Komise pro vodní toky Zambezi - Zambezi Watercourse Commission

Komise pro vodní toky Zambezi
Formace13. července 2004; Před 16 lety (2004-07-13)
TypJÁ JDU
ÚčelSpráva vodních / energetických zdrojů
Hlavní sídloHarare, Zimbabwe
webová stránkahttp://www.zambezicommission.org/

The Komise pro vodní toky Zambezi (ZAMCOM) je vodohospodářská organizace zřízená členskými státy EU Jihoafrické rozvojové společenství (SADC), na jehož území se nachází Zambezi povodí.[1]

Řeka Zambezi

Povodí řeky Zambezi

Zambezi pochází ze severozápadní Zambie a vede západním a poté jihozápadním směrem Angola před návratem do Zambie. Teče na jih a tvoří součást hranice mezi Zambie a Namibie. Po vyzvednutí vody Řeka Chobe na čtyřúhelníku, kde Zambie, Namibie, Botswana a Zimbabwe se setkají, řeka teče na východ podél hranice mezi Zambií a Zimbabwe a před vstupem napájí sdílenou vodní elektrárnu Kariba Dam Mosambik a teče do Indický oceán.[2]Povodí Zambezi zahrnuje také části Malawi a Tanzanie. Zambezi je po Nilu, Kongu a Nigeru čtvrtou největší řekou v Africe.[3]

Organizace

Osm pobřežních států povodí Zambezi, které se účastní ZAMCOM, je Angola, Botswana, Malawi, Mosambik, Namibie, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe. Provoz ZAMCOM je v souladu s revidovaným protokolem SADC o sdílených vodních tocích.[1] Protokol SADC byl přijat v roce 1995 a členskými státy SADC, včetně všech pobřežních států Zambezi, a vstoupil v platnost v roce 1998.[4] Sedm z pobřežních států podepsalo dohodu ZAMCOM dne 13. Července 2004 v Kasane v Botswaně.[1] Zambie se zavázala k podpisu po dalších národních konzultacích před summitem SADC v srpnu 2004,[5] ale nepodepsalo to dohodu. Dohoda vstoupila v platnost v červnu 2011 bez podpisu Zambie a bez zřízení klíčových institucí, jako je Rada ministrů a Stálý sekretariát.[6]

Prozatímní sekretariát ZAMCOM (IZS) se sídlem v roce 2006 Gaberone „Botswana“ byla založena v květnu 2011. IZS v čele s výkonným tajemníkem je finančně podporována norskou vládou a jejím cílem je zajistit fungování dohody ZAMCOM a zřídit její stálý sekretariát. Je jí poskytováno strategické vedení a dohled ministrů odpovědných za vodu v členských zemích.[1] V květnu 2013 byla na schůzi ministrů pro vodu v SADC v Luandě v Angole zřízena Rada ministrů ZAMCOM a v Zimbabwe bylo navrženo hostit ústředí Komise, stálý sekretariát. Rada ministrů zvolila Angolu za předsednictví po dobu jednoho roku. Zambie na zasedání oznámila, že je „připravena vstoupit do komise“.[7]

Cíle a činnosti

Účelem ZAMCOM je „podporovat spravedlivé a rozumné využívání vodních zdrojů vodního toku Zambezi, jakož i jejich účinné řízení a udržitelný rozvoj“.[1]Snížení chudoby je první prioritou SADC a ZAMCOM má primární cíl snižování chudoby prostřednictvím sdíleného vodního zdroje.[5]ZAMCOM se musí zabývat obavami následných uživatelů nad těžbou vody před tokem. Mosambik má tedy obavy, že jeho odvětví krevety v deltě Zambezi není ovlivněno sníženými průtoky a že Cahora Bassa vodní elektrárna přijímá dostatek vody.[8] Plánované odběry vody proti proudu zahrnují Matabeleland Zambezi Water Project v Zimbabwe, která by přinesla vodu ze Zambezi do Bulawayo a jeho přilehlých oblastí, jakož i navrhované rozšíření stávajícího Severojižní dopravce v Botswaně, která by spojila dopravce s řekou Zambezi. Zambie i Namibie mají plány na rozšíření zavlažování v povodí horní řeky. Jihoafrická republika, i když není přímořským tokem k řece Zambezi, má také plány čerpat značné množství vody z řeky Zambezi, jakmile Vodní projekt na Vysočině v Lesothu je „plně rozvinutý“.[9]

Reference

Citace

  1. ^ A b C d E Komise pro vodní toky Zambezi - SADC.
  2. ^ Mapa a popis povodí.
  3. ^ Moran 2011, str. 244.
  4. ^ „Protokol SADC o sdílených vodních tocích (originál 1995)“. Portál spolupráce ICP pro vodní sektor SADC. Citováno 16. července 2013.
  5. ^ A b SADC DNES 2004.
  6. ^ Stuurman, Siphosethu (7. června 2012). „Komise Zambezi dospěla“. IPS Africa Terra Viva. Citováno 16. července 2013.
  7. ^ „Tisková zpráva ZAMCOM“. 31. května 2013. Citováno 16. července 2013.
  8. ^ Valy 2004.
  9. ^ Mutembwa, Ammon (1998). „Voda a potenciál konfliktů zdrojů v jižní Africe“. University of Cambridge, Global Security Fellows Initiative, příležitostný papír č. 3. Citováno 16. července 2013.

Zdroje