Bahey Hassan - Bahey Hassan

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek potřebuje víc odkazy na další články pomoci integrovat to do encyklopedie. Prosím pomozte vylepšit tento článek přidáním odkazů které jsou relevantní pro kontext v rámci stávajícího textu. (Srpna 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek je sirotek, jako žádné další články odkaz na to. Prosím zavést odkazy na tuto stránku z související články; zkuste Najít odkaz nástroj pro návrhy. (Srpna 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Bahey eldin Hassan z kanceláře Káhirského institutu pro studia lidských práv

Bahey eldin Hassan je Egyptský obránce lidských práv a jeden ze zakladatelů egyptského hnutí za lidská práva v 80. letech. Hassan v současné době působí jako ředitel Káhira Institute for Human Rights Studies (CIHRS), který spoluzaložil v roce 1993.^[1] V roce 2014 a poté, co dostal za svou práci v oblasti lidských práv vyhrožování smrtí, musel Hassan odejít Egypt a v současné době žije v dobrovolném exilu v Francie.Hassan je také novinářem, lektorem, autorem a editorem několika publikovaných článků, článků a knih o lidských právech a demokratické transformaci v Arabská oblast.

Kariéra v oblasti lidských práv

Bahey Eldin Hassan na konferenci Development Talks ve Stockholmu - 2020

Hassan zahájil svou kariéru v oblasti lidských práv v roce 1983 poté, co se stal členem výboru pro svobodu Press Syndicate. V roce 1985 se Hassan připojil k Egyptská organizace pro lidská práva (EOHR) a byl zvolen v roce 1986 jako člen správní rady. Hassan se rozhodl ignorovat varování úřadů o ukončení činnosti, protože egyptská vláda je stranou několika OSN úmluvy o lidských právech, a jako takový neměl právo požadovat uzavření organizace. Je ironií, že organizace pro lidská práva v Egyptě čelí stejným hrozbám v roce 2016. V roce 1988, po debatě mezi členy správní rady, po níž následovala institucionální konzultace s členy EOHR o tom, zda je třeba dbát varování orgánů, či nikoli, byl Hassan zvolen jako generální tajemník EOHR, což ohlašuje začátek transformace jeho diskurzu a poslání, protože také začalo dokumentovat zneužívání Islamisté a prosazovat jejich práva, navzdory silné sekulární orientaci organizace. Je pozoruhodné, že první podrobná zpráva o mučení, kterou vydala egyptská organizace, byla vydána za Hassanova času jako generální tajemník a poprvé pro egyptskou Nevládní organizace Během tohoto období navázali s Hassanem pracovní vztah další významní zastánci lidských práv a intelektuálové, jako Mohamed el Sayed Said a Negad El Borai.

V roce 1993 založil Hassan společně s Mohamedem el Sayedem Saidem Káhirský institut pro studia lidských práv (CIHRS) jako nevládní organizaci pro lidská práva s regionálním geografickým mandátem v arabském regionu. Základní filozofií CIHRS bylo šíření a upevňování kultury lidských práv v egyptské a arabské kultuře za účelem vytvoření procesu postupných změn. Vycházející z této filozofie byla jednou z prvních aktivit CIHRS její výroční letní kurz lidských práv pro studenty vysokých škol a také další programy jako politický islám a lidská práva a umění a literatura v oblasti lidských práv, s obecným cílem vštípit a zakořenit univerzální hodnoty lidských práv napříč všemi spektry arabských společností a kultur. V průběhu let dohlížel Hassan na expanzi CIHRS z káhirské organizace pro lidská práva na největší arabskou organizaci pro lidská práva se zastoupením v Káhiře, Tunis, Ženeva, a Brusel, přičemž poslední dva jsou zcela věnovány obhajoba pracovat s OSN a EU. V roce 2004 Hassan neochotně přijal nástup do představenstva kvazivládní správy Národní rada pro lidská práva (NCHR). Poté, co Hassan sloužil v bouřlivém tříletém funkčním období charakterizovaném veřejnou kritikou NCHR a vlády, odmítl vykonávat druhé funkční období a veřejně rezignoval s odvoláním na přetrvávající nedostatek nezávislosti NCHR. Husní Mubarak a pod vládou Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF), Hassanovi bylo nabídnuto, aby sloužil jako zástupce Ministr vnitra pro lidská práva však odmítl ze skepticismu směrem k egyptské trajektorii pod SCAF.^[2] Hassan také jednou za prezidenta odmítl znovu se připojit k NCHR Mohamed Morsi Funkční období a jindy pod vládou podporovanou armádou v letech 2013-4.

