Yaroslav Stetsko - Yaroslav Stetsko

Yaroslav Stetsko
Ярослав Стецько
Stecko.jpg
Yaroslav Stetsko
Vůdce OUN-B
V kanceláři
1968–1986
Osobní údaje
narozený(1912-01-19)19. ledna 1912
Tarnopol, Rakousko – Maďarsko
Zemřel5. července 1986(1986-07-05) (ve věku 74)
Mnichov, Německo
Národnostukrajinština
Politická stranaOUN-B
Manžel (y)Yaroslava Stetsko
obsazeníPolitik

Yaroslav Semenovich Stetsko (ukrajinština: Ярослав Стецько; 19. Ledna 1912 - 5. Července 1986) byl vůdcem Štěpána Banderu Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), od roku 1968 až do své smrti. Během druhé světové války úzce spolupracoval s nacisty.[1] V roce 1941, během nacistická německá invaze do Sovětského svazu, byl samozvaný dočasný vedoucí nezávislého Ukrajinská vláda prohlásil Stepan Bandera. Byl spolupředsedou Národní výbor zajatých národů[2], z toho organizace Památník obětem komunismu byl založen.[3] Stetsko byl hlavou Protibolševický blok národů od jeho založení do roku 1986, roku jeho smrti.

Životopis

Dětství

Yaroslav Stetsko se narodil 19. ledna 1912 v Tarnopol, Rakousko – Maďarsko (nyní Ternopil, Ukrajina ) do Rodina ukrajinského katolického kněze.[4] Jeho otec, Semen, a jeho matka, Teodoziya, rozená Chubaty, ho povzbudili k dalšímu vysokoškolskému vzdělání. Yaroslav nejen absolvoval střední školu v Ternopilu, ale později studoval právo a filozofii na Krakov a Lvov Vysoké školy, kterou ukončil v roce 1934.[5]

Mládežnické aktivity

Yaroslav Stetsko působil v ukrajinských nacionalistických organizacích od útlého věku. Byl členem tří samostatných organizací: „Ukrayinska Natsionalistychna Molod '“ (Ukrajinská nacionalistická mládež; ukrajinština: Українська Націоналістична Молодь) kde se stal členem národní správy v roce 1932, Ukrajinská vojenská organizace (UVO ) (ukrajinština: Українська Військова Організація) a nakonec Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) (ukrajinština: Організація Українських Націоналістів).[Citace je zapotřebí ]

Kvůli jeho protipolským aktivitám a nedávnému atentátu na Bronislaw Piernacki (polsky) ukrajinskými nacionalisty byl Stetsko zatčen polskými úřady v roce 1934 a odsouzen na pětileté funkční období.[5] Tento trest byl snížen a Stetsko byl v roce 1937 propuštěn na všeobecnou amnestii.

druhá světová válka

Nacisté a OUN

Podle Národní akademie věd Ukrajiny[Citace je zapotřebí ] a další zdroje[kým? ]„Vedoucí představitelé OUN se setkali s hlavami zpravodajských služeb nacistického Německa ohledně formování“Nachtigall " a "Roland „Prapory. Na jaře[když? ] OUN obdržela 2,5 milionu marek za podvratné aktivity uvnitř SSSR.[6][7]

Operace Barbarossa

Dne 30. června 1941 Stetsko prohlásil v Lvov vznik a Ukrajinská národní vláda který "bude úzce spolupracovat s Nacionálně-socialistické Velké Německo pod vedením svého vůdce Adolf Hitler který tvoří a nový pořádek v Evropě a ve světě „- jak je uvedeno v textu„ zákona o prohlášení ukrajinské státnosti “[7]Gestapo a Abwehr úředníci chránili stoupence Bandery, protože obě organizace je zamýšlely používat pro své vlastní účely.[8]

5. července byl vůdce OUN-B Bandera čestně zatčen (latinský: custodia honesta) v Krakově a následující den transportován do Berlína. Dne 14. července byl propuštěn, ale musel zůstat v Berlíně. Dne 12. července 1941 se k němu v Berlíně připojil jeho zástupce Jaroslav Stetsko, kterého Němci přesunuli ze Lvova po neúspěšném pokusu neznámých osob o jeho atentát.[9] Během července až srpna předložili oba desítky návrhů na spolupráci různým nacistickým institucím (OK, RSHA atd.) a svobodně komunikovat se svými následovníky. [10] Po atentátu na dva klíčové členy Melnyk OUN, který údajně provedli členové OUN-B, byli Bandera a Stetsko drženi v centrální berlínské věznici ve Spandau od 15. září 1941 do ledna 1942, kdy byli převezeni na Koncentrační tábor Sachsenhausen speciální kasárna pro významné politické vězně, Zellenbau.[11]

