W.A.K.O. Mistrovství světa 2001 (Bělehrad) - W.A.K.O. World Championships 2001 (Belgrade) - Wikipedia
W.A.K.O. Mistrovství světa 2001 (Bělehrad) | ||||
---|---|---|---|---|
Plakát pro W.A.K.O. Mistrovství světa 2001 (Bělehrad). | ||||
Informace | ||||
povýšení | W.A.K.O. | |||
datum | 21. listopadu 2001 (začátek) 25. listopadu 2001 (konec) | |||
Město | Bělehrad, Srbsko a Černá Hora | |||
Chronologie událostí | ||||
|
W.A.K.O. Mistrovství světa 2001 byl společný třináctý svět kickboxování mistrovství (druhá se konala dříve téhož roku v roce 2006) Maribor, Slovinsko ) pořádané W.A.K.O. organizace. Jednalo se o druhé mistrovství, které se mělo konat Srbsko a Černá Hora (Evropané zde byli drženi v roce 1996) a byl otevřen amatér muži a ženy po celém světě.
V Bělehradě byly v nabídce tři styly; Full-Contact, Low-Kick (pouze muži) a Thai-Boxing (pouze muži). Další typické styly, Semi Contact, Musical Forms atd., Se odehrály na sesterské akci v Mariboru. Na konci mistrovství Rusko byl nejsilnější národ celkově, následovaný Bělorusko ve druhém a hostitelé Srbsko a Černá Hora na třetím místě. Akce se konala pět dní v roce Bělehrad, Srbsko a Černá Hora, začínající ve středu 21. listopadu a končící v neděli 25. listopadu 2001.[1][2]
Plný kontakt
Full-Contact je forma kickboxu, kdy jsou údery i kopy házeny plnou silou a jsou zakázány údery pod pas. Většina zápasů je urovnána buď rozhodnutím bodu, nebo zastavením rozhodčího a jako většina ostatních amatérských kontaktních sportů je ochrana hlavy a těla povinná. Více podrobností o pravidlech Full-Contact najdete na webu W.A.K.O. webová stránka. V Bělehradě se tohoto stylu zúčastnili muži i ženy, přičemž muži měli dvanáct divizí v rozmezí od 51 kg /112.2 lbs na více než 91 kg /+200.2 lbs a žen mělo sedm od 48 kg /105.6 lbs na více než 70 kg /+143 lbs.[3] Pozoruhodní vítězové byli Roman Romanchuk kdo by měl také nějaký úspěch v amatérském boxu a Fouad Habbani, který úspěšně přešel na Full-Contact, když vyhrál zlato v Light-Contact v Mariboru. Na konci šampionátu Rusko byla zdaleka nejúspěšnější zemí v kategorii se ziskem sedmi zlatých a šesti bronzů v soutěži mužů i žen.[4]
Pánský stůl s plně kontaktními medailemi v kickboxu
událost | Zlato | stříbrný | Bronz |
---|---|---|---|
-51 kg | Olleksandr Sasyn | Francisco Fernandes | Ramin Allahverdiyev |
-54 kg | Aleksandr Fedorov | Damian Lawniczak | Maxim Glubochenko Lazaros Hatzisavvas |
-57 kg | Fouad Habbani | Youness Bouignane | Eduard Mammadov Pedro Marta |
-60 kg | Michal Tomczykowski | Bouchaib El Bilali | Vladimír Pykhtin Dejan Kekic |
-63,5 kg | Malik Mangouchi | Arild Mikalsen | Badre Belhaja Danylo Stepanenko |
-67 kg | Ruslan Batrutdinov | Mariusz Ziętek | Krasimiz Gambazor Roman Pichuk |
-71 kg | Robert Nowak | Rafael Gazajev | Thomas Kristiansen Konstanine Belooussov |
-75 kg | Ramadani Besnik | Oleyandr Kirsh | Tomasz Walenski Andreas Papadakis |
-81 kg | Roman Romanchuk | Solobodan Marinkovic | Alessio Rondelli Abdelhai Hanine |
-86 kg | Yohann Lemaire | Mostapha Lakhsen | Ljubiša Ilić David Bybee |
-91 kg | Stanislav Zemlyakov | Sean Collier | Andriy Ivanov Wayne Turner |
+91 kg | Ivan Rudan | Vyacheslav Bednyy | Florentin Pintescu Dmitrij Guerassimov |
Dámský plně kontaktní stůl s medailemi v kickboxu
Nízký kop
Low-kick je styl kickboxu, který je obdobou Full-Contact, povolených úderů (úderů a kopů) při plné síle, s jediným rozdílem, že údery jsou povoleny také na nohy soupeře. Souboje se vyhrávají hlavně bodovým rozhodnutím nebo zastavením rozhodčího, přičemž ochrana hlavy a těla je povinná pro všechny soutěžící. Více podrobností o pravidlech najdete na webu W.A.K.O. webová stránka.[5] V Bělehradě byla kategorie otevřena pouze mužům s dvanácti váhovými divizemi v rozmezí od 51 kg /112.2 lbs na více než 91 kg /+200.2 lbs. Nejpozoruhodnější zlatý medailista byl Ivan Strugar který získal další zlatou medaili (celkově šestou) na turnaji W.A.K.O. mistrovství, zatímco budoucnost K-1 MAX a bojovníci Superligy (a bratři) José Reis a Luis Reis získal bronz. Na konci mistrovství hostitelská země Jugoslávie byla nejsilnější zemí v Low-Kick a získala pět zlatých, jednu stříbrnou a jednu bronzovou.[6]
