Aksel Zachariassen - Aksel Zachariassen

Aksel Zachariassen v roce 1962

Aksel "Azach" Zachariassen (16. listopadu 1898 - 6. srpna 1987) byl norský politik, redaktor novin, tajemník a spisovatel.

Životopis

Narodil se v Porsgrunn jako syn lodního kapitána Aksela Zachariassena (1853–1927) z Luleå a Karen Nilsen (1860–1933) z Ulefoss. Svou novinářskou kariéru zahájil v roce Bratsberg-Demokraten. V roce 1920 byl přijat do Det socialdemokratiske Pressekontor (kde se setkal se svou ženou), pokračoval Arbeiderbladet v roce 1923, Halden Arbeiderblad v roce 1928, Arbeidermagasinet v roce 1931 a Kongsvinger Arbeiderblad v roce 1932. V posledních novinách byl šéfredaktorem. Podílel se také na revoluční politice a vedl Mladá komunistická liga Norska od roku 1921 do roku 1923, zatímco organizace byla stále přidružena k Norská labouristická strana. Také podléhal deportace ze Spojeného království během návštěvy v roce 1919, kde se mimo jiné pokusil shromáždit podporu pro Rudé stráže Finska, a setkal se s Sylvia Pankhurst.[1] Zachariassen se účastnil Levá komunistická liga mládeže je vojenská stávka z roku 1924. Byl odsouzen za pomoc při tomto zločinu a odsouzen k 90 dnům vězení.[2]

Kvůli jeho pozadí byl propuštěn z funkce šéfredaktora v roce 1941, kdy si noviny v Norsku uzurpovaly nacistické úřady instalované v době, kdy Německo napadl Norsko v roce 1940.[1] Byl dokonce zatčen v červnu 1941. Byl uvězněn v Møllergata 19 od srpna 1941 do října 1941, poté v Grini koncentrační tábor do května 1942, poté do Koncentrační tábor Sachsenhausen až do konce války.[3] V Sachsenhausenu pracoval v sekci balíků (Němec: Paketenstelle). Byl první, s kým se dostal do kontaktu Wanda Hjort, když začala tábor v roce 1943 navštěvovat.[4][5] Tento kontakt se stal důležitým komunikačním kanálem mezi táborem a lidmi v Gross Kreutz, který se později stal důležitým zdrojem informací pro Švédy Červený kříž a Mezinárodnímu červenému kříži v Ženeva.[5][6][7] Po válce byl najat A-pressens Fallses Oslo-Redaksjon v roce 1946 a Arbeidernes Pressekontor v roce 1947. Byl hlavním tajemníkem v Arbeidernes Opplysningsforbund od roku 1950 do roku 1962, s výjimkou doby od roku 1953 do roku 1954, kdy byl atašé na norském velvyslanectví v Londýně.[1]

Zachariassen také napsal mnoho knih. Dvěma hlavními kategoriemi knih byly historické knihy odborů a biografie lidí v dělnickém hnutí.[1] On je také známý pro knihu propagandistické historie Den røde ungdom i kamp og seier. Norges kommunistiske ungdomsforbund gjennem 20 aar kterou napsal společně s Arvid G. Hansen a Eugène Olaussen.[8] Vydal své paměti v roce 1978.[9] Zemřel v srpnu 1987 v Oslu.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E Kjeldstadli, Knut. „Aksel Zachariassen“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 24. ledna 2010.
  2. ^ Maurseth, Per (1987). Gjennom kriser til makt 1920–1935. Svazek tři Arbeiderbevegelsens historie i Norge (v norštině). Oslo: Tiden. p. 502. ISBN  82-10-02753-0.
  3. ^ Giertsen, Børre R., ed. (1946). „827. Zachariassen, Aksel“. Norsk fangeleksikon. Grinifangen (v norštině). Oslo: Cappelen. p. 32.
  4. ^ Heger, Wanda (1995) [1984]. Hver fredag ​​foran porten (v norštině) (2. vyd.). Oslo: Gyldendal. s. 46–47.
  5. ^ A b Ottosen, Kristian (1995) [1990]. „Menneskene i Gross Kreutz“. Liv og død. Historien om Sachsenhausen-fangene (v norštině). Oslo: Aschehoug. 181–184.
  6. ^ Seip, Didrik Arup (1946). Hjemme og i fiendeland (v norštině). Oslo: Gyldendal. 508, 518, 561, 584.
  7. ^ Heger 1995: str. 65–67
  8. ^ Kjeldstadli, Knut. „Eugène Olaussen“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 28. srpna 2010.
  9. ^ Henriksen, Petter, ed. (2007). „Aksel Zachariassen“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 1. ledna 2010.