Bedřich Homola - Bedřich Homola

Armádní generál Bedřich Homola (2. června 1887, Běleč [cs ] - 5. ledna 1943, Berlín, Věznice Plötzensee ) byl Československý voják, generál, legionář a provinční velitel národní obrany během nacistický okupace Čechy a Morava. Použil krycí jméno Atamane.[1]

Mládí

Narodil se 2. června 1887 v Běleči poblíž Zadní Třebaň Václavovi a Marii Homolovi, kteří byli rolníci. Po ukončení základní školy v Litva v roce 1899 navštěvoval střední školu v Hostomice, přestoupil v roce 1901 do německé jazykové školy v Bílina. V letech 1903 až 1907 navštěvoval Vysokou školu stavební v Praze Praha.[2]

V letech 1907–08 byl zaměstnán u pražského architekta Zuslicht. V letech 1908–09 vykonával dobrovolnickou práci v Praze; v letech 1909–10 pracoval pro stavební společnost v Srbsko a v letech 1910–1914 pracoval na pražském magistrátu.[3]

Vojenská kariéra

První světová válka

Rakouská armáda

Homola se připojil k Rakouská armáda v rámci mobilizace 27. července 1914. Jako příslušník 88. pěšího pluku odešel do Ruská fronta, kde byl v září zraněn a vrátil se domů. O rok později, nyní s hodností poručíka, se vrátil na frontu v Debrecín a Galicie. 14. září 1915 byl znovu zraněn a zajat Rusy, kteří ho odvedli Moskva.[4]

Československé legie v Rusku

Homola se připojil k Československé legie v Rusku 15. února 1916. Působil jako velitel roty, poté jako poddůstojnický velitel školy. Poté se stal velitelem úseku Čenokovka - Doč v Bachmačech a poté velitelem Severní fronta. Od 25. května velel štábnímu vlaku a účastnil se bojů o Marjanovky. 27. října 1918 byl povýšen do hodnosti majora a byl jmenován zástupcem velitele důstojnické školy. 20. července 2019 se stal inspektorem divizních kurzů pro poddůstojníky.[5]

29. září 1919 se oženil s Galinou Faddějev, se kterou měl syna Olega Homolu (1921–2001), z kterého vyrostl komunistická strana politik a literární vědec. 22. dubna 1920 se vydal na cestu do Vladivostok, vracející se do vlasti přes Singapur, Suez, a Terst.[6]

První a druhá republika

V letech 1921-22 navštěvoval válečnou školu v Praze. Dne 20. září 1922 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a byl jmenován zástupcem velitele vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po sebevraždách dvou studentů akademie, jednoho z nich, syna velitele dělostřelectva 1. divize československých legií v Rusku, upozornil média na přísný režim, který na akademii nastolil Homola, byl převelen k štábu 7. pěchoty Divize v Olomouci, kde sloužil jako velitel. 10. ledna 1925 byl povýšen na plukovníka a od 1. října 1925 byl velitelem 27. pluku v Olomouci.[7]

1. ledna 1927 byl jmenován prozatímním velitelem a 31. března velitelem 14. pěší brigády v Kroměříž. 21. února 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. 5. března se stal velitelem 1. pěší divize a velitelem posádky v Praze. 1. července 1935 se stal velitelem VII. Armádního sboru v hodnosti divizního generála. Podílel se na obou mobilizacích v roce 1938, v květnu a září. Od 9. do 11. března 1939 na příkaz vlády odzbrojil Hlinka Stráže a nechali své vůdce internovat. Tato událost byla později známá v Slovensko jako „Homolov převrat.“[8]