Hrozba smrti, vyhnanství, zmrazení majetku a vězení

Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zeid Ra'd a setkání Bahey eldina Hassana v Ženevě ve Švýcarsku v roce 2016

V roce 2014 a pouhé dva týdny po inauguraci egyptského prezidenta Abdelfatah al-Sisi „Hassan dostal za své zapojení do dvoustranných setkání s mezinárodními úředníky na vysoké úrovni o situaci v oblasti lidských práv v Egyptě hrozbu smrti.^[3] Z bezpečnostních důvodů a poté, co mu byly doporučeny nevládními organizacemi, akademickými pracovníky a vyššími diplomaty uvnitř i vně Egypta, včetně OSN, žije Hassan od roku 2014 ve francouzském exilu.

Jako odplatu za jeho práci v oblasti lidských práv vyzvali moderátoři médií spojené s egyptskými bezpečnostními agenturami egyptské úřady, aby „s ním [Bahey el-Din Hassan] zacházely stejným způsobem jako s ruským špiónem,“ s odkazem na útok nervovými agenty na Serjei Skripal v Spojené království.^[4]

V dubnu 2016 se Hassan, přestože nebyl oficiálně informován, z médií dozvěděl, že v souvislosti s notoricky známým případem zahraničního financování zaměřeným na egyptské nevládní organizace zabývající se lidskými právy soud zkoumá zmrazení majetku^[5] pořádek proti němu, jeho manželce, dvěma nezletilým dcerám a jeho dospělé dceři, která se provdala za renomovaného egyptského aktivistu a bloggera Alaa Abdelfattah. Abdelfatah si v současné době odpykává pětiletý trest odnětí svobody za účast na protestu proti konstitucionalizaci vojenského procesu s civilisty.

V srpnu 2020 egyptský soud odsoudil Hassana na 15 let vězení za „zveřejňování falešných zpráv“ a „urážku soudnictví“, navíc k dřívějšímu tříletému trestu vydanému v září 2019, za samostatný případ se stejnými obviněními. Rozsudek byl široce kritizován, včetně Vysoký komisař OSN pro lidská práva, Evropský parlament a stovky osobností veřejného života, novinářů, akademiků, umělců a intelektuálů z celého světa.^[6][7][8] Věta byla kritizována také Spojenými státy, Francií, Švédskem, Finskem, Německem, Nizozemskem, Španělskem, Lucemburskem a Spojeným královstvím, jakož i významnými organizacemi pro lidská práva, včetně Human Rights Watch, Amnesty International a FIDH.^{[9][10][11][12]}

Pohledy na současné problémy Středního východu

Arabské jaro

Hassan si prohlíží arabské jaro jako přirozený výsledek desetiletí útlaku, korupce, nerealizovaných sociálních, politických a ekonomických aspirací i desetiletí odporu proti jakékoli smysluplné reformě. Přisuzuje nestabilitu, která následovala po arabském jaru a vzestupu terorista skupiny v regionu k institucionálnímu selhání, které v arabských zemích přetrvávalo po celá desetiletí za jeho diktátorů. V několika svých spisech Hassan tvrdil, že dokud nebudou vyřešeny stížnosti, které poháněly arabské jaro, zůstane jakákoli dosažená stabilita neudržitelná.^[13] Hassan rovněž vyzval k vytvoření vnitřního mechanismu OSN, který bude pod dohledem generálního tajemníka řešit situaci na Středním východě.^[14]

