Atletika na Letních olympijských hrách 1956 - vrh koulí mužů - Athletics at the 1956 Summer Olympics – Mens shot put - Wikipedia
| Vrh koulí u mužů na hrách olympiády XVI | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Parry O'Brien | |||||||||||||
| Místo | Olympic Park Stadium | ||||||||||||
| datum | 28. listopadu | ||||||||||||
| Konkurenti | 14 od 10 národů | ||||||||||||
| Vítězná vzdálenost | 18.57 NEBO | ||||||||||||
| Medailisté | |||||||||||||
| |||||||||||||
| Atletika na Letní olympijské hry 1956 | ||
|---|---|---|
 | ||
| Sledujte události | ||
| 100 m | muži | ženy |
| 200 m | muži | ženy |
| 400 m | muži | |
| 800 m | muži | |
| 1500 m | muži | |
| 5000 m | muži | |
| 10 000 m | muži | |
| 80 m překážek | ženy | |
| 110 m překážek | muži | |
| 400 m překážek | muži | |
| 3000 m steeplechase | muži | |
| 4 × 100 m relé | muži | ženy |
| 4 × 400 m relé | muži | |
| Silniční události | ||
| Maratón | muži | |
| 20 km chůze | muži | |
| 50 km chůze | muži | |
| Venkovní aktivity | ||
| Skok do dálky | muži | ženy |
| Trojitý skok | muži | |
| Skok vysoký | muži | ženy |
| Skok o tyči | muži | |
| Vrh koulí | muži | ženy |
| Disk hod | muži | ženy |
| Hod oštěpem | muži | ženy |
| Hod kladivem | muži | |
| Kombinované události | ||
| Desetiboj | muži | |
The vrh koulí u mužů byla událost na Letní olympijské hry 1956 v Melbourne, Austrálie. Kvalifikační kolo i finále se konaly ve středu 28. listopadu 1956. Soutěžilo čtrnáct koulí z deseti zemí.[1] Maximální počet sportovců na národ byl od olympijského kongresu v roce 1930 stanoven na 3.
Parry O'Brien držel světový rekord po tři roky. V té době k předchozímu rekordu přidal metr a čtvrt, včetně současného světového rekordu, který vytvořil jen o dva měsíce dříve. Byl také obhájcem titulu. Na svůj první hod v soutěži si vylepšil svůj vlastní olympijský rekord s 17,92 m. Jiří Skobla se posunul na druhé místo s 17,39 m. Ve druhém kole O'Brien hodil druhý olympijský rekord 18,47 m, což se ukázalo jako dostatečné pro vítězství v soutěži. Bill Nieder se posunul na druhé místo s 17,61 m, ve třetím kole se zlepšil na 17,81 m, což se ukázalo jako dostatečné pro získání stříbra. I když se nezlepšil, O'Brien odhodil důsledně těsně za svou druhou kulatou známku. Jeho nejlepší hod byl v pátém kole, jeho třetí olympijský rekord dne 18,57 m (60 ft 11 v). Soutěž by vyhrál kterýkoli z posledních pěti hodů O'Briena. Těsně před 18.57 hodil Nieder maximum 18,18 m. Během toho pátého kola Ken Bantum se krátce přesunul na bronzovou pozici s 17,48 m, čímž americký tým umístil podruhé za sebou, aby celou akci zametl, než Skobla kolem něj odhodil další tři cm. Při svém posledním hodu hodil Skobla maximum 17,65 m.[2] O'Brienovo vítězství bylo třetím po sobě jdoucím a celkově 11. vítězstvím amerického koulí; O'Brien byl čtvrtým mužem, který získal dvě medaile s koulí, a druhým mužem, který získal dvě zlaté medaile. Jednalo se o třetí hry po sobě, na nichž se Spojené státy umístily na prvních dvou místech. Skoblova bronzová medaile (první československá medaile v koulích od roku 1932) blokovala Američanům třetí postup do finále.
Pozadí
Jednalo se o 13. vzhled akce, která je jednou z 12 atletických akcí, které se konaly na každé letní olympiádě. Vracející se finalisté her z roku 1952 byli zlatými medailisty Parry O'Brien Spojených států a deváté místo Jiří Skobla Československa. O'Brien se „etabloval jako největší putter na světě“ a několikrát překonal světový rekord od předchozích her a představil novou techniku koulí s polovičním tahem.[3]
Austrálie debutovala v koulí mužů; Německo soutěžilo poprvé jako „United Team of Germany“. Spojené státy se objevily již potřinácté, jako jediný národ dosud soutěžily ve všech olympijských soutěžích s koulí.
Formát soutěže
Soutěž používala dvoukolový formát představený v roce 1936, přičemž kvalifikační kolo bylo zcela oddělené od rozděleného finále. V kvalifikaci každý sportovec obdržel tři pokusy; ti, kteří zaznamenali známku nejméně 15,00 metrů, postoupili do finále. Pokud tuto vzdálenost dosáhlo méně než 12 sportovců, postoupilo 12 nejlepších. Výsledky kvalifikačního kola byly poté ignorovány. Finalisté obdrželi každý po třech hodech, přičemž šest nejlepších soutěžících dostalo další tři pokusy. Byla započítána nejlepší vzdálenost mezi těmito šesti hody.[3][4]
Evidence
Jednalo se o stojící světový a olympijský rekord (v metrech) před letními olympijskými hrami v roce 1956.
| Světový rekord |  Parry O'Brien (USA) | 19.25 | Los Angeles, Spojené státy | 1. listopadu 1956 |
| Olympijský rekord |  Parry O'Brien (USA ) | 17.41 | Helsinki, Finsko | 21. července 1952 |
Parry O'Brien První hod finále, 17,92 metru, překonal olympijský rekord. Svůj nový rekord prodloužil při svém druhém hodu (18,47 m) a pátém hodu (18,57 m), i když všech šest jeho hodů překračovalo starý rekord. Tři ze čtyř legálních hodů Bill Nieder překročil také starý rekord; Jiří Skobla měl dva hody a Ken Bantum měl jeden hod za hranici 17,41 metrů.