Pánský stůl s medailemi v nízkém kopu
událost | Zlato | stříbrný | Bronz |
---|---|---|---|
-51 kg | Utkir Hudoyarov | Mergien Monguch | Jozdan Vasslilev Shyam Seebaluck |
-54 kg | Miloš Anic | Nurlan Valiev | Vusal Babayev Mariusz Cieśliński |
-57 kg | Jevgenij Khil | Nicolai Muhailov | Mirbel Suiunbajev Gabor Kiss |
-60 kg | Nikola Mladenovic | Viatcheslav Tislenko | Tahir Duishekeyev Saidi El Houssain |
-63,5 kg | Milisan Icic | Boughnim El Mostafa | Alexandru Pogorelov Alessio Pastifieri |
-67 kg | Isa Mambetov | Ruslan Kovalenko | Luis Reis Valeri Akinchine |
-71 kg | Issaev Ioussoup | Dmitrij Lihodumov | Sanjar Saparbekov José Reis |
-75 kg | Ivan Sočo | Kanatbek Sydygaliev | Oleg Outenine Anatolij Dyakov |
-81 kg | Ivan Strugar | Drazenko Ninic | Ali Porsukov Abudakar Abakarov |
-86 kg | Ismailov Magomed | Stanko Pavlović | Anuar Ibrayev Ilko Makshutov |
-91 kg | Ante Varnica | Ruslan Azizov | Georgi Siderov Sergej Sokolov |
+91 kg | Jovan Nikolic | Jasmin Sejdinović | Mirko Vlahovic Tugomir Gruica |
Thajský box
Thai-box (více obyčejně známý jako thajský box je nejvíce fyzický styl kickboxu, ve kterém soutěžící používají údery, kopy, lokty a kolena k pokusu porazit svého soupeře, často zastavením rozhodčího nebo rozhodnutím bodu. Stejně jako u jiných forem amatérského kickboxu musí účastníci nosit ochranu hlavy a těla. V Bělehradě byla kategorie otevřena pouze mužům s dvanácti váhovými divizemi v rozmezí od 51 kg /112.2 lbs na více než 91 kg /+200.2 lbs. Včetně významných vítězů Andrei Kulebin vyhrát první z toho, co by později mělo být mnoho světových titulů a budoucnosti Je to Showtime 77 MAX světový šampion Dmitrij Shakuta. Stejně jako na posledních mistrovstvích světa se Bělorusko v thajském boxu ukázalo jako absolutně dominantní, tentokrát šlo o jedno lépe, když získalo neuvěřitelných devět zlatých medailí.[7]
Tabulka pánských medailí v thajském boxu
událost | Zlato | stříbrný | Bronz |
---|---|---|---|
-51 kg | Andrei Kulebin | Maxim Slipchenko | Nebyli zaznamenáni žádní bronzoví medailisté |
-54 kg | Dmitrij Koren | Oleg Movchan | Issam Laafissi |
-57 kg | Mohamed Ajuan | Edgar Arutyunyan | Moghad Eshan Rastegar Ahmed Chaikho |
-60 kg | Rachid Boumalek | Dmitrij Ouchkanov | Oleksiy Neskyy Kic Brahislav |
-63,5 kg | Evgeni Gvozdev | Mourad Tijarti | Celap Hehad Oleksiy Kandalintsev |
-67 kg | Alexej Pekarchik | Shamil Gaydarbekov | Pavlo Batsynu Jakob Szilard |
-71 kg | Yuri Bulat | Jevgen Chronobrovcev | Namiq Hashimov Dmitrij Kurbatov |
-75 kg | Dmitrij Shakuta | Khabib Gadjiev | Milan Maljkovič Khalid Hanine |
-81 kg | Yauhen Anhalevich | Lorenzo Borgomeo | Maksym Kyyk Raup Izrailov |
-86 kg | Ivan Tolkachev | Vadym Vlayev | Domenico Giuliano |
-91 kg | Andrei Molchanov | Timur Porsukov | Jevgeny Evtoshenko Milan Rabrehovic |
+91 kg | Sergej Arkhipov | Dragan Jovanović | Ivica Perkovic Shammal Gaddgiev |
Celkové medaile v postavení (5 nejlepších)
Hodnocení | Země | Zlato | stříbrný | Bronz |
---|---|---|---|---|
1 | Rusko | 10 | 7 | 13 |
2 | Bělorusko | 9 | 0 | 0 |
3 | Srbsko a Černá Hora | 6 | 4 | 9 |
4 | Maroko | 3 | 5 | 5 |
5 | Francie | 3 | 1 | 0 |
Viz také
Reference
- ^ „Výsledky 13. mistrovství světa WAKO Bělehrad (Jugoslávie)“ (PDF). www.wakoweb.com. Archivovány od originál (PDF) dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-05-29.
- ^ „Kickbox-Ergebnisse - Kickboxer (německý jazyk - data a výsledky)“. www.kickboxer.de. Citováno 2011-05-29.
- ^ "Pravidla WAKO pro úplné kontakty" (PDF). www.wakoweb.com. Citováno 2011-05-24.
- ^ „Výsledky 13. mistrovství světa WAKO Bělehrad (Jugoslávie) (plný kontakt muži / ženy)“ (PDF). www.wakoweb.com. Archivovány od originál (PDF) dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-05-29.
- ^ „Pravidla WAKO Low-Kick“ (PDF). www.wakoweb.com. Citováno 2011-05-28.
- ^ „Výsledky 13. mistrovství světa WAKO Bělehrad (Jugoslávie) (low-kick)“ (PDF). www.wakoweb.com. Archivovány od originál (PDF) dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-05-29.
- ^ „Výsledky 13. mistrovství světa WAKO Bělehrad (Jugoslávie) (thajský box)“ (PDF). www.wakoweb.com. Archivovány od originál (PDF) dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-05-29.