Vytrvalostní běh západních států - Western States Endurance Run
 | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. (Prosince 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Vytrvalostní běh západních států | |
|---|---|
 Oprava loga Western States Endurance Run | |
| datum | Poslední červnový víkend |
| Umístění | Squaw Valley, Kalifornie |
| Typ události | Ultramarathon terénní běh |
| Vzdálenost | 100 mil (161 km) |
| Založeno | 1977 |
| Záznamy o kurzech | Muži: 14:09:28 (2019) Jim Walmsley Ženy: 16:47:19 (2012) Ellie Greenwood |
| Oficiální stránka | www.wser.org |
The Vytrvalostní běh západních států, běžně známý jako Západní státy 100, je 100 mil (161 km) ultramaraton to se odehrává v Kalifornii Pohoří Sierra Nevada stezky každý rok poslední celý červnový víkend. Závod začíná na základně Squaw Valley lyžařské středisko a končí u Placer High School sledovat Auburn, Kalifornie. Terén je poměrně členitý, často předvádí sníh na nejvyšších průsmycích a po celou dobu kurzu zaznamenává vysoké teploty.[1] Běžci vystoupají kumulativně celkem 18 090 stop (5500 m) a sestoupí celkem 22 970 stop (7000 m) po horských stezkách, než dorazí do cíle. Vzhledem k délce závod začíná v 5 hodin ráno a pokračuje přes den a do noci. Běžci, kteří skončili před 30hodinovým časovým limitem závodu, dostanou pamětní bronzovou sponu na opasek, zatímco běžci, kteří skončili do 24 hodin, obdrží sponu na stříbrný opasek.
Západní státy 100 sponzoruje Altra společnost vyrábějící atletickou obuv v Utahu,[2] a je jedním z pěti 100 mil závodů, které tvoří Grand Slam of Ultrarunning, jehož součástí je také Old Dominion 100, Vermont 100 mil vytrvalostní běh, Wasatch Front 100 Mile Endurance Run v Utahu a Leadville Trail 100 v Coloradu.
Dějiny
The Trail of Western States byl poprvé dokončen pěšky sedmi vojáky z Fort Riley v Kansasu během akce z roku 1972, což dokazuje, že stokilometrový horský kurz mohl být pochodován za méně než dva dny.[3] V roce 1974 ji Gordy Ainsleigh jako první spustil za méně než 24 hodin. Ainsleigh dokončila Trail of Western States (Tevis Cup) v letech 1971 a 1972 na koni, ale v roce 1973 byl jeho nový kůň stažen s kulhání na kontrolním stanovišti dlouhém 29 mil. V roce 1974 se Gordy, s inspirací a povzbuzením Drucilly Barnerové, první ženy, která vyhrála Tevis Cup a sekretářka Western States Trail Foundation, připojil ke koním v Western States Trail Ride, aby zjistil, zda by mohl absolvovat kurz pěšky do 24 hodin. O dvacet tři hodin a čtyřicet dvě minuty později dorazil Gordy do Auburnu, což dokazuje, že běžec může skutečně ujet 100 mil za jeden den.
V roce 1975 Ron Kelley vedl spolu s koňmi kurz Tevis Cupu a absolvoval 97 mil (157 km) kurzu před odchodem. V roce 1976 Ken "Cowman" Shirk se stal dalším, kdo dokončil kurz spolu s koňmi, přičemž Ainsleigh ho stimulovala posledních 25 mil.
Šestnáct běžců se přihlásilo na první oficiální vytrvalostní běh v západních státech v roce 1977 a startovalo spolu s koňmi v Tevis Cupu. Třináct z 16 vypadlo nebo bylo taženo středem toho roku. Ze zbývajících tří běžců skončil ve 24hodinovém časovém limitu stanoveném pro koně pouze Andy Gonzales. Další dva, Peter Mattei a Ralph Paffenbarger, dokončeno za 28 hodin a 36 minut (neoficiálně), což vedlo ke stanovení 30hodinového časového limitu bronzové spony pro běžce. Organizace Run se později stala vlastní entitou: The Western States Endurance Run Foundation.
