Ahmad Fawzi - Ahmad Fawzi - Wikipedia

Ahmad Fawzi je egyptský expert na zprávy, média a komunikaci, který až do nedávno, působil jako poradce pro komunikaci a hlavní mluvčí vysokého komisaře pro uprchlíky.[1] V letech 2015–2016 působil jako ředitel, a.i.,[2][3] Informační služby OSN v Ženevě,[4] s celkovou odpovědností za tisk a média ženevského ústředí, jakož i rozsáhlé veřejné informační programy a prohlídky historického centra Palais de Nations.
Zastával vedoucí pozice v OSN a v globálních médiích po celém světě. Od roku 1992 řídil krizovou komunikaci a sloužil jako styčný bod mezi OSN a globálními médii v oblastech konfliktů a během vysoce nabitých politických jednání. Jeho práce zahrnuje sdělování široké škály aktivit OSN globálním sdělovacím prostředkům a veřejnosti a v zemích, které se dostaly do konfliktu nebo z něj vyvstaly, včetně Afghánistánu, Libye, Iráku a Východního Timoru, propagaci svobodných, nezávislých a pluralitních médií.
Časný život a kariéra
Fawzi, který se narodil a vyrůstal v Káhiře, zahájil svůj profesionální život v egyptském rádiu.
Pracoval jako producent, redaktor a kotva nočních zpráv v Egyptském rozhlase a televizi (ETV)[5] před nástupem do Reuters Television v Londýně, poté volal Visnews.[6] Ve Visnews působil jako redaktor zpravodajství a vedoucí kanceláře v Praze během a po rozpadu východního bloku; Vedoucí kanceláře na Středním východě v Káhiře; and Americas News Operations Manager v New Yorku.
Přestěhoval se do politické arény a sloužil jako tiskový tajemník a šéfkuchař u egyptské první dámy Jehana El-Sadata[7] během období zmírnění napětí a budování míru s Izraelem. Byl členem delegace na historické návštěvě prezidenta Anwara Sadata v Jeruzalémě v listopadu 1977.
Spojené národy
Fawzi pracoval pro tři generální tajemníky OSN: Boutros Boutros-Ghali, Kofi Annan[8] a Ban Ki-moon, a sloužil jako mluvčí a vedoucí komunikace pro přední mírové vyjednavače včetně Kofi Annan, Lakhdar Brahimi, Jan Eliasson, Ian Martin a Sergio Vieira de Mello.[9]

Poprvé vstoupil do Organizace jako zástupce mluvčího generálního tajemníka Boutros Boutros-Ghali,[10] a později byl jmenován generálním tajemníkem Kofi Annan jako ředitel informační kanceláře OSN v Londýně (1997–2003).[11][12] Působil jako vedoucí odboru zpravodajství a médií na oddělení veřejných informací,[13] správa vícejazyčných denních zpráv a mediálních produktů OSN v letech 2003–2010, včetně fotografií, rozhlasu, tisku, televize, sociálních médií a webových stránek.[14]
Za účelem zvýšení transparentnosti a globálního povědomí o práci OSN vytvořil Fawzi a jeho tým vrcholového managementu nová partnerství a přepracovaný obsah a způsoby doručování. Během jeho působení se sociální média poprvé staly běžnou součástí denního komunikačního výstupu OSN s vícejazyčnými účty na Facebooku, Twitteru, Flickru, Weibo a dalších.
Rozhlas OSN a televize OSN byly transformovány, aby lépe vyhovovaly programovým a realizačním potřebám globálních mediálních partnerů. Fawziho tým začal používat internet a satelitní kanály k přenosu hrubých řezů a zvukových signálů, ke kterým měli členové médií přístup naživo a na vyžádání. Práce s APTN a UNICEF, vyvinuli novou sérii denních zpravodajských videoklipů s názvem UNifeed.[15] Vytvořili také televizní program ve stylu časopisu 21. století[16] o práci a otázkách agendy OSN. Produkováno způsobem, který provozovatelům vysílání umožňuje používat segmenty ve svém vlastním programování, 21. století je dnes vysílán po celém světě a zobrazován na programování leteckých společností za letu.