14. března 1939 byl bez jakéhokoli důvodu povolán zpět do Prahy. Nemohl překročit nově vzniklou státní hranici autem, pokračoval pěšky přes Beskydy, zatímco jeho manželku internovali Hlinkoví gardisté ​​v Turzovka. Podařilo se mu dosáhnout na Moravu, kde se setkal s postupujícími Wehrmacht. 19. března 1939 slovenské noviny nesprávně uvedly, že byl na hranicích zastřelen. Na konci března 1939 se objevil v Praze se svou ženou (která byla propuštěna ze zajetí) a oba se usadili v Praze-Dejvicích. Poté začal intenzivně spolupracovat s dalšími důstojníky dnes již zaniklé československé armády na vybudování vojenské odbojové organizace. Jakmile byla vytvořena Obrana národa, bylo do jeho rukou vloženo Velké pražské velení.[9]

V srpnu se schoval poblíž radnice v Skřež. V lednu 1940 se podílel na založení DOMOV. V únoru 1940, po zatčení generálů Josef Bílý a Hugo Vojta [cs ], se stal velitelem Obrany národa. Ze své kanceláře se pokusil sjednotit vojenský a politický odpor proti okupantům pod jedinou organizaci, jmenovitě Úvod. Po porážce Francie, pokusil se orientovat domácí odpor na SSSR a proti (společně s Josef Balabán ) Benešovy obavy z „Sovětizace Československa “tím, že„ za 30–50 let nebude komunismus, ale bude národ “. Dále tvrdil, že po osvobození může vzestupu extrémní levice a pravice zabránit silná vláda.[10]

V říjnu 1940 uprchl před zatčením Gestapo a byl nucen se přestěhovat do nového úkrytu, kde pokračoval v plánování protiněmeckého povstání silami, které by dobily části Československa napadené nacisty. Jelikož jeho plány vyžadovaly spojeneckou leteckou podporu a pokles nacistické moci, mnoho jeho kolegů se postavilo proti nim. Poté, co se nacisté umístili Reinhard Heydrich odpovědný za bývalý československý stát 27. září 1941 byl vyhlášen výjimečný stav a došlo k rozsáhlým zatčením a popravám. 25. října 1941 se Homola přiznal ke svým spojeneckým kontaktům v Londýn že veškerá jeho práce na vytvoření odporu byla zrušena.[11]

Zatčení a poprava

Byl zatčen 31. prosince 1941 na rohu města King George Square a Vinohradská ulice v Praze. Byl uvězněn ve věznici Pankrác, odkud byl převezen na výslech Palác Pecek. V září 1942 byl převezen do Drážďany a odtud do berlínské věznice Plötzensee, kde byl odsouzen k smrti za velezradu. Během posledních dnů v zajetí se choval s odvahou. Byl popraven 5. ledna 1943.[12]

V říjnu 1946 byl s účinností od října 1942 posmrtně povýšen na generála armády.

Objednávky a dekorace

  • Řád sv. Anny II. třída s meči (1919)
  • Československý válečný kříž 1914-1918
  • Řád M. R. Štefánika "Sokol" za chrabrost (17. září 1919)
  • Medaile československého vítězství
  • Válečný kříž s palmou (Francie, listopad 1928) během bojů na Sibiři
  • Důstojník čestné legie (Francie, 7. října 1931)
  • Štefánikův pamětní odznak prvního stupně (Československo, 27. září 1945)
  • Československý válečný kříž 1939[13]

Reference

  1. ^ Kniha narozynech; Liten 24; [1]
  2. ^ Bedřich Homola; Zhola; [2]
  3. ^ Bedřich Homola; Zhola; [3]
  4. ^ Bedřich Homola; Zhola; [4]
  5. ^ Bedřich Homola; Zhola; [5]
  6. ^ Bedřich Homola; Zhola; [6]
  7. ^ Bedřich Homola; Zhola; [7]
  8. ^ Bedřich Homola; Zhola; [8]
  9. ^ Bedřich Homola; Zhola; [9]
  10. ^ Bedřich Homola; Zhola; [10]
  11. ^ Bedřich Homola; Zhola; [11]
  12. ^ Bedřich Homola; VHU; [12]
  13. ^ Bedřich Homola; VHU; [13]