Adolfo Veber Tkalčević - Adolfo Veber Tkalčević

Adolfo Veber Tkalčević

Adolfo Veber Tkalčević (11. května 1825[1] - 6. srpna 1889[2]) byl chorvatský filolog, spisovatel, literární kritik, estetik a politik.

Veber je považován za jednoho z nejvýznamnějších chorvatských intelektuálů 19. století[1] a jako zakladatel chorvatské literární kritiky.[3]

Život

Veber se narodil v Bakar v roce 1825. Jeho otec, armádní důstojník Josef Weber, byl německý přistěhovalec z Morava.[1]

Získal tituly filozofie v Záhřebu, teologie v Budapešť a Slavistika v Vídeň.

Pokračoval v tradici Ilyrské hnutí, jak je uvedeno v Vjekoslav Babukić a Antun Mažuranić, ale jasně se od toho distancoval Gaj pokusy o vztah k Vuk Karadžić. Byl důležitý jako jeden z vypravěčů, který v polovině 19. století prolomil praxi tureckých novel a romantických próz zavádějících prvky realismu do chorvatské literatury. Jeho estetické pohledy s klasicistním pozadím ovlivnily jeho filologická díla a mnoho jeho řešení při normování chorvatštiny standardní jazyk.

Byl autorem první syntaxe jazyka Chorvatský literární jazyk, Skladnja ilirskog jezika (Vídeň, 1859).[4][5] Je autorem několika učebnic na úrovni školy a pro střední školy napsal gramatiky chorvatského a latinského jazyka. Jeho Slovnica hèrvatska, který byl poprvé publikován v roce 1871, byl používán jako standardní učebnice pro střední školy a jako norma a kodifikace standardního jazyka daného období.[4]

Veber byl dlouholetým tajemníkem Matica hrvatska a byl jedním z inauguračních členů Jugoslávská akademie věd a umění.[6]

Veber sloužil dvě období v parlamentu mezi 1861 a 1867, ale odešel z politiky po Chorvatsko-maďarské vyrovnání z roku 1868.[7]

Jeho obhajoba ilyrských názorů na literární jazyk byla publikována v roce Vienac v roce 1884 pod názvem Brus jezika ili zagrebačka škola. Po Vjekoslav Babukić a Antun Mažuranić, se stal vůdcem Záhřebská filologická škola, v opozici vůči Vukovian pravopis.[4]

Veber zemřel v Záhřebu v roce 1889, prakticky zapomenutý svými vrstevníky.[2]

Funguje

  • Skladnja ilirskoga jezika, Vídeň, 1859. (vyd.), 1862. (vyd. II.), Dotisk v Záhřebu, 2005. (první práce o syntaxi chorvatštiny)
  • Slovinsko za četvrti razred katoličkih glavnih učionah u Carevini austrijanskoj, Vídeň, 1862., 1863., 1867., 1868., 1870.
  • Slovnica za IV. zbouraný pučkih učionah, 1875.
  • Slovnica hrvatska za pučke učione, Vídeň, 1876.
  • Slovnica hrvatska i pismovnik za pučke učione, Vídeň, 1878., 1879.
  • Slovnica hèrvatska za srednja učilišta, Záhřeb 1871., 1873., 1876.
  • Kako bi se imale pisati slovnice za gimnazije, uz neke protuopazke na opazke gosp. dra. Jovana Turomana , Rad JAZU, Knj. 34 (1876)
  • Kritika o skladnji Petra Budmana izašloj u Beču g. 1867: [književna obznana]Rad JAZU, Knj. 4, 1868.
  • Ó glagoljuRad JAZU, Knj. 22, 1873.
  • Ó naravi hervatske izreke , Rad JAZU, Knj. 28, 1874.
  • O pridavniku, Rad JAZU, Knj. 14, 1871.
  • Pabirci po slovnici hrvatskoj, Rad JAZU, Knj. 42, 1878.

Beletrie[3]

  • Záhřebkinje (1855)
  • Avelina Bakranina ljuvezne sgode i nesgode (1855)
  • Nadala Bakarka (1870)
  • Paskva (1874)
  • Dobrotvor djački (1879)
  • Božićno zvonce (1886)

Práce o Veberu

Reference

  1. ^ A b C Švoger 2009, str. 107.
  2. ^ A b Švoger 2009, str. 111.
  3. ^ A b Švoger 2009, str. 110.
  4. ^ A b C „Veber, Adolfo“. Chorvatská encyklopedie (v chorvatštině). Institut lexikografie Miroslava Krleže. Citováno 10. února 2018.
  5. ^ Švoger 2009, str. 108–109.
  6. ^ Švoger 2009, str. 109–110.
  7. ^ Švoger 2009, str. 111, 126, 135.

Zdroje

externí odkazy