Bitva o Tejo - Battle of the Tagus

Pro bitvu z roku 1384 viz Námořní bitva o Tejo.
Battle of the Tage
Část Liberální války
Tage 1831.jpg
Francouzská flotila nutící ke vstupu Tejotím, že Horace Vernet
datum11. července 1831
Umístění
Ústa Řeka Tajo
VýsledekFrancouzské vítězství
Bojovníci
Francie Miguelité
Velitelé a vůdci
Albin Roussin Neznámý
Síla
6 lodí linky
3 fregaty
3 korvety		1 loď linky
3 fregaty
3 korvety
3 brigy
1 brigantina
Ztráty a ztráty
3 zabiti
11 zraněno[1]		1 loď linky zajata
Zajaty 3 fregaty
Zajaty 3 korvety
Byly zajaty 3 brigy
1 brigantine zajat

The Bitva o Tejo byl námořní střet, který se konal dne 11. července 1831 u ústí řeky Řeka Tajo v Portugalsku. Francouzská flotila zaútočila a podmanila si portugalská opevnění u vchodu do Tejo s cílem posílit vládu Miguel I. do uznání nově založeného Francouzské království. Poškození pevností bránících přístup k Teju a příchod francouzských válečných lodí do Lisabonu donutily Portugalce, aby se propadli a vyhověli francouzským požadavkům.

Pozadí

Přistoupení krále Miguel I. na trůn Portugalska a zrušení Ústavní listina dal zemi pod vládu absolutistický monarcha. Liberálové zpochybnili jeho vládu a boj Liberální války následovalo. Vláda Miguela I. byla nepřátelská vůči Francii a stala se ještě větší, když lidové povstání Červencová revoluce sesadil absolutistického krále Bourbonů Karel X., a založil a konstituční monarchie ve kterém Louis-Philippe se stal „francouzským králem“. Miguel odmítl uznat Monarchie července,[2] zatímco ani Francouzi[3] ani Britové[4] vláda uznala jeho.

Na začátku roku 1831 byl francouzský občan Edmond Potentin Bonhomme odsouzen k veřejnému bičování, pokutě a vyhnanství za údajné zneužití kostela,[5] tvrzení, které francouzští úředníci odmítli jako „měli dobrý důvod se domnívat, že mnoho výroků, jimiž se rozumí, nemá žádný jiný základ než fanatismus a zlovolnost portugalského kněžství“.[6] Několik dalších francouzských občanů bylo podobně zadrženo v tom, co francouzská vláda považovala za svévolné způsoby.[7]

Francouzský konzul v Lisabonu, Cassas, měl za úkol předložit portugalské vládě diplomatický demarš, ale byl odmítnut, že nemá diplomatické pověření velvyslance.[3][7] Vikomt d'Asseca požádal o zprostředkování Britů Ministr zahraničí, Vikomt Palmerston,[3] který doporučil Portugalcům, aby vyhověli francouzským požadavkům.[4] Eskadra pod kapitánem de Rabaudy, zahrnující 60 dělovou fregatu Melpomène[8] a 20-gun brig Endymion pod Nonayem byl poslán k ústí řeky Tajo, aby ukázal vlajku a zvážil požadavky francouzského konzula.[9] Dorazili 16. března 1831.[10] Po jejím odchodu z Brestu Melpomère najel na mělčinu na Basse Beuzec a musel se zdvojnásobit a odejít Endymion pokračovat ve své trase. Když Melpomère konečně dorazil 16. května 1831, Endymion už se vracel do Francie s konzulem na palubě.[11] Rabaudy uvedl účel své mise portugalským úřadům a vydal francouzské ultimátum a požadoval:

  1. propuštění dvou uvězněných Francouzů a anulace jejich trestu
  2. odškodnění v jejich prospěch
  3. nouze odpovědných soudců
  4. náhrady pro řadu dalších Francouzů
  5. že Francouzi byli zatčeni pouze se souhlasem francouzského soudce, jak tomu bylo v té době jejich výsadou.

Tyto požadavky musely být splněny 48 hodin po přijetí.[11]

Portugalské úřady hrály o čas. V důsledku toho Rabaudy Melpomère začal blokovat Lisabon tím, že se živil odesláním a odjezdem do Tejo, ačkoli jejich posádka byla okamžitě osvobozena a poslána na břeh.[12] Melpomère byl brzy posílen letkou pod kapitánem Charmassonem z 52-kulometu Sirene, v doprovodu 18-kulometů Diligente a Églé, a 20-gun brig Hussard. Zatímco některé z lodí plávaly z úst Teja, ostatní byly odtrženy Azory lovit portugalskou divizi miguelistů, která blokovala liberály pod kontrolou Ostrov Terceira; 3. června zajaly tyto lodě korvetu s 24 děly Urania a 6-dělová zbraň Oreste,[13] ale nepodařilo se jim najít zbytek miguelistických sil, a tak se vrátili do úst Teja.[11]

Navzdory francouzské blokádě a jejímu oslabení jejího válečného úsilí proti liberálům portugalská vláda odmítla vyhovět francouzským požadavkům a zacházení s francouzskými vězni se dokonce zhoršilo.[12] Francouzi se proto rozhodli záležitost eskalovat a Henri de Rigny, Francouzský ministr námořnictva, jmenován kontradmirálem Baronem Albin Roussin na 6-plachtu liniové letky. Roussin byl veteránem Mauricijská kampaň z let 1809–1811, a byl oceněn za své chování na Bitva o Grand Port.[14]

Bitva

Posláním kontradmirála Roussina bylo plout k Tagusovi s jeho vlajkou na 90 kanónu Suffren, a dát portugalským orgánům ultimátum, které požadovalo kromě toho, které již poskytl Rabaudy, propuštění šéfa portugalské policie; aby byly zrušeny všechny soudní rozsudky proti francouzským občanům; a aby byly vyplaceny náhrady jako náhrada nákladů vyvolaných expedicí. Ultimátum vypršelo 48 hodin od přijetí, kdy francouzské síly vynutily vstup Teju, vypluly do Lisabonu a bombardovaly město. Odletěla z Brestu, eskadra dorazila z Teja 25. června a zůstala tam čekat na divizi příchozí z Toulonu pod kontradmirálem Hugonem.[14]

Francouzská fregata a brigáda pod palbou z portugalského opevnění na řece Tage.

Dne 31. dubna portugalská vláda zmobilizovala válečnou loď na Tage, i když bylo možné zařadit pouze dvě fregaty a menší válečné lodě najednou; nejsilnější aktiva na Tage, 74-gun Dom João VI, potřeboval více než měsíc práce v hodnotě opravy, a 52-dělová fregata Amazona nemohl být připraven před dvaceti dny. Zbývalo tak jen 54 dělo Dianaa 44-dělo Pérolas 26 děly Dom João I. a Lealdade, postavit se proti mnohem silnější francouzské eskadře.[8] Kromě toho byly všechny lodě, které Portugalci dokázali shromáždit, mnohem méně.[3] Stav se zhoršil 1. července, kdy Suffren a Melpomène pronásledoval Lord Wellington, portugalský obchodník přicházející z Bahie;[15] Lord Wellington uprchl pod Fort Santo António, aby mohl těžit z jeho ochrany. Když se francouzská loď přiblížila, pevnost zahájila palbu a během vypuštění člunů lodí a zajetí obchodníka vypukla střelecká výměna.[14][15] Francouzské bombardování ztišilo pevnost, zabilo pět nebo šest vojáků a vážně zranilo třicet.[15]

6. Hugonova letka dorazila z Toulonu. Roussin, který byl nucen k nečinnosti nepříznivými větry, se pokusil o poslední diplomatickou demarši a 10. dne poslal 18člennou brigádu Drakpod velením Théodore Deloffre,[poznámka 1][16] předložit poslední ultimátum; Drak přepravoval také dopisy pro lodě Tejo a pro zahraniční diplomatické mise v Lisabonu a byl pod přísným rozkazem nezůstávat kotvit déle než 24 hodin.[17] Nové ultimátum obsahovalo stejnou podmínku jako první, ale dodalo, že portugalská vláda by měla Francii kompenzovat cenu námořní expedice a hrozila „de facto válka“.[18] Drak druhý den se vrátil do francouzské flotily s odmítnutím,[19] ačkoli Santarem se pokusil vzdát své francouzské vězně Britům jako symbolický ústupek.[20] Kapitán Vincent Moulac, z Algésiras, doporučil, aby se flotila pokusila vynutit si vstup do řeky a plout proti proudu do Lisabonu.[21]

Jedenáctého se vítr otočil a severozápadní-západní vítr umožňoval expedici proti proudu. Francouzská eskadra manévrovala a vytvořila řada bitvy a ve 13:30 vplula do jižního průsmyku. Francouzská eskadra se plavila jeden po druhém před pevnostmi, doručovala soustředěné útoky na vzdálenosti od 100 do 1000 metrů a dosáhla Paço de Arcos v dobrém stavu a bez vážného poškození. Roussin naznačil svým lodím, aby se plavily dál, ale obě hlavní lodě, Marengo a Algésiras, nepodařilo se jim odhalit signály a odhodili kotvu, jak se původně plánovalo napravit škody vzniklé během vynucení průchodu; vidět tu vlajkovou loď Suffren vypluli před nimi bez zastavení, okamžitě vypluli a zaujali místo ve francouzské linii, ale tato chyba se dala Suffren v přední části linky.[22]

Vlajková loď Suffren, přední francouzská bitevní linie, si vyměňuje soustředěné útoky s Belémská věž okamžiky před vloupáním do Lisabonu.

Kolem 16:00, Suffren zahájil palbu na Belémská věž ve vzdálenosti 100 metrů, brzy následován zbytkem eskadry a ukotven před Palác Belém zatímco ostatní lodě a fregaty se plavily k ukotvenému portugalskému loďstvu. Když vedoucí loď, Pallas zahájila palbu na portugalskou eskadru a všechny její lodě udeřil,[23] bez výstřelu.[24]

Do 17:00 byla celá francouzská eskadra ukotvena před doky v Lisabonu a Roussin poslal svého náčelníka štábu, Velitel poručíka Charles Ollivier, aby znovu představil francouzské ultimátum s dvouhodinovým zpožděním.[1] Portugalská vláda se znovu pokusila předat své vězně britským úředníkům, ale nabídka byla opět odmítnuta.[25] Portugalská vláda ustoupila a dne 14. července byla podepsána smlouva Suffren Castello Branco a Roussin,[1] s jeho dispozicemi zveřejněnými v Lisabonský věstník dne 15,[26] a částky peněz začnou být vypláceny v hotovosti do 23. dne.[27] S ultimátem přijatým Portugalci Roussin poslal většinu eskadry na moře a zůstal před Lisabonem pouze s Suffren, Pallas a Melpomène; fregata s 58 děly Guerrière, pod kapitánem Kerdrainem, se k němu připojil 29. dne.[23]

