Bitva o Tejo - Battle of the Tagus
Battle of the Tage | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Část Liberální války | |||||||
Francouzská flotila nutící ke vstupu Tejotím, že Horace Vernet | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
Francie | Miguelité | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
Albin Roussin | Neznámý | ||||||
Síla | |||||||
6 lodí linky 3 fregaty 3 korvety | 1 loď linky 3 fregaty 3 korvety 3 brigy 1 brigantina | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
3 zabiti 11 zraněno[1] | 1 loď linky zajata Zajaty 3 fregaty Zajaty 3 korvety Byly zajaty 3 brigy 1 brigantine zajat |
The Bitva o Tejo byl námořní střet, který se konal dne 11. července 1831 u ústí řeky Řeka Tajo v Portugalsku. Francouzská flotila zaútočila a podmanila si portugalská opevnění u vchodu do Tejo s cílem posílit vládu Miguel I. do uznání nově založeného Francouzské království. Poškození pevností bránících přístup k Teju a příchod francouzských válečných lodí do Lisabonu donutily Portugalce, aby se propadli a vyhověli francouzským požadavkům.
Pozadí
Přistoupení krále Miguel I. na trůn Portugalska a zrušení Ústavní listina dal zemi pod vládu absolutistický monarcha. Liberálové zpochybnili jeho vládu a boj Liberální války následovalo. Vláda Miguela I. byla nepřátelská vůči Francii a stala se ještě větší, když lidové povstání Červencová revoluce sesadil absolutistického krále Bourbonů Karel X., a založil a konstituční monarchie ve kterém Louis-Philippe se stal „francouzským králem“. Miguel odmítl uznat Monarchie července,[2] zatímco ani Francouzi[3] ani Britové[4] vláda uznala jeho.
Na začátku roku 1831 byl francouzský občan Edmond Potentin Bonhomme odsouzen k veřejnému bičování, pokutě a vyhnanství za údajné zneužití kostela,[5] tvrzení, které francouzští úředníci odmítli jako „měli dobrý důvod se domnívat, že mnoho výroků, jimiž se rozumí, nemá žádný jiný základ než fanatismus a zlovolnost portugalského kněžství“.[6] Několik dalších francouzských občanů bylo podobně zadrženo v tom, co francouzská vláda považovala za svévolné způsoby.[7]
Francouzský konzul v Lisabonu, Cassas, měl za úkol předložit portugalské vládě diplomatický demarš, ale byl odmítnut, že nemá diplomatické pověření velvyslance.[3][7] Vikomt d'Asseca požádal o zprostředkování Britů Ministr zahraničí, Vikomt Palmerston,[3] který doporučil Portugalcům, aby vyhověli francouzským požadavkům.[4] Eskadra pod kapitánem de Rabaudy, zahrnující 60 dělovou fregatu Melpomène[8] a 20-gun brig Endymion pod Nonayem byl poslán k ústí řeky Tajo, aby ukázal vlajku a zvážil požadavky francouzského konzula.[9] Dorazili 16. března 1831.[10] Po jejím odchodu z Brestu Melpomère najel na mělčinu na Basse Beuzec a musel se zdvojnásobit a odejít Endymion pokračovat ve své trase. Když Melpomère konečně dorazil 16. května 1831, Endymion už se vracel do Francie s konzulem na palubě.[11] Rabaudy uvedl účel své mise portugalským úřadům a vydal francouzské ultimátum a požadoval:
- propuštění dvou uvězněných Francouzů a anulace jejich trestu
- odškodnění v jejich prospěch
- nouze odpovědných soudců
- náhrady pro řadu dalších Francouzů
- že Francouzi byli zatčeni pouze se souhlasem francouzského soudce, jak tomu bylo v té době jejich výsadou.
