Nulové překrytí diferenciálu - Zero differential overlap
tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (Leden 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Nulové překrytí diferenciálu je výpočetní aproximace molekulární orbitální teorie, která je ústřední technikou semi-empirické metody v kvantová chemie. Když byly počítače poprvé použity k výpočtu vazby v molekulách, bylo možné vypočítat pouze diatomické molekuly. Jak počítače postupovaly, bylo možné studovat větší molekuly, ale použití této aproximace vždy umožnilo studium ještě větších molekul. V současné době lze semi-empirické metody použít na molekuly velké jako celé proteiny. Aproximace zahrnuje ignorování určitých integrálů, obvykle integrálů s odpuzováním dvou elektronů. Pokud je počet orbitalů použitých při výpočtu N, počet integrálů se dvěma odpuzujícími elektrony se změní na N4. Po aproximaci se použije počet takových integrálních stupnic jako N2, mnohem menší číslo, což zjednodušuje výpočet.
Podrobnosti o přiblížení
Pokud jsou molekulární orbitaly jsou rozšířeny z hlediska N základní funkce, tak jako:
kde A je atom, na kterém je založena základní funkce, a jsou koeficienty, integrály odpuzující dva elektrony jsou pak definovány jako:
Aproximace nulového diferenciálního překrytí ignoruje integrály, které obsahují produkt kde μ se nerovná ν. Tohle vede k:
kde
Celkový počet těchto integrálů je snížen na N(N + 1) / 2 (přibližně N2 / 2) od [N(N + 1) / 2][N(N + 1) / 2 + 1] / 2 (přibližně N4 / 8), z nichž všechny jsou zahrnuty v ab initio Hartree – Fock a post-Hartree – Fock výpočty.
Rozsah aproximace v semi-empirických metodách
Metody jako Metoda Pariser – Parr – Pople (PPP) a CNDO / 2 použijte aproximaci nulového diferenciálního překrytí úplně. Metody založené na přechodném zanedbávání diferenciálního překrývání, jako např INDO, MINDO, ZINDO a SINDO nepoužívejte to, když A = B = C = D, tj. když jsou všechny čtyři základní funkce na stejném atomu. Metody, které využívají zanedbání diatomického diferenciálního překrytí, jako např MNDO, PM3 a AM1, také nepoužívejte, když A = B a C = D, tj. když základní funkce pro první elektron jsou na stejném atomu a základní funkce pro druhý elektron jsou stejný atom.
Tuto aproximaci je možné částečně ospravedlnit, ale obecně se používá, protože funguje přiměřeně dobře, když zůstávají integrály - - jsou parametrizovány.
Reference
- Jensen, Frank (1999). Úvod do výpočetní chemie. Chichester: John Wiley and Sons. str.81 –82. hdl:2027 / uc1.31822026137414. ISBN 978-0-471-98085-8. OCLC 466189317.