být můj majetek, kdyby se nevrátil do kolonie. Tuto částku jsem neochotně přijal, za jeho vlastních podmínek, a také jsem mu vydal příkaz k mým agentům v Londýně na částku 220 £, kterou slíbil poukázat mé rodině za zboží z Londýna. Bolan zemřel na opilost krátce po přistání mezi svými přáteli, ale ne dříve, jak se zdá, přičemž veškerý svůj majetek nechal osobě, která mě od té doby žalovala zde.^[53][1]

Allmanův účet je přirozeně přívržencem. Není pochyb o tom, že jeho sponzorství hrálo klíčovou roli v úspěchu Bolandovy koloniální kariéry, ale Bolandův první zlom poskytla plná moc Connora Bryana a sám Boland byl také agentem jeho vlastního úspěchu. Chov koní byl jedním z klíčů k jeho prosperitě a téměř jistě generoval Boland více příjmů než zemědělství. Allmanova zmínka o placení za „služby celých koní pro mnoho klisen“, které Boland choval na Allmanově statku na lovci, je toho důkazem. Další je reklama na ztraceného koně, která se objevila v koloniálním tisku v červnu 1839, po Bolandově smrti v Irsku. Reklama popisuje koně jako „chovaného Connorem Baldwinem a Dennisem O'Brienem z Appinu“.^[54][55][1]

Založení Summer Hill (později Beulah), C. 1835-46

Dekorativní bargeboardy

Když Boland inzeroval svou farmu na prodej v září 1836, dům byl popsán jako „dobře dokončený kamenný dům“, který „byl nedávno postaven“. Z Allmanova svědectví Gippsovi a z Bolandovy žádosti o městský grant v Maitlandu z roku 1831, na kterou se staví dům, víme, že do té doby nashromáždil značné množství kapitálu. Rychlý sled prodeje majetku a zásob po obdržení absolutního prominutí v roce 1834 naznačuje, že poté, co se rozhodl odejít domů do Irska, se pustil do výstavby domu jako prostředku k maximalizaci hodnoty svého majetku .^[1]

Před výstavbou nového kamenného domu existoval statek s grantem Connora Bryana po mnoho let. V září 1824 strážníci Appinu potvrdili, že farma, poté v zaměstnání Bolandova přiděleného odsouzeného služebníka Patricka Teefyho, měla „dobrý dům a stodolu s kůlnami“. Grant Henryho Searse měl také „dobrý dům srubů“, který obýval John Noonan, trestanec přidělený Denisovi O'Brienovi.^[56] Vylepšení u grantu Connora Bryana byla zjevně podstatnější než u Searse a zdá se pravděpodobné, že tento dům se stal hlavním sídlem konsolidovaného majetku Boland, který pravděpodobně zaujímá stejné místo jako pozdější dům, ale o skutečném stavu nebyly dosud odhaleny žádné informace stavba pozdějšího domu.^[1]

Někdy na počátku třicátých let 20. století získal konsolidovaný majetek název Summer Hill. Pod tímto názvem byl uveden v kalendáři Nového Jižního Walesu a Hlavní pošta Adresář pro rok 1834 jako adresa Denise O'Briena. Výpis se opakoval ve vydáních adresáře z let 1835, 1836 a 1837 (které s vydáním 1837 přestalo vycházet). Summer Hill byl prodán pánovi z Parramatta s názvem Duncan Cameron v dubnu 1837 ve dvou simultánních transakcích: 40 akrů Connora Bryana a 30 akrů Henryho Searse prodal Boland jako jednu zásilku za 500 liber. 50 akrů Patricka Pendergasta prodal Denis O'Brien za 275 liber.^[57][1]

Cameron neudržel nemovitost dlouho a vrátil ji na trh v březnu 1839, ale popis místa v Cameronově reklamě byl formulován trochu odlišně od popisu uvedeného v Bolandově reklamě z dubna 1837. Boland prodával farmu, zatímco Cameron stavěl „hezkou usedlost“. Cameron kladl důraz na jemnou povahu nemovitosti a uvedl, že dům byl postaven v posledních čtyřech letech a jeho úplná oprava byla „vhodná k okamžitému přijetí úctyhodné rodiny“. Dům byl popsán jako „kamenná a vápenná stavba“. Bolandových „osm dobrých pokojů“ se stalo Cameronovými „osmi byty, které se skládaly ze salónu, jídelny, salonu a čtyřlůžkových pokojů“.^[1]

Ještě důležitější je, že Cameronova reklama prohlásila, že existuje „v podstatě kamenná kuchyň, nově postavená za domem, s velkorysým krbem a služebními„ ložnicemi “, a rovněž uváděla, že k domu„ přistupovala ušlechtilá cesta z veřejné komunikace vedoucí k Illawarře. “Tento druhý odkaz může poskytnout vodítko k nepříjemné otázce data stavby kamenného mostu přes Woodhouse Creek.^[1]

Leasingy a povolání / použití

Dalším zajímavým detailem Cameronovy reklamy na Summer Hill z roku 1839 je odkaz na skutečnost, že na farmě se od roku 1837 neseje žádné obilí. Ani prodej společnosti Boland v dubnu 1837, ani Cameron v srpnu 1839 nepřinesly nového vlastníka. Zdá se, že tento majetek nebyl aktivně obhospodařován několik let po Bolandově odchodu.^[1]

Místo toho existovala řada nájemců, z nichž byla identifikována jen hrstka. Na krátkou dobu v letech 1838/1839 byla pronajata mladému skotskému přistěhovalci, absolventovi univerzity v Glasgow a novináři Jamesi McEachernovi. Oznámil to dovnitř Kolonista v září 1838, že otevřel soukromou chlapčenskou internátní školu ... v okrese Appin, na farmě Summerhill, která je díky své krásné a uzavřené situaci, velkolepému domu, vynikající zahradě a dalším výhodám zvláště vhodný pro účel, na který se nyní vztahuje “. Vzhledem k tomu, že matka pana McE dohlíží na jeho domácí záležitosti, bude obecná úprava zařízení poskytována co možná nejvíce podobně jako u rodiny; a Rodiče si proto mohou být jisti, že nebudou ušetřeny žádné přiměřené potíže ani výdaje na podporu pohodlí a zlepšení těch, kteří se mohou stát žáky ve Summerhillu. “^[1]

Škola pravděpodobně fungovala pouze dvě funkční období. V lednu 1839 The Colonist spustil úvodník s oznámením, že se škola znovu otevře 10. ledna, kdy McEachern, přes některá nespecifikovaná „nedávná opatření“, která provedl, bude schopen pojmout větší počet strávníků než dosud: Pod domácím vedením paní McE, spolu s podstatným komfortem, který lze odvodit z farmy, s její mlékárnou a vynikající zahradou, měli bychom si myslet, že Summerhill Academy by měla být jedním z nejvíce způsobilých zařízení pro vzdělávání mládeže v jižních okresech kolonie .^{[58][59][60][1]}

