Když byli Kellyové venku - When the Kellys Were Out

Dolů pod
Režie:Harry Southwell
ProdukovanýHarry Southwell
V hlavních rolíchHarry Southwell
KinematografieTasman Higgins
Výroba
společnost
Australská hráčská filmová společnost[1]
Datum vydání
9. července 1923[2]
Provozní doba
osm kotoučů[3]
ZeměAustrálie
JazykNěmý film
Anglické titulky

Když byli Kellyové venku je australský celovečerní film režiséra Harry Southwell o Ned Kelly. Dnes přežije jen část filmu.

Spiknutí

Strážník Fitzpatrick dorazí do Kellyho domu, aby obvinil Dana Kellyho z hejna dobytka. Setkává se s ním Kate Kelly, sestra Dana, a její krása ji pohltí. Paní Kelly se snaží zabránit zatčení a Ned dorazí. Následuje hádka, při které je napaden Fitzpatrick a Ned uprchne. Spojí se se Stevem Harym, Joe Byrnem a Danem Kellym a unikne do úkrytu.

Ned slyší, že jeho matka byla zatčena, a vytváří nenávist k policii. Se svým gangem zvedne stanici Younghusband a unikne policii. Pak existují Wombatovy vraždy, ze kterých přežila pouze jedna osoba. Gang zvedne banku v Jerilderie a Kate Kelly jede varovat své bratry. Ned a jeho gang poté zabijí Aarona Sheritta a v bitvě o je obléhání Glenrowen Hotel ve kterém je Ned zajat a zbytek jeho kapely zabit.[4]

Obsazení

  • Godfrey Cass tak jako Ned Kelly
  • Rose Rooney jako Kate Kelly
  • Harry Southwell tak jako Aaron Sherritt
  • Charles Villiers jako Dan Kelly
  • William Ellison jako Steve Hart
  • Allan Douglas jako Joe Byrne
  • Fred Twitcham jako Constable McIntyre
  • Syd Everett jako seržant Steele
  • Mervyn Barrington jako seržant Kennedy
  • W Ryan jako Fitzpatrick
  • Don McAlpine jako Scanlan
  • D Sweeney jako Lonergan
  • Rita Aslin jako paní Kelly
  • Dunstan Webb jako superintendant Nicolson
  • Beatrice Hamilton jako paní Byrne
  • David Edelsten jako soudce

Výroba

Film byl natočen v Sydney a na místě v údolí Burragong.[3] Natáčení bylo dokončeno koncem roku 1922.[5]

Recepce

Film byl zakázáno v říjnu 1922 cenzory Nového Jižního Walesu, ale byl propuštěn v Melbourne následujícího roku.[6] I přes historické chyby a špatné recenze se ukázalo jako oblíbené u publika.[5][7]

Na konci roku 1923 byl v Novém Jižním Walesu stále zakázán.[8] V roce 1925 došlo k pokusu o zrušení zákazu, ale byl odmítnut.[6]

Film byl propuštěn v Anglii ve zkrácené verzi s názvem Pravdivý příběh Kellyho gangu.

Pat Hanna označil za nejlepší film, jaký kdy v Austrálii vznikl.[9]

Reference

  1. ^ „OBCHODNÍ DRAMA“. Inzerent. Adelaide: Národní knihovna Austrálie. 14. září 1923. str. 26. Citováno 29. července 2012.
  2. ^ "Filmografie", Kino papíry, Červen – červenec 1980 str. 175
  3. ^ A b „LAMBERTOVY OBRAZY“. Inzerent v Albany. WA: Australská národní knihovna. 24. září 1924. str. 4. Citováno 29. července 2012.
  4. ^ „STROŽÍŘI A OBCHODNÍCI“. Inzerent. Adelaide: Národní knihovna Austrálie. 17. září 1923. str. 10. Citováno 29. července 2012.
  5. ^ A b Andrew Pike a Ross Cooper, Australský film 1900–1977: Průvodce produkcí hraného filmu, Melbourne: Oxford University Press, 1998, 118.
  6. ^ A b „POLICIE ZAKÁZANÝ FILM“ SLADKÉ KRIMINÁLY"". Argus. Melbourne: Národní knihovna Austrálie. 16. května 1934. str. 9. Citováno 29. července 2012.
  7. ^ „Pobavení“. The Sydney Morning Herald. Národní knihovna Austrálie. 23. května 1923. str. 15. Citováno 29. července 2012.
  8. ^ „DIVADELNÍ KRÁLOVSTVÍ“. Bariérový horník. Broken Hill, NSW: National Library of Australia. 27. září 1923. str. 2. Citováno 29. července 2012.
  9. ^ ""ZVONY „FILM“. Denní zprávy. Perth: Národní knihovna Austrálie. 20. června 1928. str. Vydání 8: DOMÁCÍ (ZÁVĚREČNÁ) EDICE. Citováno 29. července 2012.

externí odkazy