Žarko Todorović - Žarko Todorović

Žarko Todorović
Žarko Todorović ve francouzské cizinecké legii uniform.jpg
Žarko Todorović v uniformě francouzské cizinecké legie, ca. Sedmdesátá léta
Nativní jméno
Тарко Тодоровић
Přezdívky)Valter[1]
narozený1907
Bělehrad, Království Srbsko
Zemřel≈2000
Paříž, Francie
Věrnost
Servis/větevArmáda
Hodnost
Vztahy

Žarko P. Todorović "Valter" (1907 Bělehrad - kolem 2000 Paříž)[2] byl jedním z vůdců Chetnik odpor v první fázi druhá světová válka v Němci okupovali Jugoslávii, který slouží jako první velitel tajného četnického velitelství v Bělehradě.[3][4][5][6]

Časný život

Todorović se narodil v Bělehradě v roce 1907. Navštěvoval vojenskou akademii pro základní i střední vzdělání a později navštěvoval vážené École Militaire v Paříž, Francie pro výcvik důstojníků. Tam Todorović navštěvoval kurzy vyučované Charles de gaulle.

Před Druhá světová válka, Todorović byl majorem v armádě Království Jugoslávie a pracoval ve zpravodajství Nejvyššího velení.[7]

Invaze do Jugoslávie (duben – červenec 1941)

Památník Draža Mihailović na Ravna gora

S nástupem invaze do Jugoslávie v roce 1941 (také známý jako dubnová válka) byl Todorović, nyní v hodnosti podplukovníka, vyslán do oblasti na pomoc odbojářům, známým souhrnně jako Chetniks. Připojil se k Ravna Gora Pohyb, buňka odporu vedená Dragoljub "Draža" Mihailović,[8] slouží jako komunikační důstojník.

V květnu 1941 doručil Todorović pozvání Dragomir Jovanović připojit se k Chetnikům.[9] Jovanović nabídku odmítl a později byl usvědčen ze spolupráce s německým úředníkem a popraven.

Žarko předával informace mezi Četnické hnutí s British Intelligence a Jugoslávská exilová vláda.[10] Poslal zprávu týkající se organizovaného odporu proti Ravna Gora proti německé okupaci. Tato zpráva obsahovala iniciály velitele povstání (D.M.) a poskytovala krátké a dlouhé vlnové frekvence pro další komunikaci.[11] Zpráva nesla podpis majora generálního štábu Z.P.T., jehož rukopis byl uznán jako Žarko Todorović.[12] U jeho soudu v roce 1946 Mihajlović uvedl, že Todorović také navázal kontakt s americkým vyslanectvím.[13]

Todorović také organizoval rádiové spojení mezi nimi Stanislav Rapotec a Mihajlović.[14] Jovan Đonović, delegát jugoslávské exilové vlády, oznámil Mastersonovi, vedoucímu bělehradské mise britské zpravodajské služby, že Todorović (krycí jméno ZPT - od Žarko P Todorović)[15] kontaktoval výbor třicet dva (dále jen Ústřední národní revoluční výbor ).[16]

V červenci 1941, po rozšíření vlivu buňky hnutí Ravna Gora Movement, Mihajlović svěřil Todorovićovi vedení severní provincie se sídlem v Bělehradě. V této pozici začal Todorović s aktivitami zaměřenými na zahájení četnických tajných operací v Němci okupovaném Bělehradě.[17]

První zatčení

Během měsíce od velení četnického velitelství v Bělehradě se Němcům podařilo rozbít kód, který Todorović používal ke komunikaci s ústředím Mihajloviće, a na konci července 1941 byli schopni najít a zatknout Todoroviće.[18][19] Německý důstojník Paul Bader ve zprávě, kterou poslal svému vrchnímu veliteli, se chlubil, že zatčení Todoroviće bylo pro Mihajlovićovu organizaci v Bělehradě těžkou ztrátou.[20] Todorović však brzy unikl. Na rozkaz nejvyššího velení přenesl velení bělehradského velitelství na majora Radoslava Djuriće a vydal se do Chorvatska.[21] Vzhledem k tomu, že příkaz byl často terčem činnosti gestapa, jeho vedení se často měnilo; po Đurićovi bylo svěřeno velení Dušanovi Manojlovićovi, poté Saši Mihajlovićovi a poté opět zpět Žarkovi Todorovićovi, který se vrátil do Bělehradu.[22]

