Artur Dmochowski - Artur Dmochowski

Artur Dmochowski
Artur Dmochowski.jpg
4. místo Velvyslanec Polska v Černé Hoře
Předpokládaná kancelář
2018
PředcházetIrena Tatarzyńska
Osobní údaje
narozený (1959-06-13) 13. června 1959 (věk 61)
Krakov
Národnostpolština
Manžel (y)Monika Dmochowska
Děti2
Alma materJagellonská univerzita
Middlebury Institute of International Studies v Monterey
ProfeseNovinář, publicista, historik, diplomat
OceněníPOL Polonia Restituta Komandorski BAR.svg POL Krzyż Wolności i Solidarności BAR.svg

Artur Antoni Dmochowski[1] (narozen 13. června 1959 v Krakov )[2] je polský novinář, historik a diplomat; velvyslanec v Černá Hora (od roku 2018).

Život

Dmochowski zahájil v roce 1978 studium na AGH University of Science and Technology, Krakov. V roce 1986 absolvoval historii na Jagellonská univerzita. Vzdělával se také na University of Maryland (postgraduální studium zahraniční politiky) a díky Fulbrightův grant V roce 1995 získal magisterský titul z Middlebury Institute of International Studies v Monterey, Kalifornie.[3]

V roce 1980 byl mluvčím zakládajícího výboru AGH Nezávislá asociace studentů. V letech 1984 až 1985 předsedal Studentské samosprávě a byl členem Senátu Jagellonské univerzity. Po celé osmdesátá léta působil v podzemní vydavatelské hnutí; jako zakladatel a šéfredaktor časopisu Od Nowa a Czas Solidarności časopisy. Byl několikrát zatčen a zadržen.[4]

Po kolaps komunismu v roce 1989 pokračoval ve své práci redaktora a novináře mimo jiné Nowy Dziennik v New Yorku, TVP3 Krakov, a Gazeta Polska. V roce 1993 zahájil svou kariéru v Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Zastupoval Polsko na CSCE Mírová mise v Gruzie (1994) a OBSE Mise v Bosna a Hercegovina (1996). Od roku 2000 do roku 2006 působil jako ministr-poradce na Velvyslanectví v Římě.[5] Od roku 2006 byl opět novinářem, zakládal a řídil TVP Historia kanál.[3] Od roku 2011 je Dmochowski redaktorem časopisů Gazeta Polska a Gazeta Polska Codziennie denně. V listopadu 2015 byl zpět na ministerstvu zahraničních věcí na pozici a mluvčí. Od 9. května 2016[6] do 9. října 2017[7] byl předsedou Polská tisková agentura.

Dne 29. srpna 2018 byl Dmochowski nominován na velvyslance v Černé Hoře,[8] představující jeho pověřovací list dne 6. září 2018.[9]

Je ženatý s Monikou Dmochowskou a má dvě děti.[4]

Vyznamenání

Knihy

  • Zginął za Polskę bez komunistów. Zarys biografii Józefa Kurasia „Ognia” Warszawa: Wydawnictwo CDN, 1987.
  • Wietnam. Wojna bez zwycięzców, Kraków: Europa, 1991, 2000.
  • Wietnam 1962–1975Warszawa: Dom Wydawniczy Bellona, ​​2003.
  • Kulisy kryzysu: o przyszłości Polski i Europy, Lublin; Warszawa: Wydawnictwo Słowa i Myśli, 2013.
  • Między Unią a Rosją: o polskiej racji stanu, polityce zagranicznej i miejscu Polski w Unii Europejskiej, Lublin; Warszawa „Wydawnictwo Słowa i Myśli, 2013.
  • Kościół "Wyborczej": największa operacja resortowych dzieci, Lublin: Wydawnictwo Słowa i Myśli, 2014.
  • Najdłuższa wojna: przed Ukrainą był Wietnam, Lublin; Warszawa: Wydawnictwo Słowa i Myśli, 2014.
  • Jak wygrać wybory, Lublin; Warszawa: Wydawnictwo Słowa i Myśli, 2014.

Reference

  1. ^ „ARTUR ANTONI DMOCHOWSKI ('59) - Internetowy Monitor Sądowy i Gospodarczy“. www.imsig.pl (v polštině). Citováno 2019-12-21.
  2. ^ „Artur Dmochowski - Encyklopedie Solidarności“. www.encysol.pl (v polštině). Citováno 2019-12-21.
  3. ^ A b "Mluvčí MFA Artur Dmochowski". msz.gov.pl. 2019-12-21. Archivováno od originálu 21. 12. 2019. Citováno 2019-12-21.
  4. ^ A b „Ambasador“. podgorica.msz.gov.pl. 2019-12-21. Archivováno od originálu 21. 12. 2019. Citováno 2019-12-21.
  5. ^ „Zapis przebiegu posiedzenia Komisji Spraw Zagranicznych / č. 117 /“. www.sejm.gov.pl (v polštině). 2018-07-18. Citováno 2019-12-21.
  6. ^ "Artur Dmochowski, obecnie rzecznik MSZ, będzie prezesem PAP". Onet Wiadomości (v polštině). 2016-04-29. Citováno 2019-12-21.
  7. ^ „Artur Dmochowski zrezygnował ze stanowiska prezesa PAP“. www.wirtualnemedia.pl (v polštině). 12. 10. 2017. Citováno 2019-12-21.
  8. ^ „Artur Dmochowski ambasadorem Polski w Czarnogórze“. www.wirtualnemedia.pl (v polštině). 2018-08-29. Citováno 2019-12-21.
  9. ^ Diplomatický seznam (PDF). Podgorica: Ministerstvo zahraničních věcí Černé Hory. Listopadu 2019. str. 89.
  10. ^ „Postanowienie nr rej. 150/2017 Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 kwietnia 2017 r. O nadaniu orderów i odznaczeń“. prawo.sejm.gov.pl (v polštině). 12. 4. 2017. Citováno 2019-12-21.
  11. ^ „Kraków: odznaczenia dla działaczy opozycji antykomunistycznej“. dzieje.pl (v polštině). 8. 11. 2016. Citováno 2019-12-21.