Bitva o Soissons (486) - Battle of Soissons (486)
Bitva u Soissons | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() Zajatý Syagrius je přiveden před Alaric II, který mu nařídil poslat Clovis I. | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
Království Soissons | Salian Franks z Tournai a Cambrai | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
Syagrius | Clovis I. Ragnachar Wiomad | ||||||
Síla | |||||||
6,000 | 6,000[1] | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
vysoký | nízký |
The Bitva u Soissons bylo vybojováno mezi 486 mezi Franské síly pod Clovis I. a Gallo-Roman doména Soissons pod Syagrius. Bitva byla vítězstvím Franků a vedla k dobytí římský stav zadku z Soissons, milník pro Franky v jejich snaze prosadit se jako hlavní regionální mocnost.
V konečném zhroucení Západořímská říše mezi 476 a 480 byl Syagrius jediným zbývajícím představitelem římské nadvlády v oblasti mezi Loire a Somme. Syagrius byl synem Aegidius,[2] římský magister militum za Gallias od 457 do 461; mezi otcem zachoval otcovský zadek, Soissonovu doménu Somme a Loire říkal si dux.
Centrální poloha města Soissons v severní Galie a je do značné míry neporušený infrastruktura umožňoval úroveň stability v letech Období migrace, ale také učinili oblast lákavou pro jejich Franské sousedy na severovýchod. Říše Syagrius byla téměř stejně velká jako franská oblast, ačkoli Frankové byli rozděleni do malých království a na pravém břehu řeky Rýn, málo ovlivněn římskou kulturou.
Přesto se Clovisovi podařilo shromáždit tolik Franksů, aby se postavili Syagriusovým silám. Clovis vyzval Syagriuse, aby pojmenoval čas a místo bitvy.[3] Gregory of Tours zmiňuje tenhle Chararic přivedl své síly na bitevní pole, ale pak stál stranou a doufal, že se spojí s vítězem.[4]
Následná bitva byla pro Clovis a jeho Franky rozhodujícím vítězstvím. Syagrius uprchl do Vizigóti (pod Alaric II ), ale Clovis hrozil válkou a Vizigóti předali Syagria k popravě.
V důsledku toho se oblast Franků téměř zdvojnásobila; její hranice byla nyní na Loiře přiléhající k říši Vizigothů, kteří byli nakonec směrováni k Bitva o Vouillé v roce 507 a nucen ustoupit na jih od Pyreneje.
V pravý čas Clovis pochodoval proti Chararic, zajal jej a jeho syny a přinutil je přijmout vysvěcení a tonzury tak jako jáhni. Na zprávu o jejich naději na opětovné získání moci je nechal popravit.[4]
Viz také
Reference
- ^ MacGeorge, Penny (2002). Pozdní římští válečníci. OUP Oxford. str. 157. ISBN 9780191530913.
- ^ „Egidius zemřel a nechal syna, jménem Syagrius.“ (Gregory of Tours, II.18); „V pátém roce své vlády [Clovis I] Siagrius, římský král, syn Egidia, sídlil ve městě Soissons, které kdysi držel zmíněný Egidius.“ (Gregory of Tours, II.27).
- ^ Úpadek a pád římské říše, Edward Gibbon, Londýn 1776, dotisk A. L. Burt Co. New York 1905, v.III, str.308
- ^ A b Gregory of Tours. Kniha Franks History of the Franks, kapitola 41. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 18. 10. 2014. Citováno 2014-10-21.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)