Yves Lafontaine - Yves Lafontaine - Wikipedia

Yves Lafontaine
Yves Lafontaine, charitativní koncert pro oběti zemětřesení v roce 2011 v Japonsku v hledišti obchodní komory v Cremoně v Itálii.jpg
Yves Lafontaine, charitativní koncert pro oběti zemětřesení v roce 2011 v Japonsku v hledišti obchodní komory v Cremoně v Itálii
narozený
Yves Joseph Lafontaine

(1959-07-16) 16. července 1959 (věk 61)
Grand-Mère, Québec, Kanada
obsazeníHudebník, luthier, spisovatel
Aktivní roky1979 – dosud

Yves Lafontaine (narozený 16 července 1959), je kanadský hudebník, houslař a spisovatel.

Časný život

Syn Jeanne d'Arc Lafontaine (rozené Bussière), amatérské malířky a Henri Lafontaine, amatérské zpěvačky a bankovní úřednice, Lafontaine se narodil v Grand-Mère v Quebecu. Šesté dítě, které se narodilo rodině sedmi sourozenců, začal jako dítě studovat hudbu poté, co se uchvátil hudbou J.S. Bach a W.A. Mozart. Jako teenager začal hrát na klasickou kytaru a ve svých raných 20. letech vyvinul „brilantní techniku, která mu umožní úplně se ztratit v intenzitě okamžiku“.[1]

Vzdělávání

Na konci 70. a počátku 80. let navštěvoval Conservatoire de Musique du Québec à Trois-Rivières, kde studoval klasickou kytaru u Jean Vallières, komorní hru u Waltera Joachima a violu u Alfreda Fileka. Na konci druhého cyklu opustil konzervatoř a začal profesionálně hrát na klasickou kytaru. V roce 1979 se zúčastnil mistrovských kurzů pořádaných Raymondem Sealeyem v Lake McDonald.[2]

V roce 1983 se přestěhoval do Nice ve Francii, kde pokračoval ve studiu klasické kytary u Alexandra Lagoyi a Carel Harms na Académie Internationale d'Eté de Nice. Také se zapsal na hodiny hudební analýzy z Jacques Chailley a kurzy dirigování Fernanda Quattrocchiho během pobytu ve Francii.[3]Během výzkumu v Bavorské státní knihovně v Německu a Španělské národní knihovně v Madridu v letech 1985–86 prohloubil své znalosti různých notačních systémů používaných pro loutnu během období renesance a raného baroka.[4]

Po návratu do Kanady navštěvoval McGill University v Montréalu, kde v roce 1991 ukončil bakalářský titul v oboru východoasijských studií. Na základě grantu od japonské vlády se v roce 1991 zapsal na intenzivní kurz japonského jazyka na univerzitě Tsukuba, po kterém následoval studium na Tokijská univerzita výtvarných umění a hudby. V roce 2007 absolvoval kurz výroby houslových luků u Giovanniho Lucchiho a Pierra Guillaumeho, který jim nabídla správa regionu Lombardie. V roce 2008 absolvoval houslařskou školu „Antonio Stradivari“ v Cremoně, kde studoval hru na housle u Ernesta Vaia, Giorgia Scolariho a Lorenza Marchiho. V roce 2010 dále studoval u Alessandra Voltiniho, Claudia Amighettiho a Andrey Ortony na stejné instituci restaurování houslí.[5]

Osobní život

Dne 9. září 1993 se Lafontaine oženil s Yuko Ideguchim, kterého potkal při studiu na univerzitě Tsukuba. Pár má čtyři děti. Lafontaine má byt v japonské kantonské pláni a kromě dvojího japonsko-italského pobytu má i kanadské občanství.[6] Hovoří plynně anglicky, německy, francouzsky, italsky, španělsky a japonsky.[7][8] Lafontaine je horlivý plavec a dobrý turista, aktivity, které považuje za zásadní pro svou pohodu.[9]

