Andrija Anković - Andrija Anković
![]() | ||||||||||||||||
Osobní informace | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Celé jméno | Andrija Anković | |||||||||||||||
Datum narození | 16. července 1937 | |||||||||||||||
Místo narození | Gabela, Království Jugoslávie | |||||||||||||||
Datum úmrtí | 28.dubna 1980 | (ve věku 42)|||||||||||||||
Místo smrti | Rozdělit, SR Chorvatsko, Jugoslávie (Nyní Chorvatsko ) | |||||||||||||||
Výška | 1,77 m (5 ft 10 v) | |||||||||||||||
Hrací pozice | Záložník /Vpřed | |||||||||||||||
Kariéra mládeže | ||||||||||||||||
–1954 | GOŠK Gabela | |||||||||||||||
1954–1958 | NK Neretva Metković | |||||||||||||||
Senior kariéra * | ||||||||||||||||
Let | tým | Aplikace | (Gls) | |||||||||||||
1958–1966 | Hajduk Split[1] | 146 | (64) | |||||||||||||
1966–1968 | 1. FC Kaiserslautern[2] | 21 | (4) | |||||||||||||
1968–1969 | SW Bregenz[2] | |||||||||||||||
národní tým | ||||||||||||||||
1960–1962 | Jugoslávie | 8 | (1) | |||||||||||||
Týmy se podařilo | ||||||||||||||||
1969–1970 | NK Omiš | |||||||||||||||
1971–1978 | Hajduk Split (fotbalová škola) | |||||||||||||||
Vyznamenání
| ||||||||||||||||
* Vystoupení a cíle seniorů se počítají pouze pro domácí ligu |
Andrija Anković (16. července 1937, Gabela, Království Jugoslávie - 28. dubna 1980, Rozdělit, SFR Jugoslávie ) byl chorvatský fotbalista a manažer.
Anković zahájil svou kariéru s GOŠK Gabela před přesunem do NK Neretva Metković. Později hrál za nejlepší chorvatskou stranu Hajduk Split v Jugoslávská první liga. Odehrál 326 zápasů a vstřelil 250 gólů za Hajduk, čímž se stal jednou z legend klubu. Nakonec hrál za Němec klub 1. FC Kaiserslautern. V roce 1960 byl Anković členem jugoslávského týmu, který získal zlato na Olympijské hry v Římě.
Smrt
Zemřel 28. dubna 1980 na a infarkt, ve věku 42. Memoriál Andrije Ankoviće v Gabele je pojmenován po Ankovićovi.
Reference
- ^ „Anković Andrija“. reprezentacija.rs (v srbštině). Citováno 13. listopadu 2011.
- ^ A b „Andrija Ankovic“ (v němčině). fussballdaten.de. Citováno 22. ledna 2010.