Tyto požadavky musely být splněny 48 hodin po přijetí.[11]
Portugalské úřady hrály o čas. V důsledku toho Rabaudy Melpomère začal blokovat Lisabon tím, že se živil odesláním a odjezdem do Tejo, ačkoli jejich posádka byla okamžitě osvobozena a poslána na břeh.[12] Melpomère byl brzy posílen letkou pod kapitánem Charmassonem z 52-kulometu Sirene, v doprovodu 18-kulometů Diligente a Églé, a 20-gun brig Hussard. Zatímco některé z lodí plávaly z úst Teja, ostatní byly odtrženy Azory lovit portugalskou divizi miguelistů, která blokovala liberály pod kontrolou Ostrov Terceira; 3. června zajaly tyto lodě korvetu s 24 děly Urania a 6-dělová zbraň Oreste,[13] ale nepodařilo se jim najít zbytek miguelistických sil, a tak se vrátili do úst Teja.[11]
Navzdory francouzské blokádě a jejímu oslabení jejího válečného úsilí proti liberálům portugalská vláda odmítla vyhovět francouzským požadavkům a zacházení s francouzskými vězni se dokonce zhoršilo.[12] Francouzi se proto rozhodli záležitost eskalovat a Henri de Rigny, Francouzský ministr námořnictva, jmenován kontradmirálem Baronem Albin Roussin na 6-plachtu liniové letky. Roussin byl veteránem Mauricijská kampaň z let 1809–1811, a byl oceněn za své chování na Bitva o Grand Port.[14]
Bitva
Posláním kontradmirála Roussina bylo plout k Tagusovi s jeho vlajkou na 90 kanónu Suffren, a dát portugalským orgánům ultimátum, které požadovalo kromě toho, které již poskytl Rabaudy, propuštění šéfa portugalské policie; aby byly zrušeny všechny soudní rozsudky proti francouzským občanům; a aby byly vyplaceny náhrady jako náhrada nákladů vyvolaných expedicí. Ultimátum vypršelo 48 hodin od přijetí, kdy francouzské síly vynutily vstup Teju, vypluly do Lisabonu a bombardovaly město. Odletěla z Brestu, eskadra dorazila z Teja 25. června a zůstala tam čekat na divizi příchozí z Toulonu pod kontradmirálem Hugonem.[14]
Dne 31. dubna portugalská vláda zmobilizovala válečnou loď na Tage, i když bylo možné zařadit pouze dvě fregaty a menší válečné lodě najednou; nejsilnější aktiva na Tage, 74-gun Dom João VI, potřeboval více než měsíc práce v hodnotě opravy, a 52-dělová fregata Amazona nemohl být připraven před dvaceti dny. Zbývalo tak jen 54 dělo Dianaa 44-dělo Pérolas 26 děly Dom João I. a Lealdade, postavit se proti mnohem silnější francouzské eskadře.[8] Kromě toho byly všechny lodě, které Portugalci dokázali shromáždit, mnohem méně.[3] Stav se zhoršil 1. července, kdy Suffren a Melpomène pronásledoval Lord Wellington, portugalský obchodník přicházející z Bahie;[15] Lord Wellington uprchl pod Fort Santo António, aby mohl těžit z jeho ochrany. Když se francouzská loď přiblížila, pevnost zahájila palbu a během vypuštění člunů lodí a zajetí obchodníka vypukla střelecká výměna.[14][15] Francouzské bombardování ztišilo pevnost, zabilo pět nebo šest vojáků a vážně zranilo třicet.[15]
6. Hugonova letka dorazila z Toulonu. Roussin, který byl nucen k nečinnosti nepříznivými větry, se pokusil o poslední diplomatickou demarši a 10. dne poslal 18člennou brigádu Drakpod velením Théodore Deloffre,[poznámka 1][16] předložit poslední ultimátum; Drak přepravoval také dopisy pro lodě Tejo a pro zahraniční diplomatické mise v Lisabonu a byl pod přísným rozkazem nezůstávat kotvit déle než 24 hodin.[17] Nové ultimátum obsahovalo stejnou podmínku jako první, ale dodalo, že portugalská vláda by měla Francii kompenzovat cenu námořní expedice a hrozila „de facto válka“.[18] Drak druhý den se vrátil do francouzské flotily s odmítnutím,[19] ačkoli Santarem se pokusil vzdát své francouzské vězně Britům jako symbolický ústupek.[20] Kapitán Vincent Moulac, z Algésiras, doporučil, aby se flotila pokusila vynutit si vstup do řeky a plout proti proudu do Lisabonu.[21]
Jedenáctého se vítr otočil a severozápadní-západní vítr umožňoval expedici proti proudu. Francouzská eskadra manévrovala a vytvořila řada bitvy a ve 13:30 vplula do jižního průsmyku. Francouzská eskadra se plavila jeden po druhém před pevnostmi, doručovala soustředěné útoky na vzdálenosti od 100 do 1000 metrů a dosáhla Paço de Arcos v dobrém stavu a bez vážného poškození. Roussin naznačil svým lodím, aby se plavily dál, ale obě hlavní lodě, Marengo a Algésiras, nepodařilo se jim odhalit signály a odhodili kotvu, jak se původně plánovalo napravit škody vzniklé během vynucení průchodu; vidět tu vlajkovou loď Suffren vypluli před nimi bez zastavení, okamžitě vypluli a zaujali místo ve francouzské linii, ale tato chyba se dala Suffren v přední části linky.[22]
