Wolfgang Huber - Wolfgang Huber

Nesmí být zaměňována s Wolfgangem Huberem, zakladatelem Kolektiv socialistických pacientů.
Prof. Dr. Dr. h.c. Wolfgang Huber

Wolfgang Huber (narozen 12. srpna 1942 v Štrasburk, Německo ) je významný německý teolog a etik.[1] Huber sloužil jako biskup z Evangelický kostel Berlín - Braniborsko - Slezsko - Horní Lužice do listopadu 2009. Huber vystřídal Manfreda Kocka ve funkci předsedy Rady Rady Evropy Evangelická církev v Německu (EKD) v listopadu 2003[2] a byl následován Bishopem Margot Käßmann, první žena v této pozici, v říjnu 2009.

Život

Huber je nejmladší z pěti bratrů a vyrostl ve Falkau v Černý les a později v Freiburg im Breisgau. V roce 1966 se oženil s učitelkou a autorkou základní školy Karou Huberovou a mají tři děti a dvě vnoučata. Jeho otec byl Ernst Rudolf Huber, známý právník a německý ústavní vědec. Huberovou matkou byla právnička Tula Huber-Simons.

Huber studoval protestantskou teologii v letech 1960 až 1966 na University of Heidelberg, Univerzita v Göttingenu a na University of Tübingen kde získal doktorát v roce 1966. Dokončil Habilitace na University of Heidelberg v roce 1972.

Po práci v Evangelicko-luteránský kostel ve Württembergu od roku 1966 do roku 1968 byl Huber jmenován výzkumným pracovníkem a později ředitelem Protestantského institutu pro interdisciplinární výzkum v Heidelbergu[3] od roku 1968 do roku 1980. Působil jako člen řady církevních organizací a výborů: Od roku 1973 do roku 1984 jako člen Komory pro veřejnou odpovědnost EKD, od roku 1975 do roku 1980 jako člen rady Evangelické církve Unie, od roku 1980 do roku 1980. 1994 jako člen Deutscher Evangelischer Kirchentag Výkonného výboru od roku 1983 do roku 1985 jako jeho prezident. Byl jmenován profesorem sociální etiky na University of Marburg v roce 1980 a profesor Systematická teologie (se zaměřením na etiku) na University of Heidelberg v roce 1984. V roce 1989 byl také hostujícím profesorem Lilly na Emory University. V roce 1993 byl zvolen biskupem Evangelický kostel Berlín - Braniborsko - Slezsko - Horní Lužice, v roce 1997 jako člen rady EKD a v roce 2003 jako předseda rady. V letech 1998 až 2001 působil Huber jako člen ústředního a výkonného výboru Světová rada církví.

Huber odešel do důchodu v listopadu 2009. Markus Dröge ho vystřídal jako biskup a Margot Käßmann vystřídal jej jako předseda rady EKD. Od doby, kdy Huber odešel do důchodu, obnovil mnoho ze svých čestných a dobrovolných funkcí, mimo jiné svou pozici předsedy Stiftung Garnisonkirche Potsdam a děkan Domstift Brandenburg. Nadále se účastní veřejných etických debat a byl vybrán německou vládou, aby sloužil dál Německá etická rada v roce 2010.[4] Jeho výzkum etiky se v současné době týká zprostředkování hodnot v podnikání a společnosti.

Od výběru pozice berlínsko-braniborského biskupa nad sídlem v němčině Bundestag pro Sociálně demokratická strana Německa v roce 1993 se Huber veřejně nepřipojil k žádné politické straně. Jeho byl následně považován za potenciálního neutrálního kandidáta, který by nahradil tehdy Prezident Německa Horst Köhler po jeho rezignaci v roce 2010.[5]

