Bankastræti - Bankastræti

Bankastræti

Bankastræti je ulice v Reykjavík centrum města, které vede od západního konce Laugavegur a Skólavörðustígur na křižovatku v Lækjartorg. Od devatenáctého století je jednou z hlavních ulic Reykjavíku.

Dějiny

S vybudováním mostu přes Lækinn, potok tekoucí z Tjörnin podél dnešní Lækjargata v roce 1828, Bankarstræti, spolu s přilehlou Austurstræti a Laugavegur, se staly jednou z nejdůležitějších ulic v Reykjavíku.[1] Ulice viděla první pouliční světlo Reykjavíku, olejovou lampu vedle Lækjartorg. Od počátku dvacátého století byla ulice jednosměrná. Od roku 2012 je Bankastræti spolu s Laugarvegur a Skólavörðustígur v létě pěší zónou v rámci schématu „sumar götur eru sumargötur“ („některé ulice jsou letní ulice“).[2]

název

Bankastræti, Reykjavík, Mayday 2014. Při pohledu na západ směrem na Lækjartorg z Bankastræti 12 (na levé straně) a 11 (na pravé straně).

Bankastræti je nyní pojmenována po Landsbanki Íslands, která zahájila provoz ve 3 Bankastræti 1. července 1886.[3] Dříve se jmenovala Bakarabrekka [„pekárna]“, pojmenovaná pro Bernhöftsbakarí [Bernhöftova pekárna], která byla od roku 1834 ve starých domech na Bankastræti číslo 2. Název Bakarabrekka se již pro Bankastræti nepoužívá, ale stále se používá pro travnaté plochy. svah pod Bernhöftstorfan na rohu Bankastræti a Lækjargata. Socha Vatnsberinn (dále jen „nosič vody“) Ásmundur Sveinsson stojí na svahu spolu s velkou venkovní šachovou soupravou s figurkami od sochaře Jón Gunnar Árnason.

Veřejné toalety

Ulice pojmenovává tzv Almenningssalernið Núllið („Public Toilet Zero“) nebo Bankastræti núll („0 Bank Street“), veřejná toaleta, která je umístěna ve spodní části Bankastræti před číslem 1. Je rozdělena na dvě části, toaletu pro muže na jedné straně ulice a dámskou na druhé straně, v podzemí, takže pouze vstup je viditelný na povrchu. Toalety jsou uzavřeny od roku 2006.[4] Tyto toalety dávají své jméno Einar Már Guðmundsson 2009 kniha Bankastræti núll; Einar Már si vzpomíná na to, jaké byly kolem 80. let, a spojuje je s „undirheimum, kulda, kynlífi, forvitni, bannhelgi, undarlegum manni í hvítum sloppi, áfengislykt, smokkum og hlandi, blóðhlaunum augum, rónum að pissa“ („pod zima, sex, zvědavost, tabu, podivný muž v bílém plášti, vůně alkoholu, kondomy a moč, krvavé oči, chcaní opilci “).[5]

Další čtení

  • Guðný Gerður Gunnarsdóttir a Mjöll Snæsdóttir, Holingholt: Bankastræti - Þingholtsstræti - Amtmannsstígur - Ingólfsstræti (Reykjavík: Árbæjarsafn, 1985)

Reference

  1. ^ Helga Maureen Gylfadóttir a Guðný Gerður Gunnarsdóttir, Húsakönnun: Austurstræti - Pósthússtræti - Hafnarstræti - Lækjargata, Skýrsla, 132 (Reykjavík: Minjasafn Reykjavíkur, 2006), s. 11; http://rafhladan.is/handle/10802/4886.
  2. ^ Eva Þrastardóttir, 'Göngugötur í miðbæjum: Laugavegur - Bankastræti - Skólavörðustígur' (nepublikovaná disertační práce, University of Reykjavík, 2013), http://skemman.is/is/item/view/1946/16115.
  3. ^ Jón Oddur Sigurðsson, 'Áhrif hagræðingar í þjónustu á viðhorf og ímynd Landsbankans í Garði' (nepublikovaná disertační práce BSC, Islandská univerzita, 2014), s. 11; http://skemman.is/item/view/1946/18254.
  4. ^ Alda Kravec, 'High Streets And Piss Pots: An Introduction to Einar Már Guðmundsson's new book' Bankastræti Núll ', Reykjavík Grapevine (12. srpna 2011), http://grapevine.is/culture/art/2011/08/12/high-streets-and-piss-pots/.
  5. ^ Einar Már Guðmundsson, Bankastræti núll (Reykjavík: Mál og Menning, 2011), s. 27.