Bitva o Klis (1596) - Battle of Klis (1596)
Bitva o Klise | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Část Dlouhá turecká válka | |||||||
Klis pevnost v roce 2007 | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
Osmanská říše | |||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
Nepravidelné křesťanské síly ze Splitu: Uskokové: Poljické síly: | sanjakbey Mustafa Pijadepašić | ||||||
Zúčastněné jednotky | |||||||
30 benátských nepravidelností ze Splitu | 2,000 Sanjak z Klisu | ||||||
Síla | |||||||
600[1] | 8 000 mužů | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
Nejméně 400 členů posádky Klis bylo zabito |
The Bitva o Klise byla bitva mezi benátskými nepravidelníky z Rozdělit podporováno Uskokové a úleva Habsburg a Benátská říše síly a Osmanský posádka, nad kontrolou pevnost Klis.
Pozadí
Pevnost Klis měla významné strategické postavení, protože její poloha byla u hlavního vchodu ze severovýchodního pobřeží Jaderského moře na území Osmanská Bosna. Zajetí Klise by ponechalo tento klíčový vstup do Bosny nehlídaný.[2] Od poloviny 16. století Klis pomalu ztrácel prestiž na Livno, kde sídlilo klisovské sanjakbey, zatímco pevnost Klis byla střežena posádkou 400 mužů pod velením kapitána.[3]
Jádrem 1596 plánů povstání ve východním Jadranu bylo Francesco Antonio Bertucci.[4] Podle některých návrhů byly hlavním důvodem jeho anti-osmanské činnosti jeho plány na znovuzískání Vranské převorství od Osmanů.[4] Podle Bertucciho plánu povstalci (včetně Uskokové ) by nejprve zachytil Klis, Herceg Novi a Scutari od Osmanů.[5] To by vyvolalo velkou osmanskou námořní výpravu na Jadranu na sever a přilákalo Benátčany, kteří se jinak odmítli připojit ke křížové výpravě, aby se připojili k alianci proti Osmanům.[4] Bertucci původně založil sídlo protiotomanského spiknutí v Raguse. Ragusané se obávali protiotomanských akcí ragusanských jezuitů. Podle některých pověstí Republika Ragusa byl připraven vykázat Aleksandar Komulović protože Osmané jim nabídli nějaké výhody, pokud ano.[6] Poté bylo přesunuto sídlo protiotomanského spiknutí Rozdělit.[7] Člen rozdělené benátské šlechty Giovanni Alberti se rozhodl zajmout Klise.[8] Alberti se kvůli přípravám na útok hádal se svým bratrem Matejem a Mateja o tom informoval Osmany.[8]
Bitva
Křesťanské zajetí Klise
Ivo Senjanin byl jedním z velitelů sil Uskok.[9] Dva bratři Mihnićové a čtyři bratři Miloševićové (Luka, Vujica, Martin a Matej) z Klisu byli mezi lidmi z Klisu, kteří pomáhali křesťanským silám znovuzískat Klise.[10]
Zajetí začalo pozdě v noci 6. dubna 1596, kdy skupina 30 občanů Splitu za pomoci vnitřní pevnosti zaútočila a zabila všechny stráže pevnosti.[11] Na začátku 7. dubna 1596 skupina Uskoků, kteří byli občany Habsburgů, a asi třicet benátských občanů dobylo s podporou některých členů osmanské posádky osmanskou pevnost Klis.[4]
Na úsvitu získala tato malá skupina značné posily, když jim přišlo pomoci 300 Uskoků vedených Nikolou Lasinovićem, Ivanem Vlatkovićem a Bijankim.[12][13] Posílené křesťanské síly zaútočily na Osmany, kteří ustoupili do několika domů v dolní části města a jeden vypálili sýpka během tohoto útoku.[14] Se všemi těmi posilami se nepravidelníkům ze Splitu podařilo dobýt celou pevnost[15] kromě věže Oprah, kde našlo úkryt asi 210 civilistů.[16] Věž Oprah byla zajata o den později, 8. dubna 1596. Uskokové se obávali, že nebudou schopni udržet pevnost proti osmanskému protiútoku, který očekávali.[8] Proto večer 8. dubna 1596 naložili na loď jídlo a vězně Žrnovnica k přepravě do Senj.[8] Díky tomu byla posádka v Klisu bez jídla a jejich poloha během očekávaného osmanského obléhání byla mnohem obtížnější.[8] Podle některých zdrojů loď s jídlem a vězni zajali Benátčané poblíž Šibeniku.[8]