O dva měsíce později byla nemovitost opět na trhu. V srpnu 1839 se prodal Lachlan Macalister za 800 liber. Macalister byl bývalý kapitán ve 48. pluku (jako Francis Allman), který několik let sloužil jako poručík NSW jízdní policie. Měl značné pastorační zájmy v jižních okresech NSW a také panství zvané Clifton na Picton.^[61][1]

V lednu 1840 nechal Macalister Summer Hill po dobu šesti měsíců nově příchozímu skotskému osadníkovi jménem Archibald Cuninghame. Cuninghame byl mladý muž ve věku 29 let, dědic panství v Ayrshire. Do australských kolonií přijel se svými staršími sestrami Christinou a Sarah a jeho mladším bratrem Johnem na koloniální dobrodružství a chtěl investovat do pastvy. Pronajal si Summer Hill jako místo k bydlení svého doprovodu, který zahrnoval čtyři sluhy, zatímco hledal „různé čtvrti kolonie“ pro vhodný majetek. Cuninghame na Summer Hill nefarmoval, ale koupil dostatek ovcí, aby zajistil skopové maso pro domácnost , stejně jako pár dojných krav. Koupil také tři chovné klisny a kobylu, která se brzy po svém příchodu dozvěděla, že „obchodování s koňmi se zde platí skvěle.“ Jeho sestra Sarah založila kuchyňskou zahradu a chovala kuřata.^[1]

Archibald i Sarah zanechali podrobný popis domu. Archibaldův účet byl obsažen v dopise jeho matce ve Skotsku, napsaném ze Sydney dne 21. ledna 1840:^[62][1]

„Chata není pěkná nebo elegantně vyzdobená, ale je podstatná a kamenná, obývací pokoj a dívčí ložnice jsou oba dobré pokoje a také.“ Jack a já jsme na maličkých místech o šířce osm nebo devět stop lepší než devět- desetiny osadníků. Rintoul má podobný prostor. Slyšel jsem, že Robert a Robert spí v podkroví a já mám rezervu pro případ, že by pro mě pár přišel do „James Turcan“ ... stojí zde dřevěná zemědělská budova, která je v havarijním stavu, kde jsem uspořádal stáje, volné krabice pro mého importovaného koně a klisnu, z nichž oba jsou v dobrém zdravotním stavu, dům pro drůbež, kromě jiných zvláštních míst. “

Archibaldův popis uspořádání spánku na Summer Hill naznačuje, že on i jeho bratr John a služebník Rintoul měli každý po jedné ze čtyř verandových pokojů, přičemž čtvrtou z nich musela být „náhradní místnost“, kterou rezervoval pro potenciální další zaměstnance. Ostatní mužští služebníci sdíleli půdu, ale Archibald se nezmínil o čtvrtém služebníkovi, služce jménem Charlotte, která měla s sebou také mladou dceru jménem Nancy.^[1]

Sarah Cuninghame často odkazuje na Charlotte a Nancy v denním deníku, který si vedla v období leden – únor 1840. Popisuje dům a jeho okolí a okolí, jako by psala řadu dopisů svým matkám a sestrám ve Skotsku a začíná její popis ráno po jejich příjezdu na Summer Hill:^[1]

„Máme malé otevřené pole před hnědou uschlou vyhlížející trávou, za ní je keř, ale hned naproti našim dveřím byl otvor a silnice, která něco dodávala. Obklopuje nás úhledné bílé ohraničení s bránou. Ve středu ohrady před je hromada pokrytá plevelem a několik nejběžnějších šarlatových muškátů. Kolem toho je štěrková cesta obklopená kruhem trávy - spíše zelenější než obyčejná, pak štěrková cesta dostatečně široká na to, aby je mohl projet kočár - rohy trávy, aby zaplnily náměstí a dále na každé straně malý kousek ovocný sad s množstvím velkých a malých plevelů, broskve, meruňky, nektarinky a dva malé fíkovníky. Na několika stromech je spousta ovoce, které není zcela zralé. Za sebou je kuchyňská zahrada, divočina nepořádku, ale téměř ztraceni mezi plevelem jsme objevili docela dobrou zásobu brambor a zelí a několik hrách a francouzských fazolí, které jsou příliš staré na použití, ale to je skvělý doplněk k našemu ustanovení „....“ a nyní pro interiér našeho bydlení - na levé straně, když vstoupíme, je salon, malá místnost s bílými umytými stěnami, cihlový komín bez roštu a bez koberců. Je vybaven naší knihou a celeretou, čtyřmi kabinovými židlemi a stolem, na kterém knihovna stála v naší kabině, která nyní slouží jako náš jídelní stůl, a umožní sedět šesti lidem kolem ní. Naproti je naše ložnice, přibližně stejné velikosti, její nábytek se skládá z nesčetných kufrů, našeho mycího stojanu a komody a matrace na podlaze. Existuje několik místností za sebou a podkroví pro služebníky a kuchyň s troubou venku, také byt, který musí sloužit v dvojnásobné kapacitě umývárny a skladu. Police, lisy nebo háčky nejsou žádné, s výjimkou jednoho velmi malého lisu v Charlotteově pokoji, takže naše ubohá knihovna je degradována na kancelář, kde jsou sklenice a brýle a lžíce s různými jinými předměty užitečnější než ozdobné. “

Když domácnost čelila výzvě svého prvního australského léta, Sarah poznamenala, že:^[1]

„Veranda je největším komfortem a udržuje pokoje v příjemné teplotě. Určitě nejsou ani velké, ani vznešené. Nikdy jsem je necítil přehřátý. Je to také vynikající stimulační místo ve vlhkých dnech a úkryt, když svítí slunce, kde je někdy tepleji než v pokojích. Nemá na sobě žádné plíživé rostliny ani květiny, ale je podepřena malými dřevěnými sloupy natřenými bílou barvou a vypadá celkem úhledně. “

Sestry Cuninghame byly navštívit Macarthurs v Camden Park - Archibald měl úvodní dopis James Macarthur ? - a Sarah viděla potenciální hodnotu popínavých rostlin:^[63][1]

"Camdenský salonek se otevírá na verandu za domem a první věc, která mě zaujala, byla ta nejkrásnější lezecká rostlina." Jejich veranda byla jediná krásná, kterou jsme zde viděli, a byla nádherná, pokrytá kvetoucími rostlinami, které byly trénovány od jednoho sloupu k druhému, a ta, kterou jsme si všimli ze salonu, byl rodák s velmi elegantním listem a pokrytý velké trsy světle růžových velkých a jemně vypadajících květů - jakýsi Bignonia (myslím). Byla to nádherně vypadající rostlina. “...„ Dnes odpoledne jsme se šli podívat na velmi velký květ aloe asi čtvrt míle od tohoto vedle starého rozbitého domu. Jedná se o velmi jedinečnou rostlinu, znáte list aloe, ale tady je mnohem větší a silnější ve způsobu růstu. Ze středu velmi velkého keře těchto listů se tyčí dlouhá rovná stopka, docela malý strom a nahoře pokrytý velmi velkými trsy nebo spíše větvemi zvědavě vypadajících žlutých květů. We saw two others of the same kind growing beside a cottage, but I suppose they are all planted here.'

It is clear from the words "I suppose they are all planted here" that Sarah Cuninghame knew that the aloe was not native to New South Wales but her description points to the fact that they were a notable feature of the colonial landscape.

In July 1840 the Cuninghames left Summer Hill for Melbourne and the district of Port Phillip. The next known tenant of Summer Hill was a man named George Bonnor who took up a six month lease of the farm at the beginning of July 1842 but was declared insolvent in mid-January 1843, owing Macalister the full rent of £42/10s. Bonnor was never a likely farmer. He had been a commission agent in England before becoming bankrupt in 1839 and he had left England in 1840 under an assumed name (Brown) to escape his creditors.^[64][1]

Bonnor's schedule of assets on his farm at Appin was extremely modest: various farming implements; about zero point four zero hectares (one acre) of potatoes; a horse, cart and harness; one hen and chickens; a kitchen table; matrace; a quantity of casks; and wearing apparel for himself, his wife and his child. Not much for a man who styled himself "farmer". But he was hardly a reliable witness and was certainly hiding assets. Indeed, three years later his neighbour Francis Rawdon Hume revealed in a notice published in The Sydney Morning Herald that Bonnor had left cattle on Hume's farm Rockwood at the beginning of 1843 - on the eve of the sequestration of his estate.^[65][1]

Bonnor might have been Macalister's last tenant at Summer Hill. In May 1843 Macalister sold the property to Henry Harvey and Benjamin Lee from Parramatta, recouping his outlay of £800.^[66] Two years later, in March 1845, Harvey and Lee conveyed the property to Helenus Scott of Glendon in the Hunter River district, as part of a complicated settlement of debts. In 1842 Harvey and Lee had got themselves into financial difficulties with Robert Scott, brother of Helenus when they entered into a bond with Scott which guaranteed the repayment of certain monies Scott had lent to Duncan Cameron. Cameron defaulted on repayment of this money - £6,600 - in January 1844. After Robert Scott's death in July 1844 proceedings were taken against Harvey and Lee by Helenus Scott as executor and sole beneficiary of his brother's estate. The proceedings were abandoned by mutual agreement on the conveyance of the Appin property. It was a very small offset against the bad debt but the colony was then still feeling the consequences of the severe economic depression which had affected all the Australian colonies in the early 1840s.^[67][1]

Scott put the property up for auction in Sydney in June 1845. The auction notice declared that "Summer Hill Farm" was entirely "stumped and free for the plough from one end to the other". In addition to a cottage (no longer a 'handsome homestead'!) with dining and drawing rooms, four verandah rooms, detached kitchen and laundry, the improvements included a 'moderate sized barn, men's huts, stables' and "a large tank".^[68] The reference to a large tank in this context is a reference to a dam, probably intended to hold water for livestock (The 1833 edition of the New South Wales Calendar and General Post Office Directory notes that Thomas Rose who then owned Mount Gilead, the property to the north of Summer Hill, had been 'the first to construct a tank sufficiently capacious to secure him from the want of water in dry seasons'). Summer Hill was offered as a property that was "desirable as either a country residence for any party desirous of living away from the city, yet within a comfortable drive of it, or, as a dairy or agricultural farm". Interestingly, although offered as 49 hectares (120 acres), it was described as actually being 53 hectares (132 acres) - the discrepancy explained by the creek "having been roughly surveyed as a straight line".^[1]

In August 1846 the three original grants of 16, 12 and 20 hectares (40, 30 and 50 acres), (collectively known as the Summer Hill Estate), were conveyed to "John Kennedy Hume of Appin, Gentleman" for £300. John Kennedy Hume was the six-year old son of Francis Rawdon Hume and his wife Emma Mitchell. He was born at Rockwood, the Hume family estate at Appin, on 24 April 1840.^[69][70][1]

The Hume story (1846-1936)

The first Appin property – Hume Mount / Humewood / Rockwood

Andrew Hume's original 1812 grant of 40 hectares (100 acres) was called Hume Mount. His additional grant of 20 hectares (50 acres) received in 1816 adjoined this land and over the next twenty years both Andrew Hume and his son Francis Rawdon Hume extended the estate by buying adjoining grants so that by 1827 Hume Mount totalled more than 121 hectares (300 acres) (NSW Land & Property Information: RPA 12539). Other Hume land at Appin included Francis Rawdon Hume's own 1823 grant of 32 hectares (80 acres), which adjoined his father's land on the north-east, and Hamilton Hume 's 162 hectares (400 acres) in the same area. Hamilton's property was called Brookdale and included 121 hectares (300 acres) that he had been granted as a reward for his services in exploring new country beyond the Yass Plains.^[71] John Kennedy Hume, Andrew Hume's second son, had an 32-hectare (80-acre) grant, which he called Hillsborough Farm, less than a mile to the north of his brother Rawdon's grant.^[1]

Hamilton Hume received additional large grants of 518 and 777 hectares (1,280 and 1,920 acres) in reward for further exploration, choosing to establish properties on the Yass Plains. By the late 1820s many colonists were confident that the financial rewards promised by pastoralism were much greater than those provided by agriculture. All of the Hume brothers were looking for pastoral land in the new southern districts, the districts that had been partially opened up by the explorations of Hamilton Hume. For his part, John Kennedy Hume may have had an additional motivation for moving south. In 1825 he had married Elizabeth O'Neill, step-daughter of Patrick Pendergast of Appin, a marriage contracted in secret, in opposition to the wishes of his family. He established a property near Střelba.^[72][1]

In October 1826 Francis Rawdon Hume had applied for an additional "grant of land without purchase", declaring that he had built "a substantial dwelling house of four rooms, with a verandah &c;" as well as a servants' house and a stable on his existing grant of 32 hectares (80 acres). He also declared that 24 hectares (60 acres) of the grant was in a state of cultivation and that he had 75 head of horned cattle, two horses and other stock. He had erected a three-railed fence around nearly all of his land and had employed and maintained three convict servants off the government stores for the previous year.^[73][1]

Rawdon Hume's application was supported by two referees, one of whom was Thomas Rose, a Sydney innkeeper who was at that time owner of the adjoining property Mt Gilead. Rose attested that he knew that Hume had built a dwelling house and had brought a great portion of his land into cultivation. The other referee, Sydney flour-miller Thomas Barker, was careful to say that he had not seen Hume's farm for two years but felt confident that it would be in good order since Francis Rawdon Hume was "an industrious, good farmer" who brought "superior quality, well-cleaned" wheat for sale to Sydney.^[1]

Hume's referees were not particularly concerned about the details of Francis Rawdon Hume's improvements on his grant. They had been asked to testify as to his means, to confirm that he had sufficient surplus capital to invest in additional property should he be granted such land. Although there is no indication that Francis Rawdon Hume received an additional grant in response to his 1826 application, there is some evidence that he was already running cattle on a property in the County of Argyle by late 1826.^[74][75][1]

In February 1827 Francis Rawdon Hume advertised Hume Mount and Humewood farms "to be let for a term of five years."^[76] The advertisement confirms that F. R. Hume's original grant was named Humewood but, in the event, the farms were not let. Instead there was some re-arrangement of land occupation between F. R. Hume and his father. Andrew Hume went to live with his daughter Isabella Barber at Glenrock near Marulan but remained listed in the NSW Calendar and General Post Office Directory from 1832-7 as owning property at Appin called Humewood.^[1]

Francis Rawdon (F. R.) Hume settled in at Hume Mount which by 1828 he had renamed Rockwood. He married Emma Mitchell in 1830 and in June 1831 applied for additional land for his wife Emma as a marriage portion. The first of 14 children, a son Andrew Hamilton Hume, was born at Rockwood in May 1832.^[74][75][77] Although he had another go at letting Rockwood in December 1833, advertising it as suitable for "emigrants with families" and "well-adapted for agriculture with a run for a small dairy herd", F. R. Hume remained at Rockwood with his family until August 1846 when he sold up his furniture, implements, pigs, poultry, horses.^[78][79][1]

A correspondent called "Felix" wrote a letter ...regretting Hume's departure from "his fine estate of Rockwood for his establishment in the interior", declaring that Appin would feel the loss of "as good-hearted a man as ever breathed".^[80][1]

Francis Rawdon Hume bought Summer Hill in his son's name in the midst of packing up to leave Rockwood. Rockwood was let to a Mr Bayne but nothing is known of the arrangements at Summer Hill. Two years later, in September 1848 both Rockwood and Summer Hill were advertised as farms to let, "for such term of years as may be agreed upon".^[1]

Rockwood was described as containing about 202 hectares (500 acres), divided into twelve paddocks, with 'a commodious stone-built dwelling-house, containing a spacious hall, two large parlours, four bed-rooms, two large attics, cellar; with a snug four-room cottage attached, stone-built kitchen and store; large garden and orchard, stables, men's dwelling and other out-offices'.^[1]

Summer Hill was described as adjoining Rockwood and containing "upwards of 81 hectares (200 acres)", divided into five paddocks with "a substantial stone-built cottage, containing a hall, eight rooms, with attic, and having a detached stone-built kitchen. A shrubbery, enclosed by palisades, in front; large garden and orchard in the rear, and a large enclosed reservoir quite convenient to the dwelling".^[1]

Leases and occupations / uses

Few details are known of Francis Rawdon Hume's tenants at Summer Hill during the 1850s, 1860s and 1870s beyond some names listed in directories or electoral rolls. The Official Post Office Directory of New South Wales for 1867, for example, lists two farmers at Summer Hill, Appin: James Burke and James McGrath. Burke (or Bourke) is also listed as Francis Rawdon's tenant at Summer Hill in the electoral rolls for the district of Appin from 1869-1876.^[1]

At Rockwood the social status of the tenants was such that notices of marriages, or deaths, or the births of their children, might be published in the newspapers. Through such notices and family papers, we know the Clayton family took up residence at Rockwood C. 1855.^[81] The head of the household was Frances (Fanny) Matilda Clayton, widow of Dr Benjamin Clayton, late of Baltinglass, near Gunning. Fanny was a Broughton, daughter of Acting Commissary William Broughton, one of the original grantees of land at Appin. She was a cousin of F. R. Hume and his siblings.^[1][82]

The Claytons lived at Rockwood for nearly twenty years, apparently on a succession of five-year leases. A surviving memorandum of agreement' relating to the tenancy, dated 1 February 1860, suggests that by that time management of Hume affairs at Rockwood had passed to Rawdon Hume's eldest son Andrew Hamilton Hume.^[83][84] Under the terms of this agreement Frances Matilda Clayton agreed to rent "the farm known as Rockwood consisting of about 400 acres" for five years at the rate of £40 per annum, agreeing also to spend £100 on shingling and repairing the house and £100 on erecting fences and clearing out waterholes.^[1]

The memorandum includes reference to James McGrath, tenant at Summer Hill, which suggests that there had been some permeability between the boundaries of Rockwood and Summer Hill. The document includes the following terms: "It is agreed between Mrs Clayton and James McGrath that those portions of the two farms taken from each other under the old leases shall remain so, for the first year of this lease".^[1]

The map which accompanies the memorandum indicates roughly the existing land use at Summer Hill at that time, showing the Pendergast grant as divided into a bush paddock and a cultivation paddock. The maps show two houses, one on Rockwood and one on Summer Hill. Confusingly, it also shows Rawdon Hume's 1823 grant as belonging to "J. K. Hume of Collingwood left him by his grandfather".^[1]

When Andrew Hamilton Hume senior made his will in January 1844 he devised 'to John Hume the infant son of my lamented late son John Hume who was barbarously murdered all that tract of land in Appin ... bounded on the north by Rose's land, on the east by the Appin Road, on the west by a creek running north, and on the south by an avenue leading to Rawdon Hume's house'.^[85] John Kennedy Hume, second son of Andrew Hamilton Hume, was murdered by a bushranger Thomas Whitton in Gunning in 1840. His son, also John Kennedy Hume, was born in 1840 and died in 1869). This description clearly matches the land granted to Rawdon Hume in 1823, but Andrew Hume's assumption that it is his own property and that he has the right to devise it to his grandson seems to confirm that this is the place called Humewood, listed as Andrew Hume's Appin address in the NSW Calendar and Post Office Directory of the 1830s when Francis Rawdon Hume was listed at Rockwood. Andrew Hume died in 1849 but his will was never probated. The puzzle is complicated by an annotation on the original crown grant for Humewood. In an unknown hand, it reads: 'Mr Charles Hume, one of F. R. Hume's sons, told me told me that this land was devised to J. K. Hume by F. R. Hume.'^[1][86]

Fanny Clayton had eight children, the eldest aged 19, the youngest just two years old (four sons and four daughters) when she took up Rockwood following her husband's death in September 1854.^[87] The family enjoyed a close friendship with near neighbours at Mt Gilead, Edmund Hume Woodhouse and his wife Gertrude. A scrap album kept by Gertrude includes a sketch of Rockwood and associated buildings drawn in October 1863.^[88][89][1]

Fanny Clayton's second daughter Emma Johnson Clayton was born at Gunning on 25 April 1843.^[90] Throughout her adult life she kept a diary. Her entry for January 1872 has reference to her future husband John Kennedy Hume: "All had a walk together to the aloes after tea. Had a little music this evening and played whist and bridge. Ben and J. K. H. at Mt. G." ('Ben' is a reference to Emma's brother Benjamin Clayton. "Mt. G" is Mt Gilead).^[1]

