Winfred Overholser - Winfred Overholser

Winfred Overholser (1892 - 6. října 1964) byl Američan psychiatr, prezident Americká psychiatrická asociace, a po dobu 25 let dozorce Nemocnice St. Elizabeths, federální instituce pro duševně nemocné ve Washingtonu, D.C.

Narozen v Worcester, Massachusetts, v roce 1892, Winfred Overholser promoval Harvardská vysoká škola v roce 1912 získal lékařský titul od Bostonská univerzita v roce 1916.[1]

Byl komisařem Massachusetts Department of Mental Diseases a pracoval s Národním výborem pro duševní hygienu v New Yorku.[1]

V roce 1940 on a jeho kolega Harry Stack Sullivan, jako členové Výboru pro vojenskou mobilizaci Americké psychiatrické asociace, vypracovala pokyny pro psychologické prověřování osob, které jsou zapojeny do armády Spojených států.[2]

Zasazoval se za uznání alkoholismu za duševní chorobu a v roce 1940 jej označil za „největší problém veřejného zdraví, na který není vědecky útočeno.[1] Již v roce 1941 varoval před nutností zohlednit duševní zdraví stárnoucí populace a uvedl, že starobní důchody se mohou ukázat jako „jeden z nejdůležitějších vývojů v prevenci duševních poruch v pozdějším životě“.[1]

V letech 1937–1962 působil jako dozorce v nemocnici sv. Alžběty, federálním ústavu pro duševně nemocné ve Washingtonu, D. C. Ezra Pound. V roce 1947 souhlasil, že Pounda přestěhuje do příjemnějšího prostředí Chestnut Ward, poblíž jeho soukromých pokojů, kde strávil následujících dvanáct let.[3] Pomohl Poundovu propuštění v roce 1958, poté, co oznámil, že existuje „velká pravděpodobnost“, že kriminální šílenství vysvětlilo jeho zločin a „další uvěznění nemůže sloužit žádnému terapeutickému účelu“.[1] Svědčil také jménem Frank H. Schwable, mariňák, který se sice držel v zajetí Severní Koreje, ale přiznal k účasti v zárodkové válce.[1]

Působil v roce 1948 jako prezident Americká psychiatrická asociace. Byl nějaký čas šéfredaktorem časopisu Čtvrtletní přehled psychiatrie a neurologie.[1] V roce 1949 poskytl pesimistické hodnocení vyhlídek na pacienty sv. Alžběty, kteří byli vystaveni lobotomii. Na odborné konferenci řekl: „Je mi líto, že i když se zlepšují, stále se nemají čím chlubit. Nejsme nadšení.“[4]

Overholser odešel v roce 1962 do důchodu po 25 letech jako dozorce nemocnice St. Elizabeths Hospital, kde pod jeho správou nemocnice propagovala použití „skupinové terapie, zklidňující drogy a psychodrama“.[1]

Byl také emeritním profesorem psychiatrie Lékařská fakulta Univerzity George Washingtona.[1]

Jako předseda Americká psychiatrická asociace Overholser k tomu dospěl Ministr obrany Spojených států James Forrestal „zemřel v duševní depresi sebevraždou“.[5]

Bostonská univerzita mu udělila medaili absolventů v roce 1962. Dostal také Medaile USA za selektivní službu. Francie mu udělila svůj Čestná legie a Medaile osvobození.[1]

Zemřel 6. října 1964. Přežila ho jeho žena a tři děti.[1]

Funguje

  • Psychiatrie a soudy v Massachusetts (1928)
  • Příručka psychiatrie (1947)
  • Psychiatr a zákon (1953)
  • Dvacet let psychodramatu v nemocnici Saint Elizabeths (NY: Beacon House, 1960), s Jamesem M. Enneisem
  • Centennial Papers, St. Elizabeths Hospital, 1855-1955 (Washington: Centennial Commission, Saint Elizabeth's Hospital, 1956])
  • Historie peněz (self-publishing) Libertyville, Ill., 1936.

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j k New York Times: „Dr. Winfred Overholser umírá; vyvinutá psychiatrická centra,“ 7. října 1964, zpřístupněno 16. února 2012
  2. ^ Allan Bérubé, Coming Out Under Fire: The History of Gay Men and Women in World War Two(NY: Penguin Group, 1990), 9—11
  3. ^ John Tytell, Ezra Pound: Solitary Volcano (Doubleday, 1987), 289–297, 304–305
  4. ^ Phillips, Michael M. „Legenda jednoho doktora“. Wall Street Journal. Citováno 12. prosince 2013.
  5. ^ Willcuttsova zpráva