Myslel

Huber pracoval na široké škále a velkém množství etických a teologických témat. Se svým otcem Huber upravil pět svazků dokumentů o vztazích německé církve a státu.[6] Mezi jeho další publikace patří Kirche und Öffentlichkeit (1973), Menschenrechte. Perspektiven einer menschlichen Welt (1977, s Heinzem Eduardem Tödtem), Kirche (1979), Folgen christlicher Freiheit. Ethik und Theorie der Kirche im Horizont der Barmer Theologischen Erklärung (1983), Konflikt und Konsens. Studien zur Ethik der Verantwortung (1990), Friedensethik (1990, s Hansem-Richardem Reuterem), Die tägliche Gewalt. Gegen den Ausverkauf der Menschenwürde (1993), Gerechtigkeit und Recht. Grundlinien christlicher Rechtsethik (1996), Kirche in der Zeitenwende. Gesellschaftlicher Wandel und Erneuerung der Kirche (1998), Vertrauen erneuern. Eine Reform um der Menschen willen (2005)„Im Geist der Freiheit. Für eine Ökumene der Profile (2007), Der Christliche Glaube. Eine evangelische Orientierung (2008). Jako uznávaná náboženská osobnost akademický a veřejný intelektuál Huber nadále iniciuje a přispívá k široké škále témat, mimo jiné prostřednictvím velkého počtu veřejných přednášek,[7] kázání[8] a veřejné diskuse.

Výzkum Huberova myšlení ve své práci zdůrazňuje ústřednost konceptu „komunikační svobody“.[9] Jeho teologii a veřejnou angažovanost charakterizuje skutečnost, že křesťanství je náboženstvím svobody umožňující život. Chápe komunikační svobodu jako preformulaci reformačního znovuobjevení svobody, jak je zřejmé z jeho použití teologie Martina Luthera k doložení jeho chápání svobody.[10] Huber si klade za cíl sladit individualitu a socialitu rozvíjením chápání svobody, které přesahuje pouhou seberealizaci. Ve své nedávné práci používá termín „zodpovědná svoboda“ k označení tohoto komplexního chápání svobody.[11]

V návaznosti na sociologa Maxe Webera, teologa Dietricha Bonhoeffera a filozofa Hanse Jonase rozvíjí Huber etiku odpovědnosti za život v kontextu moderny.[12] To tvoří výchozí bod pro příspěvky Hubera k současným etickým otázkám, jak je patrné z jeho příspěvků k etice podnikání,[13] politická etika[14] a bioetika.[15]

Huber je známý svou opozicí vůči embryologie výzkum. Chápe lidskou důstojnost tak, jak ji uděluje Bůh, a je vyjádřen křesťanským přesvědčením, že lidská osoba je stvořena na „Boží obraz“.[16] Lidskou důstojnost nelze srovnávat s biologickým vývojem ani genetickými vlastnostmi, protože to odporuje lidské osobě jako subjektu svobody.[17] Podle Hubera je člověk vždy osobou a nikdy jen předmětem.

Obhajuje formu nenásilí, kterou nazývá „rozumný pacifismus“.[18]

Církevní reforma

Jako biskup a předseda rady EKD inicioval a podporoval řadu reformních programů. V kontextu výzev, kterým čelí protestantismus, zejména ve východních částech Německa, se Huber zasazoval o misijní přeorientování církve. Pro něj je církevní reforma úzce spojena s znovuobjevením evangelické podstaty církve a vyžaduje otevřenost těm, kteří se distancovali od křesťanské víry. Tyto impulsy charakterizují rozsáhlý reformní proces zahrnutý do tématu „Církev svobody“, které Huber vedl.[19] Dokument Kirche der Freiheit popisuje, jak může církev prosadit svůj profil ve společnosti při respektování společenské plurality. Tento dokument formuluje čtyři cíle reformy protestantské církve v Německu, a to (a) duchovní profilování místo nejasné činnosti, (b) upřednostňování namísto snahy o úplnost, (c) strukturální mobilita a (d) přesouvání zaměření aktivity církve navenek místo spokojenosti.[20] Ve své regionální církvi také Huber dohlížel na reformní proces „Sůl země“.[21] Huberovo působení ve funkci předsedy Rady EKD také vedlo k začlenění Vereinigte Evangelisch-Lutherische Kirche Deutschlands a Union Evangelischer Kirchen s EKD, zefektivnění regionálních církví od 23 do 21 a zahájení dalších reformních procesů.

