Wilhelm Traube - Wilhelm Traube - Wikipedia

Wilhelm Traube
Wilhelm Traube.jpg
Wilhelm Traube 1926
narozený(1866-01-10)10. ledna 1866
Ratibor (Ratiboř), Prusko
Zemřel28. září 1942(1942-09-28) (ve věku 76)
Berlín, Německo
NárodnostNěmec
Alma materUniversity of Munich,
University of Heidelberg,
Univerzita v Berlíně
Vědecká kariéra
Polechemie
InstituceUniverzita v Berlíně
Doktorský poradceAugust Wilhelm von Hofmann, Adolf von Baeyer, Karl Friedrich Rammelsberg.

Wilhelm Traube (10. ledna 1866-28. Září 1942) byl a Němec chemik.

Životopis

Traube se narodil v Ratibor (Ratiboř) v pruský Slezsko, syn slavného soukromého učence Moritz Traube.

Po krátkém studiu práva vystudoval chemii Heidelberg, Vratislav (dnes Vratislav), Mnichov a Berlín. Mezi jeho učiteli byli August Wilhelm von Hofmann, Adolf von Baeyer a Karl Friedrich Rammelsberg. V roce 1888 získal doktorát „Über die Additionsprodukte der Cyansäure“. Od roku 1897 byl Traube asistentem na Farmakologickém institutu v Berlíně, od roku 1902 asistentem na Farmaceutickém institutu a „Titularprofessor“. V roce 1911 se stal docentem a 1929 profesorem. Hermann Emil Fischer jmenoval Traubeho vedoucím chemického institutu (analytické oddělení) univerzity v Berlíně. Traube byl vynalézavý a držel mnoho patentů v chemii celulózy a solích kovových komplexů.

Traube je dobře známý pro postup syntézy kofeinu. TRAUBEsche Synthese (Traubeová purinová syntéza ) byl důležitý pro farmakologický průmysl. The University of Kiel jmenoval jej řádným profesorem, ale on to odmítl. Traube byl členem správní rady Německá chemická společnost a stal se v roce 1926 členem Leopoldina v Halle. V prosinci 1938 Otto Hahn použil organickou sůl, kterou Traube zkonstruoval, aby ji zjistil baryum ve výrobcích z jaderné štěpení Traube ráda hrála na klavír. Byl z židovský původu, ale patřil k Evangelický kostel staropruské unie.

V roce 1935 Nacisté zbavil Traubeho práva učit. Jeho majetek byl vyvlastněn a byl zatčen 11. září 1942. Traube plánoval spáchat sebevraždu kyanid před deportací, ale Hahn ho požádal, aby to nedělal. Hahn a Walter Schoeller měl znalosti o nadcházející deportaci a pokusil se ho zachránit ve stejný den, ale dorazil jen o několik hodin pozdě. Traube zemřel ve vězení v Berlín v důsledku špatného zacházení.[1] Traube je pohřben v Berlíně Weißensee Cemetery; není tam žádný pamětní kámen.

Reference

  • Ute Deichmann (2002). „Chemiker und Biochemiker in der NS-Zeit“. Angewandte Chemie. 114 (8): 1364–1383. doi:10.1002 / 1521-3757 (20020415) 114: 8 <1364 :: AID-ANGE1364> 3.0.CO; 2-V.
  • H. Pringsheim (1926). „Wilhelm Traube zum 60. Geburtstage 10. ledna 1926“. Angewandte Chemie. 39 (3): 61. doi:10,1002 / ange.19260390302.
  • H. Leuchs (1926). „Organische Arbeiten von W. Traube“. Angewandte Chemie. 39 (3): 61–63. doi:10,1002 / ange.19260390303.
  • H. Hahn (1926). „Anorganische Arbeiten von W. Traube“. Angewandte Chemie. 39 (3): 63–65. doi:10,1002 / ange.19260390304.
  • W. Lange (1926). „Verzeichnis der Publikationen von W. Traube“. Angewandte Chemie. 39 (3): 65–67. doi:10,1002 / ange.19260390305.
  1. ^ Ferris, Timothy (2010). The Science of Liberty: Democracy, Reason, and the Laws of Nature. HarperCollins. str. 198. ISBN  978-0-06-078150-7.

Funguje

  • Promotionsverfahren WILHELM TRAUBE (Gutachten, Lebenslauf, Dissertationsschrift, Prüfungsprotokoll, Doktorurkunde). (Archiv der Humboldt-Universität zu Berlin, Philophische Fakultät, 1888, Littr. P, Nr. 4, sv. 46, Bl. 1-24)
  • Personalakte des a.o. Prof. Dr. WILHELM TRAUBE (Archiv der Humboldt-Universität zu Berlin, Philosophische Fakultät, Band 87, Bl. 1-43)
  • Personalakte des o. Prof. Dr. WILHELM TRAUBE (Archiv der Humboldt-Universität zu Berlin, Philosophische Fakultät, Band 87, Bl. 1-10)
  • Henrik Franke: MORITZ TRAUBE (1826–1894) - Leben und Wirken des universellen Privatgelehrten und Wegbereiters der physiologischen Chemie. Med. Dizertační práce 1994, Universitätsbibliothek der Humboldt-Universität Berlin Signatur 94 HB 1449.
  • Henrik Franke: Moritz Traube (1826–1894) Vom Weinkaufmann zum Akademiemitglied "Studien und Quellen zur Geschichte der Chemie" Band 9 Verlag für Wissenschafts- und Regionalgeschichte Dr. Michael Engel, ISBN  3-929134-21-7-->

externí odkazy