Fawzi také působil jako poradce pro vyšší vedení OSN. Jako člen strategické skupiny, která se pravidelně scházela za účelem doporučení generálnímu tajemníkovi a jeho týmu, Fawzi přispěl k formulování veřejných informačních strategií OSN a podpoře interakce s tiskem. Byl vyzván oblastmi OSN a organizacemi v širší rodině OSN, aby přezkoumal zdroje a potřeby, identifikoval prioritní problémy a vypracoval konkrétní návrhy na zlepšení dosahu.
Udržování míru, budování míru a politické mise
Fawzi má za sebou řadu úkolů OSN v zemích, které se dostaly do konfliktu a vynořily se z něj, a během mírových jednání a budování národů na vysoké úrovni, mimo jiné v Afghánistánu, Iráku, Východním Timoru a na celém Středním východě.
V roce 2012 působil jako poradce pro komunikaci a mluvčí dvou po sobě následujících vyslanců pracujících na ukončení konfliktu v Sýrii: bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan a později vyšší diplomat Lakhdar Brahimi, jako součást společné mise Organizace spojených národů a Ligy arabských států.[17][18]
Po pádu Tripolisu v roce 2011 doprovázel Ian Martin,[19] zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Libyi,[20] vyjednávat s dočasnou vládou a rozvíjet v zemi politickou misi OSN, která se stala známou jako UNSMIL.[21]
Během mezinárodního úsilí o vyřešení konfliktu v súdánském Dárfúru byl Fawzi mluvčím mediačního týmu OSN-Africká unie v čele s Jan Eliasson,[22] která spojila strany v libyjském Sirte k přímým rozhovorům v roce 2007.[23]

Fawzi byl součástí úsilí OSN o nastolení míru v Iráku v roce 2003 a znovu v roce 2004. Byl mluvčím a ředitelem informací pro Sergio Vieira de Mello, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Irák,[24] jak nastínil a zřídil přítomnost OSN v zemi po americké invazi v březnu 2003. V roce 2004 byl Fawzi mluvčím zvláštního zástupce OSN Lakhdar Brahimi, během politického přechodu, který vyvrcholil tím, že Irák znovu získal svrchovanost v červnu 2004.
Fawzi byl mluvčím 10denních nepřetržitých „Bonnských rozhovorů o Afghánistánu“ vedených Lakhdar Brahimi v roce 2001. Rozhovory spojily afghánské skupiny, aby vypracovaly plán správy země po pádu Talibanu.[25] Přitahovali tak velký počet médií, že Německo jako hostitel kotvilo loď před Konigswinterem, aby je ubytovalo, a Fawziho každodenní tiskové konference[26] byly drženy na palubě. Po jednáních odcestoval s panem Brahimim jako součást týmu, který v zemi zřídil novou misi OSN, UNAMA.[27]
Mezi další zvláštní úkoly patřil úřadující vedoucí komunikace pro OSN ve Východním Timoru v roce 2001,[28] během příprav na první svobodné a spravedlivé volby po historickém referendu země z roku 1999.
Když generální tajemník Annan v roce 1998 odešel do Bagdádu v posledním pokusu přesvědčit iráckého prezidenta Saddam hussein aby otevřel své paláce inspektorům zbraní OSN a odvrátil vojenskou stávku, byl předem vyslán Fawzi, aby zvládl intenzivní pozornost médií na zemi,[29] a během návštěvy pracoval s mluvčím tehdejšího generálního tajemníka Fredem Eckhardem.[30]
Osobní
Fawzi, která se provdala za dvě dcery, plynně hovoří arabsky a anglicky a hovoří francouzsky a rusky.
Reference
- ^ „PORADENSTVÍ PRO MÉDIA: Ahmad Fawzi se připojil k UNHCR jako prozatímní mluvčí vysokého komisaře Grandiho - ForeignAffairs.co.nz“. foreignaffairs.co.nz. Archivovány od originál dne 01.02.2017. Citováno 2017-01-20.
- ^ „www.un.org“. AHMAD FAWZI JMENOVÁN DOČASNÉHO ŘEDITELE INFORMAČNÍ SLUŽBY SPOJENÝCH NÁRODŮ V ŽENEVĚ. OSN. Archivovány od originál dne 04.03.2016. Citováno 2015-04-15.
- ^ "Generální tajemník jmenoval italskou Alessandru Vellucci za ředitelku Informační služby OSN v Ženevě | Pokrytí a tiskové zprávy". www.un.org. Citováno 2016-07-18.
- ^ „Kancelář OSN v Ženevě“.
- ^ Gohar, Aly (27. června 1984). „Letter Egyptian Television 1984“.
