Agra gharana - Agra gharana
The Agra gharana je tradicí Hindustani klasická vokální hudba pocházející z Nauhar Bani. Doposud byl Nauhar Bani vystopován kolem roku 1300 nl, za vlády císaře Allauddin Khilji z Dillí.
Prvním známým hudebníkem této tradice je Nayak Gopal. Styl převládající tehdy v Gharaně byl „Dhrupad -Dhamar ". Ghagghe Khudabuksh (1790–1880 n. L.) Představil styl„ Khayal “ Gwalior Gharana do Agra gharany, kterou se Khudabaksh naučil od Natthana Paribaksh z Gwalioru.
Pedagogická genealogie
Následující mapy jsou založeny na zaznamenaných účtech od uživatele Vilayat Hussain Khan a Yunus Hussain Khan.[1]
Rodová linie
| Gauharbani Guru Parampara | Nayak Gopal | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Svámí Haridas | Nauharbani Guru Parampara | Kirana Gharana Parampara | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Miyan Tansen | Lohang Das | Alakh Das | Khalak Das | Malukh Das | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dcera | Sujan Singh | Bichitra Chán | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Surgyan Chán | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Qader Shah (Jogi Bacche) | Dcera | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hyder Shah | Wazir Chán | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dayam Khan („Saras-rang“) | Hasan a Saiyad Chán | Gwalior Gharana Guru Parampara | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Qayam Khan („Sham-rang“) | Faiz Mohammed Khan (Barodewale) | Nathan Peer Baksh | Rangile Gharana Parampara | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Junggu Chán | Soosa Chán | Gulab Chán | Ghagge Khuda Baksh | Ramzan Khan („Rangile“) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Sher Chán | Mohammed Chán | Ghulam Haider „Kallan“ Khan | Ghulam Abbas Chán | Mohammed Ali Chán | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nisar Hussain „Natthan“ Khan | Hydori Begum | Tassaduq Hussain Khan | Qadri Begum | Abbasi Begum | Safdar Hussain Khan | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Faiyaz Hussain Khan | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozlišovací vlastnosti
Gayaki (styl zpěvu) Agra Gharana je směsicí khayal gayaki a dhrupad-dhamar. Ve výcviku běží komponenty khayal i dhrupad ruku v ruce a nejsou vyučovány izolovaným způsobem. To je zřejmé z metody zpěvu not Agra Gharana, která vyžaduje, aby projekce hlasu byla energičtější a objemnější, než jaké se obvykle vyskytují v khayal gayaki, stejně jako vyslovování not otevřených a holých (bez not ladnosti).
Většina khayalských představení umělců Agra gharany začíná nom-alaap, tradicí jedinečnou pro Agra gharanu. Různé aspekty raga jsou zobrazeny pomocí obvaz zatímco raga je zpracován pomocí vistaar.[Co je to za jazyk? ]
Gharana přijímá druh hlasové produkce, která se opírá o plošší verzi samohláskového zvuku „a“, díky čemuž je jeho hudba příjemná pro rytmické variace a je nejvhodnější pro hluboký mužský hlas. Důraz je kladen na odvážnou, hrdelní a robustní produkci hlasu a upřednostňuje se zpěv v dolním registru (mandra). V souladu se svým dhrupadickým původem používají zpěváci široké a silné ozdoby (gamaky),[Co je to za jazyk? ] rozsáhlé klouzání (opravuje),[Co je to za jazyk? ] a rezonanční artikulace not. Stejně jako u Gwalior gharana zdůrazňují zpěváci Agry význam bandandy a její metodické expozice. Zpěváci, kteří sledují styl Faiyaz Khan, se uchylují k dhrupadickému nom-tom alaap, než zpívají bandandu. Zpěváci této gharany jsou také velkými mistry nad layakari[Co je to za jazyk? ] nebo rytmická složka. Layakari je ve skutečnosti základem, na kterém zpěváci staví budovu bandandy. Zpěváci Agra tihais[Co je to za jazyk? ] jsou netrpělivě očekávány, stejně jako jejich šikovné způsoby, jak dosáhnout stejného, budováním očekávání v posluchači.
Toto je jediná Gharana, která stále zpívá Dhrupad-Dhamar spolu s Nom-Tomem Alapem, Khayal, Thumri, Tappa, Tarana, Hori,
Někteří významní exponenti
- Faiyaz Khan (1880–1950) „Prempiya“
- Ghagghe Khudhabaksh
- Kale Khan „Saras Piya“
- Ghulam Abbas Khan - „Sabrang“
- Natthan Khan "Shyam "
- Tasadduk Hussain Khan "Vinod Piya "
- Abdullah Khan "Manhar Piya "
- Vilayat Hussain Khan "Pran Piya " (1895–1962)
- Nanne Khan "Shakeel Piya "
- Yunus Hussain Khan "Darpan" (1927-1991)
- Khadim Hussain Khan "Sajan Piya" (1907–1993)
- Anwar Hussain Khan "Rasrang "
- Raja Miyan
- Latafat Hussain Khan „Prem Das“ (1920–1986)
- Sharafat Hussain Khan „Prem Rang“ (1930–1985)
- Ata Hussain Khan "Ratanpiya" (1899–1980)
- Basheer Ahmed Khan
- Aqeel Ahmed Khan
- Naseem Ahmed Khan
- Ustad Shafi Ahmad Khan
- Waseem Ahmed Khan
- Yaqub Hussain Khan (b. 1936)
- Shrikrishna Narayan Ratanjankar „Sujan“ (1900–1974)
- Dilip Chandra Vedi (1901–1992)
- Babanrao Haldankar "Raspiya" (1927–2016)[2]
- Dr. Deepali Nag (1922–2009)
- KG. Ginde (1925-1994)
- S.C.R. Bhat (1918-2008)
- Purnima Sen (b. 1937)
- Y.M. Mahale
- Zohrabai (1868–1913)
- Indudhar Nirody (b. 1935)
- Pt. Yashpaul "Sagun Piya "(b. 1937)
- Ramarao V. Naik (1909–1998)
- Lalita Shivaram Ubhayaker (1928–2012)
- Lalith J. Rao (b. 1942)
- Meera Savoor (b. 1932)
- Dinkar Kaikini „Din Rang“ (1927–2010)
- Sumati Mutatkar (1916–2007)
- Subhra Guha (b. 1956)
Bibliografie
- Bonnie C. Wade (1984). "Agra gharana". Khyāl: Kreativita v tradici klasické hudby v severní Indii. Archiv CUP. 101–129. ISBN 978-0-521-25659-9.
- Babanrao Haldankar; Padmaja Punde (2001). Estetika tradic Agra a Jaipur. Populární Prakashan. ISBN 978-81-7154-685-5.
- Tapasi Ghosh (2008). Pran Piya Ustad Vilayat Hussain Khan: Jeho život a přínos do světa hudby. Atlantic Publishers & Dist. ISBN 978-81-269-0855-4.
Reference
- ^ Ghosh, Tapasi (2008). Pran Piya: Ustad Vilayat Hussain Khan. Indie: vydavatelé a distributoři v Atlantiku. p. Slepé střevo. ISBN 978-81-269-0855-4.
- ^ Jeffrey Michael Grimes (2008). Geografie hindustánské hudby: Vliv regionu a regionalismu na severoindické klasické tradice. p. 139. ISBN 978-1-109-00342-0.