Adolf Kajpr - Adolf Kajpr

Adolf Kajpr SJ (5. července 1902, Hředle - 17. září 1959, Leopoldov ) byl Čech katolík kněz, jezuita a vydavatel katolických tiskovin. Jako horlivý kazatel, zpovědník, duchovní vůdce a novinář komentoval nejen základní témata katolické víry, ale také aktuální sociální a politické otázky. Za své názory byl uvězněn Nacisté (1941–1945) a komunisté (1950–1959). Po devíti letech v komunistickém vězení zemřel ve věku 57 let „s pověstí svatosti a mučednictví“.[Citace je zapotřebí ]

Život

Dětství a raná léta (1902–1927)

Adolf Kajpr se narodil 5. července 1902 v Hředlích. Pokřtěn byl 12. července 1902 v nedalekém kostele sv. Vavřince Žebrák. Jeho rodiče Adolf (1859–1906) a Anna (rozená Kytková) (1861–1905) si pronajali hostinec a řeznictví v Hředlích. Když jeho matka zemřela, jeho otec se vrátil se svými syny do rodné vesnice Bratronice, kde také krátce poté zemřel. O osiřelé chlapce se starala jejich dobrá, ale přísná teta Klára spolu s manželem Josefem Brůžkem. Adolf byl vychován v křesťanské víře. V letech 1908 až 1916 studoval na základní škole, ale brzy odešel kvůli finančním potížím doma. Pracoval jako dělník, učil se ševcovskému řemeslu a nakonec se stal učněm v nedalekém Roučmídově mlýně. Přesto, že projevil zájem o studium, připravil se také na studium na gymnáziu. V letech 1924–1926 absolvoval vojenskou službu v československé armádě. Ve věku 24 let byl zapsán na arcibiskupské střední gymnázium v Praha provozují jezuité.[1]

Vstup do Tovaryšstva Ježíšova (1928–1937)

Po šesté třídě se připojil k noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a sloužil v Velehrad od roku 1928 do roku 1930. Během této doby se také připravoval na maturitní zkoušku, kterou složil s vyznamenáním. 15. srpna 1930 složil přísahu řádu na Velehradě. V letech 1930 až 1932 studoval filozofii v Egenhovenu (nyní součást Leuven ) v Belgii a v letech 1932 až 1936 studoval teologii v Innsbruck V Rakousku, kde byl vysvěcen 26. července 1935. O několik dní později slavil svou první mši v Ignáce v Praze a kostel Všech svatých v Bratronicích. Bezprostředně po závěrečných zkouškách byl v letech 1936 až 1937 poslán ke třetí zkušební době Paray-le-Monial ve Francii. Po dokončení formace se vrátil do své vlasti.[2]

Kněžství a tiskový apoštolát (1937–1941)

Od roku 1937 žil a pracoval Kajpr v kostele sv. Ignáce v Praze. Plnil své povinnosti vůči řádové komunitě, vykonával povinnosti faráře a vedl cvičení. Vyučoval křesťanskou filozofii na pražské arcidiecézní teologické škole (1940–41). Mezi jeho nejvlivnější aktivity patřil žurnalistika, redaktor čtyř časopisů řádu a vlastní příspěvky: Obrození (Revival) (1939–40), Dorost (Mládež) (1939–40), Nové směry (1940–41) a Posel Božského Srdce Páně (Posel srdce Devina Páně) (1937–41).

V roce 1939 Dorost (Mládí) časopis pobouřil německé útočníky, když na titulní stránce zveřejnil fotomontáž zobrazující Krista-Heraklese, jak dobývá trojhlavého psa Cerberus který hlídal království temnoty a smrti. V ústech tohoto komplice smrti byl svastika, symbol nacismu.

Redakce Alois Koláček SJ a Adolf Kajpr SJ byli opakovaně pokáráni Gestapo. V březnu 1940 byl Koláček zatčen a v dubnu Dorost byl přerušen. Kajprovi však na mladých tak záleželo, že bez svolení úřadů začal publikovat Nové směry (nové směry) časopis, který povzbuzuje své mladé čtenáře a posluchače k ​​víře, naději a autentickému vlastenectví.

Poukázal na to, že jediným skutečným vůdcem lidstva je Kristus a že křesťan má být na straně obránců dobra, spravedlnosti, práva a rovnosti pro všechny lidi a národy, i když je povolán především milovat svou vlast. . Z těchto důvodů se v únoru 1941 postavil proti situaci, kdy spolupracovníci využívali svatého Václava k ospravedlnění příslušnosti Čechů k Reich. To přitahovalo pozornost gestapa, na jehož příkaz byl časopis ukončen.[3]

V nacistických koncentračních táborech (1941–1945)

20. března 1941 byl Kajpr zatčen za psaní „pobuřujících“ a „zlomyslných“ článků proti říši. Nejprve byl uvězněn Pankrác a později v Koncentrační tábor Terezín který zahrnoval „přestávku“ při práci ve skupině, která rekonstruovala budovu a zahradu v Nové Huti (nyní Nižbor ) poblíž Berouna pro rekreaci členů gestapa.

