Alexander Haggerty Krappe - Alexander Haggerty Krappe

Alexander Haggerty Krappe (6. července 1894-30. Listopadu 1947) byl a folklorista a autor. Spolu s Francis Peabody Magoun, byl prvním překladatelem folktales shromážděných Bratři Grimmové do anglického jazyka. Byl také lingvistou, učitelem, překladatelem vědeckých a jiných materiálů, Římanem filolog, a srovnávací mytolog, klasicistní a skandinávský.

Přes jeho příspěvky a akademické psaní byla jeho práce v moderní době přehlížena Folklór disciplína, když pevně popřel existenci amerického folklóru.^{[Citace je zapotřebí ]}

Životopis

Alexander Haggerty Krappe se narodil v roce Boston, Massachusetts v roce 1884. Jeho dětství bylo údajně nešťastné a poté, co se jeho rodiče rozvedli, byl vzat zpět do Evropy jeho německým otcem. Krappe získal vzdělání v Oberealschuel Leibniz und Siemen v berlínském Charlottenbergu. Jako dokonalý student zůstal na univerzitě až do roku 1915 po svém rozhodnutí studovat moderní jazyky. Krappe tak strávil v letech 1915-1916 studiem středověkých dějin a románských jazyků na Univerzita v Berlíně.

Krappe pokračoval ve vstupu do University of Iowa v Iowa City na postgraduálním stipendiu a získal titul M.A. s majorem ve francouzštině a nezletilým v italštině. Vrcholem jeho magisterského studia byla jeho práce s názvem „Chronologie starého francouzského Chansona de Geste.“ V lednu 1918 zahájil doktorskou práci na University of Chicago na jiném absolventském společenství. V roce 1919 získal Krappe titul Ph.D. Jeho univerzitní práce prokázala jeho zájem o epické a středověká literatura.

V roce 1919 se Krappe oženil s Edith Smithovou, dcerou folkloristky Grace Partridge Smithové. Edith by dále popsala svého manžela jako „brilantního, ale hluboce ustaraného a záhadného muže, když se spojí všechny zdroje, je to obraz, který se objeví.“

Krappe zemřel 30. listopadu 1947 v Iowa City, Iowa a zanechal tři rukopisy v délce knihy. Nejvýznamnějším z nich a jediným publikovaným byl překlad Grimmových Sběratelských pohádek ve spojení s Francis Peabody Magoun.^[1]

Krappeova definice folklóru

Ve své knize Věda folklóru uvedl:

Folklór je historická věda, která má své vlastní metody výzkumu a připouští stejný systém kontrol a ověřování jako kterýkoli jiný. Se svými sesterskými vědami se může spojit a vytvořit cyklus našich znalostí o minulém životě člověka. Z toho vyplývá, že každému nebo všem může nabýt hodnosti pomocné vědy, a to opakovaně, zejména u různých filologií, historie, etnografie a historie náboženství.^[2]

Krappeova definice lidové písně

Krappeova práce se rozšířila i do oblasti lidové písně, jeho vlastní vědecké definice

„Lidová píseň je píseň, tj. Lyrická báseň s melodií, která vznikla anonymně, mezi neoficiálními lidmi v minulosti a která zůstala v měně po značnou dobu, zpravidla po celá staletí ... Americký Kentucky Home, i když je Předpokládá se, že vznikl v kruhu o něco tmavšího odstínu, než je populární v některých částech země, je skutečnou lidovou písní barevných i bílých lidí^[2]"

To také slouží jako ukázkový příklad Krappeho neoblíbenosti mezi folkloristy a antropology, protože Krappeho práce mnohokrát ukazuje, že je rasista a sexista.^[3]

Funguje

• Král oráče: srovnávací studie v literatuře a folklóru, 1919
• Aliterace v Chanson de Roland a v Carmen de Prodicione Guenonis, 1921
• The Legend of Roderick, Last of the Visigoth Kings, and the Ermanarich Cycle, 1923
• Krappe, A.H. (1930), The Science of Folk-lore
• Hispanic Notes & Monotitle = Hispánské poznámky a monografie; Eseje, studie a krátké biografie vydané Hispanic Society of America, 1930
• Balor se zlým okem. Studium keltské a francouzské literatury, 1927

Reference

Nekrolog

• Taylor, Archer (duben – červen 1948), „Alexander Haggerty Krappe (1894-1947)“, Journal of American Folklore (nekrolog), 61 (240): 201–202

Další čtení

• Burson, Anne C. (1982). „Alexander Haggerty Krappe a jeho věda o srovnávacím folklóru“. Journal of Folklore Institute. 19 (2/3): 167–95.
• Krappe, Edith Smith; Burson, Anne C. (1982). "Bibliografie děl Alexandra Haggertyho Krappeho". Journal of Folklore Institute. 19 (2/3): 197–214.