V dubnu 1944 Štěpán Bandera a jeho zástupce Yaroslav Stetsko byli osloveni Otto Skorzeny diskutovat o plánech odklonu a sabotáži proti sovětské armádě.[12]

V září 1944 Stetsko a Štěpán Bandera byli propuštěni německé orgány v naději, že probudí původní obyvatelstvo k boji s postupující sovětskou armádou. Se souhlasem Německa zřídila Bandera sídlo v Berlíně.[13] Němci dodávali OUN-B a UIA letecky se zbraněmi a vybavením. Přidělení němečtí pracovníci a agenti vyškolení k provádění teroristických a zpravodajských činností za sovětskými liniemi, stejně jako někteří vůdci OUN-B, byli také letecky transportováni do začátku roku 1945.[14][12]

V dubnu 1945 byl Stetsko vážně zraněn při spojeneckém leteckém útoku na nacistickou armádu konvoj v Čechy.[15]

Antisemitismus

V srpnu 1941 Stetsko údajně napsal svou autobiografii. Byl adresován německým úřadům a obsahoval několik pozoruhodných antisemitských pasáží; zejména uvedl, že marxismus považuje za produkt židovského myšlení, který byl realizován muskovitsko-asijským lidem s židovskou pomocí, a že Moskva a Židé jsou nositeli mezinárodních myšlenek bolševiků. Prohlásil, že ačkoliv za hlavního nepřítele uvězněné Ukrajiny považuje spíše Moskvu než Židy, naprosto souhlasil s myšlenkou nepochybně škodlivé role Židů v zotročení Ukrajiny Moskvou. Nakonec uvedl, že absolutně podporuje vyhlazování Židů a racionalitu německých metod vyhlazování Židů, místo aby je asimiloval.[16][17][18][19][20] Pravdivost tohoto dokumentu byla zpochybněna.[21]

Po válce

Stetsko bylo i po druhé světové válce politicky velmi aktivní. V roce 1968 se stal vedoucím OUN-B.[Citace je zapotřebí ] Stal se také členem představenstva Světová protikomunistická liga.

Protibolševický blok národů

V roce 1946 Stetsko stál v čele vytvoření nové protisovětské organizace, Protibolševický blok národů (ABN). Byl prezidentem této organizace až do své smrti.[22]

Hrob Jaroslava Stetska

Smrt

Pamětní deska pro Yaroslava Stetska a jeho manželku v Mnichově, Zeppelinstrasse

Dne 5. července 1986 zemřel Yaroslav Stetsko v německém Mnichově. Bylo mu 74 let. Stetsko byl pohřben v Mnichovský Waldfriedhof.

Dědictví

Stetskova kniha „Dvě revoluce“ (1951) je ideologickým základním kamenem politické strany All-Ukrainian Union "Svoboda".[23][24] Podstata této doktríny zní: „Revoluce nekončí založením ukrajinského státu, ale bude pokračovat ve vytváření rovných příležitostí pro všechny lidi k vytváření a sdílení hmotných a duchovních hodnot a v tomto ohledu je národní revoluce také sociální ".[23]

V roce 2010 z iniciativy Viktor Juščenko, byla deska Yaroslava Stetska namontována v jeho domě v Zeppelinstraße 67 v Mnichov.[25]