Druhé a třetí zatčení

V únoru 1943 bělehradské gestapo zatklo Todoroviće poté, co byla objevena nelegální rozhlasová stanice. Byl převezen do Záhřeb k dalšímu výslechu a opět se mu podařilo pomoci uprchnout z vězení Ustaše zpravodajský důstojník Zvonko Katalinić a důstojník chorvatského ministerstva vnitra.[23] Poté, co byl Todorović propuštěn, ho využil německý atašé chorvatského ministerstva vnitra Hans Helm ke sledování dalších členů jeho zpravodajské sítě. K proniknutí do četníků využili svého agenta Radoslava Spitlera, který působil jako Todorovićův kurýr. Spitler doručil Helmovi kopie veškeré korespondence Todoroviće s ústředím v Bělehradě. Jakmile Helm shromáždil údaje týkající se zpravodajské sítě Todoroviće, znovu ho zatkl a poslal do Koncentrační tábor Mathausen 9. září 1943.[24] Todorović přežil v Mauthausenu šest měsíců až do konce války a podařilo se mu vyrobit zeleninovou zahradu - o jejíž produkci se podělil s ostatními vězni.

Po druhé světové válce

Po osvobození se Todorović připojil k Francouzská cizinecká legie, udržení hodnosti podplukovníka. Během svých deseti let služby bojoval Indočína, včetně válka ve Vietnamu. Po službě získal francouzské občanství a byl přijat do generálního štábu francouzské armády, dokud odešel do důchodu v řadách generálního štábu plukovníka.[25]

Todorović zemřel v Paříži kolem roku 2000.

Dědictví

V roce 2000 byla v novinách v Srbsku zveřejněna řada zpráv zdůrazňujících, že Todorovičova biografie byla inspirací pro slavnou srbština Televizní seriál, Otpisani.[26][27][28]