Emma married John Kennedy Hume at St Peter's Campbelltown on 19 February 1873. Edmund Hume Woodhouse was one of the trustees of her marriage settlement.^[91][92] Following their marriage they lived first at Forest Lodge, Goulburn, then Cooma Cottage near Yass. John Kennedy Hume inherited Cooma Cottage on his uncle's death in April 1873, as well as a property called Marchmont near Yass. John and Emma's first child, Ellen Clayton Hume, was born at Forest Lodge on 25 February 1874. A son named Hamilton was born at Yass in 1875 but died aged 14 months. A third child, another daughter, born in August 1882, lived barely a year.^{[93][94][95][96][97]} Following the death of this child John and Emma decided to return to Appin.^[1]

After the Claytons left Rockwood in the mid-1870s the property had tenants, including Mrs Gertrude Woodhouse who had decamped to Rockwood after her husband's death in 1875 when her eldest son had taken charge at Mt Gilead. At Rockwood she bred stud horses, prize-winning sheep and pigs, winning three silver medals at the Mezinárodní výstava v Sydney of 1879, one for an Exmoor horse called Sir Thomas, one for a coarse-woolled Southdown ram and one for a coarse-woolled Southdown ewe. At the Agricultural Society's 1881 exhibition she won prizes for an old English Berkshire sow while another exhibitor won a prize for a Dartford Park sow bred by Mrs Woodhouse.^{[98][99][100][1]}

Mrs Woodhouse had a five-year lease on Rockwood but by the time John and Emma Hume returned to Appin John's eldest brother Andrew Hamilton Hume and his family were in residence.^[101][1]

Beulah (1884-1936)

John Kennedy Hume used Rockwood as a base during the first half of 1884 while he arranged to take over the occupation of Summer Hill. His tenants, a family called Murray, needed time to find alternative accommodation and he needed to make some repairs. It is clear from letters to his wife that they had decided to change the name to Beulah.^[1][102]

Beulah byl hebrejština word used in the Book of Isaiah as a prophesied attribute of the land of Israel and used in literature as the name of a mystical place, somewhere between Earth and Heaven. It was used in this way on John Bunyan je Pilgrim's Progress. John Kennedy Hume was an adherent of a group called the British Israelites whose doctrine was based on the hypothesis that people of British descent were direct lineal descendants of the ten lost tribes of Israel.^[1]

Some sense of what might have been the promise of Beulah for John and Emma is conveyed in a letter written by John from Rockwood to Emma in March 1884:^[1]

... the day is not far distant when we can come together, always, in love and happiness at Beulah. I was up betimes this morning and for over an hour enjoyed the delicious air on our future home'.

John engaged prominent Sydney architects Mansfield Brothers to carry our repairs and renovations to the cottage. Tenders were called In March. Hume may have chosen Mansfield as architect because he had a social acquaintance with him. George Allen Mansfield had a country house called Glen Lorne near Mt Gilead, just along the Appin Road.^[1]

There are no details of what repairs the architects were to carry out except reference to the old kitchen being cleared away and a foundation being laid for the new one. It seems probable the summer house was erected at this time, as a belvedere with sightlines to both Hume homes, Rockwood and Beulah. John was doing other work around the property: trenching, fencing - putting up a four-railed fence to keep things away from the house planting the garden. The house was "beginning to look something like new" by that time but the work was still not finished at the beginning of August when the radishes and cress had emerged.^[1]

John took up residence in late August and began furnishing the place, sending Emma a list of shopping for Sydney: a kitchen table, kerosene oil, crockery, kitchen lamp etc' Emma and Ellen joined him at Beulah before the end of the year and in December 1884 an alteration was made to the terms of Emma's marriage settlement whereby the trustees of the settlement were instructed to sell certain property in Yass and to invest the proceeds in the purchase of Beulah, "consisting of 49 hectares (120 acres) or thereabouts". By this arrangement she became owner of the Bryan, Sears and Pendergast grants, the property bought for John Kennedy Hume when he was six. John's father, Francis Rawdon Hume, was alive in 1884, living in retirement at Castlesteads near Boorowa. He died in 1888 leaving a will by which in a kodicil made September 1882 he confirmed John Kennedy Hume's title to Summer Hill.^[1]

From Emma's diaries and correspondence of J. K. Hume, it seems they lived a quiet life at Beulah. Emma records the small daily routines: afternoon walks to the gate; in the creek in quest of ferns; to and reading in the summer house; walks in the Rockwood creek; sending an employee to cut chaff at Brookdale; getting the piano tuned; planting seeds of aster and pansy; the heifer calving; social visits to Brookdale and Glen Lorne; collecting eggs; John going to Campbelltown in the sulky; to Yass; selling a horse; getting a horse shod; catching 23 fish in the river; getting bamboo roots from Glen Lorne and planting them in the garden; killing a black snake in the bush above the bridge; the death of a cat; giving lemons to a neighbour; making apricot jam; gardening in the cool of the day. John's letters talk about buying hay for the cows and pumping water for cattle in drought. In the late 1880s he put in a new, deeper, dam some distance from the house, "over the hill".^[1]

John Hume died at Beulah in November 1905. An inventory of household effects itemised the furniture including dining room, four bedrooms, study, hall, man's room, bathroom, kitchen, office, verandah and bush house. His real estate comprised his 2,023-hectare (5,000-acre) Marchmont near Yass and 32 hectares (80 acres), parish portion 77, at Appin. He sold Cooma Cottage in 1904. The Appin land was described:^[1]

'This land consists of a forest in its natural state, timber principally spotted gum, some iron-bark, oak, box, and a little stringy-bark. The soil generally is of poor quality and shallow, the rock being very near to the surface. The frontage to the gully is very rocky and rough - The present value is principally for the timber contents. The only improvements on the land are the boundary fences on three sides, the gully on the west side being unfenced.'

