Aleksandar Martinović - Aleksandar Martinović
Aleksandar Martinović | |
---|---|
![]() Martinović pořádá hladovku před Národním shromážděním v květnu 2020 | |
Vůdce parlamentu z Srbská pokroková strana | |
Předpokládaná kancelář 16. dubna 2014 | |
Člen Národního shromáždění | |
Předpokládaná kancelář 14. února 2007 - 31. května 2012 16. dubna 2014 - současnost | |
Prezident | Aleksandar Vučić |
Osobní údaje | |
narozený | Slavonski Brod, SR Chorvatsko, Jugoslávie | 15. června 1976
Národnost | srbština |
Politická strana | Srbská pokroková strana (od roku 2012) Srbská radikální strana (do roku 2012) |
Alma mater | University of Novi Sad |
Aleksandar Martinović (Srbská cyrilice: Александар Мартиновић; narozený 15. června 1976) je srbský právník a politik. Dříve byl prominentním členem krajní pravice Srbská radikální strana a podávané s párty v Národní shromáždění Srbska od roku 2007 do roku 2012. Později se připojil k Srbská pokroková strana, sloužil u této strany na shromáždění od roku 2014 a je současným vůdcem jejího parlamentního výboru.
Časný život a kariéra
Martinović se narodil v Slavonski Brod, v tehdejší době Socialistická republika Chorvatsko v Socialistická federativní republika Jugoslávie. Vystudoval University of Novi Sad právnická fakulta v roce 1999 a obdržela magisterský titul (2003) a doktorát (2011) ze stejné instituce. Na fakultě je zaměstnán od roku 2001 a pracuje v oboru ústavní právo.[1]
Martinović nyní sídlí v Ruma na jihozápadě Vojvodina. Několik let působil na shromáždění této obce, původně jako člen radikální strany a později u progresivistů. Byl prezidentem shromáždění od 26. listopadu 2013 do 10. června 2016 a nadále sloužil jako člen shromáždění až do odstoupení v roce 2020.
Martinović usiloval o zvolení do Shromáždění Vojvodiny v Provinční volby 2012. Nebyl úspěšný, skončil třetí v jednočlenném volebním obvodu Ruma.
Člen Národního shromáždění
Radikální strana
Martinović získal sedmdesátou pátou pozici v Radikální straně volební seznam v Srbské parlamentní volby 2007.[2] Strana získala osmdesát jedna křesel, udržel si status největší strany v sestavě, ale také nedosahovala většiny a sloužila v opozice na zasedání shromáždění, které následovalo. Martinović byl vybrán jako strana delegace své strany.[3] (Od roku 2000 do roku 2011 byly srbské parlamentní mandáty udělovány spíše sponzorujícím stranám nebo koalicím než jednotlivým kandidátům. Běžnou praxí bylo, že mandáty byly udělovány v číselném pořadí. Martinović neobdržel mandát automaticky na základě svého seznamu. .)[4] Byl povýšen na dvacáté třetí místo v seznamu Radikálů pro Parlamentní volby 2008 a byl znovu vybrán pro delegaci strany, když seznam získal sedmdesát osm křesel.[5][6] Strana během této doby zůstala v opozici.
Koncem roku 2008 došlo u Radikální strany k vážnému rozkolu, kdy se několik členů připojilo k odtržené Progresivní straně pod vedením Tomislav Nikolić a Aleksandar Vučić. Martinović zůstal u radikálů a dostal větší roli ve straně. Rozhodně se postavil proti pozdnímu návrhu z roku 2008 Statut Vojvodiny, popisující ji jako „navrženou k„ potlačení srbské identity “provincie a jako„ preambuli, která je charakteristická pro ústavu nezávislého státu “.[7] Následující rok se postavil proti antidiskriminačnímu zákonu, který poskytoval ochranu LGBTQ občané a obvinili jej, že to odpovídá „pronásledování křesťanů“.[8]
Martinović se následně stal zástupcem vůdce parlamentní skupiny strany a někteří novináři si tohoto vůdce skupiny všimli Dragan Todorović mu postupně zajišťoval významnější roli ve shromáždění.[9] Odcestoval do Holandsko na konci roku 2009 na svém prvním setkání s vůdcem Radikální strany Vojislav Šešelj, který pak čelil válečné zločiny poplatky u Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haag; v rozhovoru před schůzkou Martinović uznal, že se za relativně krátkou dobu dostal na vrchol stranické hierarchie.[10]
Martinović byl jmenován místopředsedou Radikální strany v dubnu 2010. Později v tomto roce vyzval vláda Srbska odmítnout jakékoli přímé jednání s Hashim Thaçi, premiér z sporný území Kosovo, z toho důvodu, že by to Thaciho vládě poskytlo legitimitu.[11]
V roce 2011 uvedl, že radikální strana nemůže sestavit vládu sama a měla by se připojit k koalici s demokratická strana, Demokratická strana Srbska, nebo Socialistická strana Srbska. Todorović odmítl toto prohlášení komentovat.[12]
Srbský volební systém byl reformován v roce 2011, takže parlamentní mandáty byly uděleny v číselném pořadí kandidátům na úspěšných kandidátních listinách. Martinović získal druhé místo na seznamu radikálních stran za Šešeljem v Srbské parlamentní volby 2012.[13] Radikálové také zamýšleli nominovat Martinoviće jako svého kandidáta do Srbské prezidentské volby 2012, dokud si Šešelj nečekaně nevybral svou ženu Jadranka místo toho pro roli.[14] Strana nakonec neprošla volební hranicí, aby získala zastoupení ve shromáždění; Martinović, stejně jako všichni stávající radikálové usilující o znovuzvolení, byl poražen. Progresivní strana a její spojenci získali největší počet křesel a následně se v nové objevili jako dominantní strana koaliční vláda.
