Mladé Německo - Young Germany

Mladé Německo (Němec: Junges Deutschland) byla skupina německých spisovatelů, která existovala přibližně od roku 1830 do roku 1850. Byla to v podstatě ideologie mládeže (podobná té, která zaplavila Francii, Irsko, Spojené státy americké a Itálie ). Jeho hlavními zastánci byli Karl Gutzkow, Heinrich Laube, Theodor Mundt a Ludolf Wienbarg; Heinrich Heine, Ludwig Börne a Georg Büchner byly také považovány za součást hnutí. Zahrnuta byla i širší skupina Willibald Alexis, Adolf Glassbrenner Gustav Kühne, Max Waldau a Georg Herwegh.[1]

Přehled

Spisovatelé Mladého Německa byli proti tomu, co vnímali jako „absolutismus " v politika a "tmářství " v náboženství. Udržovali zásady z demokracie, socialismus, a racionalismus. Mezi mnoha věcmi, které obhajovali, byly: oddělení církve a státu, emancipace Židů a zvyšování politického a sociálního postavení žen. V době politických nepokojů v Evropě bylo mnoho německých politiků považováno za nebezpečné díky svému progresivnímu pohledu. V prosinci 1835 Frankfurt Bundestag zakázal v Německu publikaci mnoha autorů spojených s hnutím, jmenovitě Heine, Gutzkow, Laube, Mundt a Wienbarg. Ve svém odůvodnění vysvětlili, že mladí Němci se pokoušeli „zaútočit na křesťanské náboženství tím nejdrzejším způsobem, degradovat stávající podmínky a zničit veškerou kázeň a morálku pomocí Belletristických spisů přístupných všem třídám čtenářů“.

Ideologie produkovala básníky, myslitele a novináře, kteří všichni reagovali proti introspekci a partikularitě Romantismus v národní literatuře, která vyústila v úplné oddělení literatury od skutečností života. Romantické hnutí bylo považováno za apolitické a postrádalo aktivismus, který požadovala rozvíjející se německá inteligence. V důsledku desetiletí povinné školní docházky v německých státech znamenala masová gramotnost přebytek vzdělaných mužů, který zařízení nemohlo započítat. Ve 30. letech 20. století tedy s výhodou levných tiskařských strojů došlo k přívalu vzdělaných mužů do takzvaných „svobodných povolání“.

Poznámky

  1. ^ Junges Deutschland Encyklopedie krystalů (2005)

Reference

  • Gilman, D. C.; Peck, H. T .; Colby, F. M., ed. (1905). „Mladé Německo“. Nová mezinárodní encyklopedie (1. vyd.). New York: Dodd, Mead.

V němčině:

  • Jost Hermand (upravit): Das Junge Deutschland. Texty a dokumenty. Stuttgart: Reclam 1966 u.ö. (RUB 8795), ISBN  3-15-008703-1
  • Wulf Wülfing: Junges Deutschland. Texte - Kontexte, Abbildungen, Kommentar. Mnichov: Carl Hanser 1978 (Reihe Hanser 244), ISBN  3-446-12490-X
  • Manfred Schneider: Die kranke schöne Seele der Revolution. Heine, Börne, das Junge Deutschland, Marx und Engels. Bodenheim: Athenaeum 1980.
  • Hartmut Steinecke: Literaturkritik des Jungen Deutschland. Entwicklungen - Tendenzen - Texte. Berlín: Erich Schmidt 1982, ISBN  3-503-01682-1
  • Wulf Wülfing: Schlagworte des Jungen Deutschland. Mit einer Einführung in die Schlagwortforschung. Berlín: Erich Schmidt 1982 (Philologische Studien und Quellen 106), ISBN  3-503-01661-9
  • Helmut Koopmann: Das Junge Deutschland. Eine Einführung. Darmstadt: Wiss. Buchgesellschaft 1993, ISBN  3-534-08043-2
  • Lothar Ehrlich, Hartmut Steinecke, Michael Vogt (eds.): Vormärz und Klassik. Bielefeld: Aisthesis 1999 (Vormärz-Studien I), ISBN  3-89528-184-0
  • Wolfgang Bunzel, Peter Stein, Florian Vaßen (eds.): Romantik und Vormärz. Zur Archäologie literarischer Kommunikation in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Bielefeld: Aisthesis 2003 (Vormärz-Studien X), ISBN  3-89528-391-6
  • Georg Büchner: Werke und Briefe - Nach der historisch-kritischen Ausgabe von Werner R. Lehmann, Hanser Verlag, Mnichov 1980. ISBN  3-446-12883-2, str. 279