Počet Poljic Pavao Papić a Nikola Suđić spolu s 200 muži z Poljic[17] přišel posílit křesťanskou posádku poté, co už byl Klis zajat.[8]
Když křesťanské síly zajaly Klise, zabily všechny členy její posádky.[1]
Osmanský protiútok
Byl tam Ibrahim-aga, kapitán pevnosti Klis Solin když dostal zprávu o křesťanském zajetí Klise.[18] Spěchal se svými silami, aby pevnost znovu získal, ale jeho útok byl odrazen a musel ustoupit do Livna.[19]
Osmané rychle zorganizovali silné síly a oblehli Klise.[20]The sanjakbey z Sanjak z Klisu Mustafa Pijadepašić rychle zmobilizoval 600 mužů, muslimů i křesťanů, a dne 12. dubna 1596 oblehl Klise.[21] Síly dalších tří osmanských sanjaků se k nim připojily 22. dubna[8] a počet mužů v osmanských silách se zvýšil celkem na 8 000.[22]
Osmanské obléhací síly dodával guvernér benátských vojsk Rozdělit varoval Osmany, že se Uskokové připravují na zajetí Klise na začátku téhož roku.[23] Na základě pokynů Benátský senát udržovat dobré vztahy s Osmany, benátskými provveditore Benedetto Moro využil každou příležitost, aby jim pomohl.[23] Někteří členové obklíčených křesťanských sil, kteří dobře znali okolí pevnosti, se v noci vkradli z pevnosti a odešli na pobřeží Jaderského moře, aby se setkali se svými přáteli a poslali zoufalé žádosti o pomoc.[24] Dne 24. dubna vojvoda Uskok Ivo Senjanin, Nikola Sugić a Ivan Matulić napsali kapitánovi Senje dopis, ve kterém popsali situaci v Klisu jako zoufalou, křesťanská posádka hladověla a požádala o pomoc.[25]
Společná vojska habsburského a papežského státu, vedená osobně Antoniem Bertuccim, byla vyslána k posílení slabé křesťanské posádky v nově zajaté pevnosti.[4] Pomocné jednotky byly zásobovány z přístavu Senj.[26] Osmanské síly nejprve porazily posilující jednotky a poté znovu obsadily Klise.[4] Habsburský generál, který měl vést pomocné jednotky, z této porážky obvinil Bertucciho.[4] Bertucci byl během této bitvy zajat a krátce držen v osmanském zajetí, dokud nebyl vykoupen.[4]
Dne 31. května 1596 obléhané křesťanské síly musely ustoupit z Klisu do Senje a Klis opět padl do osmanských rukou.[20] Mnoho členů křesťanských sil bylo zabito, zatímco někteří z nich byli zajati Osmany a později vykoupeni z osmanských rukou. Mezi uvězněnými a později vykoupenými křesťanskými důstojníky jsou Ivan Senjanin, Radič Miho, Stipanović Gašpar a Pavao Miovčić.[27]
Následky
Benátské i osmanské síly zorganizovaly během příštích několika let řadu akcí proti Uskokům.[28] Osmané vyplenili křesťanské obyvatelstvo v Poljicích, Klisu a jeho okolí, což způsobilo vlnu křesťanské emigrace z této části Dalmácie.[29]
Za své zásluhy během této bitvy získal Ivo Senjanin dva mlýny Žrnovnica rakouský arcivévoda Ferdinand.[20] V příštích několika letech Uskokové podnikli četné útoky na karavany a lodě Osmanské říše, Benátek a Ragusy.[30]
Křesťanská porážka měla negativní vliv na jeho další pokusy přesvědčit balkánské křesťanské vládce, aby se vzbouřili proti Osmanům.[4] Účinky bitvy o Klis na místní obyvatelstvo byly mnohem větší, než byl její skutečný historický význam.[31]
Klis zůstal součástí Osmanské říše až do roku 1648, kdy ji Benátčané znovu dobyli.[20]
Dědictví
V dubnu 1996 se v Klisu konalo vědecké simposium na počest 400. roku od bitvy o Klis. Výsledkem simposia byla 90stránková publikace o bitvě.[32]
Reference
- ^ A b (1984рейденберг 1984, str. 136): „В апреле 1596 г. около 600 ускоков тайно проникли в крепость Клис, запирающую проход в среднюю Далма ДалмД
- ^ (hAnnracháin 2015, str. 160): „Zajetí Klise, který velel jedinému průsmyku do Bosny, ...“
- ^ umjetnosti, Jugoslavenska akademija znanosti i (1962). Starine. str. 347.