Martinović, stále více nespokojený s vedením radikálů, opustil stranu, aby se připojil k progresivistům 4. července 2012. Byl jmenován předsedou srbské privatizační agentury a předsedy Galenika dozorčí radě v roce 2013 a obě pozice zastával až do svého návratu do parlamentu následujícího roku.[1]
Progresivní strana
Martinović získal devatenáctou pozici v Progresivní straně Aleksandar Vučić - Budoucnost, v kterou věříme seznam v 2014 volby a byl znovu zvolen, když seznam získal drtivé vítězství se 158 z 250 mandátů.[15] Následně předsedal parlamentnímu výboru pro legislativní a ústavní otázky[16] a schválila nový vojvodinský statut, který potvrdil autonomii provincie i její neoddělitelnost od Srbska.[17] Byl povýšen na sedmou pozici v Progresivním seznamu v 2016 volby a byl znovu vrácen, když seznam získal 131 mandátů.[18] Martinović vyslovil podporu Ana Brnabić, Vučićův nástupce as předseda vlády Srbska v červnu 2017 s argumentem, že bude pokračovat v cestě integrace s Evropská unie a zároveň hledat silnější spojení s Rusko a Čína.[19]
Martinović sloužil jako vůdce parlamentní skupiny Progresivní strany v parlamentu na období 2016–2020. Byl také předsedou výboru pro otázky administrativy, mandátu, rozpočtu a imunity; člen výboru pro soudnictví, veřejnou správu a místní samosprávu; vedoucí parlamentní skupiny přátelství s Bosna a Hercegovina; a člen parlamentní skupiny přátelství s Ruskem.[20]
Dne 19. července 2018, když prosil o nový návrh zákona z transplantace orgánů, uvedl během projevu v národní shromáždění že: „Jakmile člověk zemře, již není vlastníkem majetku ani jeho tělesných orgánů“.[21] Jeho komentáře získaly řadu negativních reakcí a odsouzení.[21]
Získal dvacáté místo na seznamu Progresivní strany v EU 2020 srbské parlamentní volby[22] a byl znovu zvolen do jiného funkčního období, když seznam získal drtivou většinu.
Volební záznam
Provinční (Vojvodina)
Nenad Borović (Držitel úřadu) | Volba pro lepší Vojvodinu | 7,389 | 28.88 | 11,405 | 51.67 | |
Rada Maravić | Pojďme se hýbat Vojvodinou | 5,694 | 22.26 | 10,667 | 48.33 | |
Aleksandar Martinović | Srbská radikální strana | 5,195 | 20.30 | |||
Hadži Milutin Stojković | Socialistická strana Srbska –Strana spojených důchodců Srbska –Spojené Srbsko –Sociálně demokratická strana Srbska | 3,486 | 13.63 | |||
Dejan Božić | Liga sociálních demokratů Vojvodiny | 2,695 | 10.53 | |||
Slobodan Kosanović | Preokret | 1,126 | 4.40 | |||
Celkový počet platných hlasů | 25,585 | 100 | 22,072 | 100 |
Reference
- ^ A b ALEKSANDAR MARTINOVIĆ, Otvoreni Parlament, zpřístupněno 30. listopadu 2017.
- ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 21. јануара и 8. фебрауара 2007 године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (са Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
- ^ Zákonodárce ze dne 14. února 2007, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 30. listopadu 2017.
- ^ Srbský zákon o volbách zástupců (2000) stanovil, že parlamentní mandáty budou udělovány volebním listinám (článek 80), které překročily volební práh (Článek 81), že mandáty budou uděleny kandidátům uvedeným na příslušných seznamech (článek 83) a že zadavatelé seznamů budou odpovědní za výběr svých parlamentních delegací do deseti dnů od zveřejnění konečných výsledků (článek 84). Viz zákon o volbách zástupců, Úřední věstník Republiky Srbsko, č. 35/2000, dostupný prostřednictvím Legislativa online, zpřístupněno 28. února 2017.
- ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 11. маја 2008 године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА СА Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
- ^ 11. června 2008 zákonodárce, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 30. listopadu 2017.
- ^ „Vojvodinský návrh zákona je zaměřen na„ potlačení srbské identity “- strana,„ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 6. října 2008 (Zdroj: Vecernje novosti, Bělehrad, v srbštině 3. října 08).
- ^ „Srbští radikální poslanci rozdávají v parlamentu plakáty proti homosexuálům,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 20. března 2009 (Zdroj: textový web Radio B92, Bělehrad, v angličtině 1628 GMT 19. března 09; B92 TV, Bělehrad, v srbštině, 19. března 2009 09; Danas, Bělehrad, v srbštině, 20. března 09; Beta Week, Bělehrad, v angličtině, 13. března 09).
- ^ „Úředník srbských radikálů popírá„ konflikt “, protože„ mladý lev “získává na důležitosti,“ uvádí British Broadcasting Corporation Monitoring European, 25. prosince 2009 (Zdroj: web Vecernje novosti, Bělehrad, v srbštině, 23. prosince 09).
- ^ „Zástupce vůdce Srbské radikální strany nevyužije návštěvu Seselje k vylézání na vrchol,“ sleduje společnost British Broadcasting Corporation Monitoring European, 20. listopadu 2009.
- ^ „Srbští představitelé se domnívají, jak by mohla Martyho zpráva ovlivnit zahájení kosovských rozhovorů,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 20. prosince 2010 (Zdroj: web Vecernje novosti, Bělehrad, v srbštině, 17. prosince 10).
- ^ „Nejdůležitější události ze srbského tisku 8. dubna 11,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 8. dubna 2011 (Zdroj: Politika).
- ^ Збори за народне посланике Народне скупштине, 6. května 2012. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА Archivováno 11.09.2017 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 11. dubna 2017.
- ^ „Vůdce Srbské radikální strany nominuje manžela jako kandidáta na prezidenta - denně,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 6. dubna 2012 (Zdroj: web Blic, Bělehrad, v srbštině, 6. dubna 12).
- ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 16. a 23. марта 2014. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (ALEKSANDAR VUČIĆ - BUD Archivováno 06.05.2018 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 26. ledna 2017.
- ^ „OBSE / ODIHR usnadňuje seminář o finalizaci plánu reformy legislativního procesu v Srbsku,“ ForeignAffairs.co.nz, 27. listopadu 2014.
- ^ „Srbský parlament schvaluje pozměněný statut Vojvodiny,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 23. května 2014 (Zdroj: web Vecernje novosti, Bělehrad, v srbštině 0000 GMT 21. května 14).
- ^ Избори за народне посланике 2016. године »Изборне листе (АЛЕКСАНДАР ВУЧИЋ - СРБИЈА ПОБЕЂУЈЕ) Archivováno 2018-04-27 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
- ^ „Desítky srbských gayů tvrdí, že volba homosexuálního premiéra bude historická,“ Kanadský tisk, 24. června 2017.
- ^ ALEKSANDAR Dr. MARTINOVIC, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 2. července 2020.
- ^ A b Gedošević, Lana (20. července 2018). "Kad Martinović" brani "zakon:" Čovek kada umre, nije vlasnik bilo čega, pa ni svojih organa"". blic.rs (v srbštině). Citováno 20. července 2018.
- ^ „Ko je sve na listi SNS za republičke poslanike?“, Danas, 6. března 2020, zpřístupněno 30. června 2020.
- ^ Резултати избора за посланике у Скупштину Аутономне Покрајине Војводине по већинском изборном сису (2012), Provinční volební komise, Autonomní provincie Vojvodina, Republika Srbsko, zpřístupněna 30. listopadu 2017.