Andrei Rostotsky - Andrei Rostotsky
Andrei Rostotsky | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 5. května 2002 | (ve věku 45)
obsazení | Herec |
Aktivní roky | 1975–2002 |
Andrei Stanislavovich Rostotsky (ruština: Андрей Станиславович Ростоцкий, 25. ledna 1957 - 5. května 2002) byl sovětský ruština filmový a divadelní herec a kaskadér, filmový režisér a scenárista a také televizní moderátor.[1][2][3]
Životopis
Byl synem Stanislava Rostotského a Nina Menshikova.[4] Vystudoval na Gerasimovův institut kinematografie pod vedením Sergej Bondarchuk. Sloužil v sovětské armádě v samostatném jezdeckém pluku (1978-1980). Během své služby v armádě Rostotsky hrál ve filmu Eskadra husarů nestálá. Jeho popularita stále roste i po roli Anatolij Kharlampijev - otec černoch - ve filmu Neporazitelný zastřelil Yuri Boretsky na začátku 80. let. V roce 1990 Rostotski podepisuje svůj první režisérský film s adaptací románu od James Fenimore Cooper The Deerslayer neboli První válečná cesta kde také hraje hlavní roli.
Rostotsky byl zabit 5. května 2002 při horolezecké nehodě vedle vodopádu Maiden Tears, kde hledal platformu pro natáčení svého nového filmu My Frontier.[5][6] Je pohřben v Vagankovo hřbitov.
Vybraná filmografie
- 1975 — Na okraji světa (На край света) jako Palchikov
- 1975 — Bojovali za svou zemi (Они сражались за Родину) jako Kochetygov
- 1976 — Dny turbíny (Дни Турбиных) jako Nikolai Turbin
- 1980 — Pozdní císař z Tajgy (Конец императора тайги) as Arkady Petrovič Golikov
- 1980 — Eskadra husarských nestálých (Эскадрон гусар летучих) jako Denis Davydov
- 1981 — To platí pro poručíka Klimova (Правда лейтенанта Климова) jako poručík Klimov
- 1983 — Neporazitelný (Непобедимый) jako Andrej Khromov
- 1984 — 1. jízdní armáda (Первая конная) as Aleksa Dundić
- 1986 — Průlom (Прорыв) jako Martynov, vedoucí dolu
- 1989 — Matka (Мать) as Nicholas II Ruska
- 1993 — Sny (Сны) jako Nicholas II Ruska
- 1996 — Kdokoli měkčí (Тот, кто нежнее) jako Ramazan
- 2002 — Drongo (Дронго) jako Heron
Ocenění a vyznamenání
- Ctěný umělec RSFSR (1991) [7]
Reference
- ^ Интервью Андрея Ростоцкого в Самаре Archivováno 20. června 2013, v Wayback Machine
- ^ „Могила А.С. Ростоцкого на Ваганьковском кладбище“. Archivovány od originál dne 10.05.2013. Citováno 2012-06-11.
- ^ Надежда Пабауская, Марина и Андрей. Яковлева и Ростоцкий
- ^ Гусарские принципы Андрея Ростоцкого
- ^ Последние 24 часа Андрея Ростоцкого
- ^ Андрей Ростоцкий: биография
- ^ Dekret prezidia Nejvyšší rady ze dne 13. května 1991
externí odkazy
Tento článek o ruském herci je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |