Šárka (Fibich) - Šárka (Fibich)
| Šárka | |
|---|---|
| Opera podle Zdeněk Fibich | |
 Skladatel před rokem 1900 | |
| Libretista | Anežka Schulzová |
| Jazyk | čeština |
| Na základě | Česká legenda o Šárce |
| Premiéra | 28. prosince 1897 Národní divadlo, Praha |
Šárka, opus 51, je opera ve třech dějstvích Zdeněk Fibich Čechovi libreto podle Anežka Schulzová, jeho student a milenec. Fibich složil celé skóre za období od 8. září 1896 do 10. března 1897.[1] V té době české publikum považovalo Fibicha s podezřením za přehnaně ovlivněného hudbou Richard Wagner a Fibich vybral pro tento operní předmět legendu o Šárce, aby se pokusil čelit takovým náladám. I přesto opera stále obsahuje použití Wagnerovy myšlenky leitmotiv.[2]
Předmět, Česká legenda o Šárce, který se objevuje v české literatuře 14. století, souvisí s literaturou z Smetana tónová báseň Má vlast a stejnojmenná opera podle Janáček. Schulzová použila jako svůj primární literární zdroj verzi příběhu J. Vrchlického z roku 1880.[2]
Historie výkonu
Opera obdržela své první představení na Národní divadlo Praha dne 28. prosince 1897. Šárka je Fibichova nejoblíbenější opera a pravidelně se oživuje v Česká republika.
Existují dvě archivní rozhlasové nahrávky (1950, 1970) a tři komerční nahrávky:
- Marie Podvalová (Šárka), Lubomír Havlák (tenor Ctirad), cs: Václav Bednář (Princ Přemysl), Marta Krásová (Vlasta), Milada Šubrtová (Libyna), Miloslava Fidlerová (Svatava), Jaroslava Vymazalová (Mladá), Ludmila Hanzalíková (Radka), Marie Zalabáková (Hosta), Jaroslava Dobrá (Castava) & Jaroslav Veverka (Vitoraz). Sbor a orchestr Národního divadla v Praze, dirigoval Zdeněk Chalabala. Supraphon 1953
- Eva Děpoltová (Šárka), Vilém Přibyl (Ctirad), Václav Zítek (baryton, princ Přemysl), Jaroslavá Janska (soprán, Libina), Božena Effenberková (soprán, Svatava), Jitka Pavlová (soprán, Mladá), Anna Barová, (mezzo, Radka), Véra Bakalová (alt, Hosta), Daniela Suryová (alt, Castava), Eva Randová (mezzosoprán, Vlasta), cs: Josef Klán (bas, Vitoraz). Státní filharmonie Brno, dirigent sboru Janáčkovy opery v Brně Jan Štych. Supraphon 1978[3][4]
- Eva Urbanová (Šárka), Janez Lotrič (tenor, Ctirad), Dalibor Jenis (Princ Přemysl), Ida Kirilová (Vlasta), Simona Šaturová (Libyna), sk: Adriana Kohútková (Svatava), Klaudia Dernerová Mladá; (mezzo) Hana Minutillo Radka; Marta Beňačková (Hosta), Adriana Hlasová (Castava) & Vladimír Kubovčík (Vitoraz). Vídeňský koncertní sbor; Dirigoval Vídeňský rozhlasový symfonický orchestr Sylvain Cambreling. Orfeo 2001 Živě[5]
Role
| Role | Typ hlasu | Premiéra, 28. prosince 1897 (Dirigent: Adolf Čech ) |
|---|---|---|
| Ctirad | tenor | Bohumil Pták |
| Přemysl | baryton | Václav Viktorin |
| Sárka | soprán | Růžena Maturová |
| Vitoraz | bas | Václav Kliment |
| Vlasta | mezzosoprán | Anna Veverková-Kettnerová |
| Libyna | soprán | |
| Svatava | soprán | |
| Mladá | soprán | |
| Radka | mezzosoprán | |
| Castava | kontraalt | |
| Hosta | kontraalt |
Reference
- ^ Abraham, Gerald, Opery Zdeňka Fibicha (Podzim 1985). Hudba 19. století, 9 (2): str. 136–144.
- ^ A b Smaczny, Jan, „Opery a melodramy Zdeňka Fibicha (1850–1900)“ (1982–1983). Sborník Královské hudební asociace, 109: str. 119–133.
- ^ Penguin Guide to Recorded Classical Music 2008 - strana 458 "Verze Supraphon pochází z roku 1978 a má vřele atmosférický analogický zvuk. Jeho velkou silou je idiomatické dirigování Jana Stycha, přestože Eva Depoltavi v titulní roli je méně charakteristická než Urbanova. na Orfeo. “
- ^ Peter Hugh Reed The American Record Guide 1981- Strana 16 "FIBICH: Šárka Václav Zítek (princ Pfemysl); Vilém Pfibyl (Citirad); Josef KMn (Vitoraz, kněz); Eva Depoltová (Šárka); Eva Randová (Vlasta); Jaroslava Jana (Libina); Božena Effenberková (Svatava); Jitka Pavlová (Mladá); Anna Barová (Radka) Poznámky, text a překlad v ceně
- ^ Gramofon 2001 Fibich Sarka Dalibor Jenis bar Prince Pfemysl; Janez Lotric ten Ctirad; Vladimír Kubovčík basa Vitoraz; Ida Kirilova mez Vlasta; Eva Urbanova sopka Sarka; Simona Saturova sop Libyna; Adriana Kohutková sop Svatava; Klaudia Dernerova sop ... 2 C5410O2H (133 minut: DDO) Poznámky, text a překlad v ceně. ... Sylvain Cambreling diriguje silné a účelné představení, nahrané živě v dobrém, vyváženém rádiovém zvuku - doplněném potleskem na konci koncertů. Nemusí to být vždy tak idiomatické jako česká verze v Supraphonu, ale dopad je stejně velký.
externí odkazy
- Casaglia, Gherardo (2005). „Šárka, 28. prosince 1897“. L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).