Od druhé poloviny XVI stoljeca Klis kao da gubi vaznost u poredbi s Livnom. Otada pocinje sandzak-beg kliski stanovati u Livnu. Sama gradska posada u Klisu jos je jaka, broji do 400 ratnika.
- ^ A b C d E F G h i (Krokar 1973, str. 30)
- ^ umjetnosti, Jugoslavenska akademija znanosti i (1962). Starine. str. 360.
- ^ Zlatar, Zdenko (1. ledna 1992). Naše království přijde: protireformace, Dubrovnická republika a osvobození balkánských Slovanů. Východoevropské monografie. str. 269. ISBN 978-0-88033-239-2.
O druhém se říkalo, že je připraven vyhnat Komuloviče, „kvůli výhodám (Ragusanovy vlády) odvozeným od Turků
- ^ (zadruga 1993, str. 304)
- ^ A b C d E F G h (Marasović 2016, str. 145)
- ^ (Sivric 1982, str. 41): „Senjanin se poprvé zmiňuje v roce 1596, v souvislosti s bitvou o Klis proti Turkům. Víme, že byl velitelem, ale ne kolik mužů vedl.“
- ^ (Klaić 1911, str. 412): „I zaista je 27. veljače 1596 .. na sam pokladni utorak, stiglo na otok Čiovo tik Trogira više uskočkih vojvoda (Nikola Lasinović. Biankini i drugi), s kojima je Alberti utanačio, kada i kako će nahrupiti na Klis. Odabran bi veliki ponedeljak. Naime 8. travnja 1596 .. a izvesti će se navala s pomoću nekih Klišana. Naime dvoje braće Mihnića (Lovre i Pavla) i četvorice Miloševića (Luke, Vujice, Martina i Mateja). Od kojih se potonjih bijaše jedan poturčio. Medjutim 6. travnja - u subotu pred ... "
- ^ (Vrsalović 1968, str. 146): "Pošto su svi skupi poubijali straže, ušli su u Klis i osvojila ga noću od 6. na 7. travnja 1596."
- ^ (Vrsalović 1968, str. 146): „Pošto su svi skupi poubijali straže, ušli su u Klis i osvojila ga noću od 6. na 7. travnja 1596. U zoru su im stigla znatna pojačanja od 300 uskoka pod vodstvom Nikole Lasinovića, Ivana Vlatkovića i Bijankinija, 200 Polji - čana pod vodstvom poljičkoga kneza Pavla Papića i još neki drugi, pa su Splićani, "
- ^ (Pera 1988, str. 78): „U pothvatu su sudjelovali Nikola Suđić i veliki knez Pavao Papić s četom od dvjesta ljudi.“
- ^ Glasnik Zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegovini. Zemaljska štamparija. 1903. str. 258.
U ponedjeljak u 2 sata izjutra dogjoše Nikola Lasinović, Ivan Vlatković i Kiankini sa 300 uskoka, i s njima se poene jurišati na nekoliko kuća u predgragju i u donjem absolvent, u koje se mnogi Turci povukoše; tom prigodom izgorje žalibože i jedna
- ^ (Vrsalović 1968, str. 146): "..pa su Splićani, ojačani tim dobrovoljcima, uspjeli potpuno osvojiti to tursko uporište."
- ^ Glasnik Zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegovini. Zemaljska štamparija. 1903. str. 258.
- ^ (Vrsalović 1968, str. 146)
- ^ Djela. Akademija nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine. 1954. str. 125.
Po imenu su mi poznata samo dva kliska kapetana: Ibrahim i Alija, i oba su age. Ibrahim-aga se vzpominje 1596, kada su uskoci na kraće vrijeme zauzeli Klis. U to vrijeme boravio je on u Solinu i kad je čuo da su uskoci ...
- ^ umjetnosti, Jugoslavenska akademija znanosti i (1962). Starine. str. 347.
Ibrahim se spominje 1596. kad su Uskoci za krace vrijeme zauzeli Klis. U to je vrijeme bio u Solinu i pohitao je, da preotme grad, ali je bio odbijen i povukao se prema Livnu.
- ^ A b C d Matica: časopis Hrvatske matice iseljenika. Hrvatska matica iseljenika. 1996. s. 39.
