Bitva o Soissons (486) - Battle of Soissons (486)

Bitva u Soissons
	; Zajatý Syagrius je přiveden před Alaric II, který mu nařídil poslat Clovis I.
datum	486 nl
Umístění	u Soissons, Aisne
Výsledek	Franské vítězství
Bojovníci
Království Soissons	Salian Franks z Tournai a Cambrai
Velitelé a vůdci
Syagrius	Clovis I.; Ragnachar; Wiomad
Síla
6,000	6,000
Ztráty a ztráty
vysoký	nízký

The Bitva u Soissons bylo vybojováno mezi 486 mezi Franské síly pod Clovis I. a Gallo-Roman doména Soissons pod Syagrius. Bitva byla vítězstvím Franků a vedla k dobytí římský stav zadku z Soissons, milník pro Franky v jejich snaze prosadit se jako hlavní regionální mocnost.

V konečném zhroucení Západořímská říše mezi 476 a 480 byl Syagrius jediným zbývajícím představitelem římské nadvlády v oblasti mezi Loire a Somme. Syagrius byl synem Aegidius,^[2] římský magister militum za Gallias od 457 do 461; mezi otcem zachoval otcovský zadek, Soissonovu doménu Somme a Loire říkal si dux.

Centrální poloha města Soissons v severní Galie a je do značné míry neporušený infrastruktura umožňoval úroveň stability v letech Období migrace, ale také učinili oblast lákavou pro jejich Franské sousedy na severovýchod. Říše Syagrius byla téměř stejně velká jako franská oblast, ačkoli Frankové byli rozděleni do malých království a na pravém břehu řeky Rýn, málo ovlivněn římskou kulturou.

Přesto se Clovisovi podařilo shromáždit tolik Franksů, aby se postavili Syagriusovým silám. Clovis vyzval Syagriuse, aby pojmenoval čas a místo bitvy.^[3] Gregory of Tours zmiňuje tenhle Chararic přivedl své síly na bitevní pole, ale pak stál stranou a doufal, že se spojí s vítězem.^[4]

Následná bitva byla pro Clovis a jeho Franky rozhodujícím vítězstvím. Syagrius uprchl do Vizigóti (pod Alaric II ), ale Clovis hrozil válkou a Vizigóti předali Syagria k popravě.

V důsledku toho se oblast Franků téměř zdvojnásobila; její hranice byla nyní na Loiře přiléhající k říši Vizigothů, kteří byli nakonec směrováni k Bitva o Vouillé v roce 507 a nucen ustoupit na jih od Pyreneje.

V pravý čas Clovis pochodoval proti Chararic, zajal jej a jeho syny a přinutil je přijmout vysvěcení a tonzury tak jako jáhni. Na zprávu o jejich naději na opětovné získání moci je nechal popravit.^[4]

Viz také

Váza Soissons

Reference

^ MacGeorge, Penny (2002). Pozdní římští válečníci. OUP Oxford. str. 157. ISBN 9780191530913.
^ „Egidius zemřel a nechal syna, jménem Syagrius.“ (Gregory of Tours, II.18); „V pátém roce své vlády [Clovis I] Siagrius, římský král, syn Egidia, sídlil ve městě Soissons, které kdysi držel zmíněný Egidius.“ (Gregory of Tours, II.27).
^ Úpadek a pád římské říše, Edward Gibbon, Londýn 1776, dotisk A. L. Burt Co. New York 1905, v.III, str.308
^ ^A ^b Gregory of Tours. Kniha Franks History of the Franks, kapitola 41. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 18. 10. 2014. Citováno 2014-10-21.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

[1] MacGeorge, Penny (2002). Pozdní římští válečníci. OUP Oxford. str. 157. ISBN 9780191530913.

[2] „Egidius zemřel a nechal syna, jménem Syagrius.“ (Gregory of Tours, II.18); „V pátém roce své vlády [Clovis I] Siagrius, římský král, syn Egidia, sídlil ve městě Soissons, které kdysi držel zmíněný Egidius.“ (Gregory of Tours, II.27).

[3] Úpadek a pád římské říše, Edward Gibbon, Londýn 1776, dotisk A. L. Burt Co. New York 1905, v.III, str.308

[GregBk2-4] A ^b Gregory of Tours. Kniha Franks History of the Franks, kapitola 41. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 18. 10. 2014. Citováno 2014-10-21.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

[1]

[2]

[3]

[4]