Po dočasném návratu na Pankrác v září 1941 byl převezen na Koncentrační tábor Mauthausen kde pracoval v nechvalně strašlivém lomu. V květnu 1942 byl převezen do Koncentrační tábor Dachau kde žil až do konce války v takzvaném knězově bloku. Pracoval mimo jiné na plantážní skupině. Dokázal udržovat korespondenci s pražskými jezuity.

Dne 29. dubna 1945 bylo Dachau osvobozeno. O necelý měsíc později, 21. května 1945, byl Kajpr převezen do vlasti a do kostela sv. Ignáce v Praze. Za svou obětavost a vytrvalost obdržel dne 12. srpna 1947 dvě státní vyznamenání od prezidenta republiky.[4]

Obnovená administrativní a redakční činnost (1945–1950)

Dne 15. srpna 1945 složil Kajpr čtvrtou přísahu řádu a stal se profesorem Tovaryšstva Ježíšova. Byl známým kazatelem a vůdcem duchovních obnov a cvičení. Obnovil publikaci Dorost, ačkoli se krátce nato také stal redaktorem Katolík: list pro kulturu a život z víry (Catholic: a Periodical of Culture and Life from Faith), časopis, který se v letech 1945 až 1948 stal vedle kazatelny jeho hlavní platformou pro šíření evangelia, jeho pojetí křesťanského života a apoštolátu, stejně jako jeho komentář k současná společnost.

Periodikum mělo velký dopad na způsob, jakým věřící v poválečném Československu vnímají vývoj sílící moci komunistické strany. Ačkoli sám Kajpr byl mužem značného společenského vědomí, charakter té doby ho přinutil polemizovat Marxismus-leninismus. Otevřeně varoval, že vůbec ateistický humanismus musí vést ke koncentračním táborům, vězením, popravám a mnoha dalším formám pronásledování. Již v únoru 1948 bylo katolické (katolické) periodikum prohlášeno za protivládní a reakcionářské, povolení k publikování bylo zrušeno, a tím zaniklo.

Kajpr se poté plně věnoval své pastoraci. V jeho homilií posílil víru svých posluchačů a pokračoval v polemice proti materialismu a marxistické kritice náboženství.[5]

Zatčení a komunistické vězení (1950–1959)

Dne 14. března 1950 byl Kajpr zatčen na pokyn ministra spravedlnosti a předsedy Státního úřadu pro náboženské záležitosti, Alexej Čepička. Prostřednictvím těchto příkazů chtěli prokázat, že církev je nebezpečným nepřítelem státu, kterému je třeba čelit. Proces měl také připravit zásah proti všem mužským mnišským řádům (tzv. Operace K). Kajpr byl vybrán pro svou slávu a kritiku komunistické ideologie a praktik.

Stejně jako nacisté ho komunista zatkl také pro jeho „pobuřující“ články proti demokratickému systému lidu a pro jeho „podvratné“ homilie, jakož i „špionáž“ pro Vatikán. Soud v případě Machalky a dalších se konal od 31. března do 5. dubna 1950. Kajprovo chování bylo odvážné, pravdivé a vyrovnané. Byl shledán vinným z velezrady a byl odsouzen k 12 letům vězení spolu s dalšími tresty.

Po odsouzení byl Kajpr nejprve uvězněn na Pankráci, později v roce Mírov a Valdice a nakonec dovnitř Leopoldov na Slovensku. Svědectví jeho vězňů odhalují Kajprovu hlubokou víru a skromnou zbožnost. Popisují jeho duchovní kázání určená pro uvězněné kněze, jeho nabádání tajně zasílaná laickým vězňům, jeho exercitace a pomoc při přípravě tajných nováčků ve Společnosti Ježíšově. Vyprávějí o jeho životě s uvězněnými jezuity, o jeho vztahu s dozorci a vězni a o přednáškách a diskusích z oblasti filozofie, liturgie, literatury atd.[6]

Smrt s pověstí svatosti (1959)

13. září 1959 utrpěl během své práce infarkt a byl převezen do vězeňské nemocnice. Poté 17. září 1959 utrpěl druhý infarkt a zemřel. Bylo mu 57 let. Po konzultaci s jejich nadřízenými se vězeňská správa rozhodla pohřbít ho na místním hřbitově v hrobě označeném pouze jeho číslem. Teprve později, během Pražské jaro - dočasná liberalizace politického systému - byly jeho ostatky exhumovány (24. října 1968) a přesunuty do Prahy a 25. října uloženy v hrobce řádu v Vyšehrad.

