Bahram al-Dai - Bahram al-Dai - Wikipedia

Bahram al-Da'i
بهرام الداعي
narozený
Astarabad, Persie
Státní občanstvíStát Nizari Ismaili
Emirát Damašku
obsazeníMisionář, vojenský vůdce
PředchůdceAbu Tahir al-Sa'igh
NástupceIsma'il al-Ajami

Bahram al-Da'i (arabština: بهرام الداعي"Bahram da'i [misionář] ") nebo Bahram z Astarabad bylo 12. století Peršan Nizari Isma'ili kdo byl náčelník Da'i a vůdce Vrahové v Sýrii od roku 1113 do 1128. Ačkoli jeho pokus o založení základny Nizari v Damašku byl neúspěšný, měl důležitou roli při organizování přítomnosti Nizari v severní a jižní Sýrii.[1]

Kariéra

Bahram byl synovcem vůdce Nizari Isma'ili jménem Abu Ibrahim Asadabadi, který byl popraven v Bagdádu uprostřed masakry objednal si sultán Seljuk Barkiyaruq v roce 1101.[2][3][4] Asadabadi byl Barkiyaruqovým vyslancem.[4]

Po popravě svého předchůdce Abu Tahir al-Sa'igh a vykořenění Nizaris v Aleppo, Bahram byl odeslán Hrad Alamut ve snaze rozšířit základnu Nizari v Sýrii.[1]

Podle Ibn al-Qalanisi, hlavní zdroj Isma'iliho přítomnosti v Damašku, zahájil Bahram svou kariéru jako propagandista po celé Sýrii, žijící v tajnosti.[5]

Síla Nizari v Aleppu začala klesat Artuqid princ Belek Ghazi dobyli město v roce 1123, který v roce 1124 sektu z města vyhnal.[1]

Bahram se obrátil na jižní Sýrii, jak doporučil jeho podporovatel Ilghazi artuqovský princ z Mardin. Bahram se pokusil založit základnu v Damašek který byl tehdy pod vládou Burid pravítko Toghtekin. V této době v roce 1125 byl Damašek pod hrozbami franských křižáků pod Baldwin II Jeruzalémský a Isma'ilis z Homs a jinde se připojil k Toghtekinovým jednotkám v Bitva o Marj al-Saffar proti Franks v 1126.[5] Toghtekin tedy Bahrama přivítal. Abu Ali Tahir ibn Sa'id al-Mazadaqani (المزدقاني), hlavní vezír Toghtekin, byl částečně vůči Nizaris a přesvědčil Toghtekina, aby dal misijní dům (Dar al-Da'wah) v Damašku a hraniční pevnosti Banias Bahramovi, který pevnost pevnost znovu postavil a udělal z ní svou základnu, odtud provedl rozsáhlé nájezdy a případně dobyl další místa. Do roku 1128 se jejich aktivity staly tak impozantními, že „nikdo se o tom neodvážil mluvit otevřeně“, jak to popsal Ibn al-Qalanisi.[5] Toghtekin se tak začal bát o své vztahy s Bahramem. Podle Ibn al-Qalanisiho byl na vině al-Mazdaqani Ibn al-Athir[6] tvrdí, že za situaci byl odpovědný Toghtekin.[7][1]

Smrt

Bahram byl zabit v akci v Wadi al-Taym na západních svazích Mount Hermon při boji s místními kmeny v roce 1128.[3][5] Přítomnost Isma'ili v Damašku začala po jeho smrti klesat. Jeho nástupcem byl Isma'il al-Ajami, další Peršan da'i.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E Mirza, Nasseh Ahmad (1997). Syrian Ismailism: The Ever Living Line of the Imamate, AD 1100-1260. Psychologie Press. s. 10–12. ISBN  9780700705054.
  2. ^ Lewis, Bernard (1967), Vrahové, Perseus Books, New York, str. 52-53, 104-106
  3. ^ A b Setton, Kenneth Meyer; Baldwin, Marshall W. (1969). Historie křížových výprav. Univ of Wisconsin Press. 111–120. ISBN  978-0-299-04834-1.
  4. ^ A b Richards, D. S., editor (2010), Chronicle of Ibn al-Athir for the Crusading Period from al-Kamil fi’l-Ta’rikh. Část 1, 1097-1146., Ashgate Publishing, Farnham, Velká Británie, s. 40-47
  5. ^ A b C d Gibb, N. A. R., editor (1932),Damašská kronika křížových výprav. Extrahováno a přeloženo z Kroniky ibn al-Qalānisi, Luzac & Company, London, str. 174-177, 179-180, 187-191
  6. ^ Richards, D. S., editor (2010), Chronicle of Ibn al-Athir for the Crusading Period from al-Kamil fi’l-Ta’rikh. Část 1, 1097-1146., Ashgate Publishing, Farnham, Velká Británie, str. 260-261
  7. ^ Wasserman, James (2001). Templáři a vrazi: Nebeská milice. Simon a Schuster. str. 117. ISBN  9781594778735.