Azim-ush-Shan - Azim-ush-Shan
| Azim-us-Shan | |||||
|---|---|---|---|---|---|
 Azim us-Shan Bahadur | |||||
| narozený | Muhammad Azimuddin 15. prosince 1664 Pevnost Agra | ||||
| Zemřel | 18. března 1712 (ve věku 47) Poblíž Agra | ||||
| Pohřbení | Humayunova hrobka | ||||
| Manželé | Bai Jas Kaur Aisha Begum Gitti Ara Begum Sahiba Niswan | ||||
| Problém | Muhammad Karim Mirza Humayun Bakht Mirza Ruh-ul-Daula Mirza Ahsanullah Mirza Farrukhsiyar | ||||
| |||||
| Dům | Timurid | ||||
| Otec | Bahadur Shah I. | ||||
| Matka | Amrita Bai | ||||
| Náboženství | islám | ||||
Princ Azim-us-Shan (15 prosince 1664-18 března 1712) byl druhý syn Mughalský císař Bahadur Shah I., jeho druhou manželkou, Maharajkumari Amritou Bai Sahibou. Byl vnukem císaře Aurangzeb, za jehož vlády byl subahdar (místokrál) z Bengal Subah, Bihar a Urísa od roku 1697 do své smrti v roce 1712 a pravnuk císaře Shah Jahan.
Panování
V roce 1697 byl jmenován místokrálem Bengal Subah, Bihar a Urísa císařem Aurangzeb.[1] Krátce poté převzal úspěšnou vojenskou iniciativu proti Rahimu Khanovi. Azim dal Východoindická společnost povolení stavět Fort William v Kalkata (v současné době Kalkata) v roce 1696. Používání Mughal povolení, holandský také stavěl Fort Gustavas v Chinsura a Francouzi postavili Fort Orleans v Chandernagore (v současné době Chandannagar).[1]
Azim se dostal do konfliktu s Murshid Quli Khan, nově jmenovaný Pohovka Bengálska, nad imperiální finanční kontrolou. Vzhledem ke stížnosti Murshida Quli Khana Aurangzeb nařídil Azimovi, aby se přestěhoval do Biharu.[1] V roce 1703 převedl kapitál do Rajmahalu a poté znovu do Pataliputry (dnešní doba) Patna ). Přejmenoval se Pataliputra na Azimabad podle jeho vlastního jména.[1]
V roce 1712, v době smrti svého otce, se okamžitě prohlásil za císaře. Byl však zabit (utopen v Řeka Ravi ) krátce nato v následných bojích, které následovaly.[Citace je zapotřebí ]
Osobní život
První manželkou Azim-us-shana byla Bai Jas Kaur, dcera Kirata Singha, který byl synem Raja Jai Singh I., Vládce Amber Kachwaha. Vdala se Azim-ud-din v roce 1678 a byla matkou Muhammada Karima Mirzy narozeného dne 12. října 1679.[2] Zemřela v Dillí dne 19. února 1721 a byla pohřbena v Qutb.[3]
Jeho druhou manželkou byla Sahiba Niswan, dáma z Kasmiri, a sestra Khwajah Inayatullah nazvaná Shaista Khan. Byla matkou císaře Farrukhsiyar. Po přistoupení Farrukhsiyar dne 11. ledna 1713 obsadila významné místo v císařském harému.[4] Zemřela v Dillí v únoru 1729 poté, co přežila svého syna téměř deset let.[3]
Jeho třetí manželkou byla Aisha Begum, dcera Ruhullah Khan Yazdi, Mir Bakhshi. Byla vnučkou Khalilullah Khan. Manželství se uskutečnilo 26. června 1692.[5] Byla matkou prince Humayuna Bakht Mirzy a prince Ruh-ud-daula Mirzy. Azim-ush-shan ji údajně velmi miloval. Dne 24. května 1709 porodila dvojčata, chlapce a dívku. Zemřela v Daulatabádu dne 15. července 1709 a byla tam pohřbena poblíž hrobky Burhan ud-din.[3]
Jeho čtvrtou manželkou byla Gitti Ara Begum, dcera prince Muhammad Azam Shah. Manželství se uskutečnilo 1. listopadu 1709.[6] Zemřela v Dillí dne 12. června 1724 ve věku přes čtyřicet let.[3]
Původ
| Předkové Azim-ush-Shan | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Viz také
Reference
- ^ A b C d Chatterjee, Anjali (2012). „Azim-us-Shan“. v Islám, Sirajule; Jamal, Ahmed A. (eds.). Banglapedia: National Encyclopedia of Bangladesh (Druhé vydání.). Asijská společnost Bangladéše.
- ^ Irvine, str. 145.
- ^ A b C d Irvine, str. 144.
- ^ Cheema, G. S (2002). The Forgotten Mughals: A History of the Later Emperors of the House of Babar, 1707-1857. Vydavatelé a distributoři Manohar. p. 179. ISBN 9788173046018.
- ^ Sarkar, Jadunath (1947). Maasir-i-Alamgiri: Historie císaře Aurangzib-Alamgira (panování 1658-1707 n.l.) Saqi Mustad Khan. Královská asijská společnost v Bengálsku v Kalkatě. p. 209.
- ^ Irvine, str. 35.
- ^ Irvine, str. 128.
- ^ Charles Francis Massy, Náčelníci a rodiny poznámek v divizích Panjabu v Dillí, Jalandharu, Péšávaru a Derajatu (1890), str. 396
- ^ Vijay Kumar Mathur, Divy obrazů Kishangarh: ze sbírky Národního muzea v Dillí (2000), str. 8
Bibliografie
Irvine, William. Pozdější Mughals. Publikace s nízkou cenou. ISBN 8175364068.CS1 maint: ref = harv (odkaz)