Emma was John's sole beneficiary. Her diaries provide little detail of how she managed. Zemřela v Beulah on 30 November 1919. A trained nurse, Jessie Clayton of Minto, witnessed the death. Jessie was Emma's niece. Emma's 32 hectares (80 acres) (portion 77) "well timbered natural forest" and the remaining 49 hectares (120 acres), Beulah noting residence, outbuildings of wood and/or iron, store room, bathroom, stable, feed room, coach-house, laundry, summer-house, labourer's cottage of two rooms, milking bails.^[1] Ellen Hume was sole beneficiary of her mother's estate. Few details are known of her life at Beulah in the years after her mother's death or of the management of her inheritance. Ellen was certainly in attendance at another Royal Australian Historical Society visit to the monument in March 1929. She was known to be interested in Hume family history.^[1]

A partial visual record of the house and its surrounds around the time of Emma's death is provided by a series of soft-focus, hand-coloured photographs taken by a studio photographer.^[1]

Ellen Hume and Beulah byly vystupoval v The Australian Home Beautiful in 1934 in an article by Nora Cooper, photographs by Harold Cazneaux and descriptions of Hume family furniture. The forest which Miss Hume treated as a private sanctuary - The Hume Sanctuary - received special attention. It was Ellen's wish that her trees be left to the nation. A photograph from 1934 indicates that the character of the spotted gum (Corymbia maculata ) forest has remained constant. The garden close to the house was described as conforming to no special pattern:^[1]

"...but wanders around the house at its own sweet will, trailing after it a cloud of loveliness. All the old favourites are there: phlox and hollyhocks, larkspur, lemon-scented verbena, marigolds and lupins, cosmos so large that at a distance they look like asters, rhododendrons, Chatham Island lilies^[103] and another kind of lily which is green with brilliant red seed pods. A little flagged path winds round to a rose pergola, and kurrajong trees shelter the flowers from the sun with their delicate and graceful leaves, although they do not monopolise all the decorative effects. Last year the ironbarks (Eucalyptus crebra ) blossomed and tossed crowns of white all around the edge of the clearing."

A photograph of the garden shows a shade house on the south-east corner of the front garden, roses, a small palm (the extant Phoenix dactylifera /date palm?) and the encircling wooden fence with the forest beyond.^[1]

Ellen Clayton Hume died in 1936, leaving Beulah do Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals, NSW Branch (RSPCA). She left £1,000, £3 a week allowance and a life interest in the property to her "maid and companion", Sarah Papworth. Sarah, known as "Dolly", was thirteen years younger than Ellen, had known Beulah od dětství. Her father Eddie Tobin had worked full-time for John and Emma Hume, while her mother Harriet had worked for the family. When Harriet died in 1939 she was living with her daughter at Beulah. Sarah's husband David received £1,000 as did Ellen's resident nurse, Sister Helen Timmins. Sarah died in 1960 after which David was entitled to live there under the same terms. He died in 1967, triggering a flurry of activity around the remaining furniture and books, with two female Hume cousins disputing with the RSPCA Trustees over entitlements. Both died before Papworth. Stuart Hume, great-grandson of F. R. Hume, was given authority to take Hume books after Papworth's death. Furniture and other items, silver and china, disappeared. Some were looted, others given away by the RSCPA. A large collection of Hume and Clayton diaries and letters was given to Mrs Shirley Ball who ran the private Colonial House Museum, in Millers Point.^[1]

Beulah was formally conveyed to the RSPCA on 3 December 1969. In February 1970 the RSPCA signed an agreement with Northbridge Estates P/L to buy it. Mezitím Beulah was actually conveyed on 26 February 1971 Northbridge Estates had become Beulah Investments P/L. Beulah was bought as an investment (anticipating Government resumption) following the 1968 new plan to expand metropolitan Sydney, directing growth along three transport corridors. The Státní plánovací úřad began buying land locally in the late 1960s for future industrial and education uses and Housing Commission development. The Macarthur Development Board was established in 1974 to manage the growth centre with authority to acquire and develop land and manage an environmental and heritage conservation program. Federal funding ceased in 1975. The State Government got increasingly unwilling to bear long-term investment costs from land acquisition. In June 1977 the English principals of Beulah Investments P/L were confident it would be resumed. They let it on short leases for grazing and agistment to cover rates. In December 1979 the NSW Planning & Environment Commission advised them that the extent of land had been revised and Beulah released from designation under the Growth Centre Act.^[1]

Meanwhile a detailed regional survey of 19th century buildings and sites was done for the State Planning Authority. Its November 1973 report identified Beulah and the trees known as Humewood as significant and proposed preservation. An edited version was published in March 1977. The National Trust (NSW) did extra research on Beulah's history, classifying it in April 1980.^[1]

Through the 1980s Beulah Investments P/L continued to let Beulah to tenants (cattle, horses), turning down a series of prospective buyers. In February 1983 Campbelltown Council proposed an interim conservation order. The PCO was made on 8 April 1983 to the whole of Portion 78. In January 1985 Beulah Investments P/L were given notice of a permanent conservation order, objected, leading to a Commission of Inquiry. The hearing in January and February 1987 decided to proceed with a PCO over two hectares (six acres) - part of Portion 78. The bridge was not thought at risk, so excluded, as was the summer house and 20th century cottage. The National Trust (NSW) classified the bridge in May 1987. Interest was growing in the remnant forest on Portion 77. Campbelltown Council prepared a Development Control Plan to allow part of Beulah to be listed as a local heritage item - to which Beulah Investments P/L objected. Beulah was kept on short-leases for agistment.^[1]

In 1993 Campbelltown Council proposed rezoning for a koridor pro divokou zvěř počítaje v to Beulah's spotted gum forest. Beulah Investments P/L and neighbouring Mt. Gilead opposed this. George Betts died in 2000, having represented Beulah Investments P/L's interests for 30 years.^[1] In April 2000 the Heritage Councli wrote to Beulah Investments P/L pointing out that minimum standards of maintenance and repair were not being adhered to, i.e. it was demolition by neglect.^[1] In February 2004 Clive Lucas, Stapleton & Partners were contracted for a schedule of essential maintenance to walls, roof, verandah posts.^[1]

From September 2010 Beulah was acquired ($2 million; $600,000 through OEH's Biodiversity Offset program and a biobanking agreement to preserve the 60 hectares (150 acres) of significant bushland on site), repaired, adaptively reused and readied for sale by the Trust historických domů NSW through its endangered houses fund. It is being prepared for sale.^[104][1]

Popis

Farma

Farma

The property is broadly rectangular running away from Appin Road on its eastern side towards the Upper Canal water supply for Sydney to its west. A příjezdová cesta winds from Appin Road over Woodhouse Creek through an area of forest, past a former dam and bore and an area of remnant formal planning layout to the homestead group with remnant plants, outbuildings and fence lines. To the north of the homestead group is a dairy. To its south-west is an octagonal summer house ruin. This was deliberately sited in an area giving both the best views and summer breezes. It has a clear relationship to the homestead group and to adjoining Meadowvale homestead group to its south-west - on axis.^[1]

On both sides of the driveway which continues west of the homestead group were cultivated paddocks - visible in a 1947 aerial photograph - patterns indicating possible former orchards or pasture improvement in this area. Dams and another area of cultivation patterns in the farm's south-west. Beulah adjoins Meadowvale to its south, another colonial farm estate and this boundary is marked by remaining post and rail fencing.^[1][105]

The house and outbuildings are set within a level basin enclosed in the southern and western sides by the ridgeline and to the north and east by the conservation forest. Only the gazebo (or summer house) is set on the ridgeline overlooking the adjacent (to the south-west) former Hume homestead known as Meadowvale.^[1][106]

The land is largely cleared and shows evidence of continued pastoral use, with the exception of the conservation forest.^[1][106]