Terorismus

Hassan připisuje šíření terorismu v arabském regionu a ve zbytku světa pokračujícímu selhání při řešení hlavních příčin problému a spoléhání se na bezpečnostní přístupy již od útoků z 11. září. Hassan zdůrazňuje ve svých spisech uvádí, že hlavní příčiny terorismu a radikalizace spočívají ve špatné správě věcí veřejných a vládě zákona; politická, sociální a ekonomická marginalizace; nekontrolovatelné porušování lidských práv; a pokračující degradace mezinárodních lidských práv a humanitárních rámců. Hassan rovněž neustále kritizuje arabské vládní náboženské instituce, zejména al-Azhar a Wahabi vzhledem k tomu, že „prvky vyprávění extremistů lze vysledovat k diskurzu oficiálních náboženských institucí některých arabských států.“ Využití terorismu autokratickými vládami jako záminka pro útlak a zásah proti mírovému disentu, jakož i používání těžkopádných bezpečnostních přístupů k řešení terorismu, považuje Hassan za faktory, které pouze dále zhorší situaci a zvýší radikalizaci.^[15]

Politický islám

Přes jeho silnou kritiku Egyptské muslimské bratrstvo před a během Prezident Morsi Vzhledem k jednoroční vládě Egypta v roce 2013 se Hassan domnívá, že islamisté představují řadu různých názorů, a postavení každé islamistické skupiny by proto mělo záviset na jejich postojích násilí, demokracie a pluralismu, jakož i na občanských svobodách a osobních svobody.^[16] Dalším důležitým faktorem podle Hassana je, jak silně některé islamistické skupiny spojují svou prodemokratickou rétoriku s činy a politikami.

Civilně-vojenské vztahy

Hassan věří, že reforma vojensko-civilních vztahů v arabském regionu je podmínkou trvalé stability v regionu. Částečně také připisuje postavení Tuniska jako úspěchu arabského jara pozitivní roli, kterou hraje armáda během přechodu k demokracii.^[17]

Členství v jiných organizacích

Kromě toho, že je ředitelem CIHRS, je Hassan také členem správních rad a poradních výborů několika dalších organizací pro lidská práva, jako je Euro-středomořská nadace na podporu obránců lidských práv (EMHRF),^[18] Human Rights Watch (HRW) Střední východ a severní Afrika Divize,^[19] Mezinárodní středisko pro přechodné soudnictví (ICTJ). Je také jedním ze zakládajících členů EMHRF a Euro středomořská síť pro lidská práva (EMHRN).^[20] Hassan je také hlavním poradcem Egyptského fóra pro lidská práva.^[21]

Ocenění přijata

• Výroční cena Obhájce lidských práv organizace Human Rights Watch (1993)

• Výroční cena Egyptian Press Syndicate (1987)

Knihy

• Úvahy o lidských právech před a po arabském jaru, Routledge Handbook on Human Rights and the Middle East and North Africa, ed. Anthony Chase, Routledge International Handbooks 2016

• Arabské jaro na zkoušku, „Výroční zpráva káhirského institutu pro studia lidských práv za rok 2014“, arabská verze vyd. Bahey eldin Hassan, CIHRS 2015

• Jaké jsou vyhlídky na „arabské jaro“ ve světle raného „podzimu“ politického islámu ?, v arabské verzi „Delivering Democracy“ vyd. Bahey eldin Hassan, CIHRS 2013

• Arabské jaro: Boj na třech frontách, „Zlomené zdi… Nové obzory“, arabská verze vyd. Bahey eldin Hassan, CIHRS 2012

• Uskutečňování demokracie - lidská práva v arabském světě: výroční zpráva za rok 2012 (v arabštině a angličtině)

• Vyhlídka na demokratické povstání v arabském světě v dokumentu „Lidská práva na Blízkém východě: rámce, cíle a strategie“, vyd. Dr. Mahmood Monshipouri, Palgrave Macmillan, USA, 2011

• Pád překážek - lidská práva v arabském světě: výroční zpráva za rok 2011.

• Kořeny revoluce - lidská práva v arabském světě: výroční zpráva za rok 2010 (v arabštině a angličtině).

