Bitva o Fatehpur (1519) - Battle of Fatehpur (1519)
Bitva o Fatehpur | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||
Bojovníci | |||||||
![]() | Dynastie Arghun | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
![]() | Shahbeg | ||||||
![]() ![]() Umístění v Pákistánu |
The Bitva o Fatehpur byla klíčovou epizodou při rozpuštění Samma Dynasty z Sindh a jeho nahrazení Dynastie Arghun.[1] v roce 1799. Konflikt mezi dynastií Sammy ze Sindhu a Arghuny vedl k bitvě u Fatehpur.
Dějiny
Někteří Mughalové přišli do Sindhu za vlády Jam Feroz a usadil se tam s povolením Jamu. Mezi nimi byl Kabak Arghun, který kvůli vraždě opustil Shahhbegovu párty. Většina z těchto Mughulů, hlavně kmenů jako Daolatshah a Nargahi, byla zařazena do jeho služby Jamem Ferózem, který měl pochybnosti proti loajalitě Darya Khan Lashari a chtěl zajistit nějaké nebojácné muže, aby proti němu pracovali, pokud to bude nutné. Bylo to na informaci a na pozvání Kasima Kabaky, že Shahbeg pochodoval proti Thattě s velkou armádou o konci roku 914 AH (1508 nl).
Shahbegovo vítězství Thatty
Shahbeg přišel do Fatehpur a Ganjabah, aby provedli válečné přípravy sbíráním a aranžováním vojsk. Zanechal některé náčelníky odpovědnými za tato místa a vyslal na něj svého vlastního bratra Siwi a poslal Míra Fázila Kókaltásha s 240 koňmi jako předběžnou párty. Sammahská armáda Sindhu při průchodu okresem Baghban byla připojena k Talti, asi 6 nebo 7 mil od Sehwan, syny Daryi Khan Mahmud Khan a Motan Khán. Po příjezdu Shahbega do vesnice Baghbann spěchali hlavní muži místa, aby mu vzdali úctu, což ho povzbudilo k postupu směrem k Thattě. Prošel Lakími kopci a dostal se asi 6 mil od Thatty na jih, kde se zastavil a utábořil se na břehu Khánwahu. V té době řeka Indus tekla na jih od Thatty, a tak musel učinit opatření, aby ji překročil. Špioni brzy našli domorodého pocestného, který pod tlakem na něj ukázal místo, kde byla řeka přebroditelná. Bylo to 15. Muharram 926 AH (1519 nl), že Sháhbeg vjel do řeky a vedl celou svou sílu napříč, protože opustil skupinu vojáků, aby chránili tábor u řeky. Darya Khan, nejvyšší velitel, nechal svého pána Jam Feroz v hlavním městě a sám postupoval s velkou armádou a bojoval proti Argunům. Proběhla těžká bitva, která skončila vítězstvím Shahbega Arguna. Jam Feroz, který slyšel o porážce své armády, uprchl přes řeku. Darya Khan byl zabit v bitvě. Až do 20. téhož měsíce Argunové vyplenili město. Bylo zajato několik žen a dětí z úctyhodných rodin. Ve městě zůstala i rodina Jáma Feróza. Právě na přímluvu Kaziho Kazana, nejučenějšího muže té doby v Tantě, jehož rodinní příslušníci byli také zajati, Shahbeg zastavil loupež tím, že Kaziho zasáhl šípem, aby ho vyplenil drancování Mughulů. Za tímto účelem bylo rovněž vydáno prohlášení a ve městě byl opět pořádek a klid.
Let Jam Feroz
Jam Feroz, s několika osobami, se zdržoval ve vesnici Perar, dychtivý získat nějaké informace o své rodině a rodině svého otce, aby je chránil, ale Sháhbeg měl dobrý smysl uspořádat večírek svých mužů kolem jejich bydliště. Neviděl pro to žádnou pomoc a byl povinen poslat posly k Sháhbegovi, kteří ho poznali jako svého nadřízeného a požádali o milost. Sháhbeg poslal posly zpět s dárky as příslibem odpuštění Jámovy kapitulace. V souladu s tím Jám Feróz, vezme s sebou své bratry a příbuzné z Peráru na břeh řeky s mečem visícím kolem krku jako znamení kapitulace. Sháhbeg nařídil, aby se s Jámovými rodinami setkaly s patřičnou ctí, a příští měsíc se Saffar, Sháhbeg utábořil za městem, kam se ho Jám Feróz osobně vzdal. Sháhbeg ho dobře přijal a dal mu bohaté čestné roucho že jeho vlastní otec Amír Zunnún obdržel od krále Muzaffara Husaina. Sháhbeg byl natolik laskavý, že dal vládu nad Tattou Jámům. Ale po nějaké konzultaci s vrchními představiteli tohoto místa bylo rozhodnuto, že jelikož Sind byla rozlehlá země, polovinu z toho mohla dostat Jám Feróz a druhá polovina byla ponechána a ponechána na starosti agentům jmenovaným Mughulským princem. V souladu s tím byly jako hranice stanoveny kopce Lakí poblíž Sehwánu. Země od Lakí dolů po Tattu měla zůstat pod Jámem Ferózem, a to směrem na sever, aby ji zadrželi agenti Sháhbega. Poté, co byla tato dohoda uzavřena a ratifikována, Sháhbeg opustil Tattu a vyrazil na zpáteční cestu.
