Atletika na Letních olympijských hrách 2004 - maraton mužů - Athletics at the 2004 Summer Olympics – Mens marathon - Wikipedia
| Pánské maratony na hrách olympiády XXVIII | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Panethenaic Stadium (2014) | ||||||||||
| Místo | Maratón na Athény, Řecko | |||||||||
| datum | 29. srpna | |||||||||
| Konkurenti | 101 od 59 národů | |||||||||
| Vítězný čas | 2:10:55 | |||||||||
| Medailisté | ||||||||||
| ||||||||||
| Atletika na Letní olympijské hry 2004 | ||
|---|---|---|
 | ||
| Sledujte události | ||
| 100 m | muži | ženy |
| 200 m | muži | ženy |
| 400 m | muži | ženy |
| 800 m | muži | ženy |
| 1500 m | muži | ženy |
| 5000 m | muži | ženy |
| 10 000 m | muži | ženy |
| 100 m překážek | ženy | |
| 110 m překážek | muži | |
| 400 m překážek | muži | ženy |
| 3000 m steeplechase | muži | |
| 4 × 100 m relé | muži | ženy |
| 4 × 400 m relé | muži | ženy |
| Silniční události | ||
| Maratón | muži | ženy |
| 20 km chůze | muži | ženy |
| 50 km chůze | muži | |
| Venkovní aktivity | ||
| Skok do dálky | muži | ženy |
| Trojitý skok | muži | ženy |
| Skok vysoký | muži | ženy |
| Skok o tyči | muži | ženy |
| Vrh koulí | muži | ženy |
| Disk hod | muži | ženy |
| Hod oštěpem | muži | ženy |
| Hod kladivem | muži | ženy |
| Kombinované události | ||
| Sedmiboj | ženy | |
| Desetiboj | muži | |
| Závody invalidních vozíků | ||
The mužský maraton na Letní olympijské hry 2004 se konalo 29. srpna v ulicích města Athény, Řecko. Soutěžilo sto a jeden sportovec z 59 zemí.[1] Událost vyhrál Stefano Baldini Itálie, první vítězství národa v této soutěži od roku 1988 a druhé celkové. USA dosáhly na pódium v případě poprvé od roku 1976 s Meb Keflezighi je stříbro. Vanderlei de Lima získal bronz, vůbec první brazilskou medaili v maratonu mužů.
Stejně jako u předchozích her, maratón označil také konec Letní olympijské hry 2004 a slavnostní předávání medailí se uskutečnilo během závěrečného ceremoniálu na olympijském stadionu.
souhrn
Cesta dlouhá 42 km začala v Marathonu. Všichni nejlepší uchazeči se ocitli ve velké vedoucí skupině, která během půlmaratonu držela skromné tempo. Několik se pokusilo vyrazit dopředu, ale nejúspěšnější byl Vanderlei De Lima útok ve 20k. Kolem 25 tis., Stefano Baldini zvýšil tempo a vzal s sebou dalších sedm. Nakonec byla pronásledovatelská skupina snížena na tři: Stefano Baldini, Paul Tergat, a Mebrahtom Keflezighi. Po překročení 35k praskl Tergat (držitel světového rekordu) a nechal dva běžce pronásledovat. Baldini poté uzavřel mezeru na De Lima poté, co byl napaden při pádu Keflezighi. Baldini se přesunul do vedení a za 2:10:55 si ji odnesl domů za zlatou medaili.[2] Keflezighi chytil také slábnoucí De Lima, aby si vzal stříbro za 2:11:29. Když skončil v 2:12:11, De Lima dokázal vydržet Jon Brown, porazil ho o 15 sekund o bronz.[3]
Incident
Událost byla poznamenána incidentem, při kterém Neil Horan, an irština kněz, zápasil Vanderlei de Lima z Brazílie zatímco de Lima vedl závod se zbývajícími zhruba 7 kilometry. Řecký divák Polyvios Kossivas pomohl de Limovi osvobodit se od Horanova sevření a zpět do běhu. De Lima kvůli přerušení ztratil asi 15 až 20 sekund času a v čase skončil třetí s časem 2:12:11 a vyhrál bronzová medaile. De Lima obdržel zřídka oceněné Medaile Pierra de Coubertina kromě svého bronzu také za sportovní chování. Navzdory skutečnosti, že incident vážně bránil jeho šanci na zisk zlaté nebo stříbrné medaile, nestěžoval si a laskavě uznal davu na domácí rovinu. Demonstrant měl na zádech ceduli s nápisem „Kněz Grand Prix. Izraelské proroctví říká Bibli. Druhý příchod je blízko.“[4]
Fráze „Grand Prix Priest“ odkazuje na Horanův předchozí protest, při kterém narazil na trať u Silverstone Circuit Během Grand Prix Velké Británie 2003, záměrně běží přímo do cesty protiidoucím autům.
