Xu Xiaoxiang - Xu Xiaoxiang

Xu Xiaoxiang
Xuxiaoxiang.jpg
narozený
Xu Xin

(1832-01-11)11. ledna 1832
Okres Wu, Jiangsu, Říše Qing
ZemřelSporný, C. 1882?[1] nebo 1888?[2] nebo 1902?[3] nebo 1912?[4]
Kraj Wu?
obsazeníPekingská opera a kunqu umělec
ZaměstnavatelTři oslavy Troupe
Známý jakoXiaosheng role
čínské jméno
čínština徐小香
Xu Xin
čínština徐炘
Xu Xinyi
čínština徐心一
Diexian
čínština蝶仙
Doslovný překladMotýlí víla
V tomhle čínské jméno, rodinné jméno je Xu.

Xu Xiaoxiang (11. ledna 1832 -?), Narozen Xu Xin, zdvořilostní jméno Xinyi a umělecké jméno Diexian, byl Dynastie Čching kunqu a Pekingská opera umělec se sídlem v Peking. Specializoval se na zobrazování xiaosheng role, nebo mladší pánové. Jeho nejznámější role zahrnovaly Zhou Yu v Setkání hrdinů (群英會), Xu Xian v Legenda o bílém hadovi, a Liu Mengmei v Pavilon Pivoňka.

Byl členem slavného Tři oslavy Troupe vedené Cheng Changgeng.

Životopis

Životopisné informace Xu Xiaoxianga pocházely hlavně od jeho studenta Cao Xinquana (曹心泉). Podle Cao se Xu Xiaoxiang narodil jako Xu Xin v roce Okres Wu, Suzhou, Jiangsu,[5] ačkoli jeho rodový domov byl Changzhou, Jiangsu.[6] Když byl ještě dítě, šel do Dynastie Čching hlavní město Peking učit se Pekingská opera, absolvoval své první tréninky v Yinxiu Hall (吟 秀 堂). Napodoboval styly Hubei rodák Long Deyun (龍 德 雲) a rodák z Pekingu Cao Meixian (曹 眉仙), oba xiaosheng herci, kteří si ze svých silných stránek utvářejí svůj vlastní styl.[5]

Jakmile absolvoval výcvikovou školu, připojil se Xu Xiaoxiang Cheng Changgeng je Tři oslavy Troupe. Byl schopen hrát jak civilní, tak bojové xiaosheng role a zpívat obě kunqu a pekingská opera arie. Měl hezký obličej a zvučný hlas, krásný zpěv skutečným hlasem i falsetto a ladné pohyby, které demonstrovaly jeho charisma. Byl to všestranný herec, který dokázal snadno zvládnout ruční ventilátory používají je chudí učenci a bažantí chocholy, které nosí generálové na přilbách. Divadelní historik Qi Rushan považoval jej za nejúplnějšího herce své doby, protože dokázal vylíčit kohokoli xiaosheng role kreativně.[6]

Jednoho dne v roce 1852 zachránil Xu Xiaoxiang mladého chlapce před divokými bitími jednoho z jeho kolegů. Jak příběh pokračoval, chlapec byl indenturovaný učeň zjevně prodaný tomuto opernímu herci, který ho zneužíval. Xu se nejprve pokusil zasáhnout a zastavit mlácení; když se to nepodařilo, koupil tohoto chlapce od svého kolegu a přivedl ho domů. Chlapec byl z dobré rodiny, ale oba jeho rodiče zemřeli a do Pekingu ho přivezli pašeráci. Xu se také dozvěděl, že má v Pekingu strýce, a tak rychle zařídil jejich shledání. Vrátil dítě strýci, který trval na tom, že mu dá potvrzení o půjčce. Xu to hned spálil a zvolal: „Dostal jsem to!“ Tato rytířská anekdota se rychle rozšířila Pekingem, a to nejen mezi hoi polloi, ale také mezi vzdělanou elitou.[6]

Xu Xiaoxiang kdysi vzal osmiletou pauzu od společnosti Three Celebrations Troupe, která následovala po hádce s Cheng Changgeng. Během tohoto období se nepřipojil k žádné jiné skupině a vystupoval pouze na příležitostných soukromých večírcích. Přesto cvičil každý den, počínaje hlasovými cvičeními a akrobatickými cvičeními před snídaní,[6] a končící dvěma nebo třemi odpoledními písněmi, během nichž zpíval při hře na nástroj. Často byl viděn kývat hlavou, což byla důležitá dovednost pro umělce, který měl helmu bažanta. Později Cheng Changgeng, tváří v tvář klesajícímu publiku, poslal Zhang Tianyuana (張 天元) pozvat Xu Xiaoxiang zpět. Xu stanovil tři podmínky. První dva byly rozumné žádosti týkající se plateb, které dokonce stanovovaly, že nebude chtít žádnou platbu, pokud by byl nepřítomný nebo kdyby divadlo nebylo plné, nebo kdyby diváci předčasně odešli. Jinak mu Cheng měl plně zaplatit za výkon i dopravu. Třetí podmínkou bylo, aby ho Cheng přišel osobně pozvat. Cheng to udělal právě proto a divadlo se po návratu Xu skutečně zaplnilo každý den.[5]

