Muž - A Man - Wikipedia
![]() 1. vydání přední obálka | |
Autor | Oriana Fallaci |
---|---|
Originální název | Un Uomo |
Země | Itálie |
Jazyk | italština |
Žánr | Životopisný román |
Publikováno | 1979 (italština) 1981 Kapesní knihy (Angličtina) |
Typ média | Tisk (Vázaná kniha & Brožura ) |
ISBN | 978-0-671-43487-8 |
OCLC | 7919983 |
Muž (1979) (italština: Un Uomo) (řecký: Ένας Άνδρας, přepis: Enas Andras) je román, který napsal Oriana Fallaci zaznamenává její vztah s pokusem o atentát na řeckého diktátora George Papadopoulos. Kniha je pseudo-biografií o Alexandros Panagoulis psaný ve formě románu. Fallaci měl intenzivní romantický vztah s Panagoulisem. Využívá román k vyjádření svého názoru, že Panagoulis byl zavražděn obrovským spiknutím, což je názor, který sdílí mnoho Řeků.[1]
Shrnutí spiknutí
Příběh začíná pokusem mladého studenta strojírenství Alekose Panagoulise zabít řeckého tyrana Geōrgios Papadopoulos. Navzdory četným opatřením pokus o útok selhal a Alekos je zajat, mučen a poté odsouzen k smrti. V následujících měsících bude rozsudek několikrát odložen a nakonec nikdy neproveden, protože mezitím v Řecku i v zahraničí získal případ určitý mediální význam a zabití Alekose by mělo za následek vážné poškození obrazu režimu.
V této situaci Panagoulis tajně pokračuje v mučení, ale nikdy neukáže úmysl klanět se vůli svých žalářníků nebo stát se spolupracovníkem diktatury. Během svého uvěznění se několikrát pokusil o útěk z vězení Boiati, kde byl zavřený, ale všechny pokusy selhaly. V posledních dvou letech vězení byl uvězněn v cele postavené speciálně pro něj a zvané „Hrobka“ právě kvůli svému tvaru a velikosti podobné malému hrobu. Vystaven živlům, nucen do omezeného prostoru a pravidelně vystavován mučení, je po letech vězení a špatného zacházení propuštěn na svobodu, v souladu s milostí falešné demokracie, která byla nastolena při pádu Papadopoulosova režimu. O několik dní později potká Fallaciho, který ho šel navštívit, aby s ním pohovoril. Od tohoto setkání začíná jejich milostný příběh, který by trval až do jeho smrti.
Propuštěn z vězení, Panagoulis, je zpochybňován pravicí i levicí, ale uvědomuje si, že současná demokracie je falešná, a chápe, že parlament je podroben (byť nepřímo) mocí vojenské diktatury, kterou nyní zastupuje nový plukovník. Během tohoto prvního období plánuje rozvrat proti nové vládě, ale narazil by na mlčení a nevědomost lidí a aktivistů, kteří na něj pomalu začínají zapomínat.
V následujících měsících se dvěma, střeženým tajnými službami, podaří uprchnout do Itálie. Tam hledají pomoc u italských a evropských politiků v marném pokusu o svržení řeckého diktátora. V Itálii láska mezi Panagoulis a Fallaci dospívá natolik, že otěhotní, ale ztratí dítě při hádce s ním. Příběh lásky se střídá mezi radostí a odcizením.
O nějaký čas později si Panagoulis uvědomí, že ze zahraničí nemá moc změnit situaci v Řecku, a proto se rozhodne vrátit do své vlasti. Jakmile se Panagoulis vrátí, pokusí se založit vlastní politickou stranu, ale jeho iniciativa selže a připojí se ke stávající politické straně. Protože se nechce stát na straně pravice, která je ve vládě a která je přímo ovládána diktaturou, a nechce se stát na straně levice, která chce indoktrinovat své myšlenky, aby je sladila s myšlenkami strany, rozhodne se připojit slabší frakce: Centre_Union _ – _ Nové_ síly. S touto stranou se mu daří být zvolen poslancem. I zde však nemůže zůstat v přísné logice schématu a v praxi se stává jeho vlastním nezávislým třískem. Právě v tomto období je schopen zmocnit se řady dokumentů řeckých tajných služeb a vystavuje se otevřenému nepřátelství s tím, kdo nyní vládne v řadách nové diktatury, ministrem obrany Evangelosem Averoffem. Panagoulis zde uvolňuje tajné dokumenty, ale následně je zabit při dopravní nehodě způsobené dvěma najatými auty, kteří řídili dvě různá auta.
V měsících bezprostředně následujících po Panagoulisově smrti nepodporuje řecká vláda důkazy o vraždě a prohlašuje, že šlo pouze o tragickou nehodu. Zveřejněním těchto prohlášení řecká vláda ignoruje italské znalecké posudky provedené na voze Panagoulis (které vykazují jasné známky narážení a srážek zezadu), ignoruje účty svědků a archivuje všechny důkazy. Vláda následně diskredituje zveřejnění tajných dokumentů Panagoulise a vydává jejich revidovanou verzi, přičemž vynechává ty nejvíce kompromitující a zveřejňuje pouze ty nejškodlivější, případně si vyhrazuje právo na změnu jmen a dat.
Recenze
Práce měla smíšené recenze. Někteří čtenáři považují tvrdou polemiku za opakující se a znepokojivou. Fallaci je údajně naštvaný Slečna. časopis za to, že dílo nezkoumala, a to zvýšilo její pověst antifeministické.
Citáty
„Nepomáhej mi tedy, předej mě policii, k čemu to vlastně je -“
„Trpět, bojovat? Umožní nám to žít, můj chlapče. Muž, který se vzdá, nežije, přežije.“
Poznámky pod čarou
- ^ Muž Pocket, 1981
Reference
- Fallaci, Oriana (1. listopadu 1981). Muž (1. anglické vydání). Kapesní knihy. ISBN 978-0-671-43487-8.
![]() | Tento článek o a životopisný román sedmdesátých let je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |