Antonio Azarola y Gresillón - Antonio Azarola y Gresillón - Wikipedia

V tomhle Španělské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je Azarola a druhé nebo mateřské příjmení je Gresillón.
Antonio Azarola y Gresillón
Antonio Azarola y Gresillón.jpg
Rodné jménoAntonio Azarola y Gresillón
narozený1874 (1874)
Tafalla, Navarra
Zemřel4. srpna 1936(1936-08-04) (ve věku 61–62 let)
Popraven na Ferrol, Galicie
Pohřben
Vilagarcía de Arousa hřbitov
VěrnostŠpanělská vlajka (1931–1939). Svg Španělská republika
Servis/větevŠpanělské republikánské námořnictvo
HodnostVlajka ministra námořnictva Druhé španělské republiky (1931-1939). Svg Ministr námořnictva (1935-36)
Vlajka kontradmirála Španělské republiky.svg Kontradmirál flotily

Antonio Azarola y Gresillón (1874 - 4. srpna 1936) byl důstojník španělského námořnictva, kontradmirál z Španělské republikánské námořnictvo. Byl proveden zastřelením dne 4. srpna 1936 v Ferrol Námořní základna v Galicie, NW Španělsko, důstojníky povstaleckého námořnictva za to, že se odmítli připojit k puč z července 1936 proti Španělská republika který spustil španělská občanská válka.[1]

Antonio Azarola byl Ministr obrany Španělska mezi 30. prosincem 1935 a 19 Manuel Portela Valladares spolu s Kapitán Juan Sandalio Sánchez Ferragut velitel Křižník Almirante Cervera, a Poručík Luis Sánchez Pinzón, Azarola byl jedním z mála nejvyšších námořních důstojníků, kteří byli v době Francoist povstání na základně Ferrol Naval.[2]

Životopis

Antonio Azarola se narodil v roce Tafalla, Navarra v roce 1874. Patřil do rodiny slavných španělských vojáků, z nichž část emigrovala Uruguay. Na začátku své vojenské kariéry byl Azarola jmenován dvakrát pobočník z viceadmirál Ricardo Fernández Gutiérrez de Celis, jehož dceru Carmen Fernández García-Zúñiga si vzal. Azarola byl hluboký muž křesťan přesvědčení.[3]

Azarola byl druhým ve vedení Ferrolské námořní základny, nejdůležitější základny španělského námořnictva v severním Španělsku, od listopadu 1934. Byl také velitelem námořní základny Arzenál.

Azarola byl jmenován podtajemníkem námořního ministerstva Španělské republiky, španělština: Ministerio de Marina, byrokratický orgán, který řídil námořní a obchodní námořní síly Španělska. Později se stal ministrem pod vládou, které předsedal Manuel Portela Valladares mezi 30. prosincem 1935 a 19. únorem 1936, posledním kabinetem před volbami v roce 1936. Jaký by byl poslední námořní plán Španělské republiky, byl vypracován na konci jeho funkčního období v lednu 1936, před občanskou válkou. Plán předpokládal výstavbu dvou ničitelé a dva dělové čluny, jakož i další menší plavidla.[4]

Červenec 1936 převrat

V rozhodujících hodinách, které následovaly po převratu povstaleckých generálů v červenci 1936, se Azarola vědomě rozhodl zůstat věrný Španělské republice. Když anti-republikánští důstojníci ve Ferrolu pozvali Azarolu, aby se připojil k povstání, prohlásil, že jeho křesťanské zásady jsou prvořadé. Jako nejvyšší vůdce námořní základny napomínal povstalecké vojenské důstojníky a připomínal jim, že jejich povstání se rovnalo velezrada, protože udělali přísaha věrnosti zákonně ustavené vládě Španělska.[5]

Vadný admirál Azarola, zmatený situací, kterou mohl definovat pouze jako akt zrady, odmítl otevřít dveře Arsenalu, aby vyzbrojil odbory a levicové politické strany, opatření, které mu mohlo zachránit život a mohlo hláskoval zkázu za povstání v této oblasti. Nakonec byl zatčen povstaleckými bratry Francisco a Salvador Moreno Fernández, důstojníci námořnictva, kteří měli nižší hodnost a kteří by později byli chváleni jako hrdinové Generál Franco během jeho diktatury. The Et tu, Brute? styl slova „Usted también, don Francisco“ (ve smyslu „Ty taky, Don Francisco“), který pronesl kontradmirál Azarola v okamžiku svého zatčení s Franciscem Morenem, bývalým blízkým přítelem jeho a později admirálem povstalecké flotily, se stal slavným.[6]

Azarola byl popraven zastřelením v 6 hodin ráno 4. srpna proti vnitřní stěně kasáren Cuartel de Dolores. Jeho tělo bylo později pohřbeno u Vilagarcía de Arousa hřbitov. Zůstal po něm jeho syn Antonio Azarola Fernández de Celis.

O několik desetiletí později byl kontradmirál Azarola zařazen na seznam obětí frankoismu (španělština: Listado de víctimas del franquismo) vyrobený španělským soudcem Baltasar Garzón.[7]

Viz také

Bibliografie

  • Bruno Alonso González, La flota republicana y la guerra civil de España, Ed. Renacimiento, México 1944 ISBN  84-96133-75-3
  • José Cervera, Avatares de la guerra española en el mar, Redakční Noray, 2011, ISBN  978-84-7486-237-9
  • Carlos Engel Masoliver, El Cuerpo de Oficiales en la guerra de España, Ed. Quirón, ISBN  978-84-96935075
  • Javier García Fernández (koordin.), 25 militares de la República; „El Ejército Popular de la República y sus mandos profesionales“, Ed. Ministerio de Defensa, Madrid 2011

Reference

  1. ^ Marcelino Laruelo Roa, Muertes Paralelas. El destino trágico de los prohombres de la República, Gijón 2004, ISBN  849311751X
  2. ^ El Correo Gallego - Tenente de navío Sánchez Pinzón
  3. ^ Las cárceles y los consejos de guerra en el Ferrol (1936-39) Archivováno 27 leden 2010, na Wayback Machine
  4. ^ Druhá španělská republika, Plan Naval del 11 de enero de 1936
  5. ^ La flota la mandan los cabos Archivováno 8. července 2012 na adrese Wayback Machine
  6. ^ Fernando Orgambides, Memoria en el tiempo de una familia gaditana de ida y vuelta (del escultor Fernández Guerrero al almirante Azarola Gresillón)„Ateneo: revista Cultural del Ateneo de Cádiz, ISSN 1579-6868, č. 8, 2008, strany 165-181
  7. ^ Memoria Pública - Listado de víctimas del franquismo según la información del sumario del juez Baltasar Garzón

externí odkazy