Xu Xiaoxiang byl pyšný, ale mohl být také pokorný, pokud jde o výkon. Jeho nejznámější role byla Zhou Yu, který v příbězích intenzivně žárlil na svého rivala Zhuge Liang. Zpočátku se Xu v jeho roli otřásl, kdykoli byl Zhou Yu v záchvatu hněvu. Člen publika zpochybnil jeho herectví a poznamenal, že Zhou Yu byl přeci jen vojenský velitel a je nepravděpodobné, že by projevoval své emoce tak přehnaně. Xu vzal jeho komentář vážně. Upravil své jednání tak, aby kdykoli Zhou Yu zuřil, jeho tělo a hlava zůstaly stabilní, ale dlouhé bažantí chocholy připojené k jeho helmě se třásly. Ukázalo se, že se Zhou Yu snaží, ale nedokáže ovládnout svůj vztek. Tuto změnu jeho publikum vřele přivítalo.[7]

Když Cheng Changgeng zemřel v roce 1880, byl Xu Xiaoxiang jedním z těch, kteří řídili jeho pohřeb. Krátce poté prodal své sídlo v Pekingu a vrátil se do svého rodného města, pravděpodobně v letech 1882–83.[8] Různé zdroje se liší přesně podle toho, kdy zemřel, s rokem 1882,[1] 1888,[2] 1902,[3] a 1912[4] vše nabízeno jako možné roky.

V populární kultuře

Hui opera hvězda Li Longbin (李龙斌) vylíčil Xu Xiaoxiang v televizním seriálu z roku 1994 Velký šéf Cheng Changgeng (大 老板 程長庚). V komediálním televizním seriálu z roku 2002 Nejlepší klaun v nebi (天下第一 丑), Xu Xiaoxianga ztvárnil pekingský operní herec Liu Changcheng (刘 长城).

Třináct mistrů Tongzhi a Guangxu Vládne (同 光 十三 絕), obraz údajně pozdě Dynastie Čching dvorní malíř Shen Rongpu (沈 容 圃). Xu Xiaoxiang je 7. zleva, oblečený do role Zhou Yu a nosit helmu bažanta.

Reference

  1. ^ A b Mackerras, Colin (1997). Pekingská opera. Oxford University Press. p.8. ISBN  0-19-587729-2.
  2. ^ A b Scott, A. C. (1983). „Představení klasického divadla“. v Mackerras, Colin (vyd.). Čínské divadlo: od jeho počátků až po současnost. University of Hawaii Press. str.124, 131. ISBN  0-8248-0813-4.
  3. ^ A b Ye, Tan (2008). Historický slovník čínského divadla. Strašák Press. p. 367. ISBN  978-0-8108-5514-4.
  4. ^ A b Lim, SK (2010). Počátky čínské opery. Přeložil Li En. Ilustroval Fu Chunjiang. Asiapac Books. p. 143. ISBN  978-981-229-525-5.
  5. ^ A b C Zhu Wenxiang (朱 文 相) (1984). „京剧 小生 宗师 徐小 香 二三事“ [dvě nebo tři věci o Xu Xiaoxiangovi, velmistru pekingské opery Xiaosheng]. Novinky v divadle (戏剧 报) (v čínštině) (11): 42 - prostřednictvím CNKI.
  6. ^ A b C d Zhang Fuzhi (张 扶直) (1999). ""活 孔明 "" 活 周瑜 "——" 同 光 名伶 十三 绝 "中 的 卢胜奎 、 徐小 香" ["Living Kongming" a "Living Zhou Yu": Lu Shengkui a Xu Xiaoxiang z "Třinácti slavných úřadujících mistrů Tongzhi a Guangxu vládne “]. Kulturní a historické znalosti (文史 知识) (v čínštině) (2): 74–80 - prostřednictvím CNKI.
  7. ^ Yin Wei (殷 伟) (1982). „徐小 香 改 戏 的 启迪“ [Inspirativní příběh Xu Xiaoxianga upravujícího jeho jednání]. Současné divadlo (当代 戏剧) (v čínštině) (12): 60–61 - prostřednictvím CNKI.
  8. ^ Xueyun (学 昀) (1985). „徐小 香 何时南 返？“ [Kdy se Xu Xiaoxiang vrátil na jih?]. Novinky v divadle (戏剧 报) (v čínštině) (2): 64 - prostřednictvím CNKI.