Les

Les

Approximately 59.5 hectares (147 acres) of the total site area of approximately 90 hectares (220 acres) (65%) of the farm is covered with conservation forest. This forest includes both remnant Cumberland Plain Woodland (C. 19.4 hectares (48 acres)), Sydney Shale Sandstone Transition Forest (C. 40,1 ha (99 akrů)). This forested area coveres 65.65% of the property, including the whole of Lot 21 DP1132464 and portions of the remaining three lots of the site.^[107] Both types of vegetation noted above are listed as endangered ecological communities under the NSW Threatened Species Conservation Act 1995. This forest has significance as a rare remnant natural forest with important values in terms of biodiversity for both flora and faujna and as part of the Georges / Nepean River corridors.^[108] The conservation forest should be managed as per the recommendations and requirements of the Biobanking Agreement ID no. 058, under Part 7A Division 2 of the Threatened Species Conservation Act 1995. This includes preventing stock from grazing in any area of the biobanking site, regular and ongoing effective control of environmental weeds, management of exotic forbs, grasses and vines, monitoring and review of the weed management plan, management of fire for conservation, management of human disturbance, management of regrowth and remnant vegetation, supplementary planting, retention of dead timber, rocks, erosion control, pest management and nutrient control etc.^[109][1]

Bridge over Woodhouse Creek (C. 1836+)

The timber beam bridge over Woodhouse Creek on "Beulah" is believed to be the only example of its type in private ownership and the only one known to retain a full set of stringer girders intact. It is a rare remnant of Australia's oldest surviving form of bridge construction. It is approximately 150–200 metres (490–660 ft) from the homestead, negotiating a steep rocky creek. It is believed to be contemporary with the house (1830-1840). Its style of construction is not unlike that employed in some earlier bridges in the Great North Road, north of Wisemans Ferry.^[1]

It consists of stone masonry abutments approximately 3 metres (9.8 ft) apart with hardwood stringer girders spanning that distance for a width of approximately 6 metres (20 ft). The original decking no longer exists. The remains of some hand railing exists lying in the grass adjacent to the causeway. The invert of the creek bed is stone faced for the width of the bridge and 1.5 metres (4 ft 11 in) upstream and downstream. Downstream, it discharges into a natural rock pool formation. There is some scouring of the creek bed upstream of the paving.^[1]

The abutment walls are coursed rubble stone masonry lime mortar jointed using pískovec bloky. This construction returns along the wing walls which form the sides of both approach causeways. At a distance along the causeway the mortar jointed masonry gives way to dry walling roughly coursed. At the top of the abutment walls and for a distance along the causeway walls a course of stone is recessed forming a shelf to carry a 225 square broad axed (or adzed) timber plate. At the abutments this is used to land the timber bridge stringers and along the causeway it is used to support the zábradlí příspěvky.^[1]

The stringers extend beyond the abutment headstock approximately 900 millimetres (35 in) along the causeway. Seven stringers 225 x 225 at 900 centres form the width of the bridge. These were originally decked with 150 x 60 hardwood planks all of which have been removed between abutments and have been replaced with a modern carriageway consisting of timber decking over railway lines as stringers occupying the centre 3-metre (9.8 ft) width of the bridge. The remains of a handrail lies in the grass on the south side of the tepané železo strap securing the rail to the top of the post clearly visible. The wrought iron fish plate connecting the butted ends of the side plates is also lying on the site. The remains of bolts between stringers, side plates and headstock are also in place in corroded form as are a number of wrought iron spikes and nails.^[1]

Building material: stone masonry abutments, hardwood stringer girders^[1]

Significant landscape elements including the garden

Significant landscape features include the:

• conservation forest;
• original access road;
• remnants of 19th century plantings (including a date palm (Phoenix dactylifera), peppercorn trees (Schinus molle var. areira) and a clump of an old rose R. bracteata);

as well as remnants of the:

• round yard (former carriageway (loop) east of the house;
• fencing; a
• two 19th century dams.

There are several areas of remnant early post and rail fences around the site.^[106][1]

Remains of (later) extensive picket fence and carriage loop.^[110] A kurrajong (Brachychiton populneum ), date palm (Phoenix dactylifera ) a pepřový strom (Schinus molle var. areira) are to the front/east of the house. A formal garden was/remains on the eastern side of the house and outbuildings to its west or rear.^[111][1]

Dům (C. 1836) and outbuildings

Komíny

A single storey, Colonial Georgian style, three záliv symmetrical homestead of coursed random stone construction. Double pitched roof (now vlnitý plech ) and stone flagged veranda. Principle eastern fasáda has a stucco and kvádr Dokončit. The interior comprises a typical four room arrangement, with two principal rooms and two back rooms arranged around a central hall. It also features four "strangers" rooms' or verandah rooms, accessed externally, two off the front verandah and two off the rear, with an attached store at its south-western corner. Tři komíny, two to the north, one to the south.^[1]

Store (attached at south-west corner of house)

Slit window, possibly for defensive purposes

Rear flat roofed addition has a slit window (for defensive reasons ?). Attached dairy and the picket fence has been destroyed in recent years. Dům, počasí outbuildings and the gazebo have deteriorated to ruinous state in recent years.^[1][112]

Built by John Kennedy Hume in the 1830s. Single storey three bay symmetrical homestead of coursed random stone rubble construction, stuccoed to front. Central corridor, two principal rooms with fireplaces, reeded or fluted komín pieces intact,^[113] back hall, two back rooms, stone paved verandah to front returning on sides to two small corner verandah rooms, all under a double pitched valbová střecha (now covered with corrugated galvanised iron).^[1]

Stavební materiál

Coursed random stone rubble (stuccoed in part), reeded or fluted chimney pieces.^[1][114]

19th century outbuildings (C. 1839-40; 1880s (gazebo/summer house)

These include Cottage 1, the former Stables, former Gazebo / summer house and remnant structures.^[106] The majority of these buildings on this site were built between 1835-38. They were described in contemporary descriptions in 1839 and 1840. Outbuildings are in various stages of disrepair and are derelict.^[106][1]

Chata 1

Timber, located southwest of the house.^[1]

Bývalí stáje

Timber, located south of Cottage 1.^[1]

Cottage 2

Remnant chimney remains nearby to former stables.^[1]

Mléčné výrobky

To the north of the homestead group is an attached dairy with stone slab floor.^[1]

Gazebo / Summer House (C. 1880s)

To the south-west of house, Cottage 1 and former Stables, located on the ridgeline. Collapsed, timber hexagonal structure with corrugated iron roof.^[1]

Stav

As at 3 February 2015, the house is derelict and vandalized.^[110] On a derelict and poor condition overall and large sections of the ceilings and floors have collapsed. The condition of the masonry structures is generally fair to good, although some cracking and bowing of masonry walls is evident. The northwest corner has been reconstructed and various sections of the sandstone to the southern and western facades have been repointed with cementitious mortars.^[115]Much of the corrugated iron on the house's roof is recent, with older sections remaining at the north-eastern corner and upper north-western corner.^[1]