Letky

Letka kapitána Rabaudyho
Loď Hodnotit Zbraně Námořnictvo Velitel ZtrátyPoznámky
Zabit Zraněný Celkový
MelpomèneFregata první třídy60Ensign of France.svgKapitáne Rabaudy
EndymionBriga20Ensign of France.svgVelitel Nonay
Žádné oběti[24]
Zdroje: Troude, str. 270
Kontradmirál Roussinova letka
Loď Hodnotit Zbraně Námořnictvo Velitel ZtrátyPoznámky
Zabit Zraněný Celkový
MarengoLoď linky74Ensign of France.svgKapitán Maillard Liscourt–--
AlgésirasLoď linky80Ensign of France.svgKapitán Vincent Moulac–--
SuffrenLoď linky90Ensign of France.svgKontradmirál Baron Albin Roussin
Kapitáne Trotel		–--Vlajková loď
Ville de MarseilleLoď linky74Ensign of France.svgKapitán baron Lasusse–--
TrojzubecLoď linky74Ensign of France.svgKontradmirál baron Hugon
Kapitáne Casy		–--Vlajka kontradmirála barona Hugona
AlžírLoď linky74Ensign of France.svgKapitán Jacques Leblanc–--
PallasFregata první úrovně60Ensign of France.svgKapitán Forsans–--
MelpomèneFregata první úrovně60Ensign of France.svgKapitán de Rabaudy–--
DidonFregata první úrovně60Ensign of France.svgKapitán Armand Buchet de Châteauville–--
DiligenteKorveta18Ensign of France.svgVelitel François Halley–--
ÉgléKorveta18Ensign of France.svgVelitel Neustálý Raffy–--
PerleKorveta18Ensign of France.svgVelitel Douglas[poznámka 2]–--
HussardBriga20Ensign of France.svgVelitel Thoulon–--
DrakBriga18Ensign of France.svgVelitel Deloffre–--
EndymionBriga18Ensign of France.svgVelitel Nonay–--
3 zabiti, 11 zraněno[1]
Zdroje: Troude, str. 274
Portugalská flotila v Teju
Loď Hodnotit Zbraně Námořnictvo Velitel ZtrátyPoznámky
Zabit Zraněný Celkový
Dom João VILoď linky74Portugalská vlajka (1707). SvgPotřebujete těžkou opravu.[8] V době bitvy nespolehlivé.[15] Zajat, Francouzi neberou jako příliš špatný stav.[28] Vrátil se k portugalské vládě.[27]
DianaFregata54Portugalská vlajka (1707). SvgPřijato do francouzské služby jako Diane[29]
PérolaFregata46Portugalská vlajka (1707). SvgPřijato do francouzské služby jako Perle[30]
AmazonaFregata42Portugalská vlajka (1707). SvgV době bitvy nespolehlivé.[15] Přijato do francouzské služby jako Amazone[31]
Dom João I.Korveta24Portugalská vlajka (1707). SvgPřijato do francouzské služby jako Dom João I.[32]
LealdadeKorveta24Portugalská vlajka (1707). Svg
Dom PedroKorveta18Portugalská vlajka (1707). SvgPřijato do francouzské služby jako Dom Pedro[32]
Fevereira[8]Briga10Portugalská vlajka (1707). Svg
Glória[8]Briga10Portugalská vlajka (1707). Svg
Infante Sebastião (nebo Dom Sebastião[8])Briga10Portugalská vlajka (1707). Svg
MemóriaBrigantine6Portugalská vlajka (1707). Svg
Ztráty „maličkosti“[24]
Zdroje: Troude, str. 273

Klíč

  • Symbol † označuje, že policista byl během akce zabit nebo následně zemřel na přijatá zranění.
  • Lodě jsou seřazeny v pořadí, ve kterém se utvořily k boji.