Pozadí
Jednalo se o 25. vzhled akce, která je jednou z 12 atletických akcí, které se konaly na každé letní olympiádě. Vracející se běžci z maratonu 2000 zahrnovali stříbrného medailistu Erick Wainaina Keňa a čtvrté místo Jon Brown Velké Británie. Úřadující mistr světa byl Jaouad Gharib Maroka. V poli nebyl „žádný jednoznačný favorit“.[1]
Bělorusko, Česká republika a Svatá Lucie se poprvé zúčastnily olympijských mužských maratonů; Východní Timor se poprvé formálně představil, ačkoli měl v roce 2000 jednoho nezávislého olympijského sportovce z Východního Timoru. USA se objevily 24., většinou ze všech národů, protože vynechaly pouze bojkotované hry z roku 1980.
Kvalifikace
Kvalifikační období pro atletiku bylo od 1. ledna 2003 do 9. srpna 2004. Pro mužský maraton každý Národní olympijský výbor bylo povoleno vstoupit až ke třem sportovcům, kteří závodili během kvalifikačního období v čase 2:15:00 nebo rychleji. Maximální počet sportovců na národ byl od olympijského kongresu v roce 1930 stanoven na 3. Pokud NOC neměl žádné sportovce, kteří se kvalifikovali podle tohoto standardu, mohl být přihlášen jeden sportovec, který běžel závod v 2:18:00 nebo rychleji.
Formát a kurz soutěže
Stejně jako všechny olympijské maratony se jednalo o jediný závod. Maratónská vzdálenost 26 mil, 385 yardů byla překonána po trase point-to-point ulicemi Atén.[1] Tyto ulice byly pro akci nedávno vymalovány, což poskytlo sportovcům vynikající povrch vozovky. Na základě dávných počátků závodu začal maraton v roce Marathon, Řecko, a nakonec skončil v Stadion Panathinaiko, místo dříve používané pro olympijské hry v Aténách v roce 1896.[5]
Evidence
Před soutěží[Aktualizace], existující světové a olympijské rekordy byly následující.
| Světový rekord |  Paul Tergat (KEN) | 2:04:55 | Berlín, Německo | 28. září 2003 |
| Olympijský rekord |  Carlos Lopes (POR ) | 2:09:21 | Los Angeles, Spojené státy | 12. srpna 1984 |
V průběhu soutěže nebyly zaznamenány žádné nové rekordy.
Plán
Den byl „nejteplejším dnem olympijského maratonu s teplotou těsně nad 30 ° C (86 ° F).“[1]
Všechny časy jsou v Řecku standardní čas (UTC + 2 )
| datum | Čas | Kolo |
|---|---|---|
| Neděle 29. srpna 2004 | 18:00 | Finále |
Výsledek
Osmdesát jedna běžců skončilo; 20 ne.[6]
Reference
- ^ A b C d "Marathon, muži". Olympedie. Citováno 31. srpna 2020.
- ^ Clarey, Christopher (29. srpna 2004). „Hry v létě 2004: Marathon, divák narušuje maraton. The New York Times. Citováno 16. října 2015.
- ^ Patrick, Dick (30. srpna 2004). „Italský Baldini vyhrál maraton mužů“. USA dnes. Citováno 16. října 2015.
- ^ „Maraton demonstrantů ruin“. BBC Sport. 29. srpna 2004. Citováno 16. října 2015.
- ^ „IAAF Atény 2004: finále maratonu mužů“. Atény 2004. IAAF. Citováno 17. října 2015.
- ^ „Atletika na letních hrách v Aténách 2004: Marathon mužů“. sports-reference.com. Archivovány od originál dne 17. dubna 2020. Citováno 29. května 2017.