Albert Mangaratua Tambunan - Albert Mangaratua Tambunan

Albert Mangaratua Tambunan
Albert Mangaratua Tambunan, ministr sociálních věcí Indonésie.jpg
17 Ministr sociálních věcí
V kanceláři
28. července 1966 - 12. prosince 1970
PrezidentSukarno
Suharto
PředcházetMuljadi Djojomartono
UspělMohammad Syafa'at Mintaredja
4. místo Předseda indonéské křesťanské strany
V kanceláři
5. února 1961 - 22. října 1967
PrezidentSukarno
Suharto
PředcházetJohannes Leimena
UspělMelanchton Siregar
2. místo Generální tajemník indonéské křesťanské strany
V kanceláři
7. prosince 1945-24. Března 1947
PrezidentSukarno
PředcházetMaryoto
UspělMartinus Abednego
Místopředseda vlády Rada zástupců lidí
V kanceláři
15. února 1950-26. Března 1956
Podáváme s Arudji Kartawinata (Únor 1950 - 1956)
Tadjuddin Noor (Srpen 1950 - 1956)
PrezidentSukarno
mluvčíSartono
Člen Rada zástupců lidí
V kanceláři
26. března 1956 - 26. června 1960
PrezidentSukarno
Osobní údaje
narozený(1911-09-25)25. září 1911
Tarutung, Severní Sumatra, Nizozemská východní Indie
Zemřel12. prosince 1970(1970-12-12) (ve věku 59)
Jakarta, Indonésie
Národnostindonéština
Politická stranaIndonéská křesťanská strana (1945–1970)

Albert Mangaratua Tambunan (25. září 1911 - 12. prosince 1970) byl předsedou a generálním tajemníkem indonéské křesťanské strany a prvním místopředsedou Rady zástupců lidu ve funkci po dvě funkční období. Proslavil ho také to, že byl jediným křesťanským zástupcem v Pracovním sboru Ústřední indonéský národní výbor.

Časný život

Albert Mangaratua Tambunan se narodil v roce Tarutung, Severní Sumatra, Nizozemská východní Indie 25. září 1911. Na střední právnickou školu odešel v roce 1940. Po ukončení studia nastoupil do zaměstnání u vrchního soudu v Jakartě jako úředník a jako soudce u vrchního soudu v Cirebonu.[1]

Politická kariéra

V indonéské křesťanské straně

Tambunan zahájil svou kariéru v indonéské legislativě, když byl vybrán do pracovního orgánu Ústřední indonéský národní výbor jako regionální delegace dne 27. listopadu 1945. Stal se jejím členem až do rozpuštění výboru.[2] Stal se místopředsedou Rady zástupců lidu Spojených států indonéských a Rady zástupců dočasných lidí.[3] V Indonéské parlamentní volby 1955, byl zvolen za člena Rady zástupců lidu z Parkinda, zastupující Severní Sumatra volební obvod.

Tambunan byl vybrán jako generální tajemník indonéské křesťanské strany první kongres od 6. do 8. prosince 1945 v Surakarta. Předal pozici Martinus Abendego poté, co byl znovu zvolen jako ústřední indonéský národní výbor v roce 1947.[4] O sedmnáct let později byl vybrán jako předseda strany 7. kongres.[5]

Jako ministr sociálních věcí

Tambunan působil jako ministr sociálních věcí tři volební období v EU Kabinet Ampera, Revidovaná skříň Ampera a První vývojový kabinet. Během svého funkčního období Tambunan zdůraznil rozvoj vesnické sociální instituce (indonéština: Lembaga Sosial Desa, LSD) jako nástroj sociálního rozvoje. Navrhl také vytvoření starobního pojištění pro obyvatele Indonésie. Tambunan šel do západní Německo a Indie V roce 1968 se zúčastnil Mezinárodní konference ministrů sociálních věcí v Liberci New York.[3]

Rodina

Tambunan má jednu manželku a tři děti (dva chlapce a dceru).[3]

Smrt

Tambunan zemřel v pavilonu Cendrawasih v Nemocnice Dr. Cipto Mangunkusumo. Zemřel 12. prosince 1970 v 04.15 poté, co byl od 2. prosince léčen kvůli srdečním komplikacím, zánětu nervů a plic.[3]

Reference

  1. ^ Parlaungan 1956, str. 349
  2. ^ Lidová zastupitelská rada vzájemné pomoci 1970, str. 19
  3. ^ A b C d Kedaulatan Rakyat, 14. prosince 1970.
  4. ^ Simorangkir 1989, str. 30
  5. ^ Simorangkir 1989, str. 56

Bibliografie

  • Parlaungan (1956), Hasil Rakjat Memilih Tokoh-tokoh Parlemen (Hasil Pemilihan Umum Pertama - 1955) di Republik Indonésie [Výsledek lidí volících členy parlamentu (výsledek prvních všeobecných voleb - 1955) v Indonéské republice] (v indonéštině), Jakarta: ŽIVOTOPIS. Gita
  • Rada zástupců lidu vzájemné pomoci (1970), Seperempat Abad Dewan Perwakilan Rakyat Republik Indonésie [Čtvrtletí století Rady zástupců lidu Indonéské republiky] (v indonéštině), Jakarta: Sekretariát Rady zástupců lidu pro vzájemnou pomoc
  • Simorangkir, J.C.T. (1989), Rukopis Sejarah Parkindo [Rukopis dějin Parkinda] (v indonéštině), Jakarta: Yayasan Komunikasi