West Ice - West Ice
| Rok | Tuleň | Tuleň s kapucí | ||
|---|---|---|---|---|
| Štěňata | 1 a více | celkový | celkový | |
| 1946–50 | 26,606 | 9,466 | 36,070 | 41,409 |
| 1951–60 | 25,250 | 8,266 | 33,506 | 46,328 |
| 1961–70 | 17,524 | 3,365 | 20,889 | 39,146 |
| 1971–80 | 11,543 | 1,744 | 13,287 | 19,863 |
| 1981–90 | 5,095 | 3,394 | 8,489 | 3,791 |
| 1991–95 | 281 | 6,968 | 7,249 | 3,479 |
| 1996–00 | 3,251 | 1,473 | 4,724 | |
The West Ice je oprava Grónské moře krytý zabalit led v zimním období. Nachází se severně od Island mezi Grónsko a Jan Mayen ostrov.
Západní led je obzvláště hlavní živnou půdou pro tuleně harfa těsnění a těsnění s kapucí. To bylo objeveno na počátku 18. století britskými velrybáři. V té době velrybáři neměli zájem o lov tuleňů, pokud jich bylo dostatek bowhead velryby v oblasti. Po 50. letech 17. století však byla populace velryb v této oblasti vyčerpána a začal systematický lov tuleňů, nejprve britskými loděmi a poté německými, nizozemskými, dánskými, norskými a ruskými loděmi.[2] Roční úlovky představovaly kolem roku 1900 120 000 zvířat, převážně v Norsku a Rusku, a do dvacátých let vzrostly na 350 000. Poté odmítli, nejprve kvůli uloženým omezením celkový povolený úlovek a poté v reakci na klesající poptávku na trhu. Populace tuleňů na západním ledu nicméně rychle klesala, z odhadovaných 1 000 000 v roce 1956 na 100 000 v 80. letech.[3] V 80. – 90. Letech činil výlov tuleňů harfy 8 000–10 000 a roční úlovky tuleňů s kapucí činily mezi lety 1997 a 2001 několik tisíc.[1] Norsko odpovídá za veškerý nedávný lov tuleňů na západním ledu, protože Rusko neloví tuleňů s kapucí od roku 1995, a tuleň loví na východním ledu v Bílé moře – Barentsovo moře.[4]
Lov tuleňů na západě byl led nebezpečnou okupací, protože plovoucí led, bouře a vítr představovaly pro lodě neustálou hrozbu; v 19. století se lovci na West Ice často setkávali se zmrzlými lidskými těly.[2] A velká nehoda došlo kolem 5. dubna 1952, když náhlá bouře překvapila 53 lodí lovících v této oblasti. Sedm z nich se potopilo a pět zmizelo Prsten, Brattind a Vårglimt z Troms a Buskøy a Pels z Sunnmøre, s 79 muži na palubě. Pátrání po nich zahrnovalo lodě a letadla a pokračovalo mnoho dní, ale po chybějících člunech nebyla nalezena žádná stopa.[5][6][7][8]
Reference
- ^ A b Arnoldus Schytte Blix (2005). Arktická zvířata a jejich adaptace na život na hraně. Tapir Academic Press. p. 27. ISBN 82-519-2050-7.
- ^ A b Farley Mowat (2004). Moře porážky. Stoh knih. p. 341. ISBN 0-8117-3169-3.
- ^ Savci v mořích: Malí kytovci, tuleni, sireniani a vydry. Potraviny a zemědělství Org. 1982. str.275. ISBN 92-5-100514-1.
- ^ Posouzení dopadu arktického podnebí, vědecká zpráva ACIA. Cambridge University Press. 2005. s. 699. ISBN 0-521-86509-3.
- ^ Fra meteorologihistorien: Orkanen i Vestisen, duben 1952 (From meteorology story: Hurricane, West Ice, April 1952) „Norský meteorologický ústav, 4. dubna 2008 (v norštině)
- ^ Orkanen i Vestisen duben 1952 (v norštině)
- ^ Av Bjørn Davidsen Da alarmen gikk i Vestisen Archivováno 19. 1. 2011 na Wayback Machine, Fiskeribladet Fiskaren 8. dubna 2008 (v norštině)
- ^ Arnold Farstad: Mysteriet i Vestisen: selfangsttragedien som lamslo nasjonen(„The West Ice Mystery: The Seal Hunting Tragedy that Stunned the Nation“) Samlaget, 2001, ISBN 82-521-5849-8