Reference

  1. ^ Rosenberg, Paul H .; Zaměření, zahraniční politika v (28. března 2014). „Sedm desetiletí nacistické spolupráce: Americké špinavé malé tajemství Ukrajiny“. ISSN  0027-8378. Citováno 27. října 2020.
  2. ^ „Registr dokladů Leva E. Dobrianského“. oac.cdlib.org. Citováno 27. října 2020.
  3. ^ „Public Law 103-199“. www.mega.nu. Citováno 27. října 2020.
  4. ^ John Armstrong (1963). Ukrajinský nacionalismus. New York: Columbia University Press, str. 54
  5. ^ A b „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 9. června 2008. Citováno 2009-06-26.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  6. ^ "Організація українських націоналістів і Українська повстанська армія. Інститут історії НАН України.2004р Організація українських націоналістів і Українська повстанська армія" (PDF). History.org.uk. p. 1. Archivováno od originál (PDF) dne 17. července 2011.(Archivováno 2. prosince 2012 v Wayback Machine )
  7. ^ A b І.К. Патриляк. Військова діяльність ОУН (Б) у 1940—1942 роках. - Університет імені Шевченко Ін-т історії України НАН України Київ, 2004 (bez ISBN)
  8. ^ s.15 ОУН в 1941 místo: документи: В 2-х ч Ін-т історії України НАН України К. 2006 ISBN  966-02-2535-0 - У владних структурах рейху знайшлися сили яки з прагматичних міркувань стали на захист бандерівц Керівники гестапо сподівалися використовувати їх у власних цілях а керівники абверу а радянськом
  9. ^ Після проголошення держави й уряду наложили на нього дня 5.7. почесний арешт (Еренгафт) та перевезли його до Берліна. Дня 14,7 провідника організації звільнено із забороною опускати Берлін. str.420 ОУН в 1941 místo: документи: В 2-х ч Ін-т історії України НАН України К. 2006 ISBN  966-02-2535-0
  10. ^ str.16 Голова уряду Я.Стецько майже до кінця серпня вільно проживав у Берліні і закидав посланнями відомства Розенберга, Ріббентропа, Гіммлера і Кейтеля) ОУН в 1941 році: документи: В 2-х ч Ін-т історії України НАН України К. 2006 ISBN  966-02-2535-0
  11. ^ Berkhoff, K.C. a M. Carynnyk „Organizace ukrajinských nacionalistů a její postoj k Němcům a Židům: Zhyttiepys Iaroslava Stets'ka z roku 1941“ in: Harvard Ukrainian Studies, sv. 23 (1999), č. 3/4, s. 149—184.
  12. ^ A b D.Vyedeneyev; O. Lysenko (2009). „Завдання підривної діяльності проти Червоної армії обговорювалося на нараді під Берліном у квітні того ж року (1944) між керівником таємних операцій вермахту О.Скорцені й лідерами українських націоналістів С.бандерою та Я.Стецьком»“ (PDF). Ukrajinský historický časopis. 3: 137. Archivovány od originál (PDF) dne 2. března 2012. OUN a zahraniční zpravodajské služby 20. – 50. Léta ()
  13. ^ „West Germany: The Partisan,“ Čas časopis (pondělí 2. listopadu 1959).
  14. ^ Organizace ukrajinských nacionalistů a ukrajinské povstalecké armády, str. 338 (Archivováno 25. března 2009 v Wayback Machine )
  15. ^ Вєдєнєєв Д. Проблеми історії України: факти, судження, пошуки. - Київ: Інститут історії України НАН України, 2003. - №10. ISSN  0869-2556 - strana .405
  16. ^ "Тому я підтримую знищення жидів та доцільність впровадження німецьких методів винищення жидівства в Україні, а не лише їхню асиміляцію і тому подібне". Istpravada.com.au (v ukrajinštině). Citováno 21. srpna 2016.
  17. ^ John A. Armstrong, Ukrajinský nacionalismus, 2. vyd. (Littleton, CO .: Ukrainian Academic Press, 1980) 77–84.
  18. ^ (v ukrajinštině) Orest Dzuban "Українське державотворення. Акт 30 червня 1931. Збірник документів і матеріалів" (Львів-Киїа:
  19. ^ (v ukrajinštině) „Події на західноукраїнських землях (інтерв’ю з доцентом др. Г.І.Байєром)“, Краківські вісті, 6 ли
  20. ^ Karel C. Berkhoff; Marco Carynnyk (1999). Organizace ukrajinských nacionalistů a její postoj k Němcům a Židům. Harvardská ukrajinská studia. p. 171.
  21. ^ http://shron1.chtyvo.org.ua/Hunchak_Taras/Problems_of_Historiography_History_and_Its_Sources__en.pdf
  22. ^ Stetsko, Yaroslav, v: Encyklopedie Ukrajiny. Svazek 5. St - Z. Toronto: University of Toronto Press, 1993, s. 55
  23. ^ A b Mridula Ghosh (říjen 2012). „Extrémní pravice na Ukrajině“ (PDF). Library.fes.de. Citováno 21. srpna 2016.
  24. ^ Україна. „Історія ВО“ Свобода"". Svoboda.org.ua. Citováno 21. srpna 2016.
  25. ^ „Gedenktafel für Nazi-Kollaborateur und Antisemiten - wer ist verantwortlich?“ (PDF). Ris-muenchen.de (v němčině). Citováno 21. srpna 2016.