Následky

Smlouva ze dne 14. července stanovila, že Francouzi vrátí lodě zajaté před útokem na Tejo, včetně válečných lodí Orestes a Urania a obchodníci s jejich nákladem.[33][34] Po válečné radě Trojzubecse Francouzi také rozhodli vrátit zajatý 74 kanón Dom João VI protože během akce nebyla ozbrojená ani neobsazená, nepatřila k nepřátelské síle.[27]

O flotile zajaté v samotném Lisabonu však nebylo nic řečeno. Portugalská vláda protestovala,[35] a Roussin navrhl, aby byly lodě znovu zakoupeny za 1,5 milionu cruzados,[36] nebo vrátit polovinu zajatých lodí výměnou za propuštění 400 politických vězňů.[28] Když byla tato nabídka zamítnuta, byly dotyčné lodě začleněny do francouzské flotily.[36]

Francouzská letka z Toulonu odletěla 25.;[37] ceny Diana, Amazone, Don João I. a Don Pedro odjel s 12. s brig a druhý den Perola, Lealdade, Svatý Sebastián a Memoria následoval.[38] Zbytek flotily nakonec dne 14. srpna odletěl do Brestu, kam dorazil 4. září a ponechal pouze Melpomène a Églé.[28][38]

Jako uznání za tento čin byl Roussin povýšen na viceadmirála.[21][28]

Miguelisté by utrpěli drtivou porážku v rukou liberálů u Battle of Cape St. Vincent o dva roky později, ukončení vlády Miguela I.

Poznámky a odkazy

Poznámky

  1. ^ Poslanecká sněmovna, str. 313, omylem vyhláskoval své jméno jako „Theodore Delaffre“
  2. ^ Roche, str. 348, navrhněte, že jméno mohlo být Douglas nebo Jouglas.

Reference

  1. ^ A b C d House of Commons papers, str. 332
  2. ^ House of Commons papers, str. 307
  3. ^ A b C d House of Commons papers, str. 296
  4. ^ A b House of Commons papers, str. 298
  5. ^ House of Commons papers, str. 299
  6. ^ Časopisy poslanecké sněmovny, svazek 82; Svazek 86
  7. ^ A b House of Commons papers, str. 288
  8. ^ A b C d E F House of Commons papers, str. 287
  9. ^ Troude, op. cit., str. 270
  10. ^ Roche, op. cit., str. 304
  11. ^ A b C Troude, op. cit., str. 271
  12. ^ A b House of Commons papers, str. 309
  13. ^ House of Commons papers, str. 312
  14. ^ A b C Troude, op. cit., str. 272
  15. ^ A b C d E House of Commons papers, str. 311
  16. ^ Roche, str. 156
  17. ^ House of Commons papers, str. 313
  18. ^ House of Commons papers, str. 330
  19. ^ Troude, op. cit., str. 273
  20. ^ House of Commons papers, str. 315
  21. ^ A b Levot, op. cit., str. 465
  22. ^ Troude, op. cit., str. 274
  23. ^ A b Troude, op. cit., str. 275
  24. ^ A b C House of Commons papers, str. 316
  25. ^ House of Commons papers, str. 317
  26. ^ House of Commons papers, str. 318–320
  27. ^ A b C House of Commons papers, str. 331
  28. ^ A b C d Troude, op. cit., str. 276
  29. ^ Roche, op. cit., str. 150
  30. ^ Roche, op. cit., str. 349
  31. ^ Roche, op. cit., str. 37
  32. ^ A b Roche, op. cit., str. 154
  33. ^ House of Commons papers, str. 320
  34. ^ House of Commons papers, str. 335
  35. ^ House of Commons papers, str. 339
  36. ^ A b House of Commons papers, str. 348
  37. ^ House of Commons papers, str. 340
  38. ^ A b House of Commons papers, str. 349

Bibliografie

  • Roche, Jean-Michel (2005). Dictionnaire des bâtiments de la flotte de guerre française de Colbert à nos jours, 1671–1870. Skupina Retozel-Maury Millau. ISBN  978-2-9525917-0-6. OCLC  165892922.
  • Troude, Onésime-Joachim (1867). Batailles navales de la France. 4. Challamel ainé. str. 160–162.
  • Levot, Prosper (1866). Les gloires maritimes de la France: všimne si životopisů sur les plus mariánských célèbres. Bertrand.
  • Poslanecká sněmovna. 20. Parlament. Sněmovna. 1831.