Reference

  1. ^ Beograd u ratu i revoluciji 1941-1945. Istorijski arhiv Beograda. 1984. str. 2. ... Тодоровић Жарко-Валтер ...
  2. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu naroda Jugoslavije, tom 14 (četnička dokumenta), Vojnoistorijski institut, Beograd.
  3. ^ Matić, Milan B .; Vesović, Milan (1995). Ravnogorska ideja u štampi i propagandi četničkog pokreta u Srbiji 1941-1944. ISI. str. 16. Обавештајном службом у тој почетној фази руководили су браћа Бошко и Жарко Тодоровић, мајори и капетан Александар Михаиловић, каснији командант Команде Београда.
  4. ^ Istorija XX veka: zbornik radova. Narodna knjiga. 1959. str. 178. U Beogradu je glavni bio Zarko Todorovic, tada major genalátabni.
  5. ^ Beograd u ratu i revoluciji 1941-1945. Istorijski arhiv Beograda. 1984. str. 462. У Београду су деловали a обавештајни органи Команде северних покрајина Драже Михаиловића. ... Међутим, с обзиром да је командант те Команде био мајор Жарко Тодоровић „Валтер“, који је и у б ш
  6. ^ Minić, Miloš (1993). Oslobodilački ili građanski rat u Jugoslaviji 1941-1945. Agencija "Mir". str. 78. Михаиловић је у лето 1941. био формирао у Београду илегални четнички штаб под командом мајора Жарка ТЖр
  7. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu naroda Jugoslavije, tom 14 (četnička dokumenta), Vojnoistorijski institut, Beograd.
  8. ^ (Newman 2015, str. 249)
  9. ^ Јовановић, Драгољуб (2005). ,Уди, људи--: медаљони 94 политичких, јавних, научних и других савременика. Филип Вишнић. str. 442. ISBN  978-86-7363-426-5.
  10. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu naroda Jugoslavije, tom 14 (četnička dokumenta), Vojnoistorijski institut, Beograd.
  11. ^ (Robertson 1999, str. 109)
  12. ^ (Robertson 1999, str. 109): „... podepsaný„ major generálního štábu Z.P.T. “, kterého Simović okamžitě rozpoznal podle svého rukopisu jako Žarko P. Todorović.“
  13. ^ (Robertson 1999, str. 100): „U soudu v roce 1946 Mihailović vypověděl, že„ Zarkovi Todorovičovi “se podařilo navázat kontakt s americkým vyslanectvím“. “
  14. ^ Pavlowitch, Stevan K. (1985). Nekonvenční vnímání Jugoslávie, 1940-1945. Východoevropské monografie. str. 79. ISBN  978-0-88033-081-7. ... Mihailovic už nebyl v Srbsku, ale v Černé Hoře a na cestách, že je nyní příliš riskantní jít za ním, ale že s ním může Rapotec komunikovat prostřednictvím rádia prostřednictvím svého zástupce v Bělehradě, majora Zarka Todoroviče.
  15. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu naroda Jugoslavije, tom 14 (četnička dokumenta), Vojnoistorijski institut, Beograd.
  16. ^ Čubrilović, Vasa (1973). Ustanak u Jugoslaviji 1941: godine i Evropa: zbornik radova prikazanih na međunarodnom naučnom skupu Srpske akademije nauka i umetnosti, održanom od 24. do 26. listopadu 1971. godine u Beogradu, povodom proslavetridesetogodišnjice ustanka u Jugoslaviji 1941. godine. Srpska akademija nauka i umetnosti, Odeljenje istorijskih nauka. str. 70. ... П. Т. из исте поруке такође је идентификован као мајор Жарко Тодоровић, који је вршио дужност Михаиловићевог представника у оку- пираном Београду, и био организатор Комитета 32 јице поменутог од стране Боновића ...
  17. ^ Brissaud, André; Mabire, Jean; Odić, Slavko F .; Komarica, Slavko (1977). Noć i magla: Gestapo u Jugoslaviji. Centar za informacije i publicitet. str. 157. Major Kraljevske jugoslavenske vojske Zarko Todorovic je zaista poceo s radom na formiranju cetnicke ilegalne organizacije u Beogradu vec u julu 1941. godine. Cilj mu je bio da, prije svega, izgradi obavjestajnu mrezu preko koje ce ...
  18. ^ Plećaš, Neđeljko B. (1983). Ratne godine: 1941-1945. Nakladatelství Kosovo. str. 198. Грацијани нам је рекао да су и Немци пробили Михајловићеву шифру и да су тако преко депеше сазнали где ће се командант Београда, мајор Жарко Тодоровић, са неким састати, па су га ту сачекали и ухапсили.
  19. ^ Sotirović, Dragan; Jovanović, Branko; Dimitrijević, Bojan (2004). Srbija i Ravna Gora. Институт за савремену историју (Bělehrad, Srbsko). str. 343.
  20. ^ Авакумовић, Иван; Николић, Коста; Srbsko), Институт за савремену историју (Bělehrad (2004). Михаиловић према немачким документима. Institut za savremenu istoriju.
  21. ^ Simić, Mihailo (2000). Draža, Broz, IB: nepoznato u poznatom. Filip Višnjić. str. 20. Серафим нам је рекао да је командант Београда Жарко Тодоровић отишао по наређењу у Хрватску, а да је дужност команданта Београда предао ђенералштабном мајору Радославу Ђурићу.
  22. ^ Tasić, Nikola (1995). Istorija Beograda. Srpska akademija nauka i umetnosti, Balkanološki institut. str. 417. ... састав Команде се често мењао јер је био на сталном удару Гестапоа. Мајора Ђурића је касније заменио потпуковник Душан Маној- ловић, затим следе капетан Александар мајор Жарко Тодоровић и други.
  23. ^ (Milovanović 1984 )
  24. ^ (Milovanović 1984 )
  25. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu naroda Jugoslavije, tom 14 (četnička dokumenta), Vojnoistorijski institut, Beograd.
  26. ^ Subašić, Boris (8. září 2012). „Valter branio Beograd“. Večernje Novosti. Bělehrad, Srbsko. Citováno 3. září 2016.
  27. ^ Pivljanin, Ranko (22. května 2016). „DOKUMENTI I ravnogorci su imali“ Otpisane"". Blic. Bělehrad, Srbsko. Citováno 3. září 2016.
  28. ^ Z, D (29. září 2013). „KO SU BILI OTPISANI: Četnici ilegalci, a ne komunisti!“. Telegraf. Bělehrad, Srbsko. Citováno 3. září 2016.

Zdroje