Ashraf Hussain - Ashraf Hussain

Sahityaratna Munshi

Ashraf Hussain

Kavyavinod Puratattvavid
Nativní jméno
আশরাফ হোসেন
narozenýAshraf Hussain
(1892-10-29)29. října 1892
Rahimpur, Kamalganj, Sylhet District, Britové Raj
Zemřel24. ledna 1965(1965-01-24) (ve věku 72–73)
Rahimpur, Kamalganj, Sylhet District, Východní Pákistán
obsazeníSpisovatel
Jazykbengálský
NárodnostBritové Raj, Pákistán, Bangladéš
Pozoruhodné práceAshraf Dewana, Dilkush Koinnar Baromashi, Maktabi Balyashikkha
Pozoruhodné cenyTamgha-e-Quaid-e-Azam

Munshi Muhammad Ashraf Hussain (bengálský: মুনশি মোহাম্মদ আশরাফ হোসেন, Sylheti: ꠀꠡ꠆ꠞꠣꠚ ꠢꠥꠍꠦꠘ; 1892-1965), byl bengálský básník, badatel a sběratel puthis a lidová slovesnost.[1] On byl také známý pro jeho příspěvek ve studiu Sylheti Nagri skript.[2]

Časný život

Ashraf Hussain se narodil v roce 1892 ve vesnici Rahimpur v Kamalganj Thana, Sylhet District, Provincie Assam, Britská Indie na tradiční Bengálský muslim rodina. Jeho Sylheti otec, Jawad Ullah byl Munshi.[3] Hussain zahájil vzdělávání v místním maktab. Po studiu v a Qawmi Madrasah po dobu pěti let získal titul Munshi. Studoval na střední anglické škole v Kaliprasadu, kde dokončil třetí třída v roce 1915.[1]

Kariéra

V roce 1918 založil a učil na základní škole a ředitelem se stal v roce 1922. Složil učitelskou zkoušku v Silchar Normální škola.

Od roku 1918 začal Hussain také psát pro mnoho časopisů a novin o místních problémech. Během této doby v něm vzrostlo nadšení z lidové slovesnosti.[4] Dinesh Chandra Sen rozhodl se zahrnout Hussain Manipurer Ladai (nebo bitva o Manipur) k jeho prominentnímu dílu Východní bengálské balady. Hussain představil mnoho ze svých zjištění University of Dhaka, které by byly v budoucnu použity pro srovnávací studie. Napsal také řadu článků pro renomované bengálské časopisy.[5] Napsal také řadu článků pro renomované bengálské časopisy.[6]

Hussain napsal 12 knih. Patří mezi ně Ashraf Dewana, Bhumikomper Kobita a Adam Khan Dewaner Geet. Má 30 děl vztahujících se k lidové literatuře a některá zahrnují Dilkush Koinnar Baromashi, Shantikoinnar Baromashi, Lilair Baromashi a Madhumalar Geet. Složil také 17 učebnic, jako je Maktabi Balyashikkha, Shahitya Shudha a Nobobidhan Dharapat. Měsíční Islah představoval svůj Sylheter Itihas práce.[1]

Uznání

Jako uznání jeho přínosu pro bengálskou literaturu jej Murshidabad Banga Sahitya Mandal v roce 1935 udělil jako Puratattvavid. V roce 1943 asamská vláda zaměstnala a financovala jeho díla. V roce 1952 mu All-bengálský literární klub udělil tituly Sahityaratna a Kavyavinod.[7] V roce 1965 mu pákistánská vláda udělila Tamgha-e-Quaid-e-Azam. Akademie Bangla mu poskytla ekonomickou podporu.[1]

Smrt a dědictví

Hussain zemřel ve své vlastní vesnici v Rahimpur dne 24. ledna 1965.[1] Hussain představil mnoho ze svých zjištění University of Dhaka, které by byly v budoucnu použity pro srovnávací studie. Napsal také řadu článků pro renomované bengálské časopisy.[5] Jeho 125. výročí narození bylo připomínáno na Kendriya Muslim Sahitya Sangsad v roce 2017 a přilákal poměrně velké publikum.[8]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Soaib Ahmed Gibran (2012). „Hossain, Sahityaratna Munshi Ashraf“. v Islám, Sirajule; Miah, Sajahan; Khanam, Mahfuza; Ahmed, Sabbir (eds.). Banglapedia: The National Encyclopedia of Bangladesh (Online ed.). Dháka, Bangladéš: Banglapedia Trust, Asijská společnost Bangladéše. ISBN  984-32-0576-6. OCLC  52727562. Citováno 5. prosince 2020.
  2. ^ Saleem, Mustafa (1. září 2018). „নাগরীলিপিতে সাহিত্য প্রয়াস“ (v bengálštině). Prototh Alo.
  3. ^ „প্রখ্যাত ব্যক্তিত্ব“. Moulvibazar District (v bengálštině).
  4. ^ Kniha východního Pákistánu. 1960. str. 243.
  5. ^ A b Ashraf Siddiqui (1964). „Folkloric Bangladesh“. Asijská folklorní studia. 23-24. Asijský folklórní institut. str. 7.
  6. ^ Ashraf Siddiqui (1976). Folkloric Bangladéš. Bangla Academy. str. 18.
  7. ^ Výroční zpráva. 1933.
  8. ^ „১২৫ তম জন্মাবার্ষিকী উদযাপন: লোকসাহিত্যের ইতিহাসে মোহাম্মদ আশরাফ হোসেন এক উজ্জ্বল নাম“. SylhetMirror24 (v bengálštině). 31. října 2017.