V následujícím roce 1978 soutěžilo 63 běžců a 30 běžců dokončilo první vytrvalostní běh v západních státech. Závod se konal v samostatném termínu, nezávisle na Tevis Cup Trail Ride.
Jak událost rostla v proslulosti, byl v roce 1981 vytvořen loterijní systém, který přiděluje dostupné pozice. Omezený počet přihlášek bude vyhrazen dvěma nejlepším mužům a dvěma nejlepším ženám v pěti závodech Altra Golden Ticket Series[4] a prvních deset závodníků předchozího závodu západních států. Po udělení několika vybraných příspěvků se poté koná loterie, která vyplní pole ze skupiny kvalifikovaných uchazečů. V roce 2017 byl implementován čekací seznam s náhradními běžci vybranými z čekacího seznamu, aby bylo zajištěno úplné vyplnění 369 povolených počátečních míst.
V roce 1984 Žulová hlavní divočina byla vytvořena podle ustanovení z roku 1964 Zákon o divočině a asi čtyři míle (6 km) od stezky byly v nových hranicích. Označení divočiny by normálně znamenalo, že Lesní služba nebude moci povolit organizované akce v této oblasti. V roce 1988 však byl konečně uveden Endurance Run (a původní Trail Ride) Parlamentní povolení pokračovat, ale s počtem běžců omezeným na 369, velikostí pole z roku 1984.
Výsledek
Tim Twietmeyer, ultra-maratonista z Kalifornie dokončil závod rekordně 25krát, to vše za méně než 24 hodin, a vyhrál závod pětkrát.
Scott Jurek Vítězství v roce 2005 bylo jeho sedmým vítězstvím v řadě.
Ann Trason vyhrál ženský závod čtrnáctkrát.[5]
V roce 2008 byl závod zrušen kvůli špatné kvalitě ovzduší a kouři z nebývalý počet požárů.[6]
Vítězové závodu v roce 2009 byli Hal Koerner a Anita Ortiz. V roce 2010, Geoff Roes předjel Anton Krupická na kontrolním stanovišti Brown's Bar s 10,1 mil do závodu a vyhrát nový rekord kurzu s 15:07:04. Tracy Garneau vyhrál ženský závod v 19:01:55. Amy Palmiero-Winters, transtibiální amputovaná osoba, se stala první amputovanou v historii, která závod dokončila, v 27:43:10.
V roce 2012, Ellie Greenwood překonal zdánlivě nerozbitný rekord kurzu, který vytvořil Ann Trason v roce 1994 téměř o hodinu s novým rekordním časem 16:47:19. Ve stejném roce Timothy Olson běžel závod pod 15 hodin (14:46:44) a v tomto procesu překonal předchozí rekord kurzu, který stanovil Geoff Roes v roce 2010.
V roce 2016 se Andrew Miller (20) stal po nově příchozím nejmladším mužským vítězem západních států 100 Jim Walmsley, prognózovaný vítěz, se špatně otočil a blížil se k severní vidlice americké řeky blízko míle 95.
Pro rok 2018 Jim Walmsley překonal rekord kurzu a ukončil sérii neúspěšných pokusů zakončením 14:30:04. Jim byl údajně zpožděn o několik minut ve vzdálenosti 95 mil od matky medvěda a mláďat na stopě[7].
V roce 2019 Jim Walmsley překonal svůj vlastní rekord z roku 2018 s časem 14:09:28.
V roce 2020 je závod zrušen z důvodu Pandemie covid-19.[8]
Pánští vítězové[9]
| Rok | Vítěz | Čas | Stáří | Země |
|---|---|---|---|---|
| 2020 | -- | -- | -- | -- |
| 2019 | Jim Walmsley | 14:09:28 | 29 |  Spojené státy |
| 2018 | Jim Walmsley | 14:30:04 | 28 | Spojené státy |
| 2017 | Ryan Sandes | 16:19:38 | 35 |  Jižní Afrika |
| 2016 | Andrew Miller | 15:39:36 | 20 | Spojené státy |
| 2015 | Rob Krar | 14:48:59 | 38 |  Kanada |
| 2014 | Rob Krar | 14:53:22 | 37 | Kanada |
| 2013 | Timothy Olson | 15:17:27 | 29 | Spojené státy |
| 2012 | Timothy Olson | 14:46:44 | 28 | Spojené státy |
| 2011 | Kilian Jornet | 15:34:24 | 23 |  Španělsko |
| 2010 | Geoff Roes | 15:07:04 | 34 | Spojené státy |
| 2009 | Hal Koerner | 16:24:55 | 33 | Spojené státy |
| 2008 | -- | -- | -- | -- |
| 2007 | Hal Koerner | 16:12:16 | 31 | Spojené státy |
| 2006 | Graham Cooper | 18:17:28 | 36 | Spojené státy |
| 2005 | Scott Jurek | 16:40:45 | 31 | Spojené státy |
| 2004 | Scott Jurek | 15:36:27 | 30 | Spojené státy |
| 2003 | Scott Jurek | 16:01:18 | 29 | Spojené státy |
| 2002 | Scott Jurek | 16:19:10 | 28 | Spojené státy |
| 2001 | Scott Jurek | 16:38:30 | 27 | Spojené státy |
| 2000 | Scott Jurek | 17:17:24 | 26 | Spojené státy |
| 1999 | Scott Jurek | 17:34:22 | 25 | Spojené státy |
| 1998 | Tim Twietmeyer | 17:51:20 | 39 | Spojené státy |
| 1997 | Mike Morton | 15:40:41 | 25 | Spojené státy |
| 1996 | Tim Twietmeyer | 17:42:06 | 37 | Spojené státy |
| 1995 | Tim Twietmeyer | 18:34:58 | 36 | Spojené státy |
| 1994 | Tim Twietmeyer | 16:51:01 | 35 | Spojené státy |
| 1993 | Tom Johnson | 17:08:34 | 34 | Spojené státy |
| 1992 | Tim Twietmeyer | 16:54:16 | 33 | Spojené státy |
| 1991 | Tom Johnson | 15:54:05 | 32 | Spojené státy |
| 1990 | Tom Johnson | 16:38:52 | 31 | Spojené státy |
| 1989 | Mark Brotherton | 16:53:39 | 32 | Spojené státy |
| 1988 | Brian Purcell | 16:24:00 | 32 | Spojené státy |
| 1987 | Herb Tanzer | 17:41:06 | 35 | Spojené státy |
| 1986 | Chuck Jones | 16:37:47 | 27 | Spojené státy |
| 1985 | Jim King | 16:02:44 | 28 | Spojené státy |
| 1984 | Jim King | 14:54:00 | 27 | Spojené státy |
| 1983 | Jim Howard | 16:07:00 | 29 | Spojené státy |
| 1982 | Jim King | 16:17:00 | 25 | Spojené státy |
| 1981 | Jim Howard | 16:02:37 | 27 | Spojené státy |
| 1980 | Mike Catlin | 18:35:42 | 28 | Spojené státy |
| 1979 | Mike Catlin | 16:11:56 | 27 | Spojené státy |
| 1978 | Andy Gonzalez | 18:50:00 | 23 | Spojené státy |
| 1977 | Andy Gonzalez | 22:57:00 | 22 | Spojené státy |
| 1976 | Ken Shirk | 24:30:00 | 23 | Spojené státy |
| 1974 | Gordy Ainsleigh | 23:42:20 | 26 | Spojené státy |
Dámské vítězky[9]
| Rok | Vítěz | Čas | Stáří | Země |
|---|---|---|---|---|
| 2020 | -- | -- | -- | -- |
| 2019 | Clare Gallagher | 17:23:24 | 27 | Spojené státy |
| 2018 | Courtney Dauwalter | 17:27:00 | 33 | Spojené státy |
| 2017 | Kočka Bradley | 19:31:31 | 25 | Spojené státy |
| 2016 | Kaci Lickteig | 17:57:59 | 29 | Spojené státy |
| 2015 | Magdaléna Bouletová | 19:05:21 | 41 | Spojené státy |
| 2014 | Stephanie Howe | 18:01:42 | 30 | Spojené státy |
| 2013 | Pam Smith | 18:37:21 | 38 | Spojené státy |
| 2012 | Ellie Greenwood | 16:47:19 | 33 |  Spojené království |
| 2011 | Ellie Greenwood | 17:55:29 | 32 | Spojené království |
| 2010 | Tracy Garneau | 19:01:55 | 41 | Kanada |
| 2009 | Anita Ortiz | 18:24:17 | 45 | Spojené státy |
| 2008 | -- | -- | -- | -- |
| 2007 | Nikki Kimball | 18:12:38 | 36 | Spojené státy |
| 2006 | Nikki Kimball | 19:26:51 | 35 | Spojené státy |
| 2005 | Annette Bednosky | 18:39:01 | 38 | Spojené státy |
| 2004 | Nikki Kimball | 18:43:25 | 33 | Spojené státy |
| 2003 | Ann Trason | 18:36:03 | 42 | Spojené státy |
| 2002 | Ann Trason | 18:16:26 | 41 | Spojené státy |
| 2001 | Ann Trason | 18:33:34 | 40 | Spojené státy |
| 2000 | Ann Trason | 19:44:42 | 39 | Spojené státy |
| 1999 | Suzanne Brana | 21:23:39 | 41 | Spojené státy |
| 1998 | Ann Trason | 18:46:16 | 37 | Spojené státy |
| 1997 | Ann Trason | 19:19:49 | 36 | Spojené státy |
| 1996 | Ann Trason | 18:57:36 | 35 | Spojené státy |
| 1995 | Ann Trason | 18:40:01 | 34 | Spojené státy |
| 1994 | Ann Trason | 17:37:51 | 33 | Spojené státy |
| 1993 | Ann Trason | 19:05:22 | 32 | Spojené státy |
| 1992 | Ann Trason | 18:14:48 | 31 | Spojené státy |
| 1991 | Ann Trason | 18:29:37 | 30 | Spojené státy |
| 1990 | Ann Trason | 18:33:02 | 29 | Spojené státy |
| 1989 | Ann Trason | 18:47:46 | 28 | Spojené státy |
| 1988 | Kathy D'Onofrio-Wood | 18:52:40 | 23 | Spojené státy |
| 1987 | Mary Hammes | 21:23:37 | 27 | Spojené státy |
| 1986 | Kathy D'Onofrio-Wood | 20:58:16 | 21 | Spojené státy |
| 1985 | Terri Gerber | 20:30:03 | 36 | Spojené státy |
| 1984 | Judy Milkie-West | 20:04:00 | 34 | Spojené státy |
| 1983 | Bjorg Austrheim-Smith | 19:11:00 | 40 | Spojené státy |
| 1982 | Bjorg Austrheim-Smith | 18:23:00 | 39 | Spojené státy |
| 1981 | Bjorg Austrheim-Smith | 18:46:00 | 38 | Spojené státy |
| 1980 | Sally Edwardsová | 22:13:44 | 32 | Spojené státy |
| 1979 | Přeskočit Swannack | 21:56:27 | 37 | Spojené státy |
| 1978 | Pat Smythe | 29:34:00 | 35 | Spojené státy |
Reference
- ^ „Počasí - vytrvalostní běh v západních státech“. www.wser.org. Citováno 2018-11-12.
- ^ „Altra pojmenovaný exkluzivní sponzor obuvi ze západních států 100“. Western States Endurance Run Foundation. Citováno 2016-07-26.
- ^ „Sedm cílová jízda na trase“. Reno-Gazette Journal. 3. srpna 1972.
- ^ „Altra Golden Ticket Races - Western States Endurance Run“. www.wser.org. Citováno 2018-11-12.
- ^ Západní státy 100 držitelů záznamů
- ^ Associated Press (2008-06-28). "Dýmový požár, popel dusí severní Kaliforňany". CNN. Citováno 2008-07-07.[mrtvý odkaz ]
- ^ Jim Walmsley, šampión západních států za rok 2018, rozhovor
- ^ „2020 WSER a tréninkové běhy zrušeny - vytrvalostní běh západních států“. www.wser.org. Citováno 2020-03-28.
- ^ A b Západní státy 100 výsledků 1974-dosud
externí odkazy
- Oficiální stránky západních států 100
- OnTheRunEvents.com - „Historie západních států“
- CoolRunning.com - „Západní státy 100 Gordon Ainsleigh: Horský muž ze všech '