V následujících letech byl proces opakovaně přezkoumán. Spravedlnost neustále měnila své rozhodnutí podle měnícího se politického prostředí. Konečné rozhodnutí bylo učiněno 16. prosince 1993, kdy soud rozhodl, že Kajpr má nárok na zákonné osvobození, protože byl nezákonně uvězněn. Byl tak oficiálně prohlášen za nevinného.[7]

Kajpr byl 31 let členem Tovaryšstva Ježíšova a 24 let knězem. Během této doby byl uvězněn na 12,5 roku za svou víru v Ježíše Krista a za oddanost církvi; zemřel ve vězení na následky svého uvěznění.

Reputace mučednictví a svatosti

Fama martyrii

Volání po blahořečení začaly bezprostředně po Kajprově smrti. Papež Jan Pavel II sám ho představil jako jednoho z mnichů, kterému se podařilo „dát příklad velké důstojnosti tím, že žil v souladu s křesťanskými ctnostmi“ (26. dubna 1997), a to i za podmínek nacistických koncentračních táborů, a uvedl, že „zemřel s pověstí svatost “(20. května 1995).

V průběhu času jeho kolegové a bratři, svědci a další - stejně jako následní badatelé podali mimořádné důkazy o jeho životě. Zde uvádíme tři příklady; další najdete v knize Maximální křesťanství.[8]

Václav Feřt SJ (kněz a bývalý představený Kajpru), 1959: „Člověk věřící z celého srdce a zbožný jako dítě, podnětný kazatel a originální spisovatel, nebojácný redaktor a poslušný vlastenec. [...] Jeho život a zejména jeho duchovní život byl opravdu smířlivou obětí. Více než polovinu svého plodného duchovního života strávil ve vězení. [...] Oheň začal v jeho srdci nikdy nezhasl. Plně ho to pohltilo u obětního oltáře. Věřím, že náš drahý otec Kajpr byl přenesen z tohoto očistného ohně své dlouholeté oběti jako věrného následovníka Krista do jasného ohně Ducha svatého a Boží lásky, kde bude naším mocným přímluvcem spolu s ostatními svatými a blahoslavení kněží, kteří přišli k Pánu před námi. Odpočívejte v pokoji a proste o Pánovu přízeň! “

Jan Formánek SJ (kněz, Kajprův kolega v řádu), 1978: „Úcta k tomuto Otci se šíří nejen mezi jeho bratry, ale i mezi těmi, kteří ho znali z jeho apoštolských aktivit na kazatelně v kostele sv. Ignáce, nebo jako vynikající redaktor časopisu pro mládež Dorost nebo katolického měsíčníku Posel Božského Srdce Páně a později také jako katolický novinář a redaktor katolického týdeníku Katolík. “

Richard Čemus SJ (kněz, profesor teologie), 2013: „Kajprův příběh je příběhem důkazů o Kristu, který je vyveden do extrému. Takové mučednictví není jen věcí minulosti: I dnes neztrácí nic na své jasnosti, čistotě a naléhavosti. “ "Všichni, kdo ho znali, jednomyslně souhlasí s tím, že Kajpr žil a zemřel ve fama sanctitatis et fama martyrii (s pověstí svatosti a mučednictví)."

Proces blahořečení

Na podzim roku 2017 Generální představený Tovaryšstva Ježíšova Arturo Sosa SJ vyhověla žádosti představeného české provincie Josef Stuchlý SJ a dal souhlas k zahájení procesu blahořečení Adolfa Kajpra. Pro první stupeň, který se odehrává na úrovni diecéze, prof. Vojtěch Novotný z Katolické teologické fakulty Univerzita Karlova byl jmenován vice postulátorem. Obrátil se na pražského arcibiskupa s žádostí o zahájení zkoumání života a mučednictví Božího služebníka Adolfa Kajpra. Smyslem blahořečení je oslavit trojosobního Boha, poděkovat mu a představit mu tuto blahořečenou osobu jako jeho přímluvce a příklad úspěšného křesťanského života. Samotné zkoumání bylo zahájeno 22. září 2019 na konci svaté mše, během níž byly ostatky Adolfa Kajpra uloženy v kostele sv. Ignáce v Praze.