Plán
Všechny časy jsou Východní australský standardní čas (UTC + 10 )
| datum | Čas | Kolo |
|---|---|---|
| Středa 27. listopadu 1956 | 10:00 14:30 | Kvalifikační Finále |
Výsledek
Kvalifikační
Kvalifikační kolo se konalo navzdory tomu, že do finále postoupilo pouze 14 sportovců s minimálně 12 zaručenými. Všech 14 mužů, kteří zahájili soutěž, dosáhlo kvalifikační známky 15,00 metrů, takže v kvalifikačním kole nebyl vyřazen žádný sportovec.
| Hodnost | Sportovec | Národ | 1 | 2 | 3 | Vzdálenost | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Jiří Skobla |  Československo | 17.15 | — | — | 17.15 | Q |
| 2 | Bill Nieder | Spojené státy | 16.76 | — | — | 16.76 | Q |
| 3 | Parry O'Brien | Spojené státy | 16.63 | — | — | 16.63 | Q |
| 4 | Barry Donath |  Austrálie | 16.57 | — | — | 16.57 | Q |
| 5 | Erik Uddebom |  Švédsko | 16.35 | — | — | 16.35 | Q |
| 6 | Silvano Meconi |  Itálie | 16.19 | — | — | 16.19 | Q |
| 7 | Georgios Tsakanikas |  Řecko | 14.93 | 15.99 | — | 15.99 | Q |
| 8 | Ken Bantum | Spojené státy | 15.76 | — | — | 15.76 | Q |
| 9 | Karl-Heinz Wegmann |  United Team of Germany | 15.73 | — | — | 15.73 | Q |
| 10 | Vladimir Loshchilov |  Sovětský svaz | 15.63 | — | — | 15.63 | Q |
| 11 | Robert Hanlin | Austrálie | 15.62 | — | — | 15.62 | Q |
| 12 | Raymond Thomas |  Francie | 15.42 | — | — | 15.42 | Q |
| 13 | Barclay Palmer |  Velká Británie | 15.19 | — | — | 15.19 | Q |
| 14 | Boris Beljajev | Sovětský svaz | 15.03 | — | — | 15.03 | Q |
| — | Todor Artarski |  Bulharsko | DNS | ||||
| Gerry Carr | Velká Británie | DNS | |||||
| Vartan Ovsepian | Sovětský svaz | DNS | |||||
| Mark Pharaoh | Velká Británie | DNS | |||||
Finále
| Hodnost | Sportovec | Národ | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Vzdálenost | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | Parry O'Brien | Spojené státy | 17.92 NEBO | 18.47 NEBO | 18.37 | 18.45 | 18.57 NEBO | 18.23 | 18.57 | NEBO |
 | Bill Nieder | Spojené státy | X | 17.61 | 17.81 | 16.82 | 18.18 | X | 18.18 | |
 | Jiří Skobla | Československo | 17.39 | 16.70 | 17.34 | 17.51 | 17.05 | 17.65 | 17.65 | |
| 4 | Ken Bantum | Spojené státy | 16.99 | X | 16.27 | 17.48 | X | X | 17.48 | |
| 5 | Boris Beljajev | Sovětský svaz | 16.96 | 16.05 | 16.58 | 15.96 | 16.11 | 16.24 | 16.96 | |
| 6 | Erik Uddebom | Švédsko | 16.54 | X | 16.65 | 15.74 | 16.06 | 16.31 | 16.65 | |
| 7 | Karl-Heinz Wegmann | United Team of Germany | 16.43 | 16.63 | 16.37 | Nepostoupil | 16.63 | |||
| 8 | Georgios Tsakanikas | Řecko | X | 16.56 | 15.52 | Nepostoupil | 16.56 | |||
| 9 | Barry Donath | Austrálie | X | 16.52 | 16.01 | Nepostoupil | 16.52 | |||
| 10 | Silvano Meconi | Itálie | X | 16.28 | 15.83 | Nepostoupil | 16.28 | |||
| 11 | Robert Hanlin | Austrálie | 15.76 | 16.08 | 15.50 | Nepostoupil | 16.08 | |||
| 12 | Barclay Palmer | Velká Británie | 15.81 | 15.17 | 15.65 | Nepostoupil | 15.81 | |||
| 13 | Vladimir Loshchilov | Sovětský svaz | 15.62 | 15.33 | 15.39 | Nepostoupil | 15.62 | |||
| 14 | Raymond Thomas | Francie | 15.11 | 15.28 | 15.31 | Nepostoupil | 15.31 | |||
Reference
- ^ „Atletika na letních hrách v Melbourne v roce 1956: vrh koulí mužů“. sports-reference.com. Archivovány od originál dne 17. dubna 2020. Citováno 6. ledna 2018.
- ^ Pánské vrh koulí závěrečné kolo na Sports Reference
- ^ A b „Vrh koulí, muži“. Olympedie. Citováno 10. října 2020.
- ^ Úřední zpráva, str. 334.