Kariéra

Dirigent

Lafontaine zahájil svou kariéru v Kanadě jako sborový dirigent, později přešel k instrumentálním formacím, pro které také občas zařídil úpravy. Od 90. let působí hlavně v Japonsku, kde působil jako šéfdirigent Narita Philharmonic Orchestra, Makuhari Philharmonic Orchestra, Kyoto Philomusica Orchestra, Haydn Sinfonietta, Opera Fiori v Tokiu a spolupracovník dirigenta Tokijského symfonického orchestru Philharmonia.[10] V současné době působí v Itálii.[11]

Instrumentalista

Jako klasický kytarista a renesanční luthenista, jehož repertoár sahá od rané renesance po současnou tvorbu,[12] účinkoval jako sólista a ve formaci komorní hudby ve Francii, Belgii, Rakousku, Německu, Španělsku,[13] Norsko, Kanada, USA a v Asii[14] kde byl uveden v rozhlase a televizi v programech včetně vlastních kytarových aranžmánů a přepisů.[15]Během dvou sezón počínaje rokem 2006 se podílel na violistě v orchestru školy Antonia Stradivariho.[16]

Spisovatel

Působí hlavně v oblasti francouzské poezie a spisů technické povahy vztahujících se k hudbě.[17]

http://aaso.no/index.php?option=com_content&view=article&id=26:hostkonsert&catid=7:konserter-med-aso&Itemid=32

Combien vite est venu le soir,
déja ai les paupières lourdes.
Au dehors tombe la nuit noire,
lune à la fête est faite sourde.
Ai maintenant le dos courbé,
depuis longtemps jeunesse a fuit.
Affaibli du poid des années
ne chemine plus dans la nuit.
Que me reste-t-il à faire
que d'autre déja ne fut fait?
Conquises sont toutes les terres,
au mieux tranquille en coin me tais.

[18]

Nástroje

Lafontaine hraje na kytaru „Girollet“ Contreras z roku 1989[19] a housle Michel'Angelo Bergonzi z roku 1754.[Citace je zapotřebí ]

Ocenění

„Menzione Speciale per l'Acustica“ připsaný jeho viole „Nec Pluribus Impar“ na soutěži ve výrobě houslí v Pisogne 2007 (6) Katalog NICPASSECH Editrice MILANO - Via Bernardino Telesio, 17

Diskografie

I CD private label, music of Bach, Scarlatti, Albeniz, Granados, de Falla, Rodrigo, Sor and Pujol

Reference

  1. ^ „Le Nouvelliste“, 3. srpna 1985
  2. ^ „L'Hebdo du St-Maurice“, 1. března 1983
  3. ^ „Le Nouvelliste“, 30. dubna 1983
  4. ^ „Le Nouvelliste“, 7. listopadu 1984
  5. ^ Sunmørsposten, 15. září 2010
  6. ^ La Provincia 28. června 2011
  7. ^ Yomiuri Shimbun 7. června 1988
  8. ^ Program koncertu „Son ar Mein“, Francie, 26. prosince 2009
  9. ^ L'Hebdo du St-Maurice, 1. března 1983
  10. ^ „Asahi Shimbun“, 30. května 1995.
  11. ^ Sunmørsposten, 15. září 2010
  12. ^ Le Nouvelliste, Kanada, 3. srpna 1987
  13. ^ Shukan Akita, 18. listopadu 1988
  14. ^ „China Daily“, Peking, 16. srpna 1990
  15. ^ „La Provincia“, Cremona, 11. dubna 2011
  16. ^ Program koncertu „Son ar Mein“, Francie, 26. prosince 2009
  17. ^ Program koncertu „Son ar Mein“, Francie, 26. prosince 2009
  18. ^ Program koncertu „Son ar Mein“, Francie, 26. prosince 2009
  19. ^ „La Provincia“, 28. června 2011