Ekumenická a mezináboženská angažovanost

Huber se neustále zapojuje do ekumenických a mezináboženských diskusí.[22] Byl hostujícím biskupem první ekumenické církevní konference v Berlíně v roce 2003 a během jeho setkání s Papež Benedikt XVI v Kolíně v roce 2005 Huber vyjádřil přání, aby se ekumenické vztahy vyvinuly do fáze „profilovaného ekumenismu“.[23] Tento postoj také charakterizoval jeho reakci na prohlášení Vatikánu z roku 2007, že protestantské církve nelze považovat za církve ve skutečném smyslu slova. Arcibiskup z Canterbury vyzval Hubera, aby se v roce 2009 obrátil na Nikaeanský klub arcibiskupů, kde Huber označil za základ všech ekumenických vztahů „indikativní ekumenismus“ - jmenovitě vycházející z udělené jednoty v Krista, víry a křtu.[24]

Huber považuje náboženský pluralismus za určující charakteristiku současné společnosti. Chápe rostoucí vliv muslimských menšin v západní Evropě (a zejména v jeho rodném Německu) jako legitimní příklad rostoucího náboženského pluralismu. Jako předseda EKD Huber vedl kampaň za otevřený a pravidelný dialog mezi křesťanskými a muslimskými náboženskými vůdci. Jeho naléhání na jasnost („Klarheit“) a na dobré sousedství („gute Nachbarschaft) - v návaznosti na dokument vydaný EKD [25] - vedlo ke sporům v rámci EKD a mezi protestanty a muslimskými konverzačními partnery.[26] Zejména jeho varování, aby se neúčastnil „mezináboženského podvádění“ (formulace, kterou poprvé vyjádřil v roce 2001), vedlo k řadě veřejných diskusí.[27] Prominentní německá muslimská organizace reagovala na dokument zveřejněný EKD tím, že posiluje a legitimuje stávající předsudky vůči islámu.[28] Huber reagoval konstatováním přetrvávající potřeby poctivého dialogu - včetně kontroverzních témat, jako je svoboda náboženství a změna náboženství v muslimských zemích.

Ocenění a čestná členství

  • 1982: Cena Theodora Heusse (společně s Kammer der EKD für öffentliche Verantwortung)
  • 1995: čestný profesor Ruprecht Karls Universität Heidelberg a Humboldt Universität zu Berlin
  • 1999: Komenský Cena
  • 2003: Kreuzpfadfinder der Christlichen Pfadfinderschaft Deutschlands
  • 2004: čestný člen Rotary International | Rotary Club Berlin-Kurfürstendamm
  • 2005: Zlaté peří vydavatelské skupiny Bauer
  • 2006: Ludwig Wolker Badge Německé olympijské federace
  • 2006: čestný člen Řád svatého Jana (Bailiwick Brandenburg), známý jako Johanniterorden
  • 2007: Großes Verdienstkreuz mit Stern und Schulterband od německé spolkové vlády
  • 2007: Hermann Ehlers Medal of the Evangelischer Arbeitskreises der CDU / CSU
  • 2007: čestný člen Hertha BSC
  • 2007: Patron německé dětské ceny
  • 2008: Medaile Agricola finské luteránské církve
  • 2008: Čestný doktorát z Křesťanské akademie ve Warschau
  • 2009: Řád Berlína
  • 2009: Cena evropské kultury za teologii
  • 2009: Vordenkerova cena skupiny Plansecur