I bez mletých pomůcek, splitski plemići Alberti i Cindro s Kaštelanima i uskocima to uspješe na Cvjetnicu, 7. travnja 1596. Turci su se brzo organizirali i višestruko nadmoćnom vojskom drželi u opsadi hrabre uskoke, koji su se morali povući iz utvrde 3. svibnja iste godine. Kliski branitelji ponovno dolaze u Senj, ponijevši sa sobom ključe utvrde. Klis dolazi pod mletačku upravu 1648. kada deset tisuća mletačkih vojnika s generalom Foscolom zauvijek potjeraše Turke iz utvrde, ali je ...
- ^ (Tomić 1908, str. 106)
- ^ (Klaić 1911, str. 412): "Medjutim nijesu mirovali ni Turci. Oporavivši se od prvoga preneraženja pregnuli su svima silama, da izgubljeni Klis opet osvoje. Prvi je pohitao kliško-hlivanjski sandžak Mustafa Pijalepašić sa 600 ljudi, da opaše tvrdinju. narasla je turska vojska pod Klisom do 2000 momaka, a do 24. travnja došla su još tri bosanska sandžaka se svojim četama, tako da je četava podadna vojska brojila 8000 momaka. "
- ^ A b Letopis matice srpske. Novi Sad: Matica srpska. 1901. str. 22.
- ^ (Tomić 1908, str. 117): „Одлучнији и окрет- нији, и вични сваком куту у оном крају, излазили су ноћу из града и силазили у Приморје, где су се налазили с пријатељима и преко њих слали на разне стране поруке за помоћ, ...
- ^ (Tomić 1908, str. 117):“... а 24 априла ускочке војводе:.. Иван Влатковић, Никола Сугић и Иван Матулић писаше сењском капетану за помоћ То писмо као и оне друге поруке изнесе из Клиса један од тамошњих У писму се стање у Клису описивало као очајно . Тамо, вели се, нема хране нити ...
- ^ (Krokar 1973, str. 31)
- ^ Senjski Zbornik. 1969. s. 358.
- ^ (Ćorović 1989, str. 182): "У ово време било је и великог исељавања из средње Далмације За време борби око Клиса 1596. године и после њих околном становни- штву светили су се и Турци и Млечани."
- ^ Bulletin de géographie. Geografsko društvo Hrvatske. 1962. str. 42.
- ^ Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371). Srpska književna zadruga. 1993. s. 307.
Ускоци су, ипак, наставили свој крвави посао. Али обруч око њих био је већ стегнут. У првим годинама после узимања и пада Клиса, 1596. 1597. и 1598, није било броја ускочким нападима на Турк на Турк
- ^ (zadruga 1993, str. 301) "
- ^ Adrias Zavoda za znastveni i umjetnički rad Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti u Splitu. Zavod. 2004. s. 223.
U travnju 1996. na Klisu je održan znanstveni skup u povodu 400-te obljetnice oslobođenja Klisa od turske vlasti u travnju 1596. godine. Priopćenja, pročitana na znanstvenom skupu, objavljena su u ovom zborniku pod naslovom Oslobođenje Klisa godine 1596.
Zdroje
- Krokar, James P. (1973). „Nové prostředky ke starému konci: raně novověké mapy ve službách protiotomanské křížové výpravy“. Imago Mundi. 60: 23–38. doi:10.1080/03085690701669277.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- zadruga (1993). Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371). Srpska književna zadruga.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- hAnnracháin, Tadhg Ó (2015). Catholic Europe, 1592–1648: Center and Peripheries. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-927272-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Klaić, Vjekoslav (1911). Povjest Hrvata: Dio 1. Četvrto doba: Vladanje kraljeva iz porodice Habsburga (1527-1740) 1. knj. Doba kraljeva Ferdinanda I., Maksimilijana i Rudolfa (1527-1608). Tisak i naklada knjižare L. Hartmana.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tomić, Jovan N. (1908). Grad Klis u 1596 godini. Srpska kraljevska akademija.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Фрейденберг, М. М (1984). Дубровник и Османская империя (v Rusku). Изд-во "Наука", Глав. ред. восточной лит-ры. Citováno 31. prosince 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćorović, Vladimir (1989). Abadon, anđeo uništenja: roman. Beogradski izdavačko-grafički zavod.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sivric, Ivo (1982). Rolnická kultura Bosny a Hercegoviny. Franciscan Herald Press. ISBN 978-0-8199-0850-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vrsalović, Dasen (1968). Povijest otoka Brača. Skupinová općine Brač, Savjet za prosvjetu i kulturu.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Marasović, Mario (2016). „Borbe za Klis u 16. i 17. stoljeću“. Rostra (7): 135–156. Citováno 1. ledna 2016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pera, Miroslav (1988). Poljički statut. Književni krug.CS1 maint: ref = harv (odkaz)