Kolem 16:00, Suffren zahájil palbu na Belémská věž ve vzdálenosti 100 metrů, brzy následován zbytkem eskadry a ukotven před Palác Belém zatímco ostatní lodě a fregaty se plavily k ukotvenému portugalskému loďstvu. Když vedoucí loď, Pallas zahájila palbu na portugalskou eskadru a všechny její lodě udeřil,[23] bez výstřelu.[24]
Do 17:00 byla celá francouzská eskadra ukotvena před doky v Lisabonu a Roussin poslal svého náčelníka štábu, Velitel poručíka Charles Ollivier, aby znovu představil francouzské ultimátum s dvouhodinovým zpožděním.[1] Portugalská vláda se znovu pokusila předat své vězně britským úředníkům, ale nabídka byla opět odmítnuta.[25] Portugalská vláda ustoupila a dne 14. července byla podepsána smlouva Suffren Castello Branco a Roussin,[1] s jeho dispozicemi zveřejněnými v Lisabonský věstník dne 15,[26] a částky peněz začnou být vypláceny v hotovosti do 23. dne.[27] S ultimátem přijatým Portugalci Roussin poslal většinu eskadry na moře a zůstal před Lisabonem pouze s Suffren, Pallas a Melpomène; fregata s 58 děly Guerrière, pod kapitánem Kerdrainem, se k němu připojil 29. dne.[23]
Letky
Letka kapitána Rabaudyho | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Loď | Hodnotit | Zbraně | Námořnictvo | Velitel | Ztráty | Poznámky | ||||
Zabit | Zraněný | Celkový | ||||||||
Melpomène | Fregata první třídy | 60 | Kapitáne Rabaudy | |||||||
Endymion | Briga | 20 | Velitel Nonay | |||||||
Žádné oběti[24] | ||||||||||
Zdroje: Troude, str. 270 |
Kontradmirál Roussinova letka | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Loď | Hodnotit | Zbraně | Námořnictvo | Velitel | Ztráty | Poznámky | ||||
Zabit | Zraněný | Celkový | ||||||||
Marengo | Loď linky | 74 | Kapitán Maillard Liscourt | – | - | - | ||||
Algésiras | Loď linky | 80 | Kapitán Vincent Moulac | – | - | - | ||||
Suffren | Loď linky | 90 | Kontradmirál Baron Albin Roussin Kapitáne Trotel | – | - | - | Vlajková loď | |||
Ville de Marseille | Loď linky | 74 | Kapitán baron Lasusse | – | - | - | ||||
Trojzubec | Loď linky | 74 | Kontradmirál baron Hugon Kapitáne Casy | – | - | - | Vlajka kontradmirála barona Hugona | |||
Alžír | Loď linky | 74 | Kapitán Jacques Leblanc | – | - | - | ||||
Pallas | Fregata první úrovně | 60 | Kapitán Forsans | – | - | - | ||||
Melpomène | Fregata první úrovně | 60 | Kapitán de Rabaudy | – | - | - | ||||
Didon | Fregata první úrovně | 60 | Kapitán Armand Buchet de Châteauville | – | - | - | ||||
Diligente | Korveta | 18 | Velitel François Halley | – | - | - | ||||
Églé | Korveta | 18 | Velitel Neustálý Raffy | – | - | - | ||||
Perle | Korveta | 18 | Velitel Douglas[poznámka 2] | – | - | - | ||||
Hussard | Briga | 20 | Velitel Thoulon | – | - | - | ||||
Drak | Briga | 18 | Velitel Deloffre | – | - | - | ||||
Endymion | Briga | 18 | Velitel Nonay | – | - | - | ||||
3 zabiti, 11 zraněno[1] | ||||||||||
Zdroje: Troude, str. 274 |
Portugalská flotila v Teju | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Loď | Hodnotit | Zbraně | Námořnictvo | Velitel | Ztráty | Poznámky | ||||
Zabit | Zraněný | Celkový | ||||||||
Dom João VI | Loď linky | 74 | Potřebujete těžkou opravu.[8] V době bitvy nespolehlivé.[15] Zajat, Francouzi neberou jako příliš špatný stav.[28] Vrátil se k portugalské vládě.[27] | |||||||
Diana | Fregata | 54 | Přijato do francouzské služby jako Diane[29] | |||||||
Pérola | Fregata | 46 | Přijato do francouzské služby jako Perle[30] | |||||||
Amazona | Fregata | 42 | V době bitvy nespolehlivé.[15] Přijato do francouzské služby jako Amazone[31] | |||||||
Dom João I. | Korveta | 24 | Přijato do francouzské služby jako Dom João I.[32] | |||||||
Lealdade | Korveta | 24 | ||||||||
Dom Pedro | Korveta | 18 | Přijato do francouzské služby jako Dom Pedro[32] | |||||||
Fevereira[8] | Briga | 10 | ||||||||
Glória[8] | Briga | 10 | ||||||||
Infante Sebastião (nebo Dom Sebastião[8]) | Briga | 10 | ||||||||
Memória | Brigantine | 6 | ||||||||
Ztráty „maličkosti“[24] | ||||||||||
Zdroje: Troude, str. 273 |
Klíč
- Symbol † označuje, že policista byl během akce zabit nebo následně zemřel na přijatá zranění.
