Pánské 800 metrů
na hrách olympiády XI |
---|
Místo | Olympiastadion: Berlín, Německo |
---|
Termíny | 2. srpna (rozjížďky) 3. srpna (semifinále) 4. srpna (finální) |
---|
Konkurenti | 42 od 23 národů |
---|
Vítězný čas | 1:52.9 WR |
---|
Medailisté |
---|
|
|
Pánské 800 metrů událost na Letní olympijské hry 1936 proběhlo mezi 2. srpnem a 4. srpnem. Soutěžilo čtyřicet dva sportovců z 23 zemí.[1] Maximální počet sportovců na národ byl od olympijského kongresu v roce 1930 stanoven na 3. Finále vyhrál americký John Woodruff.[2]
Woodruffova výhra přerušila sérii čtyř britských vítězství na 800 metrů a zahájila sérii čtyř amerických vítězství. (Velké Británii úplně chybělo pódium.) Byl to první titul Spojených států v této soutěži od roku 1912 a celkově čtvrtý. Mario Lanzi Po dalším stříbře v roce 1908 bylo stříbro druhou italskou medailí v soutěži. Phil Edwards zopakoval svůj bronzový výkon z roku 1932 a stal se třetím mužem, který získal druhou medaili na 800 metrů.
souhrn
Když všichni běžci startovali z krčí pozice, uprostřed roviny, jediný vracející se medailista z roku 1932, Phil Edwards spěchal do vedení. Dolů na zadní straně se k němu přidal John Woodruff. Již druhý den po sobě nacistický domácí dav viděl dva černé severoameričany, kteří vedli finále poté Jesse Owens a Ralph Metcalfe vyhrál 100 metrů. Podél domácího úseku Kazimierz Kucharski přišel zvenčí, s Brian MacCabe ve vleku, účinně boxující Woodruff na kolejnici. Cítil nebezpečí a Woodruff zpomalil, klesl na šesté místo, ale dal si volný běžecký pokoj. Dlouhý uvolněný krok běžel vysoký Woodruff zvenčí a kolem Edwardsa do vedení. V závěru zatáčky Edwards opět zrychlil do vedení, ale Woodruff s ním zůstal, protože se oba oddělili od Kucharského a Chuck Hornbostel. Když přívěsy bojovaly, otevřela se cesta dolů po kolejišti Mario Lanzi běžet kolem nich zevnitř. V turnu Edwards nedokázal Woodruffa zlomit. Po odbočení to byl Woodruffův dlouhý krok, který měl výhodu nad menším Edwardsem. Teď to byl Edwards, kdo se potýkal s tím, jak se Woodruff odtáhl s pouhou polovinou cesty do cíle. Lanzi využil příležitosti k tomu, aby utekl kolem Edwardsa zvenčí, ale nebyl čas běžet za Woodruffem.
Pozadí
Jednalo se o 10. vzhled akce, která je jednou z 12 atletických akcí, které se konaly na každé letní olympiádě. Vrátili se tři finalisté z roku 1932: bronzový medailista Phil Edwards Kanady (který byl také čtvrtým místem v roce 1928), šestým místem Chuck Hornbostel ze Spojených států a sedmé místo Jack Powell Velké Británie. Spolu s Edwardsem Rudolf Harbig Německa a Německa John Woodruff USA byly oblíbené.[1]
Poprvé se v akci objevily Peru a Jugoslávie. Velká Británie a Spojené státy se objevily po deváté, což bylo nejvíce ze všech národů.
Formát soutěže
Opět bylo dost konkurentů, aby se vrátili k tříkolovému formátu zavedenému v roce 1912 (po dvoukolové verzi v roce 1932). V prvním kole bylo šest rozjížděk, každá s 6 až 8 sportovci; první čtyři běžci v každé rozjížďce postoupili do semifinále. Konaly se tři semifinále, každý s 8 sportovci; tři nejlepší běžci v každém semifinále postoupili do finále devíti mužů.[1][3]
Evidence
Jednalo se o stojící světové a olympijské rekordy (v minutách) před letními olympijskými hrami v roce 1936.
Během soutěže nebyly stanoveny žádné světové ani olympijské rekordy.
Plán
datum | Čas | Kolo |
---|
Neděle 2. srpna 1936 | 16:00 | 1. kolo |
Pondělí 3. srpna 1936 | 17:15 | Semifinále |
Úterý 4. srpna 1936 | 17:45 | Finále |
Výsledek
1. kolo
Do semifinálového kola postoupili nejrychlejší čtyři běžci v každé ze šesti jízd.
Zahřejte 1
2. rozcvička
Zahřejte 3.
Zahřejte se 4.
Zahřejte se 5.
Heat 6
Semifinále
Nejrychlejší tři běžci v každé ze tří rozjížděk postoupili do finálového kola.
Semifinále 1
Semifinále 2
Semifinále 3
Finále
Reference