Al-Mansur Ali II, imám Jemenu - Al-Mansur Ali II, Imam of Yemen - Wikipedia
Al-Mansur Ali II (1812–1871) byl Imám z Jemen který vládl v hlavním městě San'a během čtyř krátkých období (1835–1837, 1844–1845, 1849–1850, 1851). Patřil k Qasimid rodina, pocházející z islámského proroka, Muhammad, který ovládal Zaidi napodobit Jemenu od roku 1597 do roku 1962.
První vláda
Ali bin Abdallah byl synem imáma al-Mahdi Abdallah a Etiopský choť. Když jeho otec zemřel v listopadu 1835 po bouřlivé vládě, mohl Ali získat imáma pod jménem al-Mansur Ali. Přesto mu chyběla některá kvalifikace pro imáma. Dva Britové zvaní Cruttenden a Hurton navštívili San'u v roce 1836 a spojili své setkání s imámem. Al-Mansur Ali byl popisován jako mladý muž tmavé pleti. Když se oba cizinci setkali s imámem, ten se nesmírně opil, stejně jako ošetřující tanečnice. Návštěvníci také vyprávěli, že San'a byla v sevření silného hladomoru, protože za čtyři roky nepršelo.[1] Al-Mansur Ali II byl sesazen jeho vlastními jednotkami dne 9. února 1837, protože jejich plat byl v prodlení. Vystřídali ho an-Nasir Abdallah, prominentní učenec Zaidi v jeho vlastní pravý.[2] Bývalý imám a jeho strýc Sidi Muhammad byli uvězněni a zůstali ve vězení další tři roky.
Druhá vláda
Po násilné smrti an-Nasira Abdallaha v roce 1840 byli propuštěni al-Mansur Ali a Sidi Muhammad a ten byl jmenován imámem, protože al-Hadi Muhammad. Al-Mansur Ali dostal příspěvek, ale bylo mu zakázáno zasahovat do státních záležitostí. Po smrti svého strýce v lednu 1844 byl al-Mansur Ali opět vychován k imámátu, téměř bez odporu. Ve stejném roce podnikl vojenské tažení k podrobení jemenské nížiny, Tihamah, který byl pro stát Zaidi ztracen od roku 1832. Poté, co byl evakuován Egyptský vojsk v roce 1840 ovládla Tihamah Sharif al-Husayn bin Ali bin Haidar z Abu Arish (zemřel 1851).[3] Imám Al-Mansur Ali měl několik počátečních úspěchů a vydal prohlášení od Kataby, kde nařídil různým náčelníkům, aby se podřídili vládě Zaidi. Někteří skutečně ano, i když zdaleka nejvíce se zdrželi hlasování. Podnik Al-Mansura Aliho přerušila vzpoura jeho strýce al-Kásim a vypuknutí neštovic. Nakonec příbuzný zvaný Muhammad bin Yahya prohlásil imáma a objevil se před San'ou s armádou domorodců v roce 1845. Obyvatelé deklarovali jeho postavení a al-Mansur Ali byl opět sesazen. Dostal příspěvek a směl žít v jednom z městských paláců. Uzurpátor si vzal jméno al-Mutawakkil Muhammad.[4]
Třetí vláda
The Osmanští Turci se vrátil do Tihamah v roce 1849 a al-Mutawakkil Muhammad byl povolán, aby se podrobil. Imám doprovázel tureckou armádu na San'u. Den po příchodu oddílu do města na něj však zuřivě zaútočili místní obyvatelé, údajně nařízený imámem. Turecký velitel Tefvik Paša, který byl těžce zraněn, okamžitě sesadil al-Mutawakkila Muhammada a potřetí zvedl al-Mansur Ali k imámátu. Brzy poté se Turci stáhli do Hudajda v Tihamah. Když Turci odešli, boje o moc pokračovaly ve stavu zadku Zaidi. Al-Mansur Ali uvrhl do vězení al-Mutawakkila Muhammada a v prosinci 1849 ho nechal sťat. V červnu 1850 byl potřetí sesazen povstáním v čele vzdáleného příbuzného zvaného al-Mu'ayyad Abbas.
Čtvrtá vláda
Když byl al-Mu'ayyad Abbas uvězněn ještě soupeřem imámem, al-Mansur Ahmad al-Mansur Ali shromáždil sílu Hashid a Bakil domorodci obklíčili San'u a donutili soupeře uprchnout. Tak byl formálně jmenován imámem počtvrté (únor 1851).[5] Nebyl však schopen zvítězit nad ostatními žalobci. Ve stejném roce 1851, když byl na výpravě na centrální náhorní plošinu, syn al-Mutawakkila Muhammada al-Hadi Ghalib vstal proti němu.[6] Al-Hadi byl jmenován imámem a velkoryse se odmítl plně pomstít vrahovi svého otce. Al-Mansur Ali však přišel o majetek. Nadále žil v blízkosti San'y a v roce 1870 údajně spoluautorem dopisu, který ji pozval Porte zpět k ukončení chaosu vysočiny.[7]
Viz také
Reference
- ^ R.L. Playfair, Historie Arábie Felix nebo Jemen. Bombay 1859, str. 145-46.
- ^ Bernard Haykel, Oživení a reforma v islámu; Dědictví Muhammada Ash-Shawkaniho. Cambridge 2003, s. 184-5.
- ^ Caesar E. Farah, Sultánův Jemen; Výzvy 19. století pro osmanskou vládu. London 2002, s. 20-56.
- ^ R.L. Playfair, str. 150-52.
- ^ Caesar E. Farah, str. 56-60; R.B. Serjeant a R. Lewcock, San'a; Arabské islámské město. London 1983, s. 90.
- ^ Vincent Steven Wilhite, Guerilla war, conterinsurgency, and state form in Osmanský Jemen. Disertační práce, Ohio State University 2003, s. 100.
- ^ R.B. Serjeant & R. Lewcock, s. 92; R.L. Playfair, s. 146, 155.
Viz také
- R.B. Serjeant a R. Lewcock, San'a '; Arabské islámské město. Londýn 1983.
- Robert W. Stookey, Jemen; Politika Jemenské arabské republiky. Boulder 1978.
| Regnal tituly | ||
|---|---|---|
| Předcházet al-Mahdi Abdallah | Imám Jemenu 1835-1837 | Uspěl an-Nasir Abdallah |
| Předcházet al-Hadi Muhammad | Imám Jemenu 1844-1845 | Uspěl al-Mutawakkil Muhammad |
| Předcházet al-Mutawakkil Muhammad | Imám Jemenu 1849-1850 | Uspěl al-Mu'ayyad Abbas |
| Předcházet al-Mansur Ahmad | Imám Jemenu 1851 | Uspěl al-Hadi Ghalib |