- ^ „Memo Visnews“. Visnews. Citováno 2015-11-05.
- ^ „Madame Jehan Sadat Anwar Sadat lektorka pedagog mezinárodní mírový ženský aktivista muslimská humanitární gramotnost pomoc“. madamejehansadat.com. Citováno 2015-11-06.
- ^ Eckhard, Frederic (2013). Kofi Annan: Paměť mluvčího. Ruder Finn Press. 23, 91, 254. ISBN 978-1932646566.
- ^ Power, Samantha (2008). Chasing the Flame, Sergio Vieira de Mello and the Fight to Save the World. The Penguin Press. 396, 397, 399. ISBN 978-0143114857.
- ^ „Zástupce mluvčího Fawziho navštíví Izrael (1995)“. Reuters. Citováno 2015-11-05.
- ^ „Akreditační dopis od Kofiho Annana (1997)“. Spojené národy. Citováno 2015-11-05.
- ^ "ŘEDITEL INFORMAČNÍHO CENTRA OSN V LONDÝNU VYMEZEN AHMAD FAWZI | Pokrytí a tiskové zprávy". www.un.org. Citováno 2015-12-02.
- ^ „DENNÍ TISK BRIEFING ÚŘADY Mluvčího pro generálního tajemníka a mluvčího GENERÁLNÍHO PREZIDENTA SHRNUTÍ | Pokrytí setkání a tiskové zprávy“. www.un.org. Citováno 2015-11-08.
- ^ "Oddělení veřejných informací". www.un.org. Archivovány od originál dne 2015-10-22. Citováno 2015-11-06.
- ^ "UNifeed |". www.unmultimedia.org. 2015-11-05. Citováno 2015-11-06.
- ^ „UNTV: 21. století“. www.unmultimedia.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ „Děkuji za misi Sýrie (2012)“. Spojené národy. Citováno 2015-11-05.
- ^ „Hlavní body tiskového briefingu Ahmad Fawzi, mluvčí společného zvláštního vyslance OSN a Ligy arabských států Kofi Annan“. ReliefWeb. Citováno 2015-12-02.
- ^ "Spojené národy". Mise OSN na podporu Libye. Citováno 2015-11-05.
- ^ „Generální tajemník jmenuje Iana Martina ze zvláštního zástupce Spojeného království, Georga Charpentiera z Finska, zástupce zvláštního zástupce pro Libyi | Pokrytí a tiskové zprávy“. www.un.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ „Mise na podporu OSN v Libyi (UNSMIL)“. unsmil.unmissions.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ "TISKOVÁ KONFERENCE O ZAHÁJENÍ MÍRNÝCH MÍRNÝCH HOVORŮ V LIBYI | Pokrytí setkání a tiskové zprávy". www.un.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ Sekce, News Service OSN (05.11.2007). „Zprávy OSN -„ Dveře zůstávají otevřené “, aby se rebelové v Dárfúru zapojili do mírového procesu, uvádí úředník OSN“. Sekce zpravodajských služeb OSN. Citováno 2015-11-06.
- ^ „GENERÁLNÍ TAJEMNÍCI JMENUJÍ SERGIO VIEIRA DE MELLO JAKO JEHO ZVLÁŠTNÍ ZÁSTUPCE PRO IRAK | Pokrytí a tiskové zprávy“. www.un.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ Sekce, Zpravodajská služba OSN (05.12.2001). „Zprávy OSN - jednání OSN v Bonnu vyvrcholily dohodou o prozatímní afghánské vládě“. Sekce zpravodajských služeb OSN. Citováno 2015-11-06.
- ^ „Jednání OSN o Afghánistánu 2001“. www.unric.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ „Asistenční mise OSN v Afghánistánu“. unama.unmissions.org. Citováno 2015-11-06.
- ^ „Zvláštní zástupce OSN Sergio Vieira de Mello“. Děkuji Dopis Sergia Vieiry de Mello_ Mise OSN Východní Timor 2001. Citováno 2015-11-08.
- ^ „Irák: BAGHDAD: PŘÍPRAVY PRO PŘÍCHOD KOFI ANNANA | Archiv AP“. www.aparchive.com. Citováno 2015-11-06.
- ^ Traub, James (1998-03-29). „Další test Kofiho Annana“. The New York Times. ISSN 0362-4331. Citováno 2015-11-06.