Nápady a práce: Služebník Slova

Kazatel a redaktor

Jednou z nejdůležitějších vlastností Kajpru byla jeho schopnost vykonávat „službu slova“, tj. Různé formy šíření radostné zprávy o Ježíši Kristu a jeho díle. Dokázal ukázat, jaké by mohlo být společenství lidí a Krista, jinými slovy církev, a jak by se to mělo odrážet v lidských skutcích. Dokázal přečíst znamení doby a ukázat, že „Kristovo poselství nabízí platnou a krásnou odpověď na všechny otázky, dokonce i na trnité“, a že „všechny každodenní události jsou založeny na věčnosti“.

Šířil své myšlenky primárně ve formě kázání: byl známý jako zručný, podnětný a vynikající kazatel, „mocný slovem“ (srov. Lk 24,19). Jeho druhou oblastí činnosti byla redakce časopisů řádu, do kterých sám přispíval. V poválečném období to bylo hlavně Katolík: list pro kulturu a život z víry (Katolík: Periodikum kultury a života z víry).

Témata

Jak bylo uvedeno výše, klíčovým bodem Kajprových kázání bylo zaměření na lidský život Krista. K tomu, aby mohli žít život tímto způsobem, jednotlivci čerpají hlavně ze své účasti na svaté mši a následně jsou požádáni, aby svými slovy a životem vydávali svědectví o Kristu a Bohu, aby jim jejich současníci rozuměli co nejjasněji. Podle Božího příkladu je nutné sympatizovat s lidskými potřebami a utrpením.

Od věřícího se požaduje, aby se účastnil života společnosti, zapojil se do ní a byl si vědom toho, co se děje, jako myslící člověk a jako křesťan. Úkolem křesťanského tisku není jen informovat, ale také se formovat. Kajpr také vyjádřil lásku ke své mateřské zemi, opět v souladu s křesťanstvím. Ze všech vládních systémů upřednostňoval demokracii, přestože si byl vědom jejích slabin. Poukázal na jeho nesoulad s křesťanstvím i na nebezpečí ztráty lidské důstojnosti, když se politický systém odvrátí od Boha.

Kajpr také nezanedbával význam Panna Maria.

Výňatky z Kajprových textů k jednotlivým tématům jsou uvedeny na webových stránkách kostela sv. Ignáce v Praze (odkaz: http://www.kostelignac.cz/index.php?page=13&art=153 ).

Kajprova díla

Seznam Kajprových děl, který zahrnuje zejména příspěvky do časopisů, které redigoval, najdete v knize NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ katolické periodikum. Praha: Karolinum, 2012, s. 266–291 (Bibliografie periodika Katolík: seznam pro kulturu a život z víry (1945–1948)) (Katolík: Periodikum pro kulturu a život z víry.) V elektronické podobě je k dispozici zde. http://karolinum.cz/ink2_stat/index.jsp?include=podrobnosti&id=7848&zalozka=6 )

Z poválečného období se dochovalo celkem 104 projevů, které jsou prezentovány v knize NOVOTNÝ, Vojtěch. Ministerium verbi: Kázání Adolfa Kajpra o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry (Ministerium Verbi: Kázání Adolfa Kajpra o svaté mši, čtyřech posledních myslích na člověka a různých aspektech víry). Praha: Karolinum, 2017.

Bibliografie

  • Novotný, Vojtěch. Ministerium verbi: Kázání Adolfa Kajpra o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry (Ministerium Verbi: Kázání Adolfa Kajpra o svaté mši, čtyřech posledních myšlenkách na člověka a různých aspektech víry). Praha: Karolinum, 2017.
  • Nována o otci Adolfu Kajprovi: (5. 7. 1902 - 17. 9. 1959) (Novéna pro otce Adolfa Kajpra: (5. července 1902 - 17. září 1959). Vybral a uspořádal Michal Altrichter. Olomouc: Vydavatelství Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, 2017 .
  • Novotný, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum, 2012.
  • Pavlík, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814 (Vzpomínky na zemřelé jezuity narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku po roce 1814). Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2011, s. 341–347.
  • Kajpr, Adolf. Svědectví doby (Svědectví doby). Praha: Česká křesťanská akademie, 1993.
  • Další homilie, přednášky a texty týkající se Adolfa Knajpra jsou k dispozici na http://www.kostelignac.cz/index.php?page=13&art=94

Reference

  1. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. str. 18–21.
  2. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. 23–25.
  3. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. 26–35.
  4. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. 36-44.
  5. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. str. 45–52.
  6. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. 53-71.
  7. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. 71-76.
  8. ^ Novotný, Vojtěch (2012). Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (Maximum Christianity: Adolf Kajpr SJ and Catholic Periodical). Praha: Karolinum. Hlavně str. 160-170.

externí odkazy