Bernhard Adler - Bernhard Adler

Bernhard Adler

Bernhard Vinzenz Adler (12. Září 1753 - srpen 1810) byl český lékař a zakladatel letoviska Františkovy Lázně v západních Čechách, nyní známé jako město Františkovy Lázně.

Život

Adler se narodil v Eger, Habsburská monarchie (Nyní Cheb, Česká republika ). Jako absolvent gymnázia studoval Adler medicínu na Vídeňská univerzita, financovaný ze stipendií od nadací města Eger. V roce 1782 získal doktorát disertační prací De acidulis Egranus.[1] V tomto chemicko-lékařském pojednání poukázal na léčivou sílu léčivých a plynových pramenů pramenících ve Schladě (nyní Slatina) poblíž Egeru v bažinatých rašeliništích bohatých na minerály, protékajících meandry Schladabachu.

Založení

Po krátkém působení ve Vídni byl Adler jmenován městským lékařem v roce 1783, krátce nato u Kreisphysikus a v roce 1793 u studního lékaře. Je považován za zakladatele lázeňského města Františkovy Lázně, který se vyvinul s podporou Heinrich Franz von Rottenhan [de ] poblíž vesnice Schlada. Jméno Kaiser-Franzensdorf, pojmenované po rakouském císaři Franz II Habsbursko-Lotrinského (1768-1835), byl přejmenován na Kaiser-Franzensbad v roce 1807 a byl pojmenován po skončení první světové války a rakousko-uherské monarchie od roku 1918 dále Františkovy Lázně. Po skončení Druhá světová válka v roce 1945 bylo město přejmenováno na českou verzi, Františkovy Lázně.

V roce 1808 získal Adler Gasquelle, od nepaměti nazývaný „Polterer“, studený pramen a pramen Louise, spolu se solným pramenem v roce 1816 a lučním pramenem v roce 1820. Podporoval rozšiřování stávajících lázeňských zařízení a ubytování pro ty, kteří hledají uzdravení, a podpořili přeměnu bažinatého rašeliniště s cestami a lávkami na známé zdroje, ze kterých byla podle starodávného zákona čerpána voda a přiváděna do Egeru. Když Adler chtěl omezit toto právo na vytvoření domu, v roce 1791 byl vytvořen Egerer Weibersturm. Ženy, které si vydělaly na živobytí získáváním, přepravou a prodejem vody v Egeru, odporovaly jeho plánům. Cítili, že jejich práva na vodu jsou ohrožena, a bránili jeho plánům.[2] Zasáhla městská rada v Egeru a umožnila rozšíření jako ozdravovny.[3]

Výsledkem byla náročná rekreační oblast se snadným přístupem z města Eger. Johann Wolfgang von Goethe byl jedním z jeho nejznámějších hostů prvních dnů, jehož návštěvy ve Františkových Lázních s Johannes Urzidil byly rozsáhle popsány v knize Goethe v Böhmen (1932, revidované 1962 a 1965) a Ludwig van Beethoven v doprovodu Antonia Brentano a její rodiny. Mnoho aristokratů, zejména ruských aristokratů, byli pacienti ve Františkových Lázních s lékaři Antonem Aloisem Palliardim, Paul Cartellieri [de ], Lorenz von Köstler [de ]a Josefa Cartellieriho, kteří posílili pověst Františkových Lázní jako exkluzivního letoviska. Jeho pověst se začala vytrácet po konci První světová válka. Adler zemřel v roce 1810 jako Královská císařská rada.[1]

Erb

Erb na počest zakladatele a sponzora

Kaiser-Franzensbad, koupací trojúhelník toho, co je nyní Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, tři slavná lázeňská města Egerland, byla plná městská práva v roce 1865 a jako městskou stráž přijal bývalou městskou pečeť. Erb připomněl Adlera a Heinricha Franze Grafa von Rottenhan (1737 - 1809), propagátora výstavby lázní regionální vládou v r. Praha v době svého vzniku.

Erb města Františkovy Lázně, který sahá až do udělení městských privilegií v roce 1852, je diagonálně rozdělen. Pravá polovina zobrazuje zeleně vlnitý pruh, symbolizující stříbrnou vlnitou řeku, která zprava nahoru několik paprsků proudí jako zdroj. Levá polovina ukazuje, jako poctu Adlerovi, černého orla, který drží v úlovcích Asclepiova hůl jako znamení léčitelského umění. Ve spodní polovině je červený kohout na památku Heinricha Franze Grafa von Rottenhana († 1809), velkého vlastníka půdy v západních Čechách, plukovníka Burggrafa z Království českého a ministra spravedlnosti, jakož i jeho uznání za benevolentní spolupráci při založení Františkových Lázní.

Nápis na erbu je: „CONCORDIA PARVAE RES CRESCUNT“ (autor Eintracht) a má podobnost s erbem franského šlechtického rodu Rottenhan. V roce 1902 byl uprostřed kolonády na kolonádě na počest Adlera postaven pomník od Karla Wilferta staršího před středním pavilonem kolonády.

Literatura

  • Egerer Landtag e. V. (Hrsg.): Heimatkreis Eger - Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen. Amberg 1981, S. 554.
  • Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. herausgegeben im Auftrag des Collegium Carolinum. Band 1, München / Wien 1970, S. 4.
  • Viktor Karell: Das Egerland und seine Weltbäder. 1966.
  • Josef Weinmann: Egerländer Biografisches Lexikon. Pásmo 1, Männedorf / ZH 1988, S. 43.
  • Lorenz Schreiner (Hrsg.): Denkmäler v Egerlandu. Dokumentace německého jazyka Kulturlandschaft zwischen Bayern und Böhmen. Amberg 2004, S. 596–607.
  • Roman Freiherr von Prochazka: Genealogischies Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandfamilien. Neustadt an der Aisch 1973, Rottenhan, S. 258 a 259.
  • Siebmachers Großes Wappenbuch. Pásmo 30: Die Wappen des böhmischen Adels. Neustadt an der Aisch 1979, Rottenhan, S. 163 a 164

externí odkazy

Reference

  1. ^ A b Severin Corsten: Handbuch der historischen Buchbestände.
  2. ^ Index archivu na Wayback Machine
  3. ^ "Franzensbad - Tschechische Republik - Teletour Online - Hotel REZA Františkovy Lázně". Hotelreza.franzensbad.de (v němčině). Archivovány od originál dne 2015-05-26. Citováno 2015-01-02.