Nedávné publikace

  • 2010: Wenn ihr umkehrt, wird euch geholfen. Odra: Anmerkungen zur globalen Finanzmarkt- und Wirtschaftskrise, Frankfurt nad Mohanem
  • 2010: Das Netz ist zerrissen und wir sind frei. Reden, Frankfurt nad Mohanem
  • 2010: Gottes Wort halten, Liebe üben und demütig sein. Predigten, Frankfurt nad Mohanem
  • 2009: Die Liebe in der Wahrheit. Die Sozialenzyklika „Caritas in veritate“ Papst Benedikts XVI. Ökumenisch kommentiert von Wolfgang Huber und anderen, Freiburg / Breisgau
  • 2009: Der christliche Glaube. Eine evangelische Orientierung, 5. Aufl. Gütersloh
  • 2009: Von den Grenzen der Erkenntnis und der Unbegrenztheit des Glaubens. Ein Streitgespräch zwischen Wolfgang Huber und Wolf Singer, Berlín
  • 2009: Die Mauer ist weg. Ein Lesebuch, herausgegeben von Wolfgang Huber, Frankfurt nad Mohanem
  • 2009: Religion, Politik und Gewalt in der heutigen Welt, in: Karl Kardinal Lehmann (Hg.), Weltreligionen - Verstehen, Verständigung, Verantwortung, Frankfurt / Main
  • 2008: Die Verantwortung eines Unternehmers, in: P. May u.a. (Hg.), Familienunternehmen heute, Jahrbuch 2008, Bonn
  • 2008: Habermas in protestantischer Tradition, in: Michael Funken (Hg.), Über Habermas, Darmstadt
  • 2008: Die Verfassungsordnung für Religion und Kirche in Anfechtung und Bewährung. Zusammen mit Christian Waldhoff und Udo die Fabio, Münster
  • 2007: Im Geist der Freiheit. Für eine Ökumene der Profile, Freiburg
  • 2007: Pozice beziehen. Das Ende der Beliebigkeit, Lahr
  • 2007: „Der Mensch ist zur Arbeit geboren wie der Vogel zum Fliegen ...“. Hat das protestantische Arbeitsethos noch eine Zukunft ?, in: Die neue Frage nach der Arbeit, Wittenberg
  • 2006: Familie haben alle. Für eine Zukunft mit Kindern, Berlín
  • 2006: Gerechtigkeit und Recht. Grundlinien christlicher Rechtsethik, 3. Aufl. Gütersloh
  • 2006: Dietrich Bonhoeffer Auswahl, 6 Bände, herausgegeben von Christian Gremmels und Wolfgang Huber, Gütersloh
  • 2006: Wissenschaft verantworten. Überlegungen zur Ethik der Forschung, Göttingen
  • 2006: Vertrauensberufe im Rechtsstaat, in: Anwaltsblatt, 8 + 9
  • 2005: Der Staat und die Religionen, Bonn 2005 und Erfurt
  • 2005: Vertrauen erneuern. Eine Reform um der Menschen willen, Freiburg / Breisgau
  • 2005: Woran dein Herz hängt. Bischofsworte in bewegter Zeit, Gütersloh
  • 2005: Die jüdisch-christliche Tradition, in: Hans Joas / Klaus Wiegandt (Hg.), Die kulturellen Werte Europas, 2. Aufl. Frankfurt / Main
  • 2004: Vor Gott und den Menschen. Wolfgang Huber im Gespräch mit Stefan Berg, Berlín: Wichern
  • 2004: Verfassung ohne Gottesbezug? Zu einer aktuellen europäischen Kontroverse. Gemeinsam mit Helmut Goerlich und Karl Kardinal Lehmann, Lipsko
  • 2002: Der gemachte Mensch. Christlicher Glaube und Biotechnik, Berlín 2002
  • 1999: Kirche in der Zeitenwende. Gesellschaftlicher Wandel und Erneuerung der Kirche, 3. Aufl. Gütersloh

Literatura

  • Der tadellose protestant. Immer freundlich, immer korrekt, immer klug - Wolfgang Huber prägte sein Amt durch maßvoll linke Ansichten und hartnäckige Sachlichkeit. V: Die Zeit Č. 18, 23. dubna 2009, s. 7.[29]
  • „Gewählter Glücksfall“, Steffen Reiche o Wolfgangu Huberovi v Märkischen Allgemeine Zeitung, 5. listopadu 2009 [30]
  • "Konflikt und Konsens", Karl Kardinal Lehmann ve společnosti Wolfgang Huber v Tagesspiegel, 25. října 2009 [31]
  • „Aus dem Kirchenschlaf gerissen“, in: Die Zeit, 22. října 2009 [32]
  • "Huber ist moralische Instanz geworden", Horst Köhler na Wolfgangu Huberovi [33]
  • „Wenn eure Kinder morgen fragen.“ Wilfried Köpke v rozhovoru s Wolfgangem Huberem, Margot Käßmann a Manfred Kock (2005)