- Lodě jsou seřazeny v pořadí, ve kterém se utvořily k boji.
Následky
Smlouva ze dne 14. července stanovila, že Francouzi vrátí lodě zajaté před útokem na Tejo, včetně válečných lodí Orestes a Urania a obchodníci s jejich nákladem.[33][34] Po válečné radě Trojzubecse Francouzi také rozhodli vrátit zajatý 74 kanón Dom João VI protože během akce nebyla ozbrojená ani neobsazená, nepatřila k nepřátelské síle.[27]
O flotile zajaté v samotném Lisabonu však nebylo nic řečeno. Portugalská vláda protestovala,[35] a Roussin navrhl, aby byly lodě znovu zakoupeny za 1,5 milionu cruzados,[36] nebo vrátit polovinu zajatých lodí výměnou za propuštění 400 politických vězňů.[28] Když byla tato nabídka zamítnuta, byly dotyčné lodě začleněny do francouzské flotily.[36]
Francouzská letka z Toulonu odletěla 25.;[37] ceny Diana, Amazone, Don João I. a Don Pedro odjel s 12. s brig a druhý den Perola, Lealdade, Svatý Sebastián a Memoria následoval.[38] Zbytek flotily nakonec dne 14. srpna odletěl do Brestu, kam dorazil 4. září a ponechal pouze Melpomène a Églé.[28][38]
Jako uznání za tento čin byl Roussin povýšen na viceadmirála.[21][28]
Miguelisté by utrpěli drtivou porážku v rukou liberálů u Battle of Cape St. Vincent o dva roky později, ukončení vlády Miguela I.
Poznámky a odkazy
Poznámky
Reference
- ^ A b C d House of Commons papers, str. 332
- ^ House of Commons papers, str. 307
- ^ A b C d House of Commons papers, str. 296
- ^ A b House of Commons papers, str. 298
- ^ House of Commons papers, str. 299
- ^ Časopisy poslanecké sněmovny, svazek 82; Svazek 86
- ^ A b House of Commons papers, str. 288
- ^ A b C d E F House of Commons papers, str. 287
- ^ Troude, op. cit., str. 270
- ^ Roche, op. cit., str. 304
- ^ A b C Troude, op. cit., str. 271
- ^ A b House of Commons papers, str. 309
- ^ House of Commons papers, str. 312
- ^ A b C Troude, op. cit., str. 272
- ^ A b C d E House of Commons papers, str. 311
- ^ Roche, str. 156
- ^ House of Commons papers, str. 313
- ^ House of Commons papers, str. 330
- ^ Troude, op. cit., str. 273
- ^ House of Commons papers, str. 315
- ^ A b Levot, op. cit., str. 465
- ^ Troude, op. cit., str. 274
- ^ A b Troude, op. cit., str. 275
- ^ A b C House of Commons papers, str. 316
- ^ House of Commons papers, str. 317
- ^ House of Commons papers, str. 318–320
- ^ A b C House of Commons papers, str. 331
- ^ A b C d Troude, op. cit., str. 276
- ^ Roche, op. cit., str. 150
- ^ Roche, op. cit., str. 349
- ^ Roche, op. cit., str. 37
- ^ A b Roche, op. cit., str. 154
- ^ House of Commons papers, str. 320
- ^ House of Commons papers, str. 335
- ^ House of Commons papers, str. 339
- ^ A b House of Commons papers, str. 348
- ^ House of Commons papers, str. 340
- ^ A b House of Commons papers, str. 349
Bibliografie
- Roche, Jean-Michel (2005). Dictionnaire des bâtiments de la flotte de guerre française de Colbert à nos jours, 1671–1870. Skupina Retozel-Maury Millau. ISBN 978-2-9525917-0-6. OCLC 165892922.
- Troude, Onésime-Joachim (1867). Batailles navales de la France. 4. Challamel ainé. str. 160–162.
- Levot, Prosper (1866). Les gloires maritimes de la France: všimne si životopisů sur les plus mariánských célèbres. Bertrand.
- Poslanecká sněmovna. 20. Parlament. Sněmovna. 1831.