Bitva o Talti
Rychlý pochod a vítězství u Thatty zanechalo některé náčelníky v Sindh a jejich síly neporušené u Talti, kde se shromáždili, aby se postavili proti novému dobyvateli Sindhu. Shahbeg dostal poctu jistým náčelníkům Sahahy a Sodhy. Poté přišel k Sehwan. O místo odešel Mír Alíkah Arghun, sultán Mukimbeg Lar, Kíbak Arghun a Ahmad Tarkhan a poslal sultána Mahmud Khan Kokaltash, aby se ujal vedení Bakhar a sám přistoupil k Šálovi, aby přivedl svou rodinu. Zároveň pověřil Kazi Kazan, aby přivedl Mahmud Khan Lashari a Motan Khan Lashari, dva syny Darya Khan Lashari vzdát se, ale Kazi ve své misi neuspěl. Mahmud Khan Lashari a Motan Khan Lashari a Jam Sarang a Rinmal Sodho byli připraveni se podrobit, ale Machdoom Bilawal, naučený muž toho místa je přesvědčil, aby odolávali Argunům v obraně. Sháhbeg, byl proto povinen přijít k Talti. Sháhbeg zajistil několik lodí a se svou armádou překročil řeku s Mírem Fázilem Kókaltáshem a silami Arghúna a Tarkhána. Překvapil předvoje odporu Sammy zahrnující Sodhy. Když se s nimi Rinmal a jeho bratr Jódhó setkali, Mír Fázil na ně zaútočil a porazil je. Pevnost Talti byla vzata. Většina vojáků Sammah byla poražena, někteří se utopili v řece a pár uprchlo do Sehwanu. Mezi zabitými byl také bratr Rinmala Sodha Jodho.
Druhá invaze Jáma Salahuddina do Thatty
Poté, co strávil 3 dny v Taltí, se Sháhbeg vrátil do Šálu a Siwí a Jám Feróz začal tiše vládnout v Thatté jako předtím. Ale nebylo to dlouho předtím, než se Jám Saláhuddín, který se před časem vzbouřil proti Jámu Ferózovi a vyhnal ho z jeho hlavního města, a následně byl sám odvlečen Daryá Khánem do Gujrátu, který znovu napadl Tattu s armádou 10 000 mužů, skládající se převážně z Járejás a Sódhá Khangárs. Jám Feróz, aniž by ztratil čas, pospíchal Sháhbegovým agentům v Sehwánu a prostřednictvím nich poslal do Sháhbegu několik poslů flotily o pomoc. Ten odeslal za tímto účelem svého syna Mírzu Šáh Hasana se sloupkem Mughulů a po sobě poslal další síly postupnými splátkami.
Na pomoc Jamovi Ferozovi přichází Shahbegův syn Shah Hasan
14. Muharram 927 AH (1520 n.l.) Mirza Sháh Hasan odešel ze Šálu do Sindu a po 20 dnech cesty dorazil do okolí Tattá. Saláhuddín slyšel o Mughulově přístupu, opustil Tattu, překročil řeku a vydal se do vesnice Jún. Jám Feróz vděčně přijal Mírzu Šáh Hasana a na oplátku od něj získal známky rozdílu a přátelství. Saláhuddín byl brzy pronásledován a předjet. Následoval boj mezi postupujícími sloupky obou stran, jednu vedl Haibat Alí Khán, Saláhuddínův syn, který byl zeťem sultána Muzaffara z Gujrátu, a další Mírzá Ísá Tarkhán, Sultán-kulíbeg a Mír Alíkah. Saláhuddínův syn byl zabit a jeho armáda směrována. Šílený vztekem po smrti svého syna, Saláhuddín se vysrážel na Mughulech. Ale brzy byl také zabit a jeho armáda uprchla do Gujrátu. Poté, co strávil 3 dny na místě bitvy, se Jám Feróz vrátil do Tatté, aby tam urovnal záležitosti, a Mírzá Sháh Hasan se vrátil do Bághbánu, aby vzdal úctu svému otci, který na toto místo přišel. Tady během svého pobytu byly Máchhí kmeny, které se staly poměrně bouřlivými a žáruvzdornými, potrestány, jejich dobytek a majetek vypleněn a jejich vesnice srovnány s pozemky.
Reference
- ^ „A History of Sind, Volume II, Translated from Persian Books by Mirza Kalichbeg Fredunbeg, chpt. 14“. Archivovány od originál dne 11.01.2011. Citováno 2008-04-28.