externí odkazy

Reference

  1. ^ Webové stránky Wolfgang Huber Archivováno 2011-05-11 na Wayback Machine
  2. ^ Kommunikation, EKD - Kirchenamt: Stabsstelle (3. prosince 2018). „Evangelische Kirche in Deutschland“. www.ekd.de.
  3. ^ „FEST Heidelberg - Forschungsstätte der Evangelischen Studiengemeinschaft e.V.“ www.fest-heidelberg.de.
  4. ^ Berlín, Berliner Morgenpost -. „Bischof Huber kehrt in den Ethikrat zurück“.
  5. ^ Sturm, Marcus Heithecker; Daniel F. (2. června 2010). „Die Favoriten“ - přes www.welt.de.
  6. ^ Staat und Kirche im 19. und 20. Jahrhundert, 1973-1995
  7. ^ „EKD: Bischof Dr. Dr. h.c. Wolfgang Huber“. Ekd.de. Archivovány od originál dne 2016-12-27. Citováno 2016-09-02.
  8. ^ „EKD: Bischof Dr. Dr. h.c. Wolfgang Huber“. Ekd.de. Archivovány od originál dne 29. 8. 2016. Citováno 2016-09-02.
  9. ^ Willem Fourie, komunikativní svoboda? Kritické zapojení moderny Wolfganga Hubera. Disertační práce: University of Stellenbosch (Jižní Afrika) 2009.
  10. ^ Viz např. Wolfgang Huber, Kirche in der Zeitenwende (Gütersloher Verlagshaus, 1999) a publikovaná verze jeho inaugurační přednášky na Humboldtově univerzitě v Berlíně „Christliche Freiheit in der freiheitlichen Gesellschaft“ (Evangelische Theologie 56 (2): 99-116
  11. ^ Fourie, 2009: 76ff
  12. ^ Wolfgang Huber, Sozialethik als Verantwortungsethik, v Konflikt und Konsens (1990), 136-157
  13. ^ Huber: Wenn ihr umkehrt, wird euch geholfen. Odra: Anmerkungen zur globalen Finanzmarkt- und Wirtschaftskrise, Frankfurt / Main 2010
  14. ^ Verfassung ohne Gottesbezug? Zu einer aktuellen europäischen Kontroverse. Gemeinsam mit Helmut Goerlich und Karl Kardinal Lehmann, Leipzig 2004
  15. ^ Der gemachte Mensch. Christlicher Glaube und Biotechnik, Berlín 2002
  16. ^ Huber: Nicht Sache, nadšený člověk; v: ders .: Der gemachte Mensch; Berlin 2002; S. 19
  17. ^ Huber: Nicht Sache, nadšený člověk; v: ders .: Der gemachte Mensch; Berlin 2002; S. 21
  18. ^ „University of Virginia News Story“. Virginia.edu. Archivovány od originál dne 2016-08-30. Citováno 2016-09-02.
  19. ^ "Inhalt Perspektiven 2006.indd" (PDF). Citováno 2016-09-02.
  20. ^ EKD 2006, Kirche der Freiheit, 7ff
  21. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 2014-05-17. Citováno 2014-01-08.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  22. ^ Klarheit und gute Nachbarschaft. Christen und Muslime v Deutschlandu. Eine Handreichung des Rates der EKD (EKD-Texte 86), Hannover 2006.
  23. ^ „EKD:„ Was bedeutet Ökumene der Profile? “- Vortrag beim Symposion„ Ökumene der Profile „der Evangelischen Kirche im Rheinland in Düsseldorf“. Ekd.de. 2006-05-29. Archivovány od originál dne 2016-09-15. Citováno 2016-09-02.
  24. ^ „EKD: Φkumenische Aufgaben am Beginn des 21. Jahrhunderts - Nikaean Club des Erzbischofs von Canterbury, Lambeth Palace, Londýn“. Ekd.de. 2009-09-10. Citováno 2016-09-02.
  25. ^ [1][mrtvý odkaz ]
  26. ^ Viz např. www.versoehnungsbund.de/archiv/.../StellungnahmeEKDpapier.pdf nebo islam.de/8443.php.
  27. ^ Der Spiegel, 17. prosince 2001, S. 44-56
  28. ^ Evangelischer Pressedienst, 24. května 2007
  29. ^ ZEIT ONLINE GmbH, Hamburk, Německo (2009-04-23). "Protestanten: Der tadellose Protestant | ZEIT ONLINE". Zeit.de. Citováno 2016-09-02.
  30. ^ [2]
  31. ^ 25.10.2009 00:00 Uhr (2009-10-25). „Würdigung: Kardinal Lehmann über Bischof Huber: Konflikt und Konsens - Andere Meinung - Meinung - Tagesspiegel“ (v němčině). Tagesspiegel.de. Citováno 2016-09-02.
  32. ^ ZEIT ONLINE GmbH, Hamburk, Německo (2009-10-22). „Evangelische Kirche: Aus dem Kirchenschlaf gerissen | ZEIT ONLINE“. Zeit.de. Citováno 2016-09-02.
  33. ^ Christian Bartels (2016-08-18). "Themen A ... Z" (v němčině). evangelisch.de. Citováno 2016-09-02.