Battle of Alam el Halfa pořadí bitev - Battle of Alam el Halfa order of battle
To je pořadí bitvy pro Bitva o Alam el Halfa, a druhá světová válka bitva mezi Britské společenství a Evropan Axis Powers Německo a Itálie v Severní Afrika mezi 30. srpnem a 5. zářím 1942.[1]
Spojenecké jednotky
Osmá armáda
XIII. Sbor
- Generálporučík Brian Horrocks
- 2. novozélandská divize - Generálporučík Bernard Freyberg
- 4. novozélandská pěší brigáda – Brigádní generál Lindsay Inglis
- 18. novozélandský pěší prapor
- 19 Pěší prapor Nového Zélandu
- 20 Pěší prapor Nového Zélandu
- Protitanková baterie č. 4, 7. protitankový pluk, Novozélandské dělostřelectvo
- 5. novozélandská pěší brigáda - Brigádní generále Howard Kippenberger
- 21. novozélandský pěší prapor
- 22. novozélandský pěší prapor
- 23. novozélandský pěší prapor
- Protitanková baterie č. 5, 7. protitankový pluk, Novozélandské dělostřelectvo
- 6. novozélandská pěší brigáda - Brigádní generále George Clifton (zachyceno 4. září)
- 24. novozélandský pěší prapor
- 25. novozélandský pěší prapor
- 26. novozélandský pěší prapor
- Protitanková baterie č. 6, 7. protitankový pluk, Novozélandské dělostřelectvo
- Britská 132. pěší brigáda (oddělen od 44. divize) - Brigádní generál C.B. Robertson (zraněný)
- 2. prapor, The Buffs Royal East Kent Regiment
- 4. prapor, Královnin vlastní Royal West Kent Regiment
- 5. prapor, Královnin vlastní Royal West Kent Regiment
- 4. novozélandská pěší brigáda – Brigádní generál Lindsay Inglis
- 44. divize (Home Counties) – Generálmajor Ivor Hughes
- Britská 131. pěší brigáda - brigádní generál E.H.C. Frith
- 1/5. Prapor, Královnin královský pluk
- 1/6. Prapor, Královnin královský pluk
- 1/7. Prapor, Královnin královský pluk
- 133. britská pěší brigáda - Brigádní generále Lashmer Whistler
- 2. prapor, Royal Sussex Regiment
- 4. prapor, Royal Sussex Regiment
- 5. prapor, Royal Sussex Regiment
- Britská 131. pěší brigáda - brigádní generál E.H.C. Frith
- 7. obrněná divize - Generálmajor James Renton
- 4. lehká obrněná brigáda - brigádní generál Carr
- 7. motorová brigáda - brigádní generál Bosville
- 2. prapor, Králův královský střelecký sbor
- 2. prapor, Střelecká brigáda
- 7. prapor, Střelecká brigáda
- 10. obrněná divize - Generálmajor Alexander Gatehouse
- 22. obrněná brigáda - Brigádní generále George Roberts
- 8. obrněná brigáda - Brigádní dozorce
- 23. obrněná brigáda - Brigádní generál Richards
Síly osy
Panzer Armee Afrika
Deutsches Afrika Korps
- Generálporučík Walther Nehring (zraněn při leteckém útoku dne 31. srpna a nahrazen Rommelovým náčelníkem štábu Oberst Fritz Bayerlein )[2]
- 15. tanková divize – Generálmajor Gustav von Vaerst
- 21. tanková divize – Generálmajor Georg von Bismarck
- 90. lehká divize – Generálmajor Ulrich Kleemann
Italský XX. Motorizovaný sbor
- 132 obrněná divize Ariete – Generálmajor Adolfo Infante
- 133 obrněná divize Littorio – Generálmajor Gervasio Bitossi
- Terst 101 motorizované divize – Generálmajor Francesco La Ferla
Italský X sbor
- 17 Motorizovaná divize Pavia – Generálmajor Nazzareno Scattaglia
- 27 Motorizovaná divize Brescia – Generálmajor Brunetto Brunetti
- 185 výsadková divize Folgore – Generálmajor Enrico Frattini
Obě strany používají tanky
Deutsches Africa Korps měl 229 německých a 243 italských tanků[3] Němci měli 27 z Panzer IV F2the dělo s dlouhou hlavní 75 mm. Tato delší hlaveň poskytovala lepší dostřel Mark IV než spojenecké tanky. Celkem 472.
Spojenci měli 500, kteří během této bitvy uviděli akci. 170 z nich bylo Granty M3, nejlepší tank, ke kterému měli spojenci v tuto chvíli přístup. Zbývající tanky byly tvořeny M3 Stuarts lehké tanky, Crusader Mk II křižníkové tanky a Miláček pěchotní tanky.[Citace je zapotřebí ]Celkem 500.
Poznámky
Reference
- Buffetaut, Yves (1995). Provoz Supercharge - La seconde bataille d'El Alamein (francouzsky). Histoire Et sbírky.
- Bungay, Stephen (2002). Alamein. Aurum Press.
- Hammond, Bryn (2012). El Alamein: Bitva, která obrátila příliv druhé světové války. Vydavatelství Osprey.