Fotbalový klub Welshpool - Welshpool Football Club

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Welshpool Football Club“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Říjen 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Fotbalový klub Welshpool
Jména
Celé jméno	Fotbalový klub Welshpool
Přezdívky)	Tříbarevné, buldoci
Podrobnosti klubu
Založený	neznámý
Barvy	Červené,   Bílé a   Modrý
Soutěž	Albertonská fotbalová liga
Premierships	7 SGFA: 1 (1912) AFL: 6 (1953, 1962, 1969, 1970, 1971, 1979)
Země	Rekreační rezervace Welshpool
Jiná informace
Oficiální webové stránky	žádný
Guernsey:

Fotbalový klub Welshpool byl Australský fotbal klubu, který se účastnil Albertonská fotbalová liga od roku 1946 až do roku 1994. S neustálým úsilím nalákat do klubu vnější hráče a neustálým tlakem na udržení místních juniorů z důvodu nedostatku pracovních příležitostí se klub pustil do rozhovorů o sloučení se sousedními fotbalovými kluby Devon a Toora. Výsledkem by nakonec bylo, kdyby se klub spojil s fotbalovým klubem Devon před začátkem sezóny Alberton League v roce 1995.^[1]Nově vytvořený Fotbalový klub Devon-Welshpool zažije okamžitý úspěch tím, že v roce 1995 zvítězí v Alberton League se šestibodovým triumfem nad Won Wron-Woodside, když v posledním velkém finále v Yarramu vyhrál 11,8 (74) až 10,8 (68).

Raná historie

Nejstarší historie Welshpoolu sahá až do roku 1895, ale oficiální datum vzniku klubu není známo, ale existují zprávy, že klub byl v tomto období aktivní. První známá premiéra Welshpoolu ve skutečnosti přišla, když porazila Fostera pro premiérskou pozici fotbalového svazu South Gippsland v roce 1912. Klub se však při mnoha příležitostech stáhl ze soutěže v náhodných sezónách a o skutečném shromáždění rané historie je těžké referovat. Po velmi špatném začátku sezóny 1911 a pouze čtyřech vítězstvích Welshpool ustoupil od asociace. I po vítězství v premiéře v roce 1912 se Welshpool znovu stáhl ze sezóny 1913 a mnoho předních hráčů klubu se připojilo k sousedním soupeřům. Velká část místního fotbalu hraného mezi lety 1915 a 1917 byla zápasy juniorů kvůli první světové válce.^[2]

1946: Vstup do AFL

Na výroční valné hromadě klubu v roce 1946 se WFC rozhodla připojit k reformě Albertonská fotbalová liga, a byl součástí soutěže až do jejího samostatného zániku v roce 1994. Tým se stal známým jako „tříbarevný“ a později byl změněn na Bulldogs.^[3]

Na začátku sezóny po reformaci ligy byl Welshpool pravidelným finalistou a dostal se do Velkého finále 1949. Dominantní kombinace Woodside této éry by však Bulldogům zabránila v premiérské pozici o 16 bodů a o dva roky později by klubu opět zabránila v dosažení konečného úspěchu tím, že by získala další vlajku AFL, tentokrát o devět bodů.^[4]

Velkými hráči Welshpoolu v těchto dřívějších letech AFL byli Robert „Bob“ Roberts, Alec Grossman, Keith Forbes, Ken Macphail, Robert Sutherland a Les Murray. Roberts, který se v roce 1950 přiblížil vítězství v soutěži League Best & Fairest, by během své slavné kariéry u Bulldogs vyhrál nejvyšší čest klubu čtyřikrát.

1969–1971: Premiership years

S bývalým Severní Melbourne hráč Adrian Beer převzal funkci trenéra, Welshpool šel v roce 1969 na 15–3 a skončil jako malý premiér podruhé za sebou. Rover, Paul Sutherland tvrdil, co žádný jiný hráč Welshpoolu nedokázal udělat od znovuzřízení AFL v roce 1946, a to bylo vyhrát cenu League Best & Fairest. Ron Tibballs byl podruhé vedoucím goalkickerem klubu s 99 góly a vyhrál také své druhé ocenění AFL goalkicking. Bulldogs poté vyhráli svou první premiéru za posledních sedm let a za tolik let způsobili druhou porážku ve Velkém finále nad Fish Creek.^[5]

Welshpool znovu dominoval po celý rok 1970 a dokázal produkovat to, co žádný jiný klub nedokázal, a to byl udržení bezchybného rekordu po celou dobu domácí a venkovní sezóny s 18 vítězstvími a 0 prohrami v mimořádném úspěchu. Sezóna zahrnovala jejich historicky největší návrat ze tří čtvrtletí, kdy Bulldogs ztrácel 31bodový deficit, aby nakonec zvítězili nad Devonem s nejužším rozpětím, když vyhráli 13,9 (87) až 13,8 (86). Tentokrát Ron Tibballs dokázal v domácí i venkovní sezóně dosáhnout 100 gólů, kterých dosáhl v 17. kole proti Won Wron, než skončil rok se 117 - překonal rekord Wona Wrona s Benem „Sonny“ Davisem 105 v roce 1957.