For the bridge over Woodhouse Creek, the western headstock has been damaged by termite infestation and has collapsed. The eastern headstock has probably been damaged as is evident by inspection of the ends but collapse has not occurred. The "second" headstocks are buried and could not be inspected beyond the ends which show some evidence of termite damage. Further exploration would be required to confirm this. The top surface of the stringers shows moderate to extensive weathering forming vertical fissures typical of water damage at the interface between decking and girders. The condition of all timbers is remarkably good considering their age.^[1]

Úpravy a data

• 1823 – 81 hectares (200 acres) in four lots
• 1846 – 49 hectares (120 acres)^[1]
• 1884 – repairs and renovations (including: old kitchen being cleared away and nadace being laid for a new one. Summer house was likely erected about this time.^[116][1]
• 1969-70+ – It has since been neglected and left to be ransacked. Early post and rail fencing was removed and sold for firewood.
• A plan of the remnant garden by John Tropman in 1983 documents the extant plant material from that time in the immediate vicinity of the house although the layout is more formal than suggested in the *1934 article – The garden has continued to deteriorate and the summerhouse has now completely collapsed.^[117][1]
• 1980 – a fire destroyed some of the detached buildings.^[118][1]
• C. 1980 - fotky^[119][110] of the various outbuildings show three large water tanks, one behind the SW of the house, one behind the timber building on the S end; one behind the NW end of the house. These were destroyed by a fire in 1980, apparently caused by a kerosene refrigerator.^[1]
• C. 2005 – north-west corner of homestead building reconstructed.^[120][1]
• 2010-11 – Beulah acquired and repaired, adaptively reused and readied for sale by the Historic Houses Trust of NSW, under their endangered houses fund. The property is currently on the real estate market.^[1]

Další informace

The Appin area has been subject to frequent archaeological study over the last 20 years.^[121] Previous works have revealed that sandstone rock shelters and převisy containing art are the most commonly occurring site type.^[1]

Čtyři úkryty skalních lokalit byly zaznamenány Sydney Prehistory Group na sever od Woodhouse Creek. Nejbližší z nich byl nalezen 400 metrů od severní curtilage (hranice) Beulah. Lokalita byla charakterizována oblastmi vysoké, střední a nízké archeologické citlivosti. Ve spojení s Woodhouse Creek a jeho přítoky byly identifikovány oblasti s vysokou archeologickou citlivostí.^[1] Byly identifikovány oblasti mírné archeologické citlivosti na velkých částech západní části studované oblasti, včetně dvou hřebenových hřebenových reliéfů a přidružené mírně se svažující reliéfní podoby spojené s usedlostí Beulah.^[1]

Zpráva o artefaktu z roku 2013 kategorizuje nemovitost do oblastí s nízkým, středním a vysokým archeologickým potenciálem. Hodně bylo posouzeno jako místo s nízkým potenciálem, protože velká část pozemku pravděpodobně není vhodná pro stavbu budov kvůli topografii pozemku a vzdálenosti od domu. Zpráva identifikovala tři oblasti se středním potenciálem, které zahrnují velkou plochu obklopující dům a zahrnující všechny existující stavby, místo altánu, který má určitý potenciál obsahovat artefakty a oblast zahrnující linii oplocení a železniční trati a přehradu potenciál zahrnout důkazy týkající se zavlažování vody a zemědělství v této oblasti.^[1] Zpráva o artefaktu ukazuje, že existují dvě oblasti s vysokým archeologickým potenciálem. Jedním z nich je pozemek domu a jeho bezprostřední okolí, o kterém je známo, že zahrnuje zbytky bývalých staveb a depozity artefaktů pod podlahou a zahradní prvky, jako je lemování zahradního záhonu. Druhým je příjezdová cesta a most, o nichž je známo, že obsahují důkazy o povrchové úpravě pískovcových a cihelných silnic, a způsoby konstrukce používané pro přístupy k mostu a silnici.^[122][1]

Seznam kulturního dědictví

přidána mapa hranice dědictví

K 20. březnu 2009 je panství Beulah důležité jako celá kulturní krajina obsahující rané koloniální struktury - usedlost a kamenný most - zbytky rozložení farmy a zahrady z 19. století, osmiboký pavilon nebo letní dům jako hlavní ohnisko a zbytek skvrnitý guma (Corymbia maculata ) les v důsledku včasného ochranářského plánování.^[123][1]

Beulah byla uvedena na seznamu Státní registr nového jižního Walesu dne 2. dubna 1999.^[1]

Viz také

• Seznam památkových domů v Sydney

Reference

Bibliografie

• Archeologické služby a služby správy dědictví P / L. Vklady spojené s údržbou mostu, Beulah.
• Dědictví artefaktů (2013). Beulah, 767 Appin Road, Gilead - Hodnocení domorodého a nepůvodního archeologického potenciálu.
• Design 5 Architects (2012). Beulah, Appin Road, Appin - Zpráva o možnostech ochrany mostu.
• Freeman, Peter and Partners (1987). Beulah, Appin.
• Martin, Megan (2013). Historické zdroje (část 3 revidovaného CMP) (Beulah, 767 Appin Road, Gilead, NSW 2560.
• Martin, Megan (2013). Beulah - historie.
• Martin, Megan, pro Sydney Living Museums / Historic Houses Trust of NSW (2013). Beulah - revidovaná historie (sic).CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
• Martin, Megan, pro Sydney Living Museums / Historic Houses Trust of NSW (2013). Komentovaný formulář / popis / historie SHR / HOD s poruchami a navrhovanými opravami.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
• Morris, C .; Britton, G .; NSW National Trust (pro Radu pro dědictví NSW) (2000). Colonial Landscapes of the Cumberland Plain and Camden, NSW.
• NSW Office of Environment & Heritage (2014). Web Beulah Biobank, Gilead - Průvodce implementací pro řízení akcí.
• NSW Office of Environment & Heritage. „Břidlicový / pískovcový přechodový les - ohrožený seznam ekologických komunit“.
• Úřad pro životní prostředí a dědictví NSW. „Cumberland Plain Woodland in the Sydney Basin - navržený kriticky ohrožený seznam ekologických komunit“.
• Proudfoot, Helen (1985). Historická zpráva.
• Proudfoot, Helen. Campbelltown, Camden, průzkum Appin.
• Reymond, MB. Historické poznámky.
• Urbis P / L (2014). Plán řízení ochrany - Beulah, 767 Appin Road, Gilead.
• Urbis P / L (2013). Studie nejvyššího a nejlepšího využití - Beulah, 767 Appin Road, Gilead, NSW 2560.

Uvedení zdroje

Tento článek na Wikipedii byl původně založen na Beulah, číslo záznamu 00368 v Státní registr nového jižního Walesu zveřejněné Státem Nového Jižního Walesu a Úřadem pro životní prostředí a dědictví 2018 pod CC-BY 4.0 licence, zpřístupněno 1. června 2018.