• Dilema lidských práv v Egyptě: politická vůle nebo islám? v „Beitraege zum Islamischen Recht“ [Příspěvky k islámskému právu], ed. Hatem Elliesie, Peter Lang Publishing Group, New York, Berlín, Oxford a kol. 2010

• Budoucnost arabského regionu uvězněného mezi selhávajícím státem a náboženským státem v arabské verzi „Bašta beztrestnosti, Mirage reformy“ vyd. Bahey eldin Hassan, CIHRS 2010

• Dilema lidských práv mezi nedostatkem politické vůle a vznikajícími formami odporu v dokumentu „Od exportu terorismu k exportu represe: lidská práva v arabském regionu“, arabská verze vyd. Bahey eldin Hassan, CIHRS 2009

• Oáza úniku z odpovědnosti a trestu - Lidská práva v arabském světě: výroční zpráva za rok 2009: (v arabštině, angličtině a francouzštině)

• Národ bez občanů! Ústavní změny v rovnováze: Bahey El Din Hassan, Salah Issa, Dr. Amr Hamzawy, Dr. Mohammed Sayed Said, Moataz El Fegiery, Dr. Huwaida Adly. 2007

• Otázka etiky lidských práv: Obrana islamistů, v „Lidská práva v arabském světě: nezávislé hlasy“, ed. Anthony Chase & Amr Hamzawy, University of Pennsylvania Press, USA, 2006

• Regionální ochrana lidských práv v arabských státech In Statu Nascendi, in „Human Rights: International Protection, Monitoring, Enforcement“, ed. Janusz Symonides, UNESCO, 2003

• Naše práva nyní, ne zítra - Základní listiny lidských práv: Bahey Eldin Hassan a Mohamed Elsayed Said (čtvrté vydání) 2003

• Terorismus a lidská práva po 11. září 2002 (v angličtině)

• Arabové mezi represí uvnitř a nespravedlností v zahraničí: představil a upravil Bahey Eldin Hassan (v arabštině, angličtině a francouzštině) 2000

• Výzvy arabského hnutí za lidská práva: editoval Bahey El Din Hassan (v arabštině a angličtině) 1997

• Svoboda tisku z pohledu lidských práv: uvádí Mohamed Elsayed Said, editoval Bahey El Din Hassan 1995

Články v angličtině

• Práce nebo volání? Egyptské hnutí za lidská práva od éry Mubaraka po Sis, The New Arab, 20. dubna 2020 [1]
• Evropská unie by měla revidovat svůj přístup k uprchlíkům a nelegálním migrantům, uprchlíci ve slepé uličce, Muzeum historie migrace, březen 2020.
• Nové politické boje pro egyptskou armádu, Sada Journal, 09/05/2019 [2]
• Proč se tlačíme zpět proti ústavnímu převratu egyptského prezidenta, The Washington Post, 19. dubna 2019 [3]
• Egypt. Trvalý převrat. OrientXXI, 15/04/2019 [4]
• Egyptská skrytá lidská hospodářská zvířata, [ve francouzštině] Orient XXI, 27/01/2019, anglická verze [5]
• Evropská unie odpovídá za uprchlickou krizi, Orient XXI, 3. 5. 2018 [6]
• Intriky na vysoké úrovni, které zastiňují volby Egypta, The Washington Post, 15. 3. 2018 [7]
• Opravdu chce egyptský prezident bojovat proti terorismu ?, The New York Times, 12. dubna 2017 [8]
• Egypt's Attack on Civil Society, International New York Times Weekly, 14/10/2016 [9]
• Jak si bude historie pamatovat prezidenta Sisi? The New Arab, 07/10/2016 [10]
• Karim Lahdiji a Bahey eldin Hassan, prezident Sisi v boji s generací křižáka, Huffington Post, 25. 1. 2016 [11]
• Proti teroru, žádná cesta vpřed bez dodržování lidských práv, Jadaliyya, červenec [12]
• Injustice Kindled Mideast Chaos, New York Times International Weekly, květen 2015 [13]
• Faraoni, chalífy a polní maršálové, New York Times, 12. 2. 2014 [14]
• Jak si bude historie pamatovat prezidenta Morsiho? Al-Ahram Weekly, 17/06/2013 [15]
• Od mučení k Tyranovi, Al-Ahram Weekly, 11. 4. 2013 [16]
• Otevřený dopis prezidentu Obamovi, Al-Ahram Weekly, 7. 2. 2013 [17]
• Obamův slib v Káhiře, International New York Times, 27/01/2011 [18]
• Co řekl Obama Co slyšel Blízký východ, falešná „kontroverze“ ohledně demokracie, prostor pro debaty v New York Times, 4. 6. 2009 [19]
• Demokratizovat nebo se rozpadnout, Al Ahram Weekly, 15. 9. 2007

Reference