1979: Naše poslední premiéra

Těžká náborová kampaň viděla, jak se Welshpool vrhl do mixu jako uchazeč o finále, čehož se od Laurie Rippon od roku 1975 nestal součástí. Bývalý hráč Melbourne a Foster, Chris Aitken, byl jmenován trenérem v roce 1978 a vrátil se do sezóny 1979 s odvážným plánem, jak udělat poslední čtyři. Chris Hayes, Billy Lynch ml., Mark James a Glen James byli u Bulldogs řadou nováčků, zatímco Neil Chandler a Bruce Pickering byli oba lákáni k tomu, aby se znovu připojili ke klubu v polovině sezóny ve snaze dosáhnout konečného úspěchu.

Ctihodnost

Záznamy zápasů

Finální sezóna: 1994

Sobota 20. srpna 1994 se ukázala jako poslední v hrdé historii fotbalového klubu Welshpool, že fotbalový tým bude nosit červené, bílé a modré barvy pro milované Bulldogs. Úplně poslední zápas se odehraje proti sousednímu rivalovi Tooře, přičemž Welshpool zvítězí o dva body, 16,10 (106) až 15,14 (104).

Individuální ocenění

Vítězové Mooreovy medaile

• Paul Sutherland (1969, 1972)
• Wayne Lynch (1991)

AFL Přední vítězové Goalkicker

• Ron Tibballs (1964, 1969, 1970)

Hráči VFL pocházejí z Welshpoolu

Neil Chandler

Neil Chandler vrátil se do Welshpoolu po krátkém, ale úspěšném působení VFL, kde se stal trojitým hráčem Premier League s Carltonem

Hráčská kariéra: 1968–1974 (Carlton 1968–74, St Kilda 1974)

Hry: 82 (Carlton 76, St. Kilda 6)

Cíle: 25 (Carlton 22, St. Kilda 3)

Chandler, trojnásobný premiérský hráč s Carltonem, odehrál za Blues 76 her, včetně premiér 1968, 1970 a 1972. On také hrál v 1973 Grand Final týmu, který prohrál s Richmondem o 30 bodů. V roce 1974, Chandler hrál čtyři zápasy s Blues, než získal povolení k St Kilda, kde přidal dalších šest her ke své kariéře VFL před návratem domů do Welshpoolu v roce 1975.^[6]

Laurie Rippon

Hráčská kariéra: 1969–1973 (Footscray )

Hry: 45 (Footscray 45)

Cíle: 4 (Footscray 4)

Další produkt, který vyšel z juniorů Welshpool, aby se dostal do VFL / AFL. Nedosáhl docela úspěchu Chandlera, ale přesto se mu podařilo stát se hráčem Premier League pro Bulldogs poté, co Footscray porazil Richmonda pro Night Premiership v roce 1970. V roce 1975 se Rippn vrátil ke svým rodným Bulldogs, kde trénoval klub k předběžné konečné ztrátě s Woodsideem. Rippon nakonec přešel ke hře na Woodside a Devon v pozdějších letech.

Max Parker

Hráčská kariéra: 1971 (Footscray )

Hry: 5 (Footscray 5)

Cíle: 6 (Footscray 6)

Stal se inspirativní legendou klubu SANFL, Woodville. Parker byl původně rekrutován Footscrayem pro sezónu VFL 1971 a během sezóny odehrál 5 zápasů jako šprýmař, ale bylo pro něj těžké najít pravidelné místo proti Garymu Dempseymu a Barrymu Roundovi. Stal se součástí výměny Ray Huppatz a poté zahájil s Woodville pozoruhodnou kariéru, která trvala více než 250 her pro Eagles. Vedl klub v roce 1982 a znovu v letech 1986–87 pod vedením legendy VFL / AFL Malcolma Blighta.^[7] Max se krátce vrátil do fotbalového klubu Welshpool v roce 1990 s hrami odehraných